Prezidentství Donalda Trumpa vyvolalo mezi mnoha politickými analytiky a historiky zajímavé paralely s autokratickými a populistickými režimy minulých desetiletí. Stejně jako v minulosti, i u Trumpa byla silně přítomná tendence k vytváření vnějších nepřátel a obvinění proti politickým oponentům, přičemž typická "teorie o bodnutí do zad" se stala součástí jeho rétoriky. V tomto kontextu byly často cílem "elity" – ať už šlo o demokraty, Čínu nebo organizace jako OSN – které byly obviňovány ze systematického zrazení amerických zájmů. K podobné atmosféře dezinformací a manipulace veřejného mínění, jakou zažil svět během vlády diktátora Idi Amina v Ugandě, přispěl i Trump svou častou iracionalitou a touhou po totalitní kontrole.

Podobně jako Amin, který v roce 1977, poté co Velká Británie přerušila diplomatické vztahy s jeho režimem, prohlásil, že porazil Brity a sám se korunoval za „krále Skotska“, Trump ve svém veřejném vystupování neustále popíral realitu a místo toho šířil vlastní zjednodušené verze historických událostí. Přitom, podobně jako Mao Zedong v Číně, jeho chování často připomínalo pokus o upevnění moci v atmosféře chaosu. Mao, vědom si toho, že jeho moc se začala vytrácet, spustil kulturní revoluci, která trvala deset let a během níž mobilizoval masy proti těm, které považoval za své nepřátele v politickém establishmentu.

Trumpovo prezidentství vykazovalo podobné vzory: jak ve vnitřní politice, tak v otázce zahraniční politiky, kde se jeho vláda profilovala jako nekompromisní a ideologicky polarizující. I když Trumpovi podporovatelé nebyli „rudí gardisté“ z Číny, jejich hněv a motivace pro zrušení karanténních opatření, vyvolané pandemíí COVID-19, mohly poskytnout mrazivé předzvěsti pro to, co by se mohlo stát v případě, že by Trump ztratil volby. V roce 2020, kdy se Trumpova podpora zintenzivnila, se objevil nový fenomén protestů, kdy se například v Michiganu aktivisté, kteří se připojili k „Americkému vlasteneckému shromáždění“, dostali do střetu s vládními institucemi a jeho prezidentova podpora těchto demonstrací nejen že je legitimizovala, ale přímo podněcovala eskalaci napětí. Trump sám se veřejně vyjádřil k těmto událostem v pozitivním světle, což připomínalo jeho chování při obhajobě „velmi dobrých lidí“ z demonstrací v Charlottesville v roce 2017.

Tento postoj, který Trumpi zaujímal vůči chaosu a nesvárům, je v mnoha ohledech podobný některým rysům politiky Mao Zedonga. Mao proslul tím, že se vyjádřil, že „všechno je v chaosu, situace je vynikající“, čímž v podstatě vyjádřil přesvědčení, že chaos může být nástrojem k dosažení většího politického cíle, podobně jako Trump vyjadřoval svůj záměr „opravit“ Ameriku na pozadí rozrušené společnosti.

Trumpova rétorika však měla svou vlastní specifiku, zejména když se zaměříme na jeho sebevědomí a vnitřní vnímání vlastní výjimečnosti. Mnozí, kteří se ocitli v jeho administrativě, brzy začali být svědky jeho neustálých prohlášení o tom, že on sám ví lépe než kdokoliv jiný. Tato přehnaná sebechvála byla důležitou součástí Trumpovy veřejné image. Prohlásil například, že „nikdo neví více o financování kampaní než já, protože jsem největší přispěvatel“, nebo „nikdo neví více o obchodu než já“. Tento neustálý sebestředný přístup vykresloval Trumpa jako nepochybného odborníka na všechny oblasti, ať už šlo o zahraniční politiku, ekonomiku, nebo technologii.

Navzdory těmto sebejistým prohlášením zůstává důležitým faktorem v hodnocení Trumpovy vlády schopnost číst jeho politické strategie, které se často ukazovaly jako divoké, nepředvídatelné a manipulativní. Jeho vztah k pravdě byl fluidní a slova, která byla pronesena, nebyla vždy v souladu s realitou, což vedlo k neustálým zmatkům a nedorozuměním jak v domácí politice, tak na mezinárodní scéně.

Je nezbytné rozumět, že Trumpova vláda byla nejen součástí dlouhodobého trendu populismu a autoritářských tendencí, ale také konkrétní odraz toho, jak moderní technologie – především sociální sítě – mohou být využity k mobilizaci a manipulaci mas. V této souvislosti je třeba vnímat jeho přístup jako výsledek specifického historického a kulturního okamžiku, který byl příznivý pro vzestup takových postav, jež využívají chaos, polarizaci a mediální prostor k upevnění své moci.

Jak Trump změnil chápání moci a institucí v Americe

Po nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA bylo jasné, že jeho přístup k vládnutí bude jiný, než jakýkoliv, který kdy Amerika zažila. Nejen že Trump ignoroval tradiční politické normy, ale jeho přístup k institucím vlády, k jejich ochraně a zajištění právního řádu byl naprosto radikální. Zatímco ti, kdo měli dlouholetou zkušenost s vládními institucemi, předpokládali, že jejich stabilita je zaručena, Trumpova nezkušenost a nezájem o tradiční pravidla je přiměly podcenit skutečnou moc prezidenta.

Mnozí z těch, kteří byli v pozici vládních odborníků, si mysleli, že budou schopni bránit hodnoty a normy, které Spojené státy tak dlouho považovaly za základ své demokracie. Doufali, že se postaví proti Trumpovým impulzům a ochránili instituce, které sloužily k ochraně právního řádu. James Baker, bývalý právní poradce FBI, vyjádřil názor, že mnoho vládních úředníků vstupovalo do administrativy s přesvědčením, že jsou chytřejší než prezident nebo že budou schopni chránit instituce. Mnozí z nich si však podle něj uvědomili, že jsou naivní, když Trumpova politická dovednost, jeho schopnost zneužívat slabiny svých protivníků a jeho neochvějná oddanost vlastnímu zájmu se ukázaly jako silnější než jejich pokusy o zachování instituční integrity.

Trumpova schopnost podkopávat právní precedenty, nezávislost orgánů činných v trestním řízení, a dokonce i základní rozdělení moci byla na denním pořádku. Bylo to téměř jako zrušení pravidel, která byla považována za samozřejmost. Lži se staly silnějšími než fakta, a prezidentova neschopnost skrývat svou opovrženíhodnost vůči těm, kteří se mu postavili, a institucím, které měly chránit demokratické normy, odhalila křehkost těchto normativních struktur.

Packer v The Atlantic upozornil na skutečnost, že příklon mnoha Američanů k Trumpově politice byl přímo spojen s jeho pohrdáním základními demokratickými hodnotami. Trumpovo populistické poselství, které zahrnovalo nepřátelství vůči "politické třídě" a jejímu vlivu, nalezlo u částí veřejnosti silnou podporu. Tento proces odhalil, jak zásadně závisí stabilita demokratických institucí na veřejném mínění a jak snadno se mohou tyto instituce zhroutit, když je narušeno základní soužití mezi politikou a pravidly.

Trumpova administrativa ukázala, jak moc může prezident využít své postavení k rozvratu systému, který byl dosud považován za samozřejmý. Transparentní lži a neúcta k právním normám se staly každodenní realitou. Tento vývoj nejen odhalil, jak je politika v USA zranitelná vůči demagogům, ale i to, jak snadno se může veřejnost zapojit do politického chaosu, pokud jí takový lídr nabídne jednoduché odpovědi na složité problémy.

Je třeba si uvědomit, že Trumpova politika se neomezovala pouze na boj proti institucím. Záměrně posiloval pocit rozdělení mezi obyčejnými lidmi a elitami, čímž rozdmýchával vášnivou nenávist vůči těm, kdo byli považováni za součást "mocenské třídy". To, co se zdálo jako stabilní, bylo v konečném důsledku vystaveno tvrdé realitě, kdy bylo mnohem snazší ovládnout politickou agendu pomocí šokujících kroků a provokativních výroků, než se řídit jakýmikoliv dlouhodobými strategiemi nebo hodnotami, které chrání demokratické principy.

Významnou lekcí, kterou Trumpova éra ukázala, je to, jak křehké mohou být instituce, které jsme považovali za pevně zakotvené, a jak rychle se mohou zhroutit, pokud je podkopáváno společenské a politické konsensus. Precedent, zákony, dokonce i ústava – všechny tyto věci mohou být vnímány jako nepodstatné, pokud se na ně nevztahuje silný a odpovědný vůdce, který je ochoten je obětovat pro vlastní zájmy. Tato doba ukázala, jak silná může být moc jednoho muže, pokud má podporu těch, kteří jsou ochotni ignorovat normy a principy pro dosažení krátkodobých cílů.

Jak instinkty a učení ovlivňují chování zvířat?
Jak připravit dechberoucí dorty: od čokoládových po citrusové
Jak definovat a formalizovat měřitelné struktury pomocí Hierarchy-Builderu?