Hrdinský čin Platova (Bitva na řece Kalalakh 3. dubna 1774)

PŘÍBĚH PLATOVA
(Bitva na řece Kalalah třetího dubna 1774)
...Rytíř Dona, obránce ruské družiny, past na nepřítele, kde je náš víchor-ataman? Žukovskij.

Originální a vysoce osobitá postava donského atamana Matěje Ivanoviče Platova zaujímá mezi souputníky císaře Alexandra I. zcela zvláštní místo. Je jedním z nejoblíbenějších lidových hrdinů vytvořených vlasteneckou válkou. Velká epocha roku 1812, která Don ozářila bezprecedentní vojenskou slávou, vynesla tohoto hrozivého vůdce „kozáckého vojska“ a jeho jméno se rozšířilo po celé Evropě. Od té doby uplynulo již sedmdesát let; postupně vyhasínaly bojové pověsti slavné epochy; jeden po druhém odcházeli do hrobu stateční bojovníci roku 1812; zkameněly i kosti samotného atamana. Ale i nyní, když jsou ozvěny jeho dávné slávy sotva slyšitelné, jméno a památka Platova žijí na Donu v nesčetných vyprávěních, písních a lidových pověstech.

Hlavní činnost Platova probíhala uprostřed krutých válek napoleonské éry, ale kolébkou jeho slávy byl přece jen Kavkaz – svědek hrdinské obrany v tehdy ještě pustých a odlehlých stepích dnešní Stavropolské gubernie během turecké války. Pokud pojedete z Donu po velké Čerkaské cestě, napravo od ní, tam, kde řeka Kalalah ústí do Velkého Jěgorlyku, na vrcholu mírně svažité a dlouhé plošiny jsou dodnes patrné zbytky zemního valu, za kterým se podle pověsti bojovali kozáci a kde Platov s hrstkou donců odrážel útok dvacetitisícového tureckého sboru.

V životě národů jsou události, které nemění jejich společenský řád, a přesto dlouho žijí v paměti pozdějších generací díky mimořádnému dojmu, který zanechaly u svých současníků. K těmto událostem, zaznamenaným historií, patří i čin Matěje Ivanoviče Platova.

Abychom plně pochopili význam Platovova činu zejména v očích donského kozáctva, je třeba nejdříve uvést, v jaké situaci se tehdy nacházel náš donský kraj.

Odkdy Rusko odebralo Krym Turkům a zřídilo z něj nezávislou oblast pod správou Sagib-Gireje, boj kozáctva se sousedním muslimským světem se přenesl na břehy Kubaně, kde se soustředily všechny nepřátelské živly. Hluboce rozhořčená ztrátou Krymu, Turecko usilovně podporovalo kabardince, čerkesy za Kubaní, Tatary a dokonce i Nogaje, poloviční kočovné národy, které sice uznávaly nad sebou vrchní moc mírového Krymu, ale byly spolupachateli všech plenění a nájezdů na ruské hranice. Připravujíc invazi na Krym, Turci si dobře uvědomovali, že nejdříve musí odvést část ruských sil, střežících Perekop, a v takovém případě byl Don obětován jejich ambicím na zkázu. Pozoruhodné je, že zpráva o tom dorazila do Čerkaska téměř současně s jinou, neméně znepokojující, o vypuknutí povstání Pugačova na Volze. Hrozný samovládce už tehdy postupoval od Kazaň a vzbouřil všechny dolní gubernie až po severní hranice Donského vojska.

Právě v takové situaci se na jaře roku 1774 vypravil Devlet-Girej, vyhlášený křemským chánem, k Donu. Nogajská jízda povstala a začala ustupovat k řece Jeju. Aby kryla její přesun a zároveň zajistila veškeré zásoby, majetek, dobytek a dokonce i nemocné, které obyvatelé opustili v tábořištích, sestavil podplukovník Bukhvostov ze svého oddílu dva slabé kozácké pluky pod velením plukovníků Platova a Larionova.