Fečenko V. S., Malinnikova K. J., Kuzněcov A. J.
Novosibirská státní pedagogická univerzita
Novosibirsk, Rusko

Problém humanizace se stal jedním z klíčových témat domácí filozofie vzdělávání 20. století. Rozvoj teorie a praxe humanistického přístupu ve vzdělávání byl nezbytný pro řešení mnoha problémů formování a rozvoje osobnosti. Fenomén procesu humanizace vzdělávání se odrazil v vědeckých pedagogických pracích P. F. Lesgafta: „Příručka pro tělesnou výchovu školáků“, „Problémy antropologie a metody jejího studia“, „Rodinné výchova dítěte a její význam“, „Antropologie a pedagogika“. V roce 1919 byly na základě Lesgaftových kurzů vytvořeny Státní institut tělesné výchovy P. F. Lesgafta (dnes Institut tělesné výchovy P. F. Lesgafta). V současnosti jsou ideje P. F. Lesgafta uznávány a používány při řešení příslušných úkolů ruského vzdělávání.

Klíčová slova: humanizace, vzdělávání, antropologie, výchova, P. F. Lesgaft, Institut tělesné výchovy

Problém humanizace ve filozofii vzdělávání byl již dávno vymezen jako jeden z nejzákladnějších při řešení otázky osobnosti ve vzdělávání. Již Platón a Seneca hovořili o významu výchovy, založené na výběru způsobů a forem, které jsou pro vzdělávání člověka nejvhodnější. Od konce 15. století se humanistické myšlenky ve pedagogice začaly objevovat všude, počínaje pracemi V. da Feltre a pokračujícími v pracích J. Rousseaua, F. Rabelaisa, I. Kanta, W. Humboldt a dalších myslitelů: vědců a pedagogů. V ruské pedagogice byla orientace na humanistickou orientaci vzdělávání určena o něco dříve než v západních zemích – ve 20. letech 20. století. Pokroková humanistická domácí myšlenka se odrazila v pracích V. G. Belinského, N. G. Černyševského, A. I. Gerzena, N. A. Dobroljubova, L. N. Tolstého [3]. Myšlenky humanizace, rozvinuté ve druhé polovině 19. století, se odrazily v humanistických pracích P. F. Lesgafta, P. F. Kaptereva, V. P. Vahterova, K. N. Wentzela.

V pracích N. K. Krupské, A. V. Lunacharského, P. P. Blonského, S. T. Šackého a A. S. Makarenka byly položeny pedagogické základy humanizace vzdělávání, humanistické cíle, obsah a prostředky [3]. Domácí pedagogové určovali hlavní cíl vzdělávání jako rozvoj všestranné, harmonické osobnosti. Pedagogická antropologie, jejímž zakladatelem v naší zemi je považován K. D. Ušinskij, začala svůj vývoj na počátku 20. století. Antropologie K. D. Ušinského předpokládá aplikaci určitých pedagogických principů ve výchově a vzdělávání pro studium zvláštností každé osoby a zdokonalování její osobnosti.

Obrovský přínos k vytvoření vědeckých základů domácího vzdělávání přinesl vědec-pedagog P. F. Lesgaft. Různé obecně lidské problémy (vysoká dětská úmrtnost, epidemie, nízká gramotnost, nízká úroveň morálky, tělesné tresty, absence lidských práv, náboženské sekty atd.) vyvolaly potřebu vytvoření speciálního vzdělávacího programu humanistické, výchovné a zdravotní orientace [2].

Petr Frantsevich Lesgaft začal svou pedagogickou činnost od mladých let. Během studia na Medicínsko-chirurgické akademii zároveň vedl praktická cvičení studentů druhého ročníku a přednášel na Vojenské feldšerské škole (1861–1866). V roce 1868 získal doktorát v oboru medicíny a chirurgie a stal se vedoucím katedry fyziologické (normální) anatomie na Kazanské univerzitě. P. Lesgaft, pracující na Kazanské univerzitě (1868–1871), se snažil realizovat své humanistické myšlenky ve vztahu k ženské rovnosti v získávání vysokoškolského lékařského vzdělání. Byl prvním v Rusku, kdo přijal na místo asistenta katedry anatomie ženu. Kvůli rozdílným názorům s vedením ohledně výuky žen na vysokých lékařských školách musel univerzitu opustit. V letech 1874 až 1893 se P. F. Lesgaft věnoval otázkám tělesné výchovy: přednášel anatomii, studoval prostory pro speciální přípravu učitelů gymnastiky a organizoval kurzy pro učitele gymnastiky a šermu. Pro podporu tělesného rozvoje se podílel na organizaci kluzišť, hřišť a exkurzí pro děti z chudých rodin. Lesgaft otevřel kurzy pro vychovatelky a vedoucí tělesné výchovy, kam byly přijímány osoby jakékoliv národnosti, společenského postavení a víry [6].

