Jak se formuje moderní politická elita a její vztah k populismu: Případ Donalda Trumpa

Bendix (1980) ve své knize Kings or People popisuje proces, jakým se národy staly buď monarchiemi, nebo reprezentativními systémy. Tento proces je klíčový pro pochopení současného fungování politických elit v mnoha zemích. Evropská unie, jiné mezinárodní instituce a americká elita obou politických stran jsou moderními ekvivalentními reprezentacemi aristotelské třídy guardianů, která se snaží potlačit vůli lidu, zatímco hájí svůj vlastní vymezený zájem. Elity věří, že větší integrace přinese větší stabilitu a že národní stát buď už ztratil svou relevanci, nebo ji brzy ztratí v globalizovaném a vysoce propojeném světě.

Trump se soustředil především na politickou elitu, ale jeho poselství se snadno dalo vztáhnout i na "kreativní třídu", která žije v bohatých přímořských městech a která je podle mnohých více kosmopolitní než oni. Jeho branding odrážel populistický nacionalismus ve všech oblastech – kultuře, ekonomice i mezinárodních vztazích. Akce Trumpa v úřadu byly věrné slibům, které učinil během kampaně. Trump vyhrál volby díky tomu, že kombinoval myšlenky zleva a zprava a přetvořil je do emocionálního brandu, který oslovil některé segmenty voličů, kteří dlouho nehlasovali, a zároveň udržel dostatečnou podporu mezi republikány v těch správných oblastech, aby zvítězil.

Trump ve své kampani formuloval témata síly, bezpečnosti a ekonomického růstu, která jsou charakteristická pro konzervativní politiku po celém světě, ale přidal i prvky, které jsou bližší levicovým populistům: ekonomika je zmanipulována, svobodný obchod byl špatný pro obyčejné lidi a dobrý pro elity, a hlasy obyčejných Američanů byly dlouho uzamčeny mimo vládu. Trump se prezentoval jako obyčejný člověk, který měl hodně peněz, ale rozhodně nebyl součástí kosmopolitní elity. Tento brandový příběh odmítl kosmopolitní elity a svět, který oni vytvořili.

Přestože Trumpovo volební vítězství bylo postaveno na kombinaci pravicových a levicových populistických témat, je nezbytné pochopit, že jeho úspěch nespočívá jen v tomto ideovém mixu. Další klíčovým faktorem byla jeho schopnost angažovat širokou škálu voličů, zejména těch, kteří byli dlouho politicky apatičtí, a přetvářet politickou komunikaci tak, aby byla přístupná i těm, kdo nikdy neviděli v politice svou roli. Trumpovo poselství bylo silné v tom, že říkal lidem, že rozumí jejich frustracím, a že se postaví proti těm, kteří je podle něj ignorovali – nejen politikům, ale i kulturním elitám, které se soustředily na globální agendu.

Pokud se podíváme na Trumpovo období v úřadu, je zřejmé, že svou populistickou kampaň naplnil reálnými kroky, které rezonovaly s jeho voličskou základnou. Zjednodušeně řečeno, Trump se stal symbolem odporu proti elitám, které, jak se domníval, zradily běžné Američany, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně.

Jak Trump změnil americkou politiku pomocí své značky a nacionalistického poselství?

V období po skončení studené války vznikl v americké elitě konsenzus, že Spojené státy se stávají součástí globálního společenství. Americké ozbrojené síly měly nést tíhu vojenských intervencí, výroba se měla přesunout do rozvojových ekonomik a americká pracovní síla se měla transformovat z fyzické práce na práci založenou na znalostech. Tento model, široce přijímaný absolventy elitních univerzit, byl považován za pokrokový, i když mnozí obyčejní Američané s tímto směrem nesouhlasili, což ukázal i politický vzestup Donalda Trumpa.

Trump převzal argumentaci, kterou dříve využívaly levicové odbory, a obrátil ji proti politickému establishmentu. Kritizoval obchodní dohody, které podle něj poškodily americkou střední třídu. Tvrdil, že vláda vyjednala špatné smlouvy, protože její vyjednávači nemají jeho dovednosti a zkušenosti. Příklad jeho přístupu lze nalézt v kritice kanadské mléčné politiky – zatímco dohody jako NAFTA přinášely výhody oběma stranám, Trump se soustředil na konkrétní segmenty americké ekonomiky, které byly poškozeny, a oslovoval tak voliče v klíčových státech jako New York, Pensylvánie nebo Wisconsin.

Stejně systematicky přistupoval Trump i k otázce migrace, která se stala ústředním bodem jeho politické značky. Jeho slogany „Make America Safe Again“ a „Build the Wall“ nebyly pouze politickou rétorikou, ale klíčovými prvky emočního marketingu, který cíleně oslovoval voliče cítící se ohrožení kulturními a ekonomickými změnami. Statisticky bylo jasné, že od roku 1965 do USA přišlo přes 16 milionů Mexičanů, což představovalo polovinu veškeré migrace z Latinské Ameriky a dvojnásobek migrace z Evropy. Tato demografická změna měla výrazný dopad na vnímání kulturní identity Spojených států.

Trump se postavil jako hlas bílé většiny, která vnímala, že jejich národní identita je oslabována. Jeho rétorika o „špatných lidech“ přicházejících z Mexika a Střední Ameriky polarizovala veřejnost, ale zároveň emocionálně mobilizovala jeho voličskou základnu. Jeho návrh na reformu imigrační politiky dával přednost kvalifikaci před rodinnými vazbami nebo humanitárními důvody, což odpovídalo konzervativní linii a vytvářelo další rozdělení mezi kosmopolitní elitou a národními tradicionalisty.

Vytvoření „sticky brandu“, tedy značky, která se hluboce zakoření v myslích cílové skupiny, Trumpovi umožnilo vytvořit silný kontrast vůči ostatním politikům. Jeho vystupování působilo autenticky, p