Tularemie je vzácné, ale závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Francisella tularensis, která je často přenášena kontaktem s infikovanými zvířaty, především divokými králíky. Zvláště ohroženi jsou lovci, řezníci, pracovníci zpracovávající kožešiny a zemědělci. Typickými vstupními branami infekce jsou kožní léze. Onemocnění může nabývat různých forem – od ulceroglandulární po pneumonickou, a klinické podezření je zásadní pro včasnou diagnózu a terapii.

Erektilní dysfunkce je multifaktoriální porucha, kterou lze rozdělit na organické a psychogenní příčiny. Mezi ty organické patří diabetes mellitus, vaskulární onemocnění, hyperprolaktinemie (např. prolaktinom), hypotyreóza, deficit testosteronu, neurologická onemocnění a vedlejší účinky některých léků. Přítomnost ranních erekcí však často nasvědčuje psychogennímu původu potíží.

Fotopsie, tedy záblesky světla v zorném poli, zejména v kombinaci s náhlým výskytem plovoucích zákalů či ztrátou periferního vidění, signalizují možné odloučení sítnice. Vitreoretinální trakce, ke které dochází při oddělení sklivce od sítnice, je častou příčinou a může vést k trvalému poškození zraku. Rychlá diagnóza a urgentní oftalmologické vyšetření jsou klíčové.

Pacienti léčení warfarinem mohou potřebovat parenterální vitamin K k nápravě zvýšeného INR, zejména při riziku krvácení. V kontextu srdečního selhání je farmakoterapie komplexní – pokud nejsou kontraindikace, pacienti by měli užívat ACE inhibitory, beta-blokátory, inhibitory SGLT2 a aspirin. V pokročilých stádiích (NYHA II–IV) jsou indikovány i kličková a draslík šetřící diuretika.

Angioedém jako život ohrožující komplikace ACE inhibitorů je známý a vyžaduje okamžité vysazení léčiva. Poruchy elektrolytů, jako hypokalémie a metabolická alkalóza, často doprovází očistný typ bulimie či anorexie. Podobně hyponatrémie se může objevit při léčbě SSRI nebo SNRI v důsledku SIADH.

ACE inhibitory se používají při léčbě hypertenze, infarktu myokardu a srdečního selhání. Rezistentní hypertenze bývá sekundárně způsobena syndromem spánkové apnoe, stenózou renální arterie, parenchymatózním onemocněním ledvin či primárním hyperaldosteronismem. Mezi behaviorální příčiny patří nadměrné užívání NSAID a konzumace alkoholu.

Nejčastějším typem rakoviny plic je nemalobuněčný karcinom, tvořící 85 % primárních malignit. Obvykle vzniká na periferii plic a zahrnuje adenokarcinom, dlaždicobuněčný a velkobuněčný karcinom. Malobuněčný karcinom, dříve označovaný jako "oat cell carcinoma", je centrálně lokalizovaný a velmi agresivní.

Periodické pohyby končetin během spánku, nejčastěji dolních, vedou k fragmentaci spánku a denní ospalosti. Syndrom neklidných nohou (RLS) je charakterizován čtyřmi znaky: nutkáním k pohybu končetin (často spojeným s parestéziemi), zhoršením v klidu, úlevou při pohybu a zhoršením večer či v noci.

Bulimie se kromě metabolických odchylek projevuje i dentálními známkami: erozí skloviny, kazivostí, zánětem dásní, angulárním cheilitidou a zvětšením slinných žláz. Opioidy mohou paradoxně vyvolat hyperalgezii, kdy je pacient přecitlivělý i na lehký dotek – řešením je redukce dávky.

Po cévní mozkové příhodě je nutné podat trombolytickou léčbu do 3–4,5 hodin od začátku příznaků. Aspleničtí pacienti jsou vysoce rizikoví pro invazivní bakteriální infekce, a při každém febrilním stavu by měli ihned obdržet antibiotika. Profylakticky by měli být očkováni proti pneumokokům (PCV13 a PPSV23) a každoročně proti chřipce.

Chronická bronchitida se definuje jako kašel a vykašlávání hlenu po většinu dní během alespoň 3 měsíců ve dvou po sobě jdoucích letech. Podle směrnic JNC VIII by první linií léčby esenciální hypertenze u nečernošské populace měl být thiazidový diuretikum, blokátor kalciových kanálů, ACE inhibitor nebo ARB. U černošské populace, včetně diabetiků, je doporučeno začít thiazidovým diuretikem nebo blokátorem kalciových kanálů. ACE inhibitory jsou kontraindikovány u těhotných žen, při stenóze renální arterie a v anamnéze angioneurotického edému.

UVB záření je hlavním kancerogenním faktorem pro kůži. Obezita je definována BMI ≥30 kg/m²; BMI ≥40 kg/m², nebo ≥35 kg/m² s komorbiditami jako hypertenze či diabetes, je indikací pro

Jak rozpoznat a léčit poporodní tyreoiditidu a další hormonální a psychické poruchy v těhotenství a po porodu?

