Lekce 15. Biologie 7.–9. třída
Přednáška. Typ Kroužkovci
Obecná charakteristika kroužkovců
Počet druhů: přibližně 75 tisíc.
Prostředí výskytu: v slaných i sladkých vodách, v půdě. Vodní žijí po dně, zahrabávají se v bahně. Některé žijí usedle – staví ochrannou trubici a nikdy ji neopouštějí. Jsou i planktonické druhy.
Stavba těla: bilaterálně symetričtí červi, s druhotnou tělní dutinou a tělem rozděleným na segmenty (kroužky). Tělo se dělí na hlavovou (hlavová část), trupovou a ocasní (anální část) oblast. Druhotná dutina (coelom), na rozdíl od primární dutiny, je vystlána vlastním vnitřním epitelem, který odděluje coelomickou tekutinu od svalů a vnitřních orgánů. Tekutina slouží jako hydraulický skelet a rovněž se účastní látkové výměny. Každý segment je samostatná komora, obsahující vnějšky výrůstky těla, dva coelomické vaky, uzly nervové soustavy, vylučovací a pohlavní orgány. U kroužkovců je kožně-svalový vak složený z jednoho vrstvy kožního epitelu a dvou vrstev svalů: kruhových a podélných. Na těle mohou být svalnaté výrůstky – parapodia, které slouží jako orgány pohybu, a také štětinky.

Oběhová soustava: poprvé se během evoluce u kroužkovců objevila uzavřená krevní soustava: krev se pohybuje pouze cévami, aniž by pronikala do tělní dutiny. Jsou zde dva hlavní cévy: hřbetní (vede krev od zad k hlavě) a břišní (vede krev od hlavy k zádům). V každém segmentu se spojují kruhovými cévami. Krev pohání pulsace hřbetní cévy nebo „srdce“ – kruhové cévy v 7–13 segmentech těla.
Dýchací soustava chybí. Kroužkovci jsou aerobové. Plynková výměna probíhá celou povrchovou plochou těla. U některých mnohoštětinatých se objevují kožní žábry – výrůstky parapodií.
Trávicí soustava zahrnuje ústa, hltan, jícen, pažerák, žaludek a průběžné střevo. Mezi kroužkovci jsou pohybliví predátoři, usazení filtrátoři živící se organickými částicemi a planktonem, saprofyté pohlcující odumřelé rostlinné i živočišné zbytky – detrit, a ektoparazité sají krev. U dravých červů mohou být v mohutném hltanu chitinové zuby.
Poprvé v evoluci vznikly mnohobuněčné vylučovací orgány – metanefridie. Skládají se z trychtýřku s řasinkami a vylučovacího kanálku, nacházejícího se v následujícím úseku těla. Trychtýřek směřuje do tělní dutiny, kanálky se otvírají na povrchu těla vylučovací pórou, přes kterou se odstraňují rozpadové produkty z organismu.
Nervová soustava tvoří kolemhltanový nervový kruh, v němž je zvláště vyvinut párový nadhltanový (mozkový) ganglion, a břišní nervová řetězce, která se skládá z párově blízkých břišních nervových uzlů v každém segmentu. Od „mozkového“ ganglia a nervové řetězce odcházejí nervy k orgánům a kůži.
Smyslové orgány: oči – orgány zraku, tykadla, chapadla (antény) a vousky – orgány hmatového a chemického smyslu se nacházejí na hlavové části u mnohoštětinatých. U máloštětinatých vzhledem k podzemnímu způsobu života jsou smyslové orgány slabě vyvinuty, ale v pokožce se nacházejí světlocitlivé buňky, orgány hmatu a rovnováhy.

Rozmnožování a vývoj
Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně – fragmentací (dělením) těla, díky vysoké regenerační schopnosti. U mnohoštětinatých se také vyskytuje pupenění. Mnohoštětinatí – má oddělené pohlaví, zatímco máloštětinatí a pijavky jsou hermafrodity. Oplození je vnějšní, u hermafroditů – vzájemné (křížové), tj. červi si vyměňují semennou tekutinu. U sladkovodních a půdních červů je vývoj přímý, tj. z vajíčka vycházejí mladí jedinci. U mořských forem je vývoj nepřímý: z vajíčka vychází larva – trochofora.

