Lidová moudrost a přísloví kozáků

Přísloví, Rčení, Podobenství…
Lépe být zabit než vzat do zajetí!
Bez boje nepřekážej nepříteli na zemi!
A když tě nepřítel přemůže, opusti vše, jdi do divočiny, začni nový život v novém místě!
Poslouchat nepřítele znamená vykopat vlastní hrob!
Pro Rus znesi žár i vichřici pro přítele!
Není větší lásky, než dát duši za své přátele!
Sám hyn – zachraň druha!
Kozák kozákovi bratrem, a na vále stokrát víc!
Povaha je jako kozácká lavina v útoku. Lom na rovinu, jezděj, dokud tě nohy na koni nesou!
I když čumák v blátě, naše vzalo!
I když život psí, tak kozácká sláva!
Poznej kraj, ale neskládej se!
Od cizího stolu není hanba se odvrátit. Kozáckému rodu není zániku!
Sláva Rodu, že jsme – kozáci!
Bůh není bez milosti, kozák není bez štěstí (povede se, buď v naději)
Donská země živárně neživí (na Donu prací budeš syt)
Jak lžící, tak i šavlí (u stolu i v boji zdatný)
Donský kozák čest nehodí, i kdyby hlava zmizela (čest je mu dražší než život)
Na Donu kterýkoli chlum, tam vlastní píseň (v každé vesnici vlastní zpěv)
Kozák-donec je švec, žnec, i na dudách hráč, v chorálu zpěvák, v boji statečný (cokoliv vezme – kozák umí vše)
Ne ataman při bulavě, ale bulava při atamanovi (osobní vlastnosti významnější než příslušnost k moci)
Bez atamana je kozák sirotek (ataman kozákovi jako otci vlastnímu)
S atamanem družina pevná (spolehlivý vůdce je oporou pro všechny)
Bez atamana neřeší se vážné věci (bez staršího se velké věci nedělají)
Být atamanem znamená mít povinnost udržovat pořádek (úkol staršího)
A u atamana nejsou dvě hlavy na rameni (ani vůdce nemůže vše pojmout)
Jestli hlava bude, bude i bulava (když je rozum – určitě vyjdeš do lidí)
Komu bulava do rukou, komu berle (kdo na co stačí)
Při vojenské bulavě i při vlastní hlavě (řídit znamená myslet samostatně)
Tam, kde není chlum, tam ataman (je-li „společenství“, je i vůdce)
Ptáček není bez vůle, kozák není bez osudu (neoddělitelné vlastnosti)
Starší se v Ordě ctí (a v kozáctvu tím spíše)
Kozák v nouzi nepláče (slova povzbuzení odolnosti ducha)
Kozáci jako děti: hodně pojedí, i malým se nají (zvyk na skromný vojenský život)
Kozáci se nikdy nikomu neklanějí (kozáctvo miluje svobodu a vůli)
Páni staří – nejprve kozáci (starším – úcta a čest)
Kdo není kozák, není z Donu (mezi kozáky více donských)
Kozáci vedeni kozákem (rodový původ)
Kozák z Donu pochází (místo jejich původu)
Kozácká sláva, život psí (těžký život kozáka)
Kozák za kozáka horou stojí (bratrství kozáctvu vlastní)
Komu Don klidný, komu – zlověstný (svým na Donu dobře, nepříteli – těžko)
Kovák se ověřuje zvukem, kozák slovem (slovo kozáka je pevné)
Kozák se z hrsti napije, na dlani obědvá (nenáročný)

Kdysi dávno na bílém světě
Ne v Moskvě, ne v Tibetu
Ne v Bagdádu, ne v Kazani,
Ale na ostrově Taman
Na velké řece Kubáni
Vzkvétal mohutný les
Stromy až k nebesům.
Les byl plný zázraků.
Tam létající koně
Utíkali před pronásledováním.
Mermaidky připlouvaly
A nocovaly na palmách.
Ležely tam hory zlata
Hadové dělali v nich nory,
A jeden hrozný had
Byl králem celé Tamani,
Správcem zvířat.
Kdo ho neposlouchal,
Had ho škrtí a sní.
A jednou hladový
Polkl i celého slona.
Všichni ho zvířata bála
A uvěřit nemůžete,
Jak ten příšerný had
Trápil všechna lesní zvířata.
Co lesní, i mořské přivedl
Velké utrpení:
Donutil Neptuna
Plnit mu daň poctivě.
Císař Neptun mu dlužen byl
Odvést jednu ze žen.
Každý den dávat dary
Červené ryby a ikru.
A mořské poklady množství
Do prahu hadího
Musí přinášet.
A jednou měsíčně přicházet
A přivádět krásnou mořskou dívku
Pro pečené jídlo.
Císař Neptun z takového utrpení
Přeplul do jiného moře,
Ale po úvaze se vrátil,
Aby nebylo hůř,
S daní souhlasil
A se svým osudem smířil.
Brzy pohádka se praví –
Záležitost pomalu pracuje.
Na kavkazských horách,
V čistých panenských lesích,
Kde Kubáň začíná
Přišlo teplé období.
Dobré zvíře tam vládlo,
Byl šprýmař a žertovné.
Byl veliký žertéř,
Král lesů — medvěd‑tulák.
Jednou se chystal na rybaření
S přáteli vyrazil
Na ledovec, který na jezeře byl.
Jak jen vstoupili všichni na led,
Průrva byla probodena,
Led se odlomil hned,
A na něm se vydali plout.
Led vplul do řeky,
Rychle rychlost získával,
Zvířata jako v kajaku
Proud klesala po řece.
Po vlně na ledě té
Míjeli orni polní
Plynuli pět zvířat,
Pět velkých lesních přátel.
