Při snímání anatomických preparátů je klíčové zachování precizní laterální posunutí mezi dvěma fotografiemi – typicky v rozmezí 2,5 až 3 cm. Levá fotografie se vždy pořizuje jako první, s následným přesunutím fotoaparátu doprava o přesně stejnou vzdálenost pro vytvoření pravé fotografie. V obou případech je nezbytné, aby byl fokus zaměřen na stejný bod prostřednictvím mřížky ostření ve fotoaparátu. Tento postup umožňuje následné digitální sloučení snímků do prostorového zobrazení.

Po pořízení snímků je exportujeme do formátu vhodného pro projekci – například v aplikaci PowerPoint, kde se obrazovka horizontálně rozdělí na čtyři kvadranty. Každý snímek se umístí přesně do jednoho z kvadrantů s úpravou jejich velikosti tak, aby se zachovala konzistence bočních a horních-dolních okrajů. Tímto způsobem dochází ke splynutí obrazů a vytvoření prostorového efektu.

Samotné prostředí, ve kterém fotografie a videa pořizujeme, je zásadní. Je potřeba zajistit prostor pro expozici preparátu, optimalizovat světelný zdroj a použít kontrastní pozadí – ideálně černé nebo tmavě modré. Důležité je také umístit objekt přesně do středu záběru a mít možnost snímat z více úhlů – zepředu, shora, šikmo i ze strany.

Pozadí by mělo být bez odlesků, prachových částic nebo textilií. Pro dosažení hlubšího kontrastu lze textil zvlhčit vodou. Světlo musí být rozptýlené, rovnoměrné a intenzivní natolik, aby nevznikaly nežádoucí stíny, které by zakryly důležité struktury. Zdroj světla – ať už přirozený, nebo umělý – musí být vždy promyšleně nasměrován vzhledem k úhlu záběru.

Ostrost zůstává klíčovým parametrem. Při dokumentaci se ostření vždy soustředí na centrální oblast preparátu. Výběr objektivu by měl odpovídat jak prostorovým možnostem, tak hloubce snímané dutiny. Důležité je také sledovat rovnováhu mezi centrem a periferií. Obrazovka je pro účely správné kompozice myšlenkově rozdělena na tři horizontální zóny – centrální (Z1), střední (Z2) a periferní (Z3), přičemž každá tvoří třetinu snímané plochy. To pomáhá standardizovat a opakovat kvalitu snímků.

Vyloučení rušivých prvků je nutností. Mezi časté artefakty patří přítomnost rukou operátora, chirurgických nástrojů bez relevance pro daný záběr, nebo textilních vláken. Naopak předměty jako retraktory nebo vlákna stehů, které pomáhají odhalit anatomické detaily, nejsou za rušivé považovány.

Při pořizování videí je nutné zachovat stejnou pečlivost. Záběr musí být stabilní, ostrý a bez zásahů rukou do operačního pole. Využití stativu je proto nezbytné. K tomu se přidávají specializované nástroje jako světelné kruhy, fotografické boxy či měřicí pravítka ve třech rovinách. Jako hlavní snímací zařízení slouží buď DSLR nebo mirrorless kam

Jak probíhá disekce a anatomie M1 segmentu střední mozkové tepny ve vztahu k Sylviově rýze?

Disekce střední mozkové tepny (MCA) v oblasti M1 segmentu probíhá mediálně, ve směru sfenoidální části, která se táhne od bifurkace vnitřní karotidy (ICA) v karotidní cisterně, blízko mediálního konce Sylviovy rýhy. Tento úsek probíhá pod přední perforovanou substancí a za rozdělením čichového traktu na mediální a laterální čichové proužky. M1 segment pokračuje z mediální na laterální stranu, paralelně a dorzálně od menší křídla sfenoidní kosti, vstupuje do sfenoidálního kompartmentu Sylviovy cisterny nad předním segmentem uncusu a končí u limenu insuly.

Typicky se střední mozková tepna bifurkuje těsně před přechodem mezi segmenty M1 a M2 na horní (frontální) a dolní (temporální) větev. Tato bifurkace je přítomna přibližně u 80 % pacientů, u 10 % dochází k trifurkaci a u dalších 10 % se větví ještě více větví. Z M1 segmentu také vystupují kolaterální větve, tzv. rané větve, které zásobují přilehlé frontální a temporální oblasti kortexu. Posteriorně se od M1 oddělují laterální lentikulostriátní arterie, menší a početnější větve, které zásobují bazální ganglia a interní kapsulu.

Disekce pokračuje od laterálních k mediálním strukturám, přičemž odhalené a identifikované jsou cisterny v bázi mozku: Sylviova cisterna začíná na úrovni rhinalního sulku temporálního laloku a postupuje k zadní části insuly. Tato cisterna se dělí na sfenoidální kompartment, který je osově orientovaný paralelně k menšímu křídlu sfenoidní kosti, a na operkuloinsulární kompartment, který je široký, sagitálně orientovaný a viditelný na povrchu skrze Sylviovu rýhu. Sylviova cisterna obsahuje Sylviovu tepnu s jejími větvemi a žilami.

Karotidní cisterna je lemována mediální karotidovou membránou, oddělující ji od chiasmatické cisterny, a obsahuje vnitřní karotidu s jejím větvením, včetně horní hypofyzární, zadní komunikující a přední choroidální tepny. Cisterny laminy terminalis a chiasmatická cisterna leží proximálněji a obsahují segmenty přední mozkové tepny, přední komunikující tepnu a další cévní struktury, včetně hypotalamických větví a žil.

Při disekci Sylviovy rýhy je nezbytné dbát na žíly, které mohou být orientovány paralelně či příčně k rýze. Při zachování cévního zásobení je možné koagulovat a přerušit pouze žíly, které rýhu kříží, zatímco žíly paralelní by měly být zachovány. Retraktory se používají pouze k udržení polohy mozku po vytvoření prostoru, nikoli k trvalému tahání.

Disekce může být prováděna směrem od distálního k proximálnímu úseku, což je běžnější, ale v případech pevného srůstu frontálních a temporálních operkul je vhodnější postupovat opačně, od karotidní cisterny k Sylviově, čímž se minimalizuje riziko poškození pialní a kortikální povrchní struktury.

Je důležité chápat, že anatomická variabilita bifurkace MCA a jejího větvení ovlivňuje nejen chirurgický přístup, ale i klinický obraz a možnosti léčby cévních onemocnění mozku. Znalost přesného vztahu mezi M1 segmentem, cisternami a okolními strukturami je zásadní pro bezpečné provedení neurochirurgických výkonů, zvláště při práci v blízkosti perforujících tepen zásobujících bazální ganglia a kapsulu, jejichž poškození může vést k závažným neurologickým deficitem.

Jak vytvořit šperky z drátu: techniky a tipy pro originální náušnice ze stříbra a skla
Jak rozpoznat a pochopit složité rodinné vztahy a mezilidské napětí
Jak upravit expozici a kontrast ve fotografiích pomocí Photoshopu