Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский
Funkční ovariální cysty nejsou novotvary, ale spíše anatomickými variacemi, které vznikají v důsledku normální ovariální funkce. Mohou se projevit jako asymptomatické adnexální masy nebo se stát symptomatickými, což vyžaduje vyhodnocení a případně i léčbu.
Funkční ovariální cysty se obvykle dělí na několik typů, z nichž každý má specifické charakteristiky a klinické projevy. Nejčastějšími typy jsou cysty folikulární, cysty corpus luteum a cysty theca lutein. Každý z těchto typů má své vlastní klinické projevy a možnosti léčby, ale všechny jsou v zásadě součástí běžného reprodukčního cyklu ženy.
Folikulární cysty vznikají, když ovariální folikul během své maturace nepraskne, což vede k zadržení vajíčka a následnému vzniku cysty. Tento proces způsobuje prodloužení folikulární fáze cyklu, což může vést k přechodné sekundární amenorey. Folikulární cysty jsou vystlané normálními granulózovými buňkami a obsahují estrogenem bohatou tekutinu. Tyto cysty jsou klinicky významné, pokud se zvětší natolik, že způsobí bolest nebo přetrvávají déle než jeden menstruační cyklus. Symptomy zahrnují mírnou až středně silnou jednostrannou bolest v dolní části břicha a změny v menstruačním cyklu, které mohou být důsledkem jak selhání ovulace, tak i krvácení stimulovaného vysokou hladinou estradiolu v cystě. Ultrazvukové vyšetření břicha se často používá k posouzení velikosti cysty, přičemž cysty o velikosti nad 5 cm si zaslouží zvláštní pozornost. Většina folikulárních cyst se spontánně vstřebá do 6 týdnů, ale pokud přetrvávají, je třeba je vyšetřit na přítomnost jiných typů cyst nebo novotvarů.
Cysty corpus luteum jsou další běžnou formou funkčních cyst a objevují se po ovulaci v luteální fázi menstruačního cyklu. Cysty corpus luteum vznikají, když corpus luteum, který je normálně přítomen po ovulaci, zvětší svůj průměr nad 3 cm. Tento typ cysty může být spojen s opožděnou menstruací, bolestí v dolní části břicha a někdy i s vynecháním menstruace. V některých případech mohou cysty corpus luteum spontánně krvácet, což vede k akutní bolesti. Krvácení se někdy může zastavit samo, ale pokud je krvácení výrazné, může být nutná chirurgická léčba.
Cysty theca lutein jsou nejméně častým typem funkčních cyst a obvykle jsou spojeny s těhotenstvím. Tento typ cysty se často vyskytuje u těhotných žen, zejména u těch, které procházejí vícečetnými těhotenstvími, trpí trofoblastickými onemocněními nebo užívají léky pro indukci ovulace. Cysty theca lutein bývají obvykle bilaterální a mohou dosáhnout značné velikosti. Ve většině případů se spontánně regresují a nevyžadují léčbu.
Benigní ovariální novotvary představují přibližně 25 % všech ovariálních zvětšení u pacientek v reprodukčním věku, přičemž 90 % z nich je benigních. Tento poměr se výrazně mění u žen v postmenopauzálním věku, kdy riziko malignity vzrůstá až na 25 %. Ovariální neoplazmy se obvykle dělí na několik kategorií podle typu původní buňky, z níž vznikají. Nejčastějšími typy jsou nádory epitelových buněk, nádory zárodečných buněk a stromální nádory. Včasné rozpoznání těchto nádorů je klíčové, protože v případě benigních novotvarů je léčba obvykle méně invazivní a prognóza je příznivá. Na druhé straně novotvary s rizikem malignity vyžadují rychlé diagnostické a terapeutické zásahy.
V případě, že ovariální cysta přetrvává a nereaguje na očekávané řízení, může to znamenat přítomnost nefunkčního novotvaru nebo jiného patologického stavu, který vyžaduje podrobnější vyšetření. Významné je také to, že většina benigních ovariálních novotvarů nemá výrazné symptomy, což znamená, že mohou zůstat nediagnostikovány, dokud nedosáhnou větší velikosti nebo nevyvolají komplikace.
Při diagnostice ovariálních cyst a novotvarů je kladeno velké důraz na správné využití ultrazvukového vyšetření, které je schopné odhalit nejen velikost a strukturu cysty, ale i přítomnost podezřelých znaků, jako jsou zahuštění stěn cysty, přítomnost sepací, papilární výrůstky nebo jiné anomálie, které mohou naznačovat maligní povahu.
Pro pacientky je důležité si uvědomit, že funkční cysty jsou běžnou součástí reprodukčního cyklu a většina z nich je neškodná a nevyžaduje žádné specifické ošetření. Na druhou stranu, jakmile cysty přetrvávají nebo vykazují jakékoliv abnormality, je nezbytné podstoupit podrobné vyšetření a zjistit příčinu těchto změn.
