Jaká byla společnost a způsob života kultury Jorwe v době starověké Indie?

Kultura Jorwe, objevená poprvé na lokalitě Jorwe a rozšířená na rozsáhlé území dnešního Maharashtry, představuje komplexní obraz osídlení a života starověkých zemědělců a řemeslníků. Tato kultura, jejíž jádro se nacházelo v údolích Pravara a Godavari, vykazuje rozvinutou sídelní hierarchii, zahrnující velká stálá zemědělská sídliště, jako jsou Daimabad, Inamgaon a Prakash, s rozlohou přesahující 20 hektarů, až po menší sezónní osady a dočasné tábory.

Archeologické nálezy dokazují existenci dobře organizované společnosti s rozdělením práce a jasnou sociální strukturou. Architektura osad ukazuje plánované uspořádání domů v řadách kolem otevřených prostor, což svědčí o určitém stupni urbanismu a koordinace mezi obyvateli. Domy řemeslníků, jako jsou hrnčíři, zlatníci, výrobci korálků či řezbáři slonovinou, se nacházely na okrajích sídliště, zatímco zemědělci a zámožnější obyvatelé obývali střed osady. Výrazný byl i obytný komplex vládnoucího náčelníka s přilehlým sýpkem, který svědčí o centralizované moci a správě zásob.

Pohřební praktiky, zejména dětské hroby v urnách kladených horizontálně, stejně jako terakotové figurky lidí a zvířat – především býků, kteří mohli být uctíváni – naznačují kulturní a možná i náboženské zvyklosti s rituálním významem. Velké množství býčích figurín podtrhuje význam tohoto zvířete v symbolice a mytologii komunity.

Analýza kosterních pozůstatků odhalila složitý obraz stravy a zdravotního stavu obyvatel. Změny v jídelníčku od rané po pozdní fázi Jorwe ukazují posun od převahy zemědělských produktů směrem k většímu podílu masa, ryb a sběru místních rostlin, což koreluje s možným přechodem k polokočovnému způsobu života. Hospodářství Jorwe zahrnovalo pěstování ječmene, pšenice, čočky, rýže a několika druhů prosa, stejně jako chov dobytka, ovcí, koz, prasat a koní. V rámci sídel byly zajištěny i veřejné stavby – opevnění, zásobníky vody a zavlažovací kanály, které vyžadovaly organizovanou společenskou spolupráci.

Důležité je si uvědomit, že společnost Jorwe nebyla homogenní, ale stratifikovaná podle statutu, což se odráželo nejen v rozmístění a typu obydlí, ale i ve složení stravy a pohřebních zvyklostech. Tato kultura představuje významný příklad adaptace člověka na specifické environmentální podmínky Dečánu a vyvíjející se sociální strukturu ve starověké Indii.

Jak se vyvíjely rané osady v oblasti Balúčistánu a severozápadního Indického subkontinentu?

V období II se na tomto území již objevují stavby, přičemž základy jsou tvořeny kamennými balvany. Keramika se vyznačuje červenými povrchovými nátěry a jemně vyleštěnými šedými střepy. V období III byly nalezeny základy domů vyrobené z hrubě řezaných kamenných bloků. Keramika z tohoto období byla nahrazena keramickými výrobky s malbami černými vzory, které byly oblíbené, zejména stylizované motivy ibexů, ptáků a koz. Zajímavé byly i malby na keramice známé jako Zari ware, která obsahovala bílé malby s černými obrysy. V období IV byl kámen používaný k výstavbě domů pečlivě opracován na čtvercové bloky a keramika se podobala té, která byla nalezena v Nal. V období V se vztahovalo na Damb Sadaat III a ukázalo vývoj kulturní kontinuity mezi těmito lokalitami.

Výzkumy v oblasti Zhob-Loralai na Balúčistánu ukázaly přítomnost raných vesnických osad v údolí řeky Gomal, Zhob, Anambar a Thal. Například osada Sur Jangal, kde byl zjištěn podobný způsob života, jako v Kile Gul Mohammad IV. Lidé zde žili v malých hliněných domech a množství kostí z dobytka ukazuje na velký význam chovu zvířat. Některé keramiky z této lokality byly zdobeny malbami zvířat, což naznačuje jejich kultovní význam.

Podobně v Rana Ghundai, lokalitě v údolí Loralai, byly odkryty pět vrstev osídlení. První období se datuje do přibližně 4500–4300 př. n. l. a ukázalo na osídlení polonomádské komunity. Byly nalezeny stopy po ohništích, ale žádné významné struktury. V tomto období se objevují ručně vyráběné nádoby, bez jakékoli výzdoby. V dalších obdobích, zejména v období II, se objevil typ keramiky vyrobený na hrnčířském kruhu, která měla povrch v odstínech žluté až červené. Byly na ní malované stylizované obrazce zvířat, jako jsou zebu nebo černý jelen, což svědčí o významu zvířat v této kultuře.

V oblasti Gomal, v Dera Ismail Khan, byly vykopávky v Gumla a Rahman Dheri. Gumla ukázala ranou osadu, která byla v období I bez keramiky, a v období II se objevily hrubé, ručně vyrobené nádoby, které byly později zdobeny geometrickými vzory a malbami zvířat. V této fázi se také objevily terrakotové figurky žen a zvířat.

Je důležité si uvědomit, že tyto rané osady nebyly izolované, ale byly součástí širšího kulturního a obchodního prostoru, který se rozprostíral od jižní Asie po Střední Asii. Význam nástrojů z kamene a mědi, stejně jako prvky rituálních předmětů, ukazují na růst složitějších sociálních struktur a na rozvoj vnitřních a vnějších obchodních sítí.