PAMÁTKY PRO RODIČE
Ve věku 6–7 let se formují mozkové mechanismy, které dítěti umožňují být úspěšné ve vzdělávání.
Lékaři se domnívají, že v tuto dobu je dítěti velmi těžké se vypořádat samo se sebou. A naše prababičky, které posílaly své potomky do gymnázií až ve 9 letech, kdy nervová soustava již byla vyvinutá, měly pravdu.
Nicméně vážné problémy a onemocnění lze i dnes předejít, pokud se dodržují nejjednodušší pravidla.

Pravidlo 1.
Nikdy neposílejte dítě zároveň do první třídy a do nějaké sekce nebo kroužku. Začátek školního života je považován za silný stres pro děti ve věku 6–7 let. Pokud dítě nebude mít možnost chodit ven, odpočívat a dělat úkoly bez spěchu, může to vést k problémům se zdravím. Proto pokud vám hudební a sportovní aktivity připadají nezbytnou součástí výchovy dítěte, začněte je navštěvovat rok před začátkem školy nebo od druhé třídy.

Pravidlo 2.

Je důležité, aby se dítě nebálo dělat chyby. Pokud se mu něco nedaří, zachovejte klid. Jinak se začne bát chybovat a uvěří, že nic nezvládne. I dospělý, když se učí něco nového, ne vždy se mu hned všechno daří. Pokud si všimnete chyby, upozorněte na ni dítě a nabídněte mu opravit ji. A nezapomeňte chválit. Chvalte za každý i sebemenší úspěch.

Pravidlo 3.
Vyvarujte se nadměrných požadavků. Nežádejte od dítěte vše a hned. Pamatujte, že takové důležité a potřebné vlastnosti, jako jsou pilnost, pečlivost a odpovědnost, se neformují okamžitě. Dítě se ještě učí ovládat sebe, organizovat své činnosti a velmi potřebuje podporu, porozumění a schválení od dospělých. Úkolem rodičů je mít trpělivost a pomoci dítěti.

Pravidlo 4.

Pamatujte, že dítě dokáže soustředit svou pozornost maximálně 10–15 minut. Proto, když budete dělat úkoly, každých 10–15 minut udělejte přestávku a dejte dítěti fyzickou rozcvičku. Můžete ho požádat, aby na místě vyskočilo 10krát, zaběhalo si nebo si zatančilo na pár minut. Začněte domácí úkoly psaním. Můžete střídat psané úkoly s ústními.

Pravidlo 5.
Nemyslete za dítě. Když mu pomáháte s úkolem, nezasahujte do všeho, co dělá. Jinak začne dítě myslet, že úkoly nezvládne samo. Neřešte za něj, jinak velmi rychle pochopí, že se nemusí snažit, rodiče to vyřeší za něj.

Pravidlo 6.
Věnujte pozornost jakýmkoliv problémům vašeho dítěte a v případě potřeby se obraťte na odborníky. Pokud má dítě zdravotní problémy, určitě se postarejte o léčbu, protože školní zátěž může výrazně zhoršit jeho stav. Pokud vás něco znepokojuje v chování dítěte, neváhejte a obraťte se o radu na psychologa. Pokud má dítě problémy s řečí, navštivte logopeda.

Pravidlo 7.
Počítač, televize a jakékoliv činnosti, které vyžadují velkou vizuální zátěž, by měly trvat maximálně jednu hodinu denně, jak tvrdí oční lékaři a neurológové po celém světě.

Pravidlo 8.
Nejdůležitější v průběhu prvního školního roku je pro vaše dítě podpora. Nejenže si buduje vztahy se spolužáky a učiteli, ale poprvé také pochopí, že někteří lidé s ním chtějí kamarádit a jiní ne. Právě v tomto období si dítě vytváří vlastní pohled na sebe. A pokud chcete, aby z něj vyrostl klidný a sebevědomý člověk, nezapomeňte ho chválit. Podporujte ho, ne trestejte za známky a špínu v sešitech. To vše jsou drobnosti ve srovnání s tím, že neustálými výčitkami a tresty dítě ztratí víru v sebe.

Pravidlo 9.
Určitě organizujte malé oslavy. Důvod pro to není těžké najít. Radujte se z jeho úspěchů. Ať máte s dítětem dobrou náladu.

Několik krátkých pravidel
Ukazujte dítěti, že ho máte rádi takového, jaký je, a ne kvůli jeho úspěchům.
Nikdy neříkejte dítěti, že je horší než ostatní (ani ve vzteku).
Pokud možno odpovídejte na otázky dítěte upřímně a trpělivě.
Snažte se každý den najít čas na to, abyste byli o samotě se svým dítětem.
Učte dítě komunikovat nejen se svými vrstevníky, ale i s dospělými.
Nebojte se vyjádřit, že jste na něj hrdí.
Vždy dítěti říkejte pravdu, i když se vám to nehodí.
Nesnažte se dosáhnout úspěchu silou. Nátlak je nejhorší způsob morální výchovy. Nátlak v rodině vytváří atmosféru, která ničí osobnost dítěte.
Hodnoťte pouze činy, nikoliv samotné dítě.
Uznávejte právo dítěte na chyby.
Buďte upřímní v hodnocení svých citů k dítěti.
Myslete na dětskou banku šťastných vzpomínek.
Dítě se bude k sobě chovat tak, jak se k němu chovají dospělí.

A občas se postavte na místo svého dítěte, abyste lépe pochopili, jak se s ním chovat.