Duchovní a morální výchova na hodinách výtvarné výchovy

„Duchovně-morální výchova na hodinách výtvarné výchovy“
Klimovová E. N. - učitelka výtvarné výchovy a technologie, město Staryj Oskol, MBOU „SOŠ č. 19 se zaměřením na hloubkové studium jednotlivých předmětů“

„Abychom vychovali člověka cítícího a myslícího, je třeba ho především vychovat esteticky.“
Friedrich Schiller

Dnes do světa našich dětí vstoupily příliš hlasité a hrubé písně, příliš barevné a agresivní kreslené filmy, příliš násilné počítačové hry, příliš zjednodušené „mobilní“ komunikace, zbavené skutečných citů dětské knihy. Děti se často „zaseknou“ před počítači, což se dnes považuje za moderní. Ale co z toho mají? Z jedné strany, když je dítě „kamarád“ s počítačem, rozvíjí si rychlost reakce, učí se vybírat strategii chování a učení.
Jednou z příčin bezduchovnosti mládeže je nedostatek vzorců skutečného, vysokého umění, které je určeno k výchově duše. Právě předměty estetického cyklu by měly tento prostor zaplnit.
Úžasné je, že už malé děti přinášejí do školy umělecké klišé: modré mráčky na bílém nebi, bílá země s černou silnicí atd. Aby děti viděly svět v celé jeho nádheře, v bohatství barev, je nutné rozvíjet duchovně-morální kvality žáků, stejně jako specifické, odborné a intelektuální schopnosti; analyzovat stav duše a okolního světa, vědomě vybírat prostředky k jejich zobrazení, předvídat vytvářený umělecký obraz, tedy výsledek činnosti, hodnotit jej. Tak je třeba rozvíjet u žáků schopnosti organizovat samostatnou činnost, aby děti mohly zdobit svůj život a rozlišovat pravé od falšovaného.

Jedním z hlavních principů programu „Výtvarná výchova a pracovní činnost“ je princip „od života přes umění k životu“. Tento princip stálosti spojení umění se životem předpokládá široké zapojení životních zkušeností dětí. Pozorování a prožívání okolní reality, stejně jako schopnost uvědomění si vlastních prožitků, svého vnitřního světa, jsou důležitými podmínkami duchovního rozvoje osobnosti, tj. formování schopnosti dítěte samostatně vidět svět, přemýšlet o něm.

Nejdůležitějšími úkoly duchovně-morální výchovy žáků jsou: naučit děti chápat krásu a vznešenost z jedné strany, ošklivost a nízkost z druhé; rozvíjet v nich schopnost cítit, správně chápat a hodnotit krásu v okolní realitě, v přírodě, v veřejném životě, v práci a umění.

Výchovné možnosti umění. V čem spočívají? Umění v sobě zachycuje ducha života: vysoké umění – duch povzneseného života, nízké – duch života triviálního, zlomyslného. Intonace umění, jeho hlavní specifická vlastnost, celistvě vtahuje energie, které působí ve společnosti a vytvářejí atmosféru života: energie víry nebo nevěry a zmatenosti, svatého inspirování nebo lhostejnosti, duchovní svěžesti nebo cynismu, velké naděje nebo zklamání, lásky nebo ztvrdnutí srdce.

Všechno výše uvedené je zohledněno ve federálních státních vzdělávacích standardech základního vzdělávání II. generace. Standard uvádí výsledky studia předmětové oblasti „Umění“, které by měly odrážet:

1. formování základů umělecké kultury žáků jako součásti jejich celkové duchovní kultury, jako zvláštní způsob poznání života a prostředek organizace komunikace; rozvoj estetického, emocionálně-valorového vnímání okolního světa; rozvoj pozorovacích schopností, schopnosti k soucítění, vizuální paměti, asociativního myšlení, uměleckého vkusu a tvůrčí představivosti;

2. rozvoj vizuálně-prostorového myšlení jako formy emocionálně-valorového osvojení světa, seberealizace a orientace v uměleckém a morálním prostoru kultury;

3. osvojení umělecké kultury ve všech jejích druzích, žánrech a stylech jako materiálního vyjádření duchovních hodnot vtělených do prostorových forem (folklorní umělecké tvoření různých národů, klasická díla domácího a zahraničního umění, současné umění);

4. výchova úcty k historii kultury vlasti, vyjádřené v architektuře, výtvarném umění, v národních obrazech předmětně-materiálního a prostorového prostředí, ve vnímání krásy člověka a mnohém dalším.

Cílem duchovně-morální výchovy je, aby pedagogové přetvořili sociálně nezbytné požadavky společnosti na vnitřní stimuly osobnosti každého dítěte. Pokusíme se tento problém vyřešit pomocí prostředků umělecko-estetického směru.

Společná estetická činnost přispívá k formování u žáků estetického, emocionálně-valorového vnímání okolního světa, pozorovacích schopností, vizuální paměti, asociativního myšlení, uměleckého vkusu a tvůrčí představivosti, pozitivních vztahů se spolužáky, schopnosti spolupracovat, chápat a oceňovat uměleckou tvorbu ostatních. Není to právě to, co je zmíněno v základních hodnotách duchovně-morálního rozvoje, stejně tak i ve federálním státním standardu? Během společné činnosti na hodinách výtvarné výchovy žáci získávají a zdokonalují zkušenosti v estetické komunikaci. Čím dokonalější je komunikace na hodin