V roce 1999, kdy Eric Harris a Dylan Klebold zavraždili dvanáct svých spolužáků na střední škole v Columbine, došlo k jednomu z nejhorších školních masakrů v historii. Oblečeni v černých pláštích, oba bez emocí zmasakrovali své spolužáky, než se obrátili proti sobě. Později se ukázalo, že měli naplánován ještě větší útok, včetně únosu letadla a jeho pádu do významného města. Tato tragédie, zdánlivě tak daleko od našich každodenních realit, je přitom znepokojivě spojena s kulturními a mediálními vzory, které v té době dominovaly populárnímu umění. V době Columbine se například objevil film The Matrix, který vyprávěl příběh o hackerovi, jenž se probouzí do skutečné reality a bojuje proti falešnému systému. Tento film, který je protkán gnostickými motivy o útěku z „vězení těla“, přitahoval vlnu mladých lidí a navázal spojení mezi těmito vzory a skutečnými tragédiemi.

Téma útěku z těla, tedy odtržení od materiálního světa, není novým fenoménem. V průběhu historie si různé ezoterické a okultní praktiky kladly za cíl najít cestu ven z tohoto „vězení“, jak to popisuje i Lachman ve své analýze. Tento hluboký filozofický směr a touha po transcendenci jsou však dnes stále živé, i když si je mnozí spojují s moderními formami populární kultury. V dnešní době se častokrát setkáváme s falešnými zprávami a konspiračními teoriemi, které čerpají z podobných tematik. Například weby, které šíří fake news, jako Infowars, se hluboce zapojují do okultních konspiračních teorií, které mají velký vliv na mnoho lidí. Ačkoliv mezi těmito jevy není přímá příčinná souvislost, obecně platí, že víra může mnohdy překonat rozum prostřednictvím jazyka a narativního obsahu.

Jedním z nejpřesvědčivějších příkladů využití falešných zpráv v politice je strategie Donalda Trumpa, který pravidelně útočil na média, která odhalovala jeho lži a nepřesnosti. Jeho neustálé protiútoky na „falešná média“ vytvářejí mentální zmatek, v němž lze fakta ohýbat tak, aby posloužila osobním zájmům. Trump tuto taktiku používá k tomu, aby se vykreslil jako oběť, zatímco jeho protivníci jsou vykreslováni jako agresivní a nepoctiví. Jedním z příkladů tohoto manévru byly jeho tweety po setkání s Kim Jong-unem v roce 2018. V nich Trump vykreslil sám sebe jako oběť mediálního pokrytí a zdůraznil, jak by Obama byl oslavován jako národní hrdina, kdyby dosáhl stejného pokroku v jednáních s KLDR.

Trump nejenže útočil na novináře, ale také vyvinul sofistikované strategie, jak manipulovat veřejným míněním. Například vytvářel falešné obvinění, že média ignorují jeho zásluhy a dávají přednost Obamaově administrativě, přičemž zdůrazňoval, že bez něj by svět směřoval k válce. Tento typ manipulace je nejenom příkladem Machiavellovské lži, ale také ukázkou toho, jak se ve veřejné sféře buduje iluze oběti, která je mnohdy vzdálená realitě.

Ve své komunikaci se Trump často uchyluje k žurnalistickému stylu, který je typický pro bulvární tisk. Jeho tweety jsou plné velkých písmen, vykřičníků, stručných poznámek, slangových výrazu a hyperbol. Tento typ komunikace je navržen tak, aby přitahoval pozornost, a stejně jako bulvární noviny slouží jako únik z každodenní reality. Taková komunikace nabízí svým příjemcům uspokojení ve formě okázalého a expresivního jazyka, což je v jistém smyslu i způsob, jakým média uchopují populistické agendy.

Důležitým aspektem šíření falešných zpráv je také otázka, proč lidé věří lžím, i když je důkaz o jejich nepravdivosti jasný. Děje se tak z důvodu historických kořenů žurnalistiky, která od počátků svého vzniku pracovala s vytvářením senzace a bulvárními technikami. V současnosti tuto roli ještě zintenzivňují digitální média a sociální sítě, které umožňují rychlé šíření informací bez ověřování faktů. Mnozí lidé na těchto platformách sdílejí a přijímají obsah, který je emocionálně nabitý, a to i bez ohledu na jeho pravdivost.

