Vztah mezi manžely je v islámu založen na vzájemné úctě, porozumění a podpoře, což se projevuje i v intimních a sexuálních aspektech jejich života. S ohledem na sexuální spokojenost ženy, která je důležitou součástí tohoto vztahu, doporučuje Imam Ibn Qudama, aby muži věnovali dostatečnou pozornost předehře, která pomáhá ženám vzbudit touhu a zajistit příjemný zážitek. Stejně tak Prorok (صلى الله عليه وسلم) vyzýval muže, aby se snažili sexuálně uspokojit své manželky a radil jim, aby se vyhýbali předčasnému stažení, protože to může ublížit ženě a zabránit jí v naplnění jejích potřeb.

V mnoha muslimských komunitách však ženy čelí výzvám spojeným s nedostatkem vzdělání o sexuálních právech a radostech intimity, jak je popisuje islám. Tento vzdělávací deficit často vyplývá z neochoty otevřeně diskutovat o sexu a z přesvědčení, že západní zdroje sexuální výchovy jsou nevhodné nebo dokonce haram. Zatímco v některých konzervativních kruzích panuje názor, že usilování o sexuální potěšení není pro "slušnou" muslimku přijatelné, islám zdůrazňuje vzájemné uspokojení ve manželství jako základní hodnotu. Tento pohled může vést ženy k tomu, že se vzdají svého práva na sexuální uspokojení, přičemž islám nejen že toto právo uznává, ale i oslavuje.

Prorok (صلى الله عليه وسلم) sám zdůraznil důležitost uspokojení manželky, čímž se vyvrací představa, že ženy by měly potlačovat své sexuální touhy. Šaría považuje sexuální nekompatibilitu a nespokojenost za platné důvody pro rozvod, což ukazuje na důležitost uspokojivého sexuálního vztahu v manželství. Vzdělání mužů a žen o jejich právech a požehnáních plného sexuálního života v manželství může pomoci překonat nedorozumění a umožnit ženám hledat uspokojení bez hanby.

Imam Ghazali ve své klíčové práci "Ihya Ulum al-Din" zdůrazňuje, že uspokojení obou partnerů v manželském sexu je nezbytné. Doporučuje, aby manžel po dosažení orgasmu zajistil, že jeho žena také dosáhne vrcholu, protože předčasné stažení může vést k jejímu nespokojenosti a potenciálně i k vytvoření odporu vůči němu. Ghazali upozorňuje, že současný orgasmus je ideální pro oba partnery, ale není to vždy časté. Pokud žena dosáhne orgasmu první, což je pro ni unavující, ale lepší než žádné uspokojení, doporučuje trpělivost ze strany manžela. Je-li to naopak a muž dosáhne orgasmu dříve, může to ve vztahu vyvolat nespokojenost a averzi u ženy.

Kromě toho Ghazali varuje před častým předčasným vyvrcholením manžela, což může zanechat v srdci ženy pocity neúplnosti. Naopak, když oba manželé dosáhnou orgasmu současně, může to prohloubit jejich intimitu, protože žena se může plně oddat svému potěšení, aniž by se cítila spěchaná nebo v rozpacích. Z tohoto důvodu je pro manžela důležité být trpělivý a pozorný k sexuálním potřebám své manželky. Místo spěchání do pohlavního styku by měl věnovat dostatek času předehře — líbání, stimulaci prsou a objímání — aby zajistil, že žena bude dostatečně vzrušená. Tato praxe nejen podporuje hlubší emocionální spojení, ale také zvyšuje sexuální spokojenost obou partnerů, což je v souladu s islámskými zásadami o láskyplném a ohleduplném manželském vztahu.

Podle výroků Proroka (صلى الله عليه وسلم) by muž neměl přistupovat k manželce jako k zvířeti, ale měl by mezi nimi probíhat intimita. Když se ho ptali, co to znamená, odpověděl: "Intimita to znamená líbání a slova." (Ithaaf al-Sadat al-Muttaqin bi Sharh Ihya Ulum al-Din 6:175). Tento výrok ukazuje, že intimita mezi manželi by měla zahrnovat více než jen fyzický styk, ale také emocionální spojení a jemné projevy náklonnosti, které zvyšují potěšení obou stran.

Pokud jde o sexuální vzrušení, často se říká, že "muži jsou jako mikrovlnné trouby, ženy jako pece." Muži mají tendenci rychle reagovat na sexuální podněty, což je spojeno s vyšší hladinou testosteronu, který rychle spaluje "oheň" touhy. Naproti tomu ženy potřebují více času a jemnosti, než se jejich touha projeví, což je přirovnáno k pomalu zahřívané peci, která vyžaduje trpělivost, preciznost a postupný proces. V tomto ohledu by muži měli rozumět, že pro ženu je důležitý nejen fyzický, ale i emocionální kontext. Předehra, dialog a trpělivost mohou výrazně přispět k uspokojení a vzájemnému porozumění mezi partnery.