Jak rozpoznat benigní a maligní nádory vaječníků: Klíčové informace pro včasnou diagnostiku
Nádory vaječníků, jak benigní, tak maligní, mají různorodé charakteristiky, které mohou výrazně ovlivnit klinickou prezentaci a diagnostiku. Benigní nádory, jako jsou granulózní buňky nebo Sertoli-Leydigovy nádory, mohou vykazovat symptomy, které jsou velmi podobné projevům hormonálních změn. Například Sertoli-Leydigovy nádory produkují androgenní složky, což může vést k hirsutismu nebo virilizaci. Granulózní buňky mohou způsobovat předčasnou pubertu u dětí, což se projevuje například předčasným rozvojem prsou (thelarche) a vaginálním krvácením.
Nádory vaječníků mohou vznikat v jakémkoli věkovém období, včetně dětství. I u starších žen se může objevit vaginální krvácení, a to i v menopauze, pokud se jedná o granulózní buňky. I když většina benigních nádorů má nízký potenciál pro maligní přeměnu, existují případy, kdy tato možnost existuje. Maligní nádory, zejména epitelové nádory vaječníků, mají tendenci se šířit peritoneálním prostorem, což je hlavní důvod pro jejich pozdní diagnostiku.
Fibromy vaječníků jsou benigní nádory, které vznikají díky produkci kolagenu spřádanými buňkami. Tyto nádory, které představují přibližně 4 % všech nádorů vaječníků, jsou běžné ve středním věku. Na rozdíl od jiných nádorů stroma nevytvářejí pohlavní hormony. Fibromy jsou obvykle malé, solidní nádory hladkého povrchu, ale někdy mohou být zavádějící kvůli přítomnosti ascitu. Kombinace benigního fibromu s ascitem a pravostranným pleurálním výpotkem byla v minulosti označována jako Meigsův syndrom.
Přestože benigní nádory nejsou většinou život ohrožující, je důležité si uvědomit, že některé mohou být asociovány s komplikacemi, jako je torze nebo zvýšené riziko maligní přeměny. V takových případech je chirurgické odstranění doporučeno. Kromě toho, předoperační vyšetření pomocí ultrazvuku je klíčové pro stanovení povahy nádoru. Pro ženy, které plánují budoucí reprodukci, může být indikováno konzervativní chirurgické řešení.
Co se týče maligních nádorů vaječníků, jejich diagnóza bývá často zpožděná. Ovarální rakovina je pátým nejčastějším důvodem úmrtí na rakovinu u žen. Podle odhadů je přibližně 50–65 % případů diagnostikováno až ve pokročilém stadiu, kdy je 5letá míra přežití pouze přibližně 20 %. Většina případů je diagnostikována až ve fázi metastáz, kdy nádor již zasáhl peritoneum.
Nejčastější příznaky rakoviny vaječníků jsou nafouknutí břicha, bolest v břiše nebo pánvi, ztráta energie, rychlé nasycení a časté močení. Tyto příznaky bývají častější a intenzivnější než u pacientek, které nemají rakovinu. K tomu, že není k dispozici efektivní screeningový test, vede k tomu, že většina pacientek má při diagnóze již pokročilé onemocnění. Mezi hlavní rizikové faktory patří věk, nuliparita (neporodnost), primární neplodnost a endometrióza.
Pro ženy, které mají genetické predispozice k rakovině, je zvláště důležité vědoma si rizika. Asi 8–13 % případů rakoviny vaječníků je způsobeno dědičnými mutacemi v genech BRCA1 a BRCA2, které jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku rakoviny vaječníků. Dále jsou ženy s Lynchovým syndromem vystaveny 5–10% riziku vývoje rakoviny vaječníků, což je mnohem vyšší než v běžné populaci.
Zajímavým ochranným faktorem je dlouhodobé potlačování ovulace, například pomocí perorálních antikoncepcí. Bylo prokázáno, že pětileté užívání antikoncepce může snížit riziko rakoviny vaječníků až o polovinu.
Diagnóza rakoviny vaječníků se často zpožďuje, protože neexistuje univerzálně aplikovatelný screeningový test. Standardní metody, jako je ultrazvuk nebo měření hladiny CA-125, nejsou účinné pro diagnostiku v raném stadiu. Zatímco CA-125 je užitečný pro monitorování odpovědi na léčbu a hodnocení recidivy, v premenopauzálních ženách je měření hladiny CA-125 většinou nevhodné, protože zvýšené hodnoty mohou být spojeny s různými benigními stavy, jako jsou myomy, endometrióza nebo těhotenství.
Rakovina vaječníků se histologicky dělí na tři hlavní typy: maligní epitelové nádory, maligní germinální nádory a maligní stromální nádory. Většina maligních nádorů vaječníků má benigní protějšky, což je důležité pro chirurgické rozhodování. Pokud je vaječníkový nádor benigní, obvykle se doporučuje odstranění obou vaječníků, protože existuje riziko maligní transformace v budoucnosti.
Pokud se jedná o maligní epitelový nádor vaječníků, rozhodujícím faktorem pro staging je rozsah šíření nádoru. Pro stanovení stadia je kladeno důraz na histologické vyšetření nádoru, což je klíčové pro rozhodování o léčbě.