Zneužívání médií pro osobní nebo politické cíle není nic nového. Ve skutečnosti je to strategická taktika, která sahá až do dávné historie. Média nejen že utvářejí naši realitu, ale mohou také měnit naše vnímání pravdy. A právě to je na falešných zprávách to nebezpečné – jejich schopnost deformovat skutečnost a vytvořit paralelní realitu, kterou si mnozí pletou s pravdou. To je fenomén, který neustále přitahuje pozornost, a zároveň zůstává výzvou pro každého z nás, kdo se snaží porozumět, jak dnes funguje komunikace a jakým způsobem můžeme chránit naši schopnost rozpoznávat pravdu.

Jak Machiavellismus a Gaslighting ovlivňují politickou kulturu: Manipulace a náboženské iluze

V historickém kontextu se fenomén Machiavellismu, tedy umění manipulace, opírá o taktiky, které se využívají k dosažení moci skrze předstírání ctnosti, zatímco ve skutečnosti se používají lži a podvody. Podobně jako vlk v rouše beránčím, který se vydává za rytíře, i političtí vůdci používají různé pseudonáboženské a morální rétoriky k maskování svých skutečných záměrů. Tato manipulace s veřejným míněním má kořeny nejen v politice, ale i v náboženských a kulturních strukturách, kde může získat podporu nejen prostřednictvím přímého lhaní, ale i skrytými taktiky, které vytvářejí falešný obraz reality.

Jedním z nejviditelnějších příkladů tohoto jevu je vztah mezi mafiózními strukturami a katolickou církví, jak je ukázáno ve filmu Godfather, Part III. Mafie zde není vnímána pouze jako zločinecká organizace, ale také jako pseudo-náboženský spolek, který se tváří jako nositel morálky a ctnosti. Významný moment nastává, když Michael Corleone, postava inspirovaná realitou mafiánského světa, daruje obrovskou částku na podporu chudých Sicílie, přičemž tato charitativní činnost slouží k posílení image mafie jako organizace s vysokými morálními zásadami. To vše je součástí taktiky, která se opírá o manipulaci veřejnosti a vytváření iluzí o ctnostech, které ve skutečnosti neexistují.

V podobném duchu fungují i političtí lídři, kteří využívají náboženských symbolů a rétoriky k tomu, aby se etablovali jako ochránci tradičních hodnot. Mussolini, který se od počátku spojil s katolickou církví, využíval tento vztah k propagaci své vize morální obrody. Tato iluze o „obraně morálky“ byla součástí jeho pokusu ospravedlnit autoritářský režim a potlačení demokracie. Z podobné pozice pak vystupuje i postava Donalda Trumpa, který se v americké politice pokouší přetvořit veřejný obraz o náboženských hodnotách a jejich obráncích.

V Trumpově případě se často objevuje obraz „bojovníka za víru“, což se velmi silně projevuje v jeho vztahu k evangelikálnímu křesťanství. Trumpovo veřejné vystupování, kde se často odvolává na náboženské hodnoty a tvrdí, že je ochráncem „morálního světa“, je příkladem techniky, která se nazývá gaslighting. Gaslighting, tedy manipulace s realitou, kde manipulátor vytváří falešný svět a nutí ostatní, aby přijali jeho verzi reality, je klíčovým nástrojem pro ovládnutí veřejného mínění.

Trumpova rétorika, která se zaměřuje na moralizování demokratického systému a obviňování liberálních institucí z „morální dekadence“, je dalším příkladem tohoto mechanizmu. Vytváření obrazů nepřátelských sil, které představují nebezpečí pro tradiční hodnoty, dává jeho příznivcům pocit, že se nacházejí v „kulturní válce“, kterou je třeba vyhrát. Tato rétorika je ale iluzorní, jelikož pod jejím povrchem se skrývá autoritářská snaha o potlačení demokratických principů.