Dosažení sexuálního uspokojení a naplnění v manželství si žádá aktivní přístup obou partnerů. Ženy by se měly cítit dostatečně sebevědomé, aby vyjádřily své touhy, preference a hranice, a tím přispěly k rovnoměrnému rozdělení zodpovědnosti za intimitu. I když se očekává určitá míra skromnosti, islám umožňuje ženám, aby ve vztahu uplatnily svá práva na sexuální potěšení, a to bez pocitu viny. Kromě toho je klíčové, aby partneři udržovali otevřený dialog o svých sexuálních potřebách a touhách, což vytváří prostor pro vzájemné pochopení a důvěru. Tato komunikace je základem pro vyvážený a naplňující sexuální vztah v rámci posvátného manželského pouta.

Jaký význam má sexuální intimita v manželství podle islámských hodnot?

Sexuální intimita mezi manželem a manželkou je v islámské tradici nejen považována za jednu z nejvyšších radostí světa, ale také za akt, který nese duchovní význam. Prorok Muhammad (SAW) v několika hadísech zdůrazňuje důležitost manželského vztahu a intimity mezi partnery, přičemž tato intimita je považována za formu uctívání a charity. V islámu je manželství více než jen společenský svazek; je to duchovní cesta, která naplňuje polovinu víry věřícího.

Ve známém hadísu říká Prorok Muhammad: „Ve vaší sexuální intimnosti je odměna.“ Když jeho společníci vyjádřili údiv, že by někdo mohl být odměněn za naplnění svých žádostí o sexualitu, odpověděl: „Pokud by to udělal harám způsobem, byl by za to potrestán, ale pokud to udělá halálním způsobem, bude odměněn.“ Tato slova jasně ukazují, že intimní vztahy v rámci manželství nejsou pouze fyzickým potěšením, ale také cestou, jak získat duchovní odměnu.

Intimita mezi manželem a manželkou by neměla být vnímána jen jako fyzická potřeba. V islámském pohledu se stává duchovní praxí, pokud je vykonávána správně – začíná se čistotou (abluce), úmyslem čistého srdce (niyah) a končí rituálním očistcem (ghusl). Tato praxe ukazuje, jak může být každodenní aspekt života, jako je manželský vztah, propojen s vírou a posvátností.

V rámci tohoto pohledu intimita neznamená pouze osobní potěšení, ale i vzájemnou lásku, respekt a péči. Prorok Muhammad (SAW) mnohokrát vyjádřil, že manželství je součástí jeho sunnah (způsobu života) a každá intimita mezi manželem a manželkou, která je vykonána správně, přináší požehnání a odměnu. Manželské intimní spojení tak představuje nejen tělesnou blízkost, ale také důležitou součást harmonického soužití, kde vzájemná láska a porozumění vytváří pevný základ pro silný vztah.

Tento vztah mezi manželem a manželkou je zároveň příležitostí k vykonání charity. Prorok Muhammad říká, že každý akt intimity může být považován za sadaqah (charitu), čímž se stává součástí duchovního rozměru manželského vztahu. Je to vzájemný akt, kde obě strany sdílejí lásku, respekt a péči, čímž pozvedávají každodenní akt intimity na vyšší úroveň duchovní oběti.

Kromě fyzických a duchovních rozměrů intimity v manželství, islám rovněž uznává roli ženy v rodině. Péče o domácnost a rodinu je v islámském pohledu považována za džihád (boj na cestě Boží), což znamená, že úsilí ženy při výchově dětí, péči o manžela a udržování domácího prostředí je vysoce ceněno a považováno za akt oddanosti, který může vést k ráji. I zdánlivě obyčejné úkoly mohou být, pokud jsou vykonávány s úmyslem uspokojit Boha, považovány za akt uctívání.

Pro oba manžele je tedy klíčové chápat, že jejich intimní vztah je vztahem vzájemného dáván a přijímání, kde se snoubí nejen fyzická, ale i duchovní dimenze. Manželství v islámu není jen právní smlouva; je to cesta k naplnění, kde se oba partneři vzájemně podporují na cestě k duchovní dokonalosti. Tento pohled na intimitu podtrhuje důležitost vzájemného respektu a soucitu, které by měly být součástí každého vztahu.

Kromě toho je nezbytné, aby se manželé navzájem podporovali v hledání správného směru v rámci jejich vztahů a sexuality. Respektování osobních hranic, souhlas a vzájemné porozumění by měly tvořit základ každé intimní interakce. Islám v tomto kontextu vybízí k tomu, aby byla sexualita chápána jako cíl vzájemné lásky a štěstí, nikoliv jen jako prostředek k dosažení osobního potěšení.