Mezi nimi prase‑větroplavec,
Divoký pes,
S nimi liška –
Kumushka – Petušiné hrozby,
Vlk – průzkumník a plastun
A král zvířat – medvěd‑tulák.
A Kubáň byla rychlá řeka,
Ukázala se široká a hluboká.
A naši námořníci pluli
A nejedli, a nepili,
Velmi vyhladověli
A nemysleli, nevěděli,
Co za mraky dálky
Pro ně připravují.
Netuším, jak dlouho to trvalo,
Ale bylo to k máji,
Když zvířata podél Kubaně
Míjeli ostrov Tamani
Na té ledové kře proplouvali.
A ta kra přímo – mezi tím
Stala se velmi malá,
Protože pálilo slunce
Tu kry neochránilo.
Taková dobrodružství.
A jak jen po proudu
Byly zvířata vymeteny k moři,
Tam, kluci, nebojíte se:
Led rychle zmizel,
Beze stopy v moři skryl.
Naši cestovatelé
Byli v úzkosti, přišli k Azovu na vodu.
A co hřích skrývat –
Už se chystali zemřít.
Loučili se mezi sebou
A k dnu se chystali padnout.
Ale osud jim nedal
Utoci, zachránil je,
Protože v tu tragédii
K nim přišel sám král Neptun.
A brzy u stolu
Všichni pět usedli,
Hostil je král mořský
Chlebem, sýrem a ikrou.
A kolem mořské dívky,
Tančily, udělaly kruh.
Brzy pohádka se praví –
Záležitost pomalu pracuje.
U stolu medvěd sedí,
Královi mořskému říká:
– Hodně jsme prožili,
Dlouhá byla cesta,
A rád ti představím
Mé společníky hned:
Toto je prase‑větroplavec,
To je divoký pes,
To je kumushka liška –
Petušiná hrozba,
Vlk – průzkumník a plastun,
A já, pán lesa,
Král zvířat – medvěd‑tulák.
A nejsi ty náš zachránce,
Ty budeš mořský král Neptun?
– Ano, – odpověděl jim zachránce, –
Já vládnu moři,
Jsem pán Azova.
A když už jsem vás
Z mořské hloubky zachránil,
Prosím vás zůstat,
V mém království pobývat.
Král zvířat neodmítl,
Zůstal tam pobýt,
Dobře odpočinout,
Aby síly načerpal
A na cestu se vypravil.
Mezitím Neptun smutně
Visel zlatou čepici na trojzubci.
Času není konce,
Na králi není obličeje.
A blíží se čas,
Kdy musí k prahu
Přivést toho hrozného hada
Krásnou mořskou dívku,
Aby ji mohl sníst.
Král mořský sedí, trápí se,
Z mořských dívek vybírá
Oběť první Neptun.
Vtom přijde medvěd‑tulák.
Tiše ke králi přistoupí,
Otázku s ním zahájí:
– Což ty, brate mořský, nejsi vesel
A korunu pověsil
Na svůj trojzubec?
Neníš spokojen s námi?
Nebudeš rad s moři?
Trápí tě kocovina
Po dlouhé slavnosti?
– Proč, proč, bratře tuláku, –
Říká mu Neptun, –
Netrápí mě kocovina,
Jen nemám radost,
Protože hrozného hada
Uvalil mi daň.
A Neptun vše vyprávěl,
Jak moc trpěl,
Jak měl udělit
Jednu ze svých žen hadovi.
Každý den dávat dary
Červené ryby a ikru.
A mořské poklady množství
Do prahu hadího
Musí přinášet.
A jednou měsíčně přicházet
A přivádět krásnou mořskou dívku
Pro pečené jídlo.
– Nerozčiluj se, můj příteli Neptune, –
Říká mu tulák, –
Ušetřil jsi nás všechny
A od kruté smrti zachránil,
A za to já tobě
Službu poskytnu
A tebe osvobodím.
Daň nebudeš platit,
Budeš vládnout a žít
A mořskou hlubinou
Jako vždy řídit.
Místo mořské dívky
K prahu hadímu
Povedeš mou lišku – Petušinu hrozbu.
Brzy pohádka se praví,
Záležitost pomalu pracuje.
Přišel čas pro Neptuna,
Když musí k prahu
Přivést krásnou mořskou dívku,
Aby ji mohl sníst.
Had slinami skučí
A takové myšlenky nosí:
Pečenou s cibulkou,
S papričkou a česnekem,
On mořskou dívku sní,
Pálivým nápojem zapije.
Bude hostina veliká,
Hadí si odpočinou.
Tak přemýšlel a snil
A nevěděl a netušil,
Že překvapení mu připravují
Král lesů – medvěd‑tulák
A král mořských vln – Neptun.
Ráno na Tamani vyšli
Sedm přátel.
Mezi nimi prase‑větroplavec,
Divoký pes,
S nimi liška –
Kumushka – Petušiná hrozba,
Vlk – průzkumník a plastun,
Král zvířat – medvěd‑tulák,
Král moří – stařec Neptun,
A také podivné zvíře
Zázračný chobotnice.
A lišku oblečení dali,
Make-up jí aplikovali
Tak, že kumushka liška –
Petušiná hrozba
Od mořské dívky rozeznat byla těžká.
Zvířata se dohodla
A v lese rozplynula.
A Neptun s liškou ve dvou
Šli k hadovi na audienci.
Had sedí na zlatě
A les pozoruje,
A kolem hází ohně.
Velmi hlasité dechy dělá
A celé tělo parou dýmuje.
Tu Neptun k němu přistoupí
A lišku mu přivede.
– Dobrý den, náš krásný hade,
Král lesa Tