Jak ISIS využívalo digitální média k šíření propagandy a náboru nových členů

Propaganda ISIS byla ukázkou reflexivní mediace, která ukázala, jak moderní technologie mohou být zneužity k dosažení nebezpečných cílů. Využití sofistikovaných technik na sociálních médiích, včetně YouTube a Twitteru, ve spojení s ukořistěnými vojenskými zařízeními po dislokaci irácké armády, umožnilo této organizaci šířit svou ideologii a přitahovat nové stoupence. Spojení digitálních nástrojů a brutálních obrazů vytvářelo silný mediální efekt, který vyvolal nejen znepokojení, ale i vysoce efektivní náborové kampaně. ISIS využíval platformy, které byly původně vyvinuty západními firmami, jako nástroj pro šíření zpráv o násilí a teroristických útocích, které vyvolávaly strach a podporovaly radikalizaci.

Tato zneužitá mediální logika ISIS se však neomezovala pouze na propagaci násilí. Zajistila také miliardové výnosy z výkupného a krátkodobou slávu pro některé "hvězdy" jako Jihádí John, který byl zabit v roce 2016 při dronovém útoku. Tyto formáty, které se opíraly o komerční televizní žánry a filmové scénáře, vytvářely dojem "skutečné akce" a "realistického světa", což přitahovalo lidi, kteří toužili po rychlém a vzrušujícím smyslu života, často spojeném s pocitem moci a důležitosti v rámci radikální ideologie.

Nejvíce pozornosti si však získaly útoky, které byly provedeny v médiích známým způsobem. Například útok na redakci Charlie Hebdo v lednu 2015, kdy tři teroristé, kteří vraždili novináře za publikování karikatur proroka Mohameda, šířili své poselství jak ve fyzickém prostoru, tak i v digitálním prostředí. Připojil se k nim terorista Amedy Coulibaly, který v obchodě s košer potravinami zabil čtyři rukojmí a celý čin natočil pomocí kamery GoPro, aby ho mohl zveřejnit na jihádistických webech. Tento záměr byl součástí větší mediální produkce teroru, která je součástí moderního konfliktu, kdy "akce" slouží k dosažení mediálního výstupu, který přitahuje pozornost globálního publika.

Kromě těchto přímých mediálních výstupů však i reakce na ně měly svou roli v šíření mediálního účinku. Po vraždách v Paříži následovala série demonstrací a solidarit, které byly vysoce medializovány a také samy o sobě součástí širšího mediálního konfliktu. Ačkoli tyto akce byly namířeny proti terorismu, měly také tendenci zesilovat cyklus médií, ve kterém jsou násilí a trauma neustále znovu a znovu prezentovány. Reflexivní mediace zde ukazuje, jak globální mediální prostor ovlivňuje nejen vnímání násilí, ale i to, jak se samotné konflikty šíří a transformují skrze média.

Endtext

Jak mediální logika ovlivňuje politickou komunikaci a psychologii strachu v moderní společnosti

Mediální logika, která se vyvinula s nástupem nových technologií, hrála zásadní roli v utváření politické komunikace a kultury ve 21. století. Důraz na zjednodušení, emocionalizaci a manipulaci s veřejným míněním prostřednictvím médií je stále více patrný v současných politických kampaních. Vzory mediální logiky, které se objevily během prezidentských kampaní Donalda Trumpa, ukazují, jak efektivně lze použít propagandu a manipulaci s emocemi, aby se formovala politická realita.

Donald Trump, podobně jako jeho předchůdci, využíval karikatury a memy pro vytváření negativního obrazu o politických oponentech a událostech, čímž přispěl k posílení strachu a nedůvěry. Využití nových komunikačních nástrojů a technologií, jako jsou sociální média, umožnilo Trumpovi aktivně mobilizovat širokou veřejnost a vytvářet silné polarizované názory. Tato forma mediální logiky je neustále v pohybu a mění způsob, jakým jsou formovány veřejné diskurzy a jaké hodnoty jsou předkládány veřejnosti.

Mediální logika a kultura se staly součástí širšího sociálního a politického kontextu, který umožnil rozmach nových technologií, jako jsou mobilní telefony, internet a sociální sítě. Tyto technologie nejenom usnadnily šíření informací, ale zároveň umožnily snazší kontrolu a manipulaci s veřejným míněním prostřednictvím cílených marketingových a propagandistických kampaní. Ve světě, kde je komunikace stále více mediována a digitalizována, se mediální logika stává klíčovým nástrojem v politických a komerčních strategiích.

Strach, který se stal základním nástrojem pro mobilizaci voličů a posílení politických agend, je dalším fenoménem, který se projevuje v politické komunikaci. Využívání strachu prostřednictvím médií není novým jevem, ale jeho formy a intenzita se v posledních desetiletích dramaticky změnily. Propaganda, která dnes je běžně zaměňována za reklamu a marketing, se stále více spoléhá na emocionální apel a zjednodušené, vysoce vizualizované zprávy, které podporují populistické a autoritářské tendence. Tento fenomén je důsledkem vývoje mediální logiky, která nejen přetváří obsah zpráv, ale i způsob, jakým jsou vnímány samotné hodnoty a významy.

