Netflix se původně potýkal s logistickou a nákladovou neefektivitou spojenou s distribucí velkých VHS kazet. Proto hledal alternativu, která by umožnila jednodušší doručení filmů. Na počátku 21. století sice existoval potenciál internetového streamování, ale tato technologie nebyla ještě dostatečně vyspělá. Pozornost tak obrátili k DVD, tehdy nové a rychle se šířící technologii. Přechodem na DVD se podařilo vyřešit problém velikosti zásilek, avšak objevily se nové výzvy.

Ne každá domácnost měla v té době DVD přehrávač. Společnost reagovala tak, že se zaměřila na segment zákazníků, kteří si přehrávač nedávno pořídili – tedy na skupinu s vysokou pravděpodobností zájmu o službu. V tom se ukazuje klíčová flexibilita strategie Netflixu: nepřizpůsobuje jen produkt, ale i samotné cílení na zákazníka v čase technologických přechodů.

Dalším problémem typickým pro půjčovny filmů byl nevyvážený poměr poptávky: z obrovského množství dostupných filmů měly zákazníci zájem především o několik málo blockbusterů, které rychle mizely z nabídky. Místo zvyšování počtu kopií drahých titulů Netflix zvolil alternativní řešení – budování databáze preferencí uživatelů a nasazení algoritmů, které na základě hodnocení filmů navrhovaly podobné alternativy. Pomocí umělé inteligence a iterativního učení dokázali postupně zpřesňovat doporučení a optimalizovat skladové zásoby.

Logistickou slabinou systému zůstával časový prodlev při doručení filmů poštou. Zákazník si nemohl film pustit okamžitě, ale musel čekat na doručení. Netflix reagoval implementací optimalizované dodavatelské sítě založené na regionálních uzlech, čímž výrazně zkrátil dodací lhůty. Klíčovým krokem bylo zavedení předplatného – modelu, v němž filmy nebyly půjčovány na základě individuální objednávky, ale podle dříve analyzovaných preferencí zákazníka. Netflix tak mohl předvídat zájem a optimalizovat jak nabídku, tak distribuci.

Později Netflix vstoupil do fáze video-on-demand a nakonec i do vlastní tvorby obsahu. Produkce seriálů jako House of Cards, Orange is the New Black nebo The Crown umožnila společnosti odlišit se od konkurence, vytvořit loajální základnu a získat plnou kontrolu nad distribucí i licencemi. Každá další změna strategie byla výsledkem adaptace na nové technologické možnosti a proměnlivé chování spotřebitelů

Jak použít teorii her pro modelování konkurence a predikci rozhodnutí ve vysoce konkurenceschopných prostředích?

Teorie her, zejména min-max teorie, představuje odlišný přístup než tradiční teorie rovnováhy. Místo hledání rovnováhy v daném prostředí se zaměřuje na modelování interakcí mezi hráči, kteří se vyvíjejí v čase. Tento přístup je podobný způsobu, jakým se hraje šachová partie, kdy každý hráč reaguje na kroky druhého a v průběhu hry se odhalují nejvýhodnější rozhodnutí.

V kontextu konkurenčního prostředí, kdy se firmy vzájemně ovlivňují svými strategiemi, teorie her poskytuje nástroj pro analýzu rozhodování. Například v případě dvou konkurentů na trhu s mobilními telefony, kteří se rozhodují mezi snížením ceny, přidáním nových funkcí nebo nečinností, lze vytvořit herní strom, který zobrazuje možné kroky obou stran a jejich následky. Vytvoření herního stromu pomáhá představit různé scenáře, které mohou nastat v průběhu konkurence, a umožňuje firmám lépe pochopit, jak reagovat na pohyby konkurenta.

Pro ilustraci si představme situaci, kdy dva výrobci levných mobilních telefonů čelí podobným rozhodnutím. Na každém kroku si každý z hráčů může zvolit jednu ze tří možností: snížit cenu, přidat nové funkce nebo nic neudělat. Každá z těchto možností vede k různým výsledkům, přičemž nejlepší volba pro každého hráče závisí na rozhodnutích soupeře. Jakmile je herní strom postaven, hodnotí se každý uzel na základě toho, jaký výsledek bude pro každého hráče nejlepší.

Takovéto modelování rozhodnutí není snadné, protože zahrnuje nejen logiku, ale i zdravý rozum při hodnocení kvality jednotlivých rozhodnutí na různých větvích herního stromu. Tento nástroj pomáhá strategickým návrhářům zvážit všechny možné scénáře, čímž se snižuje riziko, že budou zaskočeni reakcemi konkurentů na hrozby nebo příležitosti, které se vyskytují na trhu.

Z hlediska praxe to znamená, že firmy, které používají teorii her, by měly být připraveny na různé scénáře vývoje situace, včetně nečekaných rozhodnutí konkurentů. Zajistit, že konkurence nevyvolá nečekaný cenový boj, je klíčové pro stabilitu firmy a její schopnost reagovat na změny. Tento přístup navíc pomáhá rozpoznat, kdy by firma měla přehodnotit svou strategii a zaměřit se na jiné aspekty konkurence, jako je například inovace nebo zlepšení zákaznického servisu.

Důležité je také pochopit, že teorie her není pouze teoretickým nástrojem. V reálném světě často chybí úplné informace o rozhodnutích konkurentů, a proto je důležité používat metody, které umožní flexibilitu a adaptabilitu. Rychlé přizpůsobení a správná interpretace situace mohou znamenat rozdíl mezi vítězstvím a prohrou.

Takové modelování je zvláště užitečné v odvětvích, kde jsou firmy silně závislé na cenové konkurenci nebo ve vysoce technologických sektorech, kde inovace a rychlost reakce na změny trhu hrají klíčovou roli. Teorie her tedy nejen pomáhá lépe pochopit aktuální konkurenční prostředí, ale poskytuje nástroje k predikci a strategickému plánování budoucích kroků.

Je důležité si uvědomit, že teorie her v rámci konkurenční analýzy není statická. Situace na trhu se vyvíjejí, nové technologické pokroky mohou změnit pravidla hry a konkurenti se mohou adaptovat na nové výzvy. Pro úspěch je nezbytné nejen vyhodnocovat aktuální rozhodnutí, ale také průběžně přehodnocovat a upravovat strategii, jakmile se objeví nové informace nebo změní podmínky trhu.