Zástupci
Typ Kroužkovci se dělí na tři třídy: mnohoštětinatí, máloštětinatí, pijavky.
Máloštětinatí červi (oligochéta), převážně žijí v půdě, ale existují i sladkovodní formy. Typickým zástupcem půdního červa je žížala. Má protáhlé, válcovité tělo. Malé formy – okolo 0,5 mm, největší zástupce dosahuje téměř 3 m (obrovská australská žížala). Na každém segmentu je 8 štětinek, rozmístěných ve čtyřech párech po bočních stranách segmentu. Přichycujíce se jimi o nerovnosti půdy, červ se pomocí svalů kožně-svalového vaku posouvá vpřed. Výživou z odumřelých rostlinných zbytků a humusu trávicí systém vykazuje řadu zvláštností. Jeho přední část se dělí na mohutný hltan, jícen, pažerák a svalnatý žaludek.
Žížala dýchá celou plochou těla díky husté podkožní síti kapilár krevních cév.
Žížaly jsou hermafrodité. Oplození je křížové. Červi se přikládají břišními stranami a vyměňují semennou tekutinu, která se dostává do semenných přijímačů. Poté se červi rozcházejí. V přední třetině těla je pás, který vytváří slizovou pouzdro, do něhož jsou kladena vajíčka. Při posunu pouzdra skrz segmenty obsahující semenné přijímače jsou vajíčka oplozená spermiemi jiné jedince. Pouzdro je vypuzeno předním koncem těla, zhuštěno a přeměněno na vajíčkový kokon, ve kterém se vyvíjejí mladí červi. Pro žížaly je typická vysoká regenerační schopnost.
Podélný řez tělem žížaly: 1 — ústa; 2 — hltan; 3 — jícen; 4 — pažerák; 5 — žaludek; 6 — střevo; 7 — kolemhltanový kruh; 8 — břišní nervová řetězce; 9 — „srdce“; 10 — hřbetní céva; 11 — břišní céva.
Význam oligochét v půdotvorbě. Již Č. Darwin zdůraznil jejich prospěšný vliv na úrodnost půdy. Tím, že vtahují do nor rostlinné zbytky, obohacují ji humusem. Tvořením kanálků v půdě podporují pronikání vzduchu a vody ke kořenům rostlin, rozrušují půdu.
Mnohoštětinatí. Zástupce této třídy se nazývají polychety. Žijí především v mořích. Členěné tělo polychet se skládá ze tří částí: hlavové části, segmentovaného trupu a zadní anální části. Hlavová část nese přívěsky – chapadla a obsahuje drobné oči. Na následujícím segmentu je ústa s hltanem, který může být vyvrhován navenek a často má chitinové čelisti. Na segmentech těla jsou dvouvětvová parapodia, opatřená štětinkami a často žaberními výrůstky.
Mezi nimi jsou aktivní dravci schopní poměrně rychle plavat, vlnovitě ohýbajíce tělo (nereidy), mnozí vedou hrabavý způsob života, vytvářejí v písku či bahně dlouhé chodby (psamíž).
Oplození je většinou vnější, embryo se přeměňuje ve charakteristickou larvu polychet – trochoforu, která aktivně plave pomocí řasinek.
Třída pijavky zahrnuje asi 400 druhů. U pijavek je tělo protáhlé a zploštělé dorzoventrálně. Na předním konci je přední přísavka, na zadním konci zadní přísavka. Nemají parapodie ani štětinky, pohybují se vlnovitým ohýbáním těla nebo „chodí“ po dně či listech. Tělo pijavek je pokryto kutikulou. Pijavky jsou hermafrodité, vývoj je přímý. Používají se v medicíně, protože díky produkci proteinu hirudin zabraňují vzniku trombů ucpávajících cévy.
Původ: kroužkovci vznikli od primitivních, plochým červům podobných řasinkových červů. Od mnohoštětinatých vznikli máloštětinatí, a od nich – pijavky.
Nové pojmy a termíny: polychety, oligochety, coelom, segmenty, parapodia, metanefridie, nefróstom, uzavřená krevní soustava, kožní žábry, trochofora, hirudin.
Otázky.
Proč dostali kroužkovci takový název?
Proč se kroužkovci nazývají také sekundární tělnodutí?
Které znaky stavby kroužkovců svědčí o jejich vyšší organizaci ve srovnání s ploštěnci a hlísty? Které orgány a soustavy orgánů se u kroužkovců objevují poprvé?
Co je charakteristické pro stavbu každého segmentu těla?
Jaký význam mají kroužkovci v přírodě a v životě člověka?
Jaké jsou specifické znaky stavby kroužkovců vzhledem k jejich životnímu stylu a prostředí výskytu?