V tomto kontextu je zajímavé, jak rychle a snadno se tento strach stal součástí běžného myšlení. Mnozí lidé, ovlivněni opakovaným mediálním podnětem, přestávají kriticky hodnotit informace a přijímají je jako pravdu. Tento jev, známý jako kognitivní disonance, ukazuje, jak těžké je změnit názory, které byly pevně zakořeněny v emocích, i když je zpochybní fakta a objektivní důkazy. Strach se tak stává jedním z nejmocnějších nástrojů v politické komunikaci, který podporuje polarizaci a neschopnost rozpoznat manipulaci.

Podobné techniky, které byly využívány v době Trumpových kampaní, měly své historické předchůdce. Zatímco v 30. letech 20. století se propaganda a strach z vnějších hrozeb (jako např. nástup fašismu) projevovaly prostřednictvím médií, dnes se tato témata stále více objevují v kontextu nových hrozeb, jako je migrace nebo terorismus. Média tedy nejen že informují, ale také aktivně formují strach a mobilizují veřejnost v souladu s konkrétními politickými a komerčními cíli.

V současnosti je kladeno stále větší důraz na analýzu toho, jak mediální logika a kultura utvářejí naše vnímání světa, naše chování a naše politické postoje. Jak se technologie vyvíjejí, mění se i způsoby, jakými jsou informace prezentovány a jakým způsobem je s nimi manipulováno. V politickém a komerčním diskurzu se stále více uplatňuje metoda "strachu a emocí", která je nejen efektivní, ale také vysoce návyková.

Je důležité si uvědomit, že strach, jak je prezentován v médiích, není jen prostředkem k dosažení politických cílů, ale i nástrojem, který mění základní hodnoty ve společnosti. Strach se stává neodmyslitelnou součástí každodenního života, přičemž je často ztotožněn s realitou, která je ve skutečnosti silně zprostředkovaná a upravená. V tomto kontextu je nezbytné nejen kriticky hodnotit informace, ale také se zamyslet nad tím, jak naše vnímání světa ovlivňuje širší sociální a politické struktury.

Jak médiá a technologie formují vnímání reality a manipulují veřejností

V moderní společnosti se média a technologie staly klíčovými nástroji pro šíření informací a formování veřejného vnímání. Způsoby, jakými dnes lidé získávají a vytvářejí obsah, jsou stále více určovány logikou médií, která se často odklání od tradičního pojetí objektivní pravdy. Tento posun je patrný zejména v tom, jak snadno se mohou v médiích šířit zjednodušené a zkreslené verze reality, které podporují násilí a polarizaci. Tento efekt je posílen širokým přístupem k vizuálním a okamžitým médiím, které podporují spíše pasivní přijímání než kritickou analýzu.

Významnou roli v tomto procesu hraje personalizovaný přístup k informacím, který se stal nedílnou součástí každodenního života díky sociálním sítím a digitálním platformám. Zatímco na jedné straně může tento přístup podporovat inkluzivní dialog a informovanost, na straně druhé přispívá k rozvoji falešných narativů a propagandy, které mohou manipulovat veřejným míněním. Tento jev byl zřetelný například při útoku na Kapitol v USA v lednu 2021, kdy mnozí účastníci tvrdili, že byli k tomuto činu vyzváni samotným prezidentem.

Sociální média a technologie umožnily novou formu vládnutí, jež je označována jako "Gonzo governance" – řízení, které využívá digitální technologie k získávání a manipulaci s informacemi, často s cílem podporovat politické a ekonomické zájmy. Příkladem je volební kampaň Donalda Trumpa, která ve značné míře využívala algoritmy sociálních médií, ruské kybernetické útoky a taktiky, které byly vyvinuty velkými technologickými společnostmi jako Facebook. Tyto nástroje umožnily cílené šíření dezinformací, což mělo zásadní vliv na výsledek voleb v roce 2016.

V takovém mediálním prostředí se stal nebezpečný normou princip, podle kterého je největší pozornost věnována konfliktům a kontroverzím, protože generují vysoké sledovanosti a tedy zisk. Tento tlak na sledovanost a ziskovost vedl k tomu, že média začala upřednostňovat senzacechtivé příběhy před objektivním a vyváženým zpravodajstvím. K tomu přispěla i strategie, podle které se veřejnost stále více ocitala v informačních bublinách, kde byly její názory utvrzovány, aniž by byla vystavena jiným, odlišným pohledům.