Poporodní tyreoiditida je autoimunitní zánět štítné žlázy, který se objevuje u predisponovaných žen během jednoho roku po porodu. Typicky probíhá ve dvou fázích. První fází je přechodná tyreotoxikóza, která se projevuje úzkostí, úbytkem hmotnosti, tachykardií, nesnášenlivostí tepla, únavou a suchou kůží. V této fázi je hladina tyreotropinu (TSH) potlačená. Druhá fáze přechází do hypotyreózy, kdy se objevuje únava, suchá kůže, nesnášenlivost chladu a zácpa. V této fázi je TSH zvýšené. Celková délka onemocnění je zpravidla omezena na 18 měsíců a často dochází k spontánnímu uzdravení.

Léčba hypotyreózy zahrnuje podávání substitučního hormonu štítné žlázy po dobu 6 až 12 měsíců. Poté je doporučeno terapii přerušit a za 6 týdnů znovu vyšetřit hladinu TSH, aby se zjistilo, zda porucha přetrvává.

Již několik dní po porodu se může objevit tzv. „baby blues“, charakterizovaný podrážděností, úzkostí, plačtivostí, ale při zachované schopnosti pečovat o dítě. Tento stav obvykle odezní do 10 až 14 dnů bez nutnosti farmakologické intervence. Základem je podpora a ujištění matky.

Závažnější formou je poporodní deprese, která se objevuje v prvních týdnech po porodu, často přetrvává měsíce a může vést až ke ztrátě schopnosti postarat se o sebe či dítě. Zde je nutná odborná psychologická či psychiatrická intervence.

Infekce parvovirem B19 v prvním trimestru těhotenství může vést ke spontánnímu potratu. Infekce v pozdější fázi těhotenství způsobuje destrukci fetálních erytrocytů, což vede k těžké anémii, srdečnímu selhání a hydropsu plodu.

Za gestační hypertenzi se považuje nový výskyt vysokého krevního tlaku (≥140/90 mm Hg) po 20. týdnu těhotenství, bez přítomnosti proteinurie nebo známek orgánového poškození. Eklampsie je komplikací preeklampsie, při níž dochází k záchvatům nebo kómatu.

Těhotné ženy by měly být mezi 12.–16. týdnem těhotenství vyšetřeny na asymptomatickou bakteriurii pomocí kultivace moči. Neléčená infekce může vést k pyelonefritidě nebo předčasnému porodu.

Po nechráněném pohlavním styku může být jako nouzová antikoncepce zavedeno nitroděložní tělísko do 5 dnů. V případě matek pozitivních na HBsAg je nutné novorozenci do 12 hodin po porodu podat hepatitidové imunoglobuliny a první dávku očkování proti hepatitidě B.

U žen, které v těhotenství prodělaly cholestázu, existuje vyšší riziko jejího opakování při užívání hormonální antikoncepce. K primární léčbě dysmenorey patří nesteroidní antiflogistika jako naproxen. Pokud pacientka s endometriózou nereaguje na cyklickou hormonální terapii, lze zvážit kontinuální podávání hormonů nebo zavedení nitroděložního tělíska s levonorgestrelem. Chirurgické řešení je indikováno pouze při selhání konzervativní léčby.

U žen s antifosfolipidovým syndromem se během těhotenství zvyšuje riziko tromboembolických příhod, opakovaných potratů a trombocytopenie. Chronické podávání glukokortikoidů v těhotenství zvyšuje riziko rozštěpu patra, gestačního diabetu, hypertenze, intrauterinní růstové restrikce a předčasného porodu.

Screening gestačního diabetu se provádí mezi 24.–28. týdnem těhotenství pomocí hodinového zátěžového testu s glukózou. Při podezření na Downův syndrom bývá hladina hCG přibližně dvojnásobná oproti běžné těhotné. Zvýšená hladina alfa-fetoproteinu (AFP) může signalizovat defekty neurální trubice, gastrointestinální malformace, onemocnění ledvin nebo mnohočetné těhotenství. Snížené AFP je typické u Downova syndromu nebo hydatidiformní moly.

U žen s polycystickými ovariálními syndromem (PCOS), které neplánují těhotenství, je léčba založena na redukci hmotnosti, užívání metforminu a hormonální antikoncepci. Pokud chtějí otěhotnět, podává se klomifen.

Ženy s hepatitidou C mohou kojit, pokud nejsou přítomny ragády či krvácení z bradavek, neboť HCV se mateřským mlékem nepřenáší. U těhotných žen s pozitivním testem PPD bez známek aktivní TBC se doporučuje podávat izoniazid s vitaminem B6 již během těhotenství, nikoliv až po porodu.

Vakuumextrakce plodu se nesmí pokusit více než třikrát. Kalíšek se přikládá nad sagitální švu asi 3 cm před zadní fontanelu. Sutura epiziotomie pomocí kožních stehů zvyšuje riziko perineální bolesti i po třech měsících od porodu.

Doporučená dávka kyseliny listové pro ženy bez rizikových faktorů je 400 µg denně. U žen, které již porodily dítě s defektem neurální trubice, se doporučuje dávka 4 mg denně. U žen s anamnézou hluboké žilní trombózy se během těhotenství podává nízkomolekulární heparin (LMWH), protože warfarin je teratogenní.

Těžké generalizované svědění ve třetím trimestru bez kožních projevů může být projevem intrahepatální cholestázy gravidarum. V takových případech je nutné vyšetřit hladinu žlučových kyselin a jaterní testy. Melasma, hormonálně indukovaná pigmentace obličeje, se běžně objevuje v těhotenství a při užívání perorální antikoncepce.