V tomto kontextu hraje klíčovou roli náboženský aspekt manipulace. Ačkoli to na první pohled může vypadat jako skutečná podpora náboženských hodnot, ve skutečnosti jde o politickou taktiku, která slouží k získání moci a podpoře autoritářských tendencí. Tato technika využívá náboženských symbolů, aby vytvořila iluzi boje za spravedlnost a morálku, přičemž skutečný cíl zůstává skrytý.

Když se podíváme na širší obraz, vidíme, že účinnost této taktiky spočívá v jejím schopnosti manipulovat veřejným míněním a přetvářet ho. Když lhář přebírá roli oběti, získává sympatie a podporu. Mnozí lidé se nechávají zmást tím, co chtějí slyšet, a proto jsou ochotni věřit, že jejich vůdce zastává jejich zájmy. Tato manipulace je velmi efektivní, protože oslovuje základní lidské potřeby, jako je touha po bezpečí a jistotě v nejasném světě.

V této hře o moc je důležité si uvědomit, že manipulátor, ať už jde o mafii, autoritářského lídra nebo jiného politického hráče, nikdy nezůstane vázán na jednoznačnou pravdu. Používá proměnlivé obrazy, které je třeba neustále udržovat, aby si podmanil svou veřejnost. Každý jejich krok je součástí sofistikované strategie, která vede k tomu, že lidé začnou věřit v jejich verzi reality.

Pokud chceme skutečně pochopit, jak tento typ manipulace funguje, je nezbytné se zaměřit na to, jakým způsobem se vytváří a udržuje iluze. Manipulátor neukazuje svou skutečnou tvář, ale přetváří svět podle své vlastní potřeby. V politice se to často projevuje vytvářením nepřítele a zdůrazňováním kontrastů mezi „dobrem“ a „zlem“, což vede k polarizaci společnosti a k posílení autoritářských tendencí.

Jak jazyk manipuluje vnímání reality a ovlivňuje duševní zdraví

Manipulace s jazykem je nebezpečným nástrojem, který může zásadně ovlivnit nejen naši psychiku, ale i naše vnímání reality. V tradičním západním pohledu na duševní zdraví je mnoho problémů vnímáno jako izolované poruchy, které lze korigovat mimo kontext celkového stavu jedince. Naproti tomu mluvčí tagalogu (jeden z jazyků na Filipínách) mají tendenci vidět duševní stav a mentální poruchy jako součást celkového fyzického i emocionálního zdraví, propojené s vnějším světem a kulturními faktory. Tento rozdíl v přístupu ukazuje na to, jak silně může jazyk a kultura ovlivnit naše chápání nemocí a poruch.

Historie nám ukazuje, že nemoc není vždy jen biologickou realitou, ale také společenským a jazykovým konstruktem. Jacalyn Duffin upozorňuje, že nemoc je často definována spíše tím, co si myslíme, že je nemocí, než vědeckými fakty. "Láskyplná nemoc" byla kdysi považována za skutečnou nemoc, i když její kořeny sahaly do poezie starověku a středověku, a až v 20. století byla vědecky vyvrácena jako kulturní konstrukt. Tento proces ukazuje, jak naše vnímání reality může ovlivnit to, jak zažíváme vlastní duševní a tělesné zdraví.

Podobně jsou naše myšlenky a přesvědčení formovány jazykem. Není tedy žádným překvapením, že lži mohou mít negativní dopad na naše mentální zdraví. Studie Anity Kelly a Lijuan Wang ukázaly, že průměrný Američan lže zhruba jedenáctkrát týdně. U účastníků, kteří byli vyzváni, aby přestali lhát, došlo k výraznému zlepšení duševního zdraví. Tento výsledek ukazuje, že lži ovlivňují části mozku spojené s emocemi a mohou mít dalekosáhlé důsledky pro naši psychiku.

