Jak napsat a zpracovat skvělý projekt nebo výzkum (paměťka pro žáka)

„Jak napsat a formátovat skvělý projekt nebo výzkum“
(příručka pro žáka)
Vzdělávací projekt

Představ si, že děláme projekt „Můj jedinečný narozeninový den“. (Všechny příklady k tomuto tématu jsou vyznačeny tučně kurzívou.)

Úvod

1. S jakou velkou oblastí poznání nebo dovedností souvisí tvůj projekt? Jakému tématu je věnován? O čem je?

Odedávna bylo umění přijímat hosty u stolu schopností a zároveň uměním, které zaručovalo sousedské i přátelské vztahy, úspěch ve věcech a rodinné štěstí. Ve skutečnosti tradice a zvláštnosti stolování jsou součástí národní kultury. I mně se zachtělo osvojit si tato starobylá a zároveň moderní poznání, abych potěšil své přátele a blízké krásným, chutným a radostným hostinou.

2. Proč se ti dané téma zdá aktuální? (současné, potřebné v daném okamžiku)

3. V čem spočívá jeho praktický význam? Komu může tvá práce přijít vhod, kdo, kdy a kde ji může využít?

4. Jasně a konkrétně formuluj cíl: co chceš získat jako výsledek vykonané práce (uvedi hlavní výsledek).

Cíl: zorganizovat zajímavou a neobyčejnou hostinu k vlastnímu dni narozenin pro přátele.

5. Teď stanov úkoly. Obvykle se jedná o kroky, které musíš provést, abys dosáhl zamýšleného (realizoval cíl). Pokud chceš udělat dobrý projekt, musíš rozdělit úkoly podle těchto bloků:

• referativní (zjistit, co už je známo k tvému tématu),

• referativně‑analytický (vybrat z poznaného to, co je pro tebe nutné vzhledem k cíli, tvé představě výsledku — můžeš zjistit, jak slaví svátky kmeny v amazonských pralesích, ale rozhodnout, zda tyto poznatky využiješ či ne; výběr základů pro tvůj výsledek závisí na tobě),

• výzkumný – může být, ale nemusí; možná budeš chtít upřesnit gastronomické preference svých přátel — pak provedeš dotazníkové šetření; případně už víš vše a další výzkum nepotřebuješ,

• praktický – vytvoření scénáře (konkrétních kroků) realizace zamýšleného s využitím poznaného a výzkumu, a samotná realizace — v našem příkladu uspořádání narozenin,

• analyticko‑syntetický – zde je třeba zhodnotit celou práci a učinit závěry.

Na základě těchto bloků se formulují úkoly.

Úkoly:

• seznámit se s historií stolování, národními tradicemi zvání hostů;

• na základě získaných informací určit styl mé oslavy;

• prozkoumat chutě (gastronomické preference) mých přátel pomocí speciálně vypracovaného dotazníku;

• sestavit menu a uspořádat oslavu;

• vypracovat praktická doporučení pro ty, kdo chtějí uspořádat jedinečný narozeninový den na základě mé zkušenosti.

Uveď druhy práce na projektu, které budeš použivat (to budou tvé prostředky a metody realizace projektu).

Prostředky a metody:

• práce s literaturou a internetem;

• dotazování (anketování);

• pozorování;

• kulinářské techniky.

Hlavní část

V referativní části má smysl vyčlenit historický přehled (kdo, jak a kde pořádal hostinu) a stávající přístupy k řešení tvého problému (kdo a co dnes nabízí). Snaž se nalézt vztah mezi moderním přístupem a historickým (kulturním) kontextem (co z minulých zkušeností se používá dodnes). Popiš výhody a nevýhody získaných informací (co se ti líbilo, co budeš používat). Jasně vyjádři principy vyplývající z poznaného, které položíš do základu svého projektu.

Možná budeš moci konkrétněji určit, co provést ve výzkumné části, a zda je vůbec potřebná. Pokud ano, zahrň tyto body jako jeden z výstupů referativní části.

Výzkumná část a praktická realizace projektu

Popiš, jak nyní (po poznání a případném výzkumu) plánuješ realizaci svého záměru. Rozhodni, jaké materiály budeš sledovat během realizace, aby je bylo možné zařadit do příloh.

• Koho zvete?

• Jak bude vypadat stůl?

• Máš kulturní program?

• Kdo povede hostinu, je-li to potřeba?

• Jaké je menu?

• Zvláštnosti bezpečnostní techniky při pořádání oslavy atd.

Proveď hodnotící část a zhodnoť, co bylo dosaženo:

• uděláno-li bylo vše dle plánu;

• pokud ne, proč ne, jaký efekt tím byl dosažen;

• co stálo za to dělat jinak v budoucnu;

• jsi-li ty (autor) spokojen svou prací.

