Artem Veselý „Rusko, umyté krví“

Artem Veselý „Rusko, umyté krví“

Veselý Artem (skutečné jméno Kočkurov Nikolaj Ivanovič) (1899, Samara – 1938, ve vězení), ruský prozaik. Začal pracovat ve 14 letech, v roce 1917 vstoupil do bolševické strany, byl agitátorem, publikoval v novinách: vydal řadu reportáží a povídek. Byl bojovníkem Rudé armády, námořníkem Černomořského loďstva. V roce 1921 v časopise „Krasnaja nov“ vydal povídku „Na vesnici na Maslenici“ a hru „My“, věnované událostem revoluce a občanské války, v roce 1923 v časopise „Molodaja gvardija“ vyšla novela „Ohnivé řeky“. Hlavním dílem spisovatele se stal román „Rusko, umyté krví“ (částečně vydáno v roce 1929, plně – v roce 1932), který Artem Veselý doplňoval a upravoval celý život. Děj románu se odehrává v Povolží a na Kubáni, kde probíhá boj za nový život, dochází k velkolepému zlomu, hroutí se mnohasetletá historie, která přináší nejen štěstí, ale i zoufalství a bolest; jsou porušeny všechny zákazy, ztraceny všechny hodnoty, zničeny domovy a rodiny. Nedokončiv román, spisovatel začal pracovat na dílech věnovaných dobytí Sibiře Jermakem (román „Tancuj, Volho“, 1932; hra „Tancuj, Volho“, 1933; filmový scénář „Dobytci“, 1935). Od roku 1927 až do zatčení spisovatel pracoval na cyklu básní v próze „Domysly“, který nebyl dokončen. Za života spisovatele bylo publikováno jen několik básní v próze, značná část archivu byla zničena při zatčení. V roce 1937 byl spisovatel zatčen, jeho kniha „Rusko, umyté krví“ byla označena za pomlouvačnou, v roce 1938 byl zastřelen.

Román. Úryvek Smrtí smrt překonán

   V Rusku revoluce — zakolísala matka
   vlhká země, zatemnilo se bílé světlo…
   Rozvlněný hurikánem války se svět otřásal, opilý krví.
   Po mořích a oceánech bloudily křižníky a dreadnoughty, chrlily hromy a oheň. Za loděmi šplhaly ponorky a minové překážky, hustě osévaly vodní pustiny semeny smrti.
   Letadla a vzducholodě letěly na západ a východ, na jih i sever. Ze závratných výšin pilotova ruka házela žhavé uhlíky do úlů lidských shromáždění, do ohňů měst.
   Po píscích Sýrie a Mezopotámie, po polích Šampaň a Vogéz prokrytých zákopy se plazily tanky, drtily vše živé na své cestě.
   Od Baltu k Černému moři a od Trapezundu k Bagdádu hučely kladiva války bez ustání.
   Vody Rýna, Marny, Dunaje a Němenu byly kalné krví válčících národů.
   Belgie, Srbsko a Rumunsko, Halič, Bukovina a turecká Arménie byly pohlceny plameny hořících vesnic a měst. Cesty… Po rozmočených od krve a slz cestách kráčely a jezdily vojska, dělostřelectvo, zásobovací kolony, lazarety, uprchlíci.
   Hrozivě se rudě zbarvoval rok tisíc devět set šestnáctý.
   Kosák války sklízí životy klasy.
   Kostely, mešity, církevní budovy byly plné plačících, truchlících, sténajících, rozprostřených tváří v prach.
   Projížděly transporty s chlebem, masem, zkaženými konzervami, shnilou obuví, děly, granáty… A všechno to fronta pohlcovala, opotřebovávala, trhala, střílela.
   Ve spárech hladu a zimy se kroutila města, až k nebi stoupaly sténání vesnic, ale neustávaly válečné bubny a hněvivě řvaly děla, přehlušovala pískání umírajících dětí, výkřiky žen a matek.
   Bída se usadila, a neštěstí stavěla hnízda v čečenských aulech i pod střechou ukrajinských chalup, v kozáckých stanících a chatrčích dělnických osad. Plakala rolnice, jdouce za pluhem po poli. Plakala měšťanka, sklánějící hlavu nad smutným lístkem, na kterém — proti milovanému jménu — hořelo strašné slovo: „Zabit“. Vlaamská rybářka vzlykala s touhou hledíc na moře, které pohltilo námořníka. V táboře uprchlíků — pod vozem — plakala Haličanka nad chladnoucím mrtvým tělem dítěte. Vřískot u náborových míst, kasáren a na nádražích Toulonu, Kurska, Lipska, Budapešti, Neapole neutichal.
   Nad celým světem vlály prapory smutku a jako žár obrovského požáru sténal, planuly naléhavé, trhající duši výkřiky zoufalství…
   A jen v pozlacených palácích — Moskvy, Paříže a Vídně — zářila hudba, plálo opilé veselí a radoval se rozvrat.
   — Válka až do vítězství!
   Válečná šlechta a finanční magnáti společně zdvihali sklenice s bublajícím vínem.
   — Válka až do vítězství!