Lekce 17. Biologie 7.–9. třída
Přednáška. Typ Měkkýši
Počet druhů: přibližně 130 tisíc.
Prostředí výskytu: sladké a slané vody, mnozí se přizpůsobili životu na souši.
Obecná charakteristika typu Měkkýši:
Tělo tvoří kožní řasa – plášť. Mezi pláštěm a tělem vzniká plášťová dutina, do níž se otvírají řitní otvor, vývody ledvin a pohlavních žláz; zde se nacházejí orgány dýchací i některé smyslové orgány.
Existuje lastura, která plní funkci vnějšího nebo vnitřního kostry a chrání měkkýše. Vnější vrstva lastury je organická, střední vrstva vápenatá, vnitřní vrstva perlová. U některých druhů je lastura redukována.
Segmenty se spojují do menšího počtu tělních oddílů, z nichž každý zajišťuje určité funkce.
Tělní dutina je smíšená. Vnitřní orgány jsou ponořeny v parenchymu, ale existují dutiny vyplněné tekutinou. Druhotná dutina je částečně redukována.
Trávicí soustava se skládá z předního, středního a zadního střeva. Vznikly trávící žlázy, které umožňují rychlejší a úplnější trávení potravy. Do hltanu ústí vývody slinných žláz, do středního střeva ústí vývody jater.
Krevní soustava je otevřená, skládá se ze srdce a cév. Ze srdce (komory) vycházejí tepny, po nichž krev proudí ke všem orgánům. Část cesty krev neprochází cévami, ale dutinami mezi vnitřními orgány.
Dýchací orgány u většiny druhů jsou žábry, u suchozemských zástupců – plíce. Žábry i plíce jsou modifikované části pláště, v nichž je mnoho krevních cév.
Vylučovací orgány – ledviny, které jsou typem přeměněných metanefridií.
Nervová soustava je rozptýleně‑uzlového typu. Z orgánů smyslů jsou chemické smysly a smysl rovnováhy, u mnohých jsou oči.
Rozmnožování: měkkýši se rozmnožují pouze pohlavně. Existují gonochoristé i hermafrodity. Vývoj je přímý nebo s larvální fází.
Nejrozšířenější měkkýši patří do tří tříd: plži, mlži, hlavonožci.
Stavba plžů na příkladu velkého bahenního plže
Živočichové této třídy žijí ve sladkých i slaných vodách, mnozí žijí na zemi. Charakteristickým znakem je asymetrie stavby. Lastura a tělo plžů jsou spirálovitě stočeny. Lastura se skládá ze dvou vrstev: tenké organické vnější vrstvy a porcelánovité vápenaté vrstvy.
Tělo plže se skládá ze tří částí: hlavy, trupu a nohy. Na hlavě jsou 1–2 páry tykadel, dobře vyvinuté oči, často umístěné na vrcholech tykadel; noha je obvykle široká se plochou spodinou, trup je spirálovitě stočený. V hltanu se nachází radula. To je rošt pro seškrabávání měkkých částí rostlin, složený z rohovitých zoubků.

Dýchací orgány u většiny plžů jsou žábry. U suchozemských plžů je dýchacím orgánem plíce. Část plášťové dutiny se oddělí a otevírá navenek samostatným otvorem. To je tzv. plicní dutina, v jejíchž stěnách se nachází četné krevní cévy. Krev je nejčastěji bezbarvá, někdy obsahuje měďnatý pigment, který dává krvi měkkýšů modrou barvu.
Ve vylučovacím systému velkého bahenního plže přetrvává pouze jedna ledvina. Velký bahenní plž je hermafrodit, oplození je křížové. Klade vejce ve formě slizovitých provázků. Vývoj je přímý, bez larvální fáze. Z vajec se vyvíjejí mladí jedinci.
Stavba mlžů na příkladu perlorodky
Do této třídy patří méně pohybliví mořští a sladkovodní měkkýši, jejichž tělo je uzavřeno v lastuře, sestávající ze dvou chlopní. Typickým obyvatelem dna sladkovodních nádrží je perlorodka. Na hřbetní straně se chlopně spojují pomocí elastického vazu (ligamentu) nebo pomocí zámku. Chlopně se zavírají pomocí dvou svalů – uzavíracích. Hlavy není. Tělo má pouze trup a nohu. Pohybují se mlži pomalu, obvykle vysunutím nohy a poté přitažením celého těla k ní.
Tělo je pokryto pláštěm, který visí po stranách ve formě řas. Na hřbetní straně je plášť srostlý s tělem měkkýše. Často jsou volné okraje pláště srostlé, což vytváří otvory – sifony pro přívod a odvod vody z plášťové dutiny. Ze zevního epitelu pláště vznikají chlopně lastury. Vnější vrstva lastury je tvořena organickou látkou; střední vrstva je tvořena uhličitanem vápníku a je nejtlustší. Vnitřní vrstva je perlovitá.
Dýchací orgány – dva žaberní laloky. Žábry a také vnitřní povrch pláště jsou opatřeny řasinkami, jejichž pohyb vytváří proud vody. Proud vody je tvořen také sifony.
Potravní částice zachycené v plášťové dutině se slepují a posílají se do ústního otvoru měkkýše, který se nachází u základu nohy. Tento způsob výživy se nazývá filtrace a živočichové se nazývají filtrátory. V trávicí soustavě chybí radula a slinné žlázy.
Nervová soustava mlžů je tvořena třemi páry ganglií, které jsou propojeny nervovými pruhy – komisurami. Smyslové orgány jsou málo vyvinuty, existují speciální buňky poskytující kožní citlivost, jsou přítomny orgány rovnováhy – statocysty, orgány chemického smyslu.