Závěry

Zhodnoť, zda získaný výsledek odpovídá stanovenému cíli. Zhodnoť kvalitu výsledku — zda to je to, čeho ses chtěl při projektu dosáhnout. Pokud ne, s čím to podle tebe může souviset? Důkladně ověř, zda bylo možné úkoly splnit. Posuď shodu úkolů a kroků, které byly provedeny k dosažení výsledku. Všechna opatření byla definována úkoly? Pokud ano — znamená to, že výchozí definice cíle a úkolů byla správná; pokud ne — co chybělo nebo bylo nadbytečné? Proč? Jak to využít později? Dej doporučení sobě samému.

Kde a komu mohou být tvé výsledky užitečné? Co ti projekt osobně přinesl? Které dovednosti, schopnosti, osobní vlastnosti se rozvinuly či posílily? Co nového a nečekaného se při práci objevilo? S čím to souvisí? Plánuješ pokračovat v práci? Pokud ano, v jakém směru?

Při psaní projektové (výzkumné, referativní) práce je nutné mít tuto strukturu:

• Titulní stránka

• Obsah (s uvedením stránek)

• Vymezené části v textu: Úvod, hlavní část (může mít vlastní název, v tom případě slova „hlavní část“ nepíšeme), praktická (výzkumná) část – také může mít vlastní název – výsledky a jejich analýza, závěry

• Seznam literatury

A teď si ujasníme, čím se obsah výzkumné práce liší od projektové. Z významu termínů „projekt“ a „výzkum“ vyplývá, že projekt něco vytváří, projektuje, zatímco výzkum studuje, porovnává. Výsledkem projektu může být reálný produkt, který lze dotknout, slyšet nebo vidět (tvůrčí večer, ušitá autorská hračka a podobně), nebo myšlenka vytvoření něčeho, vyjádřená výkresem, skicou, schématem (architektonický projekt, návrh ekologického motoru budoucnosti apod.). Výsledkem výzkumu bývá zpravidla odhalení vzájemných vztahů mezi jevy, zákonitosti změn, princip uspořádání již existujících objektů nebo jevů (vzpomínáte na již známé výzkumy – Newtonovy zákony, Mendělova tabulka atd.). V souladu s tím se mění i důraz toho, co zahrneš do písemné části práce.

Vzdělávací výzkum

Teď si představujeme, že provádíme výzkum „Můj jedinečný narozeninový den“. (Všechny příklady k němu jsou vyznačeny tučně kurzívou.)

Úvod

1. S jakou rozsáhlou oblastí poznání nebo dovedností souvisí tvůj výzkum? Jakému tématu je věnován? Jaké je spojení jevů v této oblasti, které chceš zkoumat?

2. Proč se ti toto téma jeví jako aktuální?

3. V čem spočívá jeho praktický význam? Komu může tvá práce pomoci, kdo, kdy a kde ji může využít?

4. Jasně a konkrétně stanov cíl: co chceš získat jako výsledek provedené práce (uveď základní výsledek).

Cíl: vypracovat kritéria určující jedinečnost a neopakovatelnost hostiny a prozkoumat, jak ovlivňují míru ohromení lidí.

5. Nyní definuj úkoly. Obvykle jde o kroky, které musíš provést, abys dosáhl zamýšleného (realizoval cíl). Chceš‑li udělat dobrý výzkum, musíš rozdělit úkoly těmito bloky:

• referativní (zjistit, co je již známo o tvém tématu), zvláště důležité najít definice jevů, jejich vzájemné vztahy (co je „stolování“, jak vymezit „jedinečnost“, jak chápat „ohromení“),

• referativně‑analytický (vybrat z poznaného to, co je pro tebe relevantní podle cíle a představy výsledku; třeba už víš, jak se ohromení projevuje v chování, řeči, fyziologii, a víš, které části rituálu hostiny vás zaujaly, a rozhodneš, jak aranžovat oslavu — toto vymyšlené ovlivnění může být tvou hypotézou),

„Předpokládáme, že intelektuálně zábavný a originální kulturní program hostiny více ovlivňuje ohromení než její kulinářická část. Naše předpoklad vychází z toho, že ohromení je spíše spjato s prací rozumu než reakcí na chuťová spojení gastronomických pokrmů.“

• výzkumný – to je hlavní část práce; v ní sbíráš data, která ti pomohou potvrdit nebo vyvrátit hypotézu,

• praktický – může být, ale nemusí; můžeš na základě pravidel, které jsi zjistil, vytvořit metodiku pro organizaci jedinečných a ohromujících narozenin a vyzkoušet ji — tak dostaneš praktickou část, nebo se můžeš omezit jen na hledání zákonitostí,

• analyticko‑syntetický – zde je nutné zhodnotit celou práci a učinit závěry.

Podle těchto bloků se formulují úkoly. Ve výzkumu jsou úkoly kroky, které umožňují potvrdit nebo vyvrátit hypotézu.