P. F. Lesgaft považoval pedagogiku za součást biologie, přičemž hlavním principem vzdělávací teorie bylo jednotné fyzické a duševní rozvoj člověka. Kladl důraz na význam tělesné výchovy v pedagogické činnosti.

Opíraje se o pozorované charakterologické individuální a sociálně-psychologické rysy dítěte, Lesgaft vyčlenil několik školních typů dětí. Při popisu školních typů (pokrytecký, ambiciózní, dobromyslný, mírně utlačovaný, zle utlačovaný, utlačovaný) zjistil vliv rodinného života dítěte na jeho rozvoj [2]. P. F. Lesgaft byl kritický k Froebelovým dětským školám kvůli jednotvárnosti aktivit, která potlačovala samostatnost a tvořivost dětí. Jako alternativu předkládal svůj program rodinné výchovy, v němž kladl důraz na hygienu matky a dítěte a také na systém fyzických cvičení a her [6].

Petr Frantsevich Lesgaft zcela neodmítal Froebelovy dětské školky, připouštěl však možnost, že by děti do školky chodily pouze „v případě, že rodiče nejsou k dispozici nebo není možné, aby se o ně sami starali“, a viděl možnost vytvoření škol, kde by se děti cítily jako doma. Humanismus je neodmyslitelnou součástí pedagogických idejí P. F. Lesgafta. Ve své práci „Příručka pro tělesnou výchovu školních dětí“ tvrdil, že hlavním výsledkem cvičení by neměl být rozvoj síly a posílení zdraví, ale rozvoj síly pro harmonický vývoj člověka, tedy tělesná výchova by měla napomáhat duševnímu a morálnímu vývoji, formování morálně-vůdčích kvalit.

Lesgaft, pozorující sportovce a soutěže v Rusku a v zahraničí, mluvil o tendenci porušování harmonie mezi fyzickým a duševním rozvojem. Podle něj sport, který se stává byznysem, porušuje humanistické ideály, kde hlavním cílem sportovců není osobní rozvoj člověka, ale snaha získat body, góly, umístění a ocenění. V současné době vidíme situaci, kterou Lesgaft předpověděl v oblasti sportu [5].

Velkou roli přikládal Lesgaft rodinné výchově, přičemž neuznával autoritářské výchovné metody, které byly v rozporu s humanistickými principy. Základem rodinné pedagogiky považoval uznání osobnosti dítěte a jeho nedotknutelnosti, důslednost ve vztahu slova k činu, systematický rozvoj dětské iniciativy, samostatnosti a tvořivosti. P. F. Lesgaft považoval první roky života za důležité pro rozvoj u dítěte těch kvalit, které budou mít později vliv na jeho výchovu.

Určoval následující požadavky pro humanitární výchovu: čistotu, absenci libovůle ve chování rodičů (vychovatelů) nebo podmíněnost těchto činů, důslednost mezi slovem a činem při jednání s dítětem a uznání jeho osobnosti. P. F. Lesgaft je zakladatelem moderní ruské antropologie. Ve své práci „Úkoly antropologie a metody jejího studia“ zdůrazňoval, že člověka můžeme poznat, usměrnit a hodnotit jeho činy pouze tehdy, když rozumíme stavbě a funkcím jeho organismu a dobře známe vliv všech vnějších podmínek, jak fyzických, tak morálních. Opíraje se o znalosti fyziologie, psychologie a filozofie, dospěl Lesgaft k závěru, že hlavním cílem výchovy a vzdělávání by měl být všestranný rozvoj činnosti lidského organismu. V jeho pojetí činnosti je blízký výzkumům domácích psychologů, kteří pracují s kategoriemi motivů, smyslů a cílů činnosti.

Lesgaft ve své práci „Rodinná výchova dítěte a její význam“ definoval podmínky rodinné výchovy. Velmi důležité, podle něj, je, aby dítě bylo zplozeno, vynošeno a narozeno v atmosféře lásky. Jeho dětství by mělo probíhat v podmínkách úcty, důvěry a tepla [3].