Schéma vnitřní stavby mlžů: 1 — ústa, 2 — přední uzavírací sval, 3, 15, 20 — nervové uzly, 4 — žaludek, 5 — játra, 6 — přední aorta, 7 — vnější otvor ledviny, 8 — ledvina, 9 — srdce, 10 — perikard, 11 — zadní aorta, 12 — zadní střevo, 13 — zadní uzavírací sval, 14 — řitní otvor, 16 — žábry, 17 — otvor gonády, 18 — střední střevo, 19 — pohlavní žláza.

Vylučovací orgány jsou zastoupeny dvěma ledvinami. Vývody močovodů se otevírají do plášťové dutiny.
Rozmnožování. Většina mlžů je gonochoristická. Vajíčníky i varlata jsou párová. Pohlavní vývody ústí do plášťové dutiny. Vývoj probíhá s přeměnou (metamorfózou). Larvy sladkovodních měkkýšů (perlorodek a lasturek), nazývané glochidia, mají dvouchlopňovou lasturu s zubatými hroty na okrajích. Když kolem perlorodky proplouvá ryba, měkkýš vypudí larvy vývodem do okolní vody. Pomocí bisusové nitě a hrotnatých chlopní se glochidia přichycují k rybí kůži. Okolo larvy vzniká malý výrůst, uvnitř něhož se glochidium živí na úkor hostitele.
Význam měkkýšů v přírodě a v životě člověka:
Jsou článkem potravního řetězce.
Malý bahenní plž je mezihostitelem jaterního motola – nebezpečného parazita člověka a hospodářských zvířat.
Šnek vinice (sklípková plž) – suchozemský plž – poškozuje pupeny a listy révových rostlin, způsobuje škody vinicím. V řadě evropských zemí se používá k lidské výživě. Polní slimáci poškozují ozimé plodiny, zelí a mnoho dalších plodin.
Mnoho mlžů se používá jako potraviny – ústřice, mušle, hřebenatky.
Mořské perlorodky se používají k produkci perel: částice písku, vniklé do plášťové dutiny, jsou obklopeny vrstvami perleti a proměňují se v perly.
Tam, kde je mlžů zvláště mnoho, se tyto měkkýši stávají mocnými přirozenými čističi vody (biofiltrátory).
Otázky.

  1. Jaké znaky spojují mlže a plže?

  2. Čím se liší mlži a plži?

  3. Proč může v akváriu se stojatou vodou žít bahenní plž, ale perlorodka ne?

  4. Která opatření boje s mlži – škůdci – jsou nejúčinnější a nejbezpečnější?

Jak deriváty piperidinu a pyridinu ovlivňují strukturu a optické vlastnosti perovskitových solárních článků?
Jak ovlivňuje úhel dopadu sekundární emisi elektronů?
Jak barvy a vzory květů ovlivňují interakce mezi rostlinami a opylovači?
Jak efektivně reagovat na bezpečnostní incidenty v datových centrech?
Jak se vytváří a šíří falešné zprávy? Důsledky pro veřejnost
Stupeň a konstanta disociace. Ostwaldův zákon zřeďování
Pracovní program chemie pro žáky 10. profilové třídy
Pravidla účasti žáků na školních akcích mimo rámec výukového plánu
Bezpečnost na silnicích: Jak se chránit před nehodami před prázdninami
Příkaz o změnách v Hlavním vzdělávacím programu základního vzdělávání