Úkoly:

• seznámit se s historií stolování, národními tradicemi zvání hostů;

• na základě získaných informací určit části mé oslavy, které ji učiní jedinečnou;

• prostudovat pojem „ohromení“ a způsoby jeho ovlivnění;

• sestavit menu, intelektuální kulturní program a uskutečnit oslavu;

• vyvinout metody kontroly úrovně ohromení mých hostů;

• odhalit vzájemné vztahy mezi částmi hostiny a úrovní ohromení;

• vypracovat praktická doporučení pro zájemce o uspořádání jedinečných narozenin na základě mé zkušenosti.

Uveď druhy práce, které budeš používat jako prostředky a metody realizace výzkumu.

Prostředky a metody:

• práce s literaturou a internetem;

• dotazování;

• pozorování;

• kulinářské techniky.

Tedy náš objekt – organizace hostiny na narozeniny, předmět – možnost ovlivnění ohromení člověka prostřednictvím organizace hostiny.

Hlavní část

Přehled literatury (referativní část)

1. V referativní části má smysl vyčlenit historický přehled (kdo, jak a kde pořádal hostinu) a současné přístupy k řešení tvého problému (kdo a co dnes navrhuje). Snaž se nalézt propojení s moderním přístupem a historickým (kulturním) kontextem (co z minulosti se používá i dnes). Vzhledem k tomu, že přesahuješ obor stolování a přinášíš znalosti z psychologie (tvůj předmět leží na rozhraní oborů), věnuj samostatnou kapitolu jevu ohromení (v pořadí: historické poznání, dostupné moderní údaje, apod.).

2. Zhodnoť výhody a nevýhody získaných informací (co se ti líbilo, co využiješ). Jasně uveď principy, které vyvodíš a použiješ jako základ výzkumu. Rozhodni o metodách studia hledané souvislosti — jak budeš dokazovat, že kulturní program skutečně ovlivňuje ohromení (např. budeš měřit vzdálenost dolní čelisti od horní, nebo počet kývání hlavou za jednotku času, nebo akustickou aparaturou hlasitost cinkání jazyka).

3. Možná budeš moci konkrétněji určit, co provést v praktické části — pokud je to potřeba — a zahrnout tyto body jako jeden z výstupů referativní části.

Výzkumná část

1. Napiš plán výzkumu (kdy, co a metodami budeš zkoumat).

2. Popiš získaná data. Uveď, pokud možno, tabulky, grafy; vše ostatní umísti do příloh.

3. Analyzuj zřejmé souvislosti (takové, které lze interpretovat jen jedním způsobem — například kulturní program byl důležitější než jídlo: v momentě kulturního programu všichni hosté opustili stůl, plně se zapojili do programu, vyjadřovali potěšení a vděčnost organizátorovi).

4. Kde je vztah nejasný, můžeš vyslovit domněnku, proč tomu tak bylo.

Praktická část

Pokud se rozhodneš pro praktickou aplikaci, popiš její principy a způsoby, místo realizace (kdo, kde použije tvé návrhy, jaký byl výsledek, jak souvisí s tvým výzkumem). Poté opiš získané výsledky v průměrné podobě. Učiň závěry, jak tyto výsledky využiješ v oslavy.

Závěry

1. Domníváš se, že tvá hypotéza byla potvrzena nebo vyvrácena?

2. Zhodnoť, zda výsledek odpovídá cíli. Zhodnoť kvalitu výsledku. Pokud ne, s čím to podle tebe souvisí?

3. V čem spočívá hlavní úspěch výzkumu — co se nepochybně podařilo?

4. Nad čím by bylo potřeba hlouběji pracovat?

5. Důkladně ověř, zda se ti podařilo splnit úkoly.

6. Zhodnoť soulad úkolů a kroků, které byly provedeny pro dosažení výsledku. Byly všechny kroky definovány úkoly? Pokud ano — byla výchozí definice cíle a úkolů správná; pokud ne — co chybělo nebo bylo nadbytečné? Proč? Jak to využít dál? Dejte si doporučení.

7. Kde a komu mohou být tvé výsledky užitečné? Co ti projekt přinesl osobně? Jaké dovednosti, schopnosti, osobní vlastnosti se rozvinuly nebo posílily?

8. Co nového a nečekaného se při práci objevilo? S čím to souvisí?

9. Plánuješ pokračovat? Pokud ano, v jakém směru?

Při psaní projektové, výzkumné nebo referativní práce je nezbytné zachovat tuto strukturu:

• Titulní stránka

• Obsah (s uvedením stránek)

• Vyčlenění částí: Úvod, hlavní část (může mít vlastní název, v takovém případě slova „hlavní část“ nepíš)

• Praktická (výzkumná) část – též může mít vlastní název – výsledky a jejich analýza

• Závěry

• Seznam literatury