Realizující antropologický přístup, ve své práci „Antropologie a pedagogika“ (1889) stanovil Lesgaft za obecný cíl výchovy a vzdělávání všestranný rozvoj lidského organismu. Antropologie by podle něj měla být hlavní oporou pedagogiky. Jinak pedagogika nikdy nebude vědou, ale stane se historií pedagogických metod. Pouze antropologie může dát celistvý pohled na člověka, jeho fyzický a psychický rozvoj [1].

V současnosti jsou ideje P. F. Lesgafta velmi aktuální v oblasti moderního ruského vzdělávání, protože jeho cílem je vytváření podmínek pro plnohodnotný rozvoj a seberozvoj každého žáka, výchova schopnosti všech žáků analyzovat a přijímat samostatná rozhodnutí. Myšlenky Lesgafta o humanizaci pedagogické interakce konkretizovali i další vědci. V. P. Bespalko upřesňuje aspekt uznání potřeby zohlednit při pedagogické interakci vnitřní přirozenost člověka. Tvrdí, že úspěšnost vztahů závisí na vrozených předpokladech dítěte. A. N. Šimina souhlasí s Lesgaftem o účasti žáka na stavbě a regulaci pedagogického procesu, avšak varuje před nerozumným podceňováním role učitele jako nositele vědomostí a zkušeností. Myšlenka, že je nutné zohlednit svobodu svěřenců, byla upřesněna D. D. Zuevem, který považoval princip svobody za neznamenající úplnou bezohlednost, ale zdůraznil význam odpovědné svobody a iniciativy všech účastníků pedagogického procesu.

V současné teorii a praxi pedagogické interakce se rozvinuly myšlenky P. F. Lesgafta o vzájemné aktivitě a odpovědnosti účastníků pedagogického procesu, principu souladnosti výchovného působení rodiny a školy. Po roce 1917 vědecký odkaz Lesgafta byl kreativně využíván sovětskou školou a pedagogikou. V roce 1918 byl na základě Biologické laboratoře vytvořen Přírodovědný institut P. F. Lesgafta a v roce 1919 na základě Lesgaftových kurzů – Státní institut tělesné výchovy P. F. Lesgafta (dnes Institut tělesné výchovy P. F. Lesgafta) [6].

Literatura:
Kartamyšev A. M. Využití myšlenek P. F. Lesgafta o výchově dítěte v praxi moderní rodiny // Psychologie a pedagogika: metodika a problémy praktického použití. – 2016. – №51. – S. 65-76.
Kopejkinа T. E. Vědecko-pedagogická terminologie P. F. Lesgafta v aspektu myšlenky zlepšení osobnosti // Věstník Severního (Arktického) federálního univerzity. – 2010. – №6. – S. 125-128.
Kuzněcov A. J. Humanistická filozofie vzdělávání. Myšlenky, kategorie, metodologie: učební pomůcka pro postgraduální a vysokoškolské studenty pedagogických fakult. Novosibirsk: RIC „Price Courier“. – 2005.
Lesgaft P. F. Vybraná pedagogická díla: vědecké vydání; odpovědný redaktor M. V. Antropov; sestavil I. N. Rešeteň; APN SSSR. M.: Pedagogika, – 1988.
Popov V. F. O humanistické podstatě vědecko-pedagogických myšlenek v tvůrčím dědictví P. F. Lesgafta, zakladatele domácího systému tělesné výchovy a vzdělávání // Věstník TGU. – 2003. – № 4(32). – S. 57-65.
Šaverďov G. G. Petr Frantsevich Lesgaft // Lesgaft P. F. Sběr pedagogických děl. T. 1. M., – 1951. – S. 7-62.

Jaké technologie lithografie ovlivňují výrobu nanomembrán?
Jak mohou materiály pro solární элементы využít teorie hustoty a strojového učení k zlepšení výkonu?
Jak vyrovnat nerovnováhu orgánů podle tradiční čínské medicíny: Slezina, Srdce, Ledviny a další
Pravidla vnitřního pracovního řádu zaměstnanců Městské autonomní střední školy č. 19 – Kadetský korpus „Viktorie“ města Staryj Oskol
Nařízení Ministerstva mimořádných situací Ruské federace ze dne 27. února 2024 č. 135 „O uskutečnění výběrového řízení v roce 2024 na poskytování dotací ze státního rozpočtu sociálně orientovaným neziskovým organizacím působícím v oblasti ochrany obyvatelstva a území před mimořádnými událostmi, zajištění požární bezpečnosti a bezpečnosti osob na vodních plochách“
Nový román o kozácích
Kazach a ptáci
Michail Šolochov: „Bojovali za vlast“ (Ukázky z románu)