Jak politika strachu formuje národní identitu a politické vnímání

Výzkumy ukazují na rostoucí ideologické rozdíly mezi Spojenými státy a Evropou, konkrétně Francií, Německem a Spojeným královstvím. Pew Research Center v roce 2020 zjistilo, že v otázkách národní identity, jako je například to, co znamená být „Američanem“ nebo „Francouzem“, mají konzervativci ve všech čtyřech zemích tendenci považovat za velmi důležité být křesťanem, mluvit národním jazykem, sdílet národní zvyky a tradice a být narozen v dané zemi. Však v USA je tento ideologický rozdíl větší než v jiných zemích. Například třetina amerických konzervativců (32 %) považuje křesťanství za klíčové pro to, aby někdo mohl být považován za „Američana“, zatímco v ostatních zemích tento názor sdílí maximálně 17 % lidí. Podobně asi třetina amerických konzervativců (32 %) považuje za velmi důležité, aby člověk byl narozen v zemi, zatímco v ostatních zemích tento názor sdílí maximálně 24 % konzervativců.

Zajímavý je i názor na národní zvyky a tradice: v USA je 57 % pravicových voličů přesvědčeno, že sdílení těchto tradic je klíčové pro národní identitu, což je výrazně více než ve Francii (47 %), Německu (39 %) nebo ve Spojeném království (29 %). V otázkách vnímání diskriminace a neexistujících hrozeb je tento rozdíl mezi pravicí a levicí ve Spojených státech obzvláště výrazný. Zatímco 62 % pravicových voličů v USA tvrdí, že problémem je přehnané vnímání diskriminace, pouze 9 % těch, kdo se řadí k levici, sdílí tento názor. V Evropě je ideologický rozdíl v této otázce mnohem menší.

Trumpovy tweetové kampaně, které šířily falešné informace o těchto problémech, nejen že formovaly veřejné mínění, ale zároveň zdůrazňovaly nebezpečí – skutečná i imaginární –, která jeho politika měla řešit. Tento přístup podpořil prezidentovu image jako „zachránce“ Američanů, který se postará o jejich ochranu před těmito hrozbami. Sociolog Barry Glassner tvrdí, že Trumpův přístup k politice strachu byl jednoduchý a efektivní: „Buďte velmi, velmi vystrašení, a já jsem řešení.“

Tento proces nebyl omezen pouze na imigranty. Trump také vytvořil obraz muslimů a menšin z Blízkého východu jako potenciálních teroristů, zatímco znevažoval novináře, vědce a podporovatele progresivních politik, čímž podkopával důvěru v instituce a expertízu. To vše vedlo k ještě větší obavě mezi Američany, zejména mezi republikánskými voliči, kteří i po Trumpově porážce v roce 2020 pokračovali v popírání závažnosti pandemie COVID-19 a odmítali opatření jako nošení masek nebo očkování.

Tento polarizační efekt se projevoval i v preferencích voličů. V roce 2019 bylo 58 % republikánů přesvědčeno, že jejich strana by měla jít ještě více do konzervativní orientace, zatímco 53 % demokratických voličů preferovalo mírnější směrování své strany. Zde se opět ukazuje, jak hluboké ideologické rozdíly ve vnímání světa ovlivňují politické chování.

Politika strachu, kterou Trumpova administrativa zavedla, měla zásadní vliv na americkou národní identitu a politiku. Všechny sociální instituce jsou dnes zároveň médii, což znamená, že veškeré veřejné diskuse a politické vnímání jsou formovány médii, ať už tradičními nebo digitálními. Z médií se stal základní nástroj pro vytváření a šíření politických a kulturních významů, které dnes formují národní i individuální identitu. Trumpovo využívání populismu změnilo definici toho, kdo je „skutečným“ Američanem.

Je důležité si uvědomit, že i po Trumpově administrativě zůstává tento způsob politické komunikace velmi vlivný. Strach z vnějších hrozeb, zejména těch spojených s imigrací a kulturní změnou, stále sehrává klíčovou roli v politické mobilizaci. Důsledky tohoto procesu však přesahují hranice Spojených států a jsou patrné i v Evropě, kde se anti-imigrační, xenofobní a krajně pravicové strany stávají stále silnějšími.

Jak politické a mediální procesy ovlivňují demokratickou kulturu a hodnoty?

Za posledních 250 let byl otrokářský systém pevně zakořeněn jako samozřejmá součást sociálního pořádku a každodenního života. Tento jev měl zásadní význam nejen pro jižní státy, ale také pro velkou část hrubého domácího produktu Spojených států. Změnit takto zakořeněný systém bylo nesmírně obtížné. Vedlo to nejen k strašlivé občanské válce, ale i k významným otřesům v oblasti občanské legitimity a vlády zákona. Tento proces ukazuje, jak silně mohou být hodnoty a instituce zakořeněny ve společnosti, a jak těžké je je změnit.

Trumpova administrativa ukázala, jak lze zneužít politiku strachu. Vytvoření atmosféry strachu, která začala dominovat médiím, vedlo až k jeho zvolení prezidentem Spojených států v roce 2016. Tato politika strachu, ve které hraje klíčovou roli masová média, je součástí širšího procesu, který v současné době určuje sociální realitu, jak ji vnímáme prostřednictvím digitálních médií a sociálních sítí. Média a jejich zpracování obsahu mají zásadní vliv na to, jak chápeme realitu kolem nás. Tento proces zahrnuje nejen sdílení informací, ale i utváření kulturních významů, které následně formují naše zkušenosti a vnímání.

Sociální vědy nám dnes říkají, že všechny instituce jsou v podstatě mediálními institucemi. To znamená, že všechny procesy, které probíhají ve společnosti, jsou formovány médii, která určuje, co je důležité, jak se o tom mluví, a jak je to interpretováno. V tomto smyslu se nejen politická komunikace, ale i každodenní život proměňuje podle toho, co média a jejich logika určují jako relevantní a důležité. Dnes je každá demokratická instituce pod vlivem médií a digitálních technologií, které nejen sdílejí obsah, ale i vytvářejí nový způsob myšlení a komunikace.

Tento mediální ekosystém je nezbytný pro pochopení fungování demokracie a její kulturní dynamiky. Takzvaná "Gonzo Governance" nebo politika strachu ukazuje, jak silně se mohou změnit hodnoty a přesvědčení společnosti pod vlivem politických a mediálních procesů. V tomto smyslu je důležité pochopit, jak médium samo o sobě utváří nejen politickou realitu, ale i naše každodenní chování a postoje.

Civic culture, tedy občanská kultura, je v tomto kontextu klíčová pro pochopení, jak se formují politické postoje jednotlivců a skupin. V moderní společnosti, která je stále více závislá na digitálních médiích, se hodnoty a identita občana stávají fluidními a snadno manipulovatelnými. V tomto ohledu je důležité chápat, jak nové formy komunikace, například sociální sítě a digitální platformy, vytvářejí nové způsoby angažovanosti a komunikace, které mají přímý vliv na politickou participaci.

V případě Trumpovy administrativy je evidentní, že hodnoty, které jsou základem pro demokracii, byly zpochybněny a narušeny. Mnohé z těchto hodnot, jako je respekt k lidským právům, občanské odpovědnosti a participaci ve veřejném životě, byly podkopány. Tato změna v politické kultuře Spojených států má dalekosáhlé důsledky nejen pro americkou demokracii, ale i pro globální politiku. Zde se ukazuje, jak je politická kultura zranitelná vůči změnám v médiích a politických strategiích, které mohou zcela přetvořit společenské a demokratické normy.

Je důležité si uvědomit, že média a politická komunikace mají moc nejen formovat veřejné mínění, ale i redefinovat základy demokratického pořádku. V tomto smyslu je nezbytné zajistit, aby demokracie byla schopná reagovat na nové výzvy, které vznikají v digitálním a mediálním prostoru. Demokracie nesmí stagnovat; musí být schopná vyvinout nové praktiky a tradice, které budou reagovat na současné politické a technologické změny, aniž by ztratila svou podstatu.

Jak média formují naši realitu v éře post-journalismu?

V dnešní době, kdy máme přístup k informacím z neuvěřitelných množství médií, je stále obtížnější rozlišit, co je pravda a co je manipulace. Média, od tradičních tiskovin až po nové digitální platformy, se stále více podílejí na vytváření názorů, hodnot a vnímání reality u veřejnosti. Ačkoliv historicky sloužila média jako prostředník mezi událostmi a jejich veřejným zobrazením, současná situace naznačuje, že médium samo je čím dál větší silou, která ovlivňuje, jak jsou informace prezentovány a jak je společnost formována.

Rostoucí vliv digitálních médií znamená, že veřejnost již není pasivním příjemcem informací. Platformy, jako je Facebook, Twitter a YouTube, umožňují každému, aby se stal producentem obsahu a zapojil se do formování veřejného diskurzu. V tomto prostředí dochází k vysoce selektivnímu zpracování zpráv, které jsou přizpůsobeny preferencím jednotlivých skupin. Není to pouze rozšiřování informací, ale spíše vytváření filtrů, které vedou k efektu "mediální spirály", kde se jednotlivé narativy neustále opakují a posilují.

Významným prvkem v tomto procesu je i fenomen sociálních sítí a jejich algoritmy. Tyto algoritmy jsou navrženy tak, aby upřednostňovaly obsah, který vyvolává silné emocionální reakce — což často znamená zprávy, které jsou polarizující, kontroverzní nebo přímo nepravdivé. Taková dynamika může mít vážné důsledky pro demokratické procesy a politickou stabilitu. Propaganda a dezinformace se šíří rychleji než kdy předtím, což dává určitým zájmovým skupinám nástroj k manipulaci veřejného mínění.

Veřejnost, která se nachází pod neustálým tlakem informačních toků, se čím dál více dostává do pasti „infotainmentu“ — termínu, který označuje obsah, který mísí informace s zábavou, a často jde ruku v ruce s redukcí složitých problémů na jednoduché a často zavádějící příběhy. Místo hlubokého porozumění aktuálním otázkám dochází k povrchnímu zjednodušování témat, což vede k tomu, že důležité otázky jsou zneužívány pro komerční a politické účely.

Tento posun je dobře vidět v příkladech, jako je například nárůst populismu a polarizace v politice, který je silně podporován médii. Populistické a nacionalistické narativy jsou často spojovány s populárními médii, které je šíří jako součást jejich zábavního a informačního balíčku. Takové narativy pak mohou ovlivnit veřejné mínění a volební výsledky, což potvrzuje i studie, které ukazují, jak silně média ovlivňují volební chování.

V této nové éře post-journalismu se mění i role novinářů. Namísto objektivních zpravodajů se novináři čím dál častěji stávají aktivními účastníky veřejného diskurzu, jejichž osobní názory a hodnoty formují způsob, jakým zpravodajství prezentují. To vede k tomu, že se rozmazává hranice mezi fakty a názory, a veřejnost je zmatená, co je skutečné a co je interpretace. Média se stále více stávají nástrojem, který nejen informuje, ale i formuje veřejnou sféru.

Mimo to, jak se šíří propagandistické narativy, zůstává kladeno na veřejnost očekávání, že bude schopna kriticky analyzovat vše, co je jí předkládáno. Avšak s ohledem na rychlost šíření informací a složitost témat se pro většinu lidí stává téměř nemožné sledovat všechny relevantní aspekty problému a odlišit objektivní zpravodajství od zaujatých nebo manipulovaných informací. Tento efekt „kognitivní zátěže“ může vést k apatii nebo k vytváření názorů na základě zjednodušených a zkreslených informací.

Je tedy nezbytné mít na paměti, že média nejen zprostředkovávají svět, ale ho i aktivně formují. Kritické myšlení, schopnost rozpoznat různé druhy manipulace a porozumění složitosti mediálních procesů jsou dnes klíčové pro každého, kdo chce rozumět modernímu veřejnému diskurzu. Každý z nás by měl být schopný se orientovat v tomto komplexním médiálním prostředí, které nás obklopuje, a to nejen pasivně přijímat informace, ale aktivně se podílet na vytváření a analýze mediálních obsahů.