Tento mediální a technologický ekosystém je tak utvářen tržními logikami, které se snaží maximalizovat zisk na úkor kvalitní a objektivní žurnalistiky. Různé technologie – od televizních ratingů po internetové kliky – byly součástí neoliberálního projektu, který zároveň zvyšoval možnosti manipulace s informacemi. Tyto technologie nejen podporují růst komerčního zájmu, ale také umožňují vládam a korporacím monitorovat, analyzovat a ovlivňovat chování jednotlivců.

Největší výzvou je dnes pochopení, jak tento technologický a mediální kontext ovlivňuje naše vnímání reality. Média a technologie, které slouží k šíření informací, se stále více zaměřují na zisk a udržení pozornosti, což nevyhnutelně vede k relativizaci pravdy a rozmachu dezinformací. Uvědomění si těchto mechanismů a kritické hodnocení informací, které k nám přicházejí, se stává nezbytným pro udržení demokratických principů a ochrany před manipulací.

Jak strach z terorismu formuje americkou politiku a kulturu násilí

Ve Spojených státech amerických se strach z terorismu a kriminality stal nástrojem politických kampaní a sociálních změn. Tento strach, který se začal intenzivně šířit po útocích z 11. září 2001, se stal součástí každodenní reality a ovlivnil nejen politické rozhodování, ale i spotřebitelské chování a sociální normy. Jedním z klíčových nástrojů, které tento strach podporovaly, byla propagace zbraní. Mnozí Američané, motivováni strachem z terorismu a násilí, si začali kupovat zbraně, což vedlo k prudkému nárůstu prodeje zbraní v zemi. I firmy, jako Beretta, začaly vyrábět pistole s patriotickými motivy, které měly symbolizovat odolnost a jednotu. Slogan „United We Stand“ byl vyryt na některých modelech, což ukazovalo na propojení mezi strachem, patriotismem a komercializací násilí. Tato kultivace strachu z vnějšího nebezpečí, podpořená médii a politickými lídry, vedla k rozvoji kultury, která na zbraně a násilí reagovala jako na způsob ochrany a zajištění bezpečnosti.

Když se podíváme na politiku Donalda Trumpa, vidíme, jak efektivně využíval strach z terorismu a imigrantů k posílení své politické moci. Trumpova retorika, založená na nacionalismu, často využívala strachu z neznámého a nebezpečného "jiného", ať už to byli muslimové, imigranti nebo teroristé. Jeho sliby postavit zeď na hranici a vyhlásit zákaz vstupu pro muslimy, stejně jako jeho časté útoky na novináře a politické oponenty, vytvořily atmosféru, která vyvolávala u části populace pocit ohrožení. Tento strach nebyl jen pasivní – stal se nástrojem, jak legitimizovat agresivní politiku vůči menšinám a imigrantům.

Dalším aspektem politiky strachu bylo zneužívání médií. Masová média, ať už tradiční nebo sociální, se stala hlavními nástroji propagandy. Trumpova kampaň využívala Twitter a jiné platformy k šíření narativu o nebezpečí, které představují imigranti a muslimové. Média, která se stala prodlouženou rukou politických zájmů, často prezentovala události spojené s terorismem nebo kriminalitou způsobem, který umocňoval pocity ohrožení. Zpravodajské stanice se často prezentovaly v patriotických barvách a formátech, které posilovaly dojem, že Spojené státy stojí na hranici konfliktu, a to nejen s teroristy, ale i s těmi, kteří ohrožují samotnou americkou identitu.

Trumpova politika strachu pokračovala i ve vztahu k menšinám v USA, zejména k afroamerickým protestům, které následovaly po policejních zásazích proti neozbrojeným černochům. V roce 2020 opět použil strach z násilí a chaosu jako nástroj pro svou kampaň, když tvrdil, že demokraté "uvolní černé protestující" a zničí městské čtvrti. To se ukázalo jako efektivní taktika, která opět posilovala obraz "uspořádaného" a "bezpečného" Ameriky proti "rozvrácenému" a "neřízenému" nepříteli.

Důležitým aspektem tohoto fenoménu je, že strach z terorismu, kriminality a imigrantů není jen otázkou politiky, ale i kultury. Tento strach se promítá do každodenního života – od koupi zbraní po vnímání „nebezpečných“ skupin a jednotlivců. Strach, který je tak silně podporován politickými vůdci a médii, se stává součástí národní identity. Politika strachu v tomto kontextu nejen že formuje politické volby a zahraniční politiku, ale také ovlivňuje vnitřní sociální dynamiku, kdy se strach stává regulátorem mezilidských vztahů a kulturní normy.

Média, politika a kultura násilí se navzájem podporují a vytvářejí prostředí, ve kterém je strach z terorismu a vnějšího nebezpečí stále živý. Je proto důležité si uvědomit, že tento strach je často uměle vytvářen a posilován k dosažení konkrétních politických cílů. Ať už jde o zvýšení prodeje zbraní, politické mobilizace nebo podkopání demokratických institucí, strach se stává nástrojem kontroly a manipulace, který ovlivňuje jak politiku, tak každodenní život obyčejných lidí.