Jedním z prvních antropologů, kteří si všimli škodlivého vlivu lží na duševní zdraví, byl Gregory Bateson. Ten navrhl, že schizofrenie souvisí s neschopností správně rozlišovat významy, což je základem jeho teorie "dvojitého vázání". Dvojité vázání je komunikativní situace, kdy jsou přijímány protichůdné zprávy: hlavní instrukce ("Nedělej to") a sekundární instrukce ("Neber to jako trest"). Pacienti se schizofrenií mají potíže pochopit, co je vlastně řečeno, a tato nerozlišitelnost zpráv může vést k negativním myšlenkám a problémům v duševním zdraví.

Jazyk, který manipuluje s naší představivostí a vnímáním, je jedním z hlavních nástrojů Machiavellianů, tedy těch, kteří chápou sílu slova a ví, jak ji použít ve svůj prospěch. Nikdy to nebylo patrnější než u vládců jako Mussolini, Hitler nebo Trump, kteří mistrovsky ovládli umění manipulace jazykem. Machiavelli ve svém spise uvádí, že papež Alexandr VI. byl dokonalým příkladem manipulátora, který využíval lži a podvody k dosažení svých cílů. Tato schopnost manipulovat s lidskými emocemi a vírami pomocí slov je tím, co dává těmto vůdcům moc.

Manipulativní jazyk působí na lidskou mysl tak, že vytváří obrazy, které ovlivňují naše vnímání skutečnosti. Slovo "kočka" vyvolá v mysli obraz kočky, i když žádná kočka není přítomna. Podobně může slovo "minotaurus" vyvolat určitou představu, která není reálná, ale je to obraz, který vznikl v kulturním kontextu. Tento proces je základem umění lži, které manipuluje s našimi představami o světě.

Jazyk ovlivňuje i naše vnímání reality, což si uvědomili již gestaltisté v 20. letech 20. století. V roce 1932 provedli experiment, ve kterém ukázali účastníkům obrázek dvou kruhů spojených čarou a požádali je, aby tento obrázek nakreslili znovu. Lidé, kteří viděli obrázek označený jako "brýle", nakreslili spojení jako brýle, zatímco ti, kteří viděli označení "činky", nakreslili obrázek jako činky. Tento experiment ukazuje, jak jazyk formuje naše vnímání světa, a to nejen v každodenním životě, ale i v politické a sociální sféře.

Manipulativní jazyk má schopnost měnit naše názory, postoje a dokonce i to, jak se cítíme. Slova nám často vnucují konkrétní pohledy na svět a ovlivňují naše chování a rozhodování. Když Donald Trump opakovaně používal termín "Křivá Hillary", vytvářel obraz, který zůstal v myslích mnoha jeho podporovatelů, i když nebyl podložený žádnými fakty. Tato schopnost vytvářet a šířit obraz nepravdy je nebezpečná, protože se stává součástí kolektivní představivosti a ovlivňuje společenské klima.

Rétorika a její techniky byly známé již v antice, kdy orátoři studovali, jak slova mohou ovládnout lidské mysli. Základními strategií oratoria jsou inventio (vynález argumentu), dispositio (uspořádání projevu), elocutio (styl projevu), memoria (pamatování) a pronuntiatio (výslovnost). Tyto techniky byly používány k manipulaci s veřejným míněním a ke získání moci. V moderní politice vidíme, jak jsou tyto strategie stále živé a jak se používají k manipulaci veřejnosti.

Manipulace jazykem a lži, které šíří, mohou mít dlouhodobý dopad na naše mentální zdraví a vnímání reality. Jazyk formuje naše myšlenky a přesvědčení, a tím i to, jak se cítíme a jednáme. Proto je důležité být si vědomi síly slov a jejich potenciálu manipulovat s našimi emocemi a chováním. Slova mohou být mocným nástrojem, který může ovlivnit nejen jednotlivce, ale i celou společnost.

Jak správně implementovat a řídit ML workflow s využitím Airflow a Kubernetes
Jaké jsou nebiologické polymery a jak se liší od bioplastů?
Jak struktura, elektronické a optické vlastnosti MXenů M4C3 ovlivňují jejich potenciál?