Jaká je role vztahů v advokacii a proč je důležitá trpělivost?

Vztahy jsou základem veškeré lidské činnosti a jejich význam nelze podceňovat ani v oblasti advokacie a duševního zdraví. Spojení s klíčovými aktéry, komunitou či rozhodujícími orgány je nezbytné pro úspěšné prosazování změn. Pokud není úsilí, samotný záměr či poselství vnímáno s úctou a respektem, je dosažení cílů mnohem obtížnější. Stejně jako v případě podpory duševního zdraví, kde vztahy s důvěryhodnými dospělými vytvářejí základní pilíř pro rozvoj a podporu studentů, je i advokacie založena na důvěře a navazování pevných kontaktů.

Advokacie často probíhá na místní úrovni, tzv. grassroots, kde začíná jediný podnět nebo pocit nespravedlnosti, který se postupně rozvíjí v konkrétní akci. Tento proces je často pomalý, vyžaduje čas, trpělivost a odhodlání. Každý, kdo má zájem – rodiče, učitelé, školní poradci, psychologové či členové komunity – může přispět svým jedinečným pohledem a zapojit se do dialogu. Síla advokacie spočívá právě v této různorodosti rolí a pohledů.

Ve snaze prosadit změnu se můžeme setkat s pocity, kdy naše kroky působí zdánlivě bezvýznamně a bez efektu. Avšak i nepatrné posuny mají smysl, protože jsou součástí dlouhodobého procesu, který někdy připomíná střídání rolí kladiva a hřebíku – někdy jsme tím, kdo útočí a tvoří, jindy zase tím, kdo snáší rány a musí vydržet. Většinu času však „jen“ pilně pracujeme a táhneme to dál – to je nezbytné a správné.

Vedle konkrétních dat a statistik, které mohou podporovat argumentaci – například výskyt sexuálního obtěžování nebo dopady na duševní zdraví – je klíčové ukázat lidskou tvář a příběhy těch, kteří jsou ovlivněni, protože právě tyto vztahy a příběhy rezonují s ostatními a vytvářejí empatii, která je často katalyzátorem skutečné změny.

Jak vytvořit účinný systém školní duševní podpory prostřednictvím legislativy a regulace?

Zkušenost státu Nevada ukazuje, že promyšlená kombinace legislativních opatření a regulačních mechanismů může zásadně ovlivnit kvalitu a dostupnost školních duševních služeb. Klíčovým bodem zde bylo přijetí zákonů, které nejen stanovují ideální poměry mezi žáky a odborným personálem, ale zároveň určují konkrétní kroky, jak se těmto cílům přiblížit. Významným rysem těchto zákonů bylo i zakotvení požadavků na kontinuální vzdělávání odborníků v oblasti školní psychologie, školního poradenství a školní sociální práce.

Nešlo však pouze o cílové hodnoty. Byly také vyvinuty regulační standardy, které reflektují národní doporučení. Například byl zaveden standardní poměr 1 školní psycholog na 500 žáků, 1 školní poradce na 250 žáků a 1 školní sociální pracovník rovněž na 250 žáků. Tyto hodnoty jsou v souladu s osvědčenou praxí a poskytují rámec, ke kterému mohou jednotlivé obvody postupně směřovat.

Další zákon, SB352 (2021), umožnil zaměstnancům veřejných škol, kteří se vzdělávají v oboru školní psychologie, vykonávat praxi při zaměstnání. Tím se podpořila dostupnost kvalifikovaného personálu i posílil vzdělávací ekosystém. Legislativa tím reflektovala potřebu posílit tzv. pipeline – tedy cestu od studia k profesní praxi – a zohlednit realitu, že počet vzdělávacích institucí je omezený a nelze očekávat okamžitý nárůst kvalifikovaných odborníků bez systémového zásahu.

Státní ministerstvo školství poté sehrálo klíčovou roli při tvorbě podpůrných materiálů, školení a monitorování plnění těchto zákonů a regulací. Byly navázány intenzivní vztahy s profesními asociacemi, které zastupují jednotlivé odborné profese ve školství. Právě tyto asociace přispěly k vytvoření komplexních a zároveň srozumitelných návodů pro místní školní úřady.

Je třeba si uvědomit, že takto pojatá strategie není pouhou sadou legislativních opatření, ale komplexním modelem systémového řízení kvality školních duševních služeb. Je založena na principu sdílené odpovědnosti, transparentnosti, standardizace a podpory profesního růstu. Přitom však nechává dostatek prostoru pro místní adaptaci a postupné přibližování se ke stanoveným cílům.

Co je pro čtenáře důležité pochopit, je především to, že systémová změna v oblasti školního duševního zdraví vyžaduje nejen politickou vůli, ale také precizní regulační rámec, kontinuální vzdělávání odborníků, spolupráci mezi školskými institucemi a univerzitami, a zároveň aktivní zapojení profesních komunit. Změna musí být postavena na důkazech, koordinaci a přenositelných modelech praxe, které lze adaptovat na lokální podmínky.

Jak zvrátit hrozbu vyhynutí školní psychologie?

Nové a odlišné řešení je nezbytné k tomu, aby bylo možné čelit problémům spojeným s pracovním nedostatkem ve školní psychologii a dalších oborech školní psychologie. Příběh Nevady není ojedinělý, a problémy s nedostatkem pracovních sil se týkají i školních poradců a školních sociálních pracovníků. V roce 2020 byla v Nevadě výzvou také potřeba 819 školních poradců a 1 395 školních sociálních pracovníků. Nedostatečný počet vysokoškolských programů v těchto oblastech způsobuje, že potřeba školních psychologů a dalších odborníků na školní duševní zdraví není dostatečně pokryta.

V roce 2019 po 80. zasedání legislativy Nevady jsme dosáhli některých významných úspěchů, které položily základy pro začátek strategického řešení problémů duševního zdraví ve školách. Představitelé státní politiky přijali opatření na podporu rozvoje pracovní síly ve školní psychologii a školní psychoterapii. Nicméně, samotná implementace těchto politik vyvolala mnohá nejasná místa. Bylo tedy nutné vypracovat jasný plán postupu. Po krátké „mentální dovolené“ jsem se rozhodl soustředit na vytvoření jasného rámce pro řešení pracovní síly školních psychologů, školních poradců a školních sociálních pracovníků. Tak vznikl rámec ARTERY – což je zkratka pro Aktivní nábor, Vzdělávání a Udržení učitelů, zaměřená na poskytování péče o naše mladé generace.

Rámec ARTERY nevyužívá jediný vstup nebo výstup, ale sleduje jasně definovanou cestu. Je to jako les osik, kde všechny stromy sdílejí základní kořenový systém, ale jejich cesty k světlu jsou jedinečné. Stejně tak i každý student, který projde ARTERY, má vlastní cestu, přičemž začíná stejnými základy, ale pokračuje do různých oblastí školní psychologie, poradenství nebo sociální práce. Tento rámec má řadu výhod. Nejen že umožňuje širší nábor studentů co nejdříve, ale také podporuje vzájemnou spolupráci mezi profesemi, což vede k lepšímu pochopení podobností a rozdílů mezi těmito obory.

Rámec ARTERY také podporuje vytváření programů s více stupni vzdělání a příležitostmi k získání licencí, čímž se zvyšuje ekonomický potenciál studentů během jejich vzdělávací cesty. Podporuje také lokální nábor a školení, čímž podporuje udržení absolventů v místních komunitách a snižuje překážky pro přístup k těmto profesím. Zároveň klade důraz na kulturní rozmanitost, rovnost a inkluzivitu, protože více místních absolventů zůstává ve svých komunitách.

Základními pilíři tohoto rámce jsou: předškolní absolventi, absolventi středních škol, studenti bakalářských programů, post-bakalářští studenti a studenti postgraduálních programů. Každý z těchto pilířů má své vlastní příležitosti pro advokacii a politické kroky, které je třeba podpořit na úrovni státu i školy. Předpokládá se, že některé z těchto kroků jsou již v některých státech realizovány, ale většina států bude potřebovat další kroky, aby byly všechny součásti rámce plně funkční.

Jak minulost ovlivňuje cestu k obhajobě a duševnímu zdraví dětí a adolescentů?

Cesta k angažmá v oblasti duševního zdraví dětí a adolescentů často pramení z osobních zkušeností, které formují naše motivace a vnitřní „proč“. Na začátku tohoto procesu nemusí být jasná představa o tom, jakým způsobem vstoupit do oblasti advokacie, a často převažují představy, jež jsou ovlivněny mediálním obrazem, například soudními sály či dramatickými politickými střety. Ve skutečnosti je však advokační práce většinou méně konfrontační a mnohem víc založená na vytrvalé práci, porozumění systému a navazování vztahů s ostatními aktéry.

Klíčové je identifikovat svůj osobní důvod, tedy vlastní „proč“, které je základem pro angažmá. Tento důvod často vychází z několika rovin života – jako rodič, profesionál v oblasti školní psychologie nebo člen komunity. Všechny tyto role spojuje společný cíl: zajistit bezpečné prostředí, kde děti a mladí lidé mohou růst a rozvíjet své duševní i emoční zdraví. Ačkoliv se může zdát, že cesta k dosažení tohoto cíle je složitá kvůli byrokratickým překážkám a politickým strukturám, osobní motivace je silným motorem, který pomáhá překonávat i ty nejtěžší bariéry.

Výchova v rodině bez politických tradic ani povědomí o politickém systému nijak nebrání tomu, aby člověk mohl být úspěšným advokátem. Naopak, často právě tyto okolnosti vyžadují naučit se novým dovednostem, jako je orientace v politických procesech, tvorbě zákonů a navazování kontaktů s klíčovými aktéry. V menších komunitách bývá mnohdy snazší získat podporu – stačí zavolat, promluvit si osobně. Ve větších systémech je potřeba více vytrvalosti a znalosti, jak překonávat administrativní překážky a efektivně komunikovat.

Je důležité si uvědomit, že advokacie není jen o znalosti politiky, ale především o osobním příběhu a odhodlání zlepšit podmínky pro děti a mládež. Každý, kdo se rozhodne být hlasem těch, kteří to potřebují, přichází z jiné zkušenosti a nabízí jedinečnou perspektivu. Tato různorodost zkušeností je silnou stránkou, která může ovlivnit systémové změny.

Navíc je nezbytné chápat, že práce s duševním zdravím dětí a adolescentů je interdisciplinární oblastí, která vyžaduje spolupráci mezi školními psychology, sociálními pracovníky, učiteli, rodiči a komunitními organizacemi. Kvalifikovaní odborníci v těchto rolích představují klíčové pilíře podpory, a proto je zásadní řešit i problém nedostatku těchto profesionálů v praxi. Bez dostatečné podpory ze strany kvalifikovaných pracovníků nemůže systém efektivně reagovat na rostoucí potřeby studentů.

Advokace za duševní zdraví není pouze procesem změny legislativy či systému, ale také osobní cestou, na níž se člověk učí chápat své vlastní motivace a nacházet sílu ve svých zkušenostech. V tomto smyslu je každá osobní zkušenost hodnotným zdrojem, který může inspirovat k dalším krokům a přinášet tak reálný dopad na životy dětí a mladých lidí.