PRVNÍ KROKY NA CESTĚ „POZNÁNÍM“

Vaše dítě je prvňáček! Ještě včera to bylo malé dítko, které se plně spoléhalo na Vás. A dnes už nastoupilo do školy – a to jsou jeho první zodpovědné kroky v životě. Ano, Vaše dítě dospívá, ale právě teď, v roli školáka, potřebuje Vaši pomoc a podporu víc než kdy jindy.

Jak svému dítěti pomoci neztratit se? Jak mu dodat jistotu, že všechno bude v pořádku? Jak co nejlépe zorganizovat jeho činnosti, aby mu učení přinášelo radost?

Nástup do první třídy je zlomovým momentem v životě dítěte.
Začátek školní docházky představuje pro každé dítě silný stres. Vedle pocitů radosti a nadšení z nového školního světa zažívají děti zároveň úzkost, nejistotu a napětí.

Období adaptace na školu, spojené s přizpůsobením se jejím základním požadavkům, zažívají všichni prvňáčci. Liší se však jeho délka. U některých dětí trvá 2–3 týdny, u jiných několik měsíců a u dalších až půl roku. To závisí na mnoha faktorech: individuálních vlastnostech dítěte, jeho vztazích s okolím, typu školy (a tím i náročnosti vzdělávacího programu) a míře připravenosti na školní život.

Významným faktorem je také podpora dospělých – maminek, tatínků, babiček a dědečků. Čím více dospělých se do tohoto procesu zapojí a podpoří dítě, tím úspěšněji se přizpůsobí novému prostředí.

Jaké jsou známky úspěšné adaptace?

Za prvé – spokojenost dítěte s učením. Do školy chodí rádo, necítí nejistotu ani strach.

Za druhé – jak snadno zvládá učivo. Pokud je škola běžného typu a program tradiční, ale dítě přesto pociťuje obtíže, je důležité mu v těžkém období pomoci, nekritizovat ho za pomalost a hlavně nesrovnávat s ostatními dětmi. Každé dítě je jiné!

Pokud je program náročnější a zahrnuje například i výuku cizího jazyka, pozorně sledujte, zda tato zátěž není pro dítě příliš velká. Je lepší to včas upravit, než aby se začaly objevovat zdravotní potíže. Možná by se v jiné třídě s menší zátěží cítilo lépe?

Velmi důležité je v začátcích vštípit dítěti víru v úspěch a nedovolit mu podlehnout sklíčenosti („mě se to nepodaří!“), jinak bude velmi těžké bojovat s apatií.

Dalším znakem úspěšné adaptace je míra samostatnosti dítěte při plnění školních úkolů – ochota požádat o pomoc dospělého až POTÉ, co se pokusilo úkol vyřešit samo. Často rodiče „pomáhají“ až příliš a výsledek je opačný – dítě si zvykne na společnou přípravu úkolů a odmítá je dělat samo. Je vhodné hned na začátku vymezit hranice své pomoci a postupně je omezovat.

Za nejdůležitější ukazatel úspěšné adaptace však považujeme spokojenost dítěte s mezilidskými vztahy – se spolužáky a s učitelem.

Rodiče často dítě kárají, že se vrací pozdě ze školy, že mu neustále volají kamarádi „kvůli ničemu“, že tráví příliš mnoho času venku. Ale právě v tomto období si prvňáček aktivně vytváří kontakty, hledá své místo mezi dětmi, učí se spolupracovat s ostatními a přijímat pomoc. Pomozte mu v tomto nelehkém úkolu! To, jakou roli ve skupině dětí zaujme, ovlivní celé jeho školní období. Vzpomeňte si, jak těžké je zbavit se „nálepky“ lakomce nebo „všeználka“ – a kolik problémů v dospívání vzniká právě z toho, že dítě v útlém věku nedostalo šanci se správně projevit.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat i vztahu s učitelem.

První učitelka – to je důležitá osoba v životě celé Vaší rodiny. Je dobré hned na začátku navázat s ní blízký kontakt, naslouchat jejím radám, nabídnout pomoc při organizaci školních akcí – vždyť každá Vaše účast na školním životě bude mít pozitivní dopad na Vaše dítě. Váš syn nebo dcera budou na Vás hrdí! Nezapomeňte sladit své požadavky s požadavky učitele, aby dítě netrpělo kvůli neshodám mezi Vámi a pedagogem. Pokud Vám metoda výuky nevyhovuje (nebo je jen nejasná), požádejte učitele o vysvětlení jejích specifik a výhod oproti jiným metodám. Věříme, že každý učitel to udělá rád – vždyť i on má zájem vidět ve Vás spojence, ne kritika.

Na učiteli často závisí i to, kdo bude dítěti přiřazen jako spolužák do lavice. I to je důležitý faktor úspěšné adaptace prvňáčka. Zajímejte se o to, jaké vztahy mezi spolužáky v lavici panují. Možná je to právě Vaše dítě, které ruší ostatní? Nebojte se – děti si teprve osvojují pravidla chování a vydržet 35 minut v klidu a soustředění je v tomto věku opravdu náročné. Promluvte si s dítětem o tom, jak důležité je respektovat druhé při práci – to je velmi cenná dovednost. Určitě ho pochvalte, pokud zvládne takovou situaci se ctí. Podporujte vzájemnou pomoc mezi dětmi, nepodporujte přístup „mně se to netýká“ – kdo ví, možná právě soudržnost a dobré vztahy mezi spolužáky pomohou Vašemu dítěti v těžkých chvílích.

Přejeme Vám hodně zdraví, klidu a úspěchů, milí rodiče!
A Vašim dětem – mnoho vítězství a dosažených cílů!

S úctou,
pedagogicko-psychologická poradkyně
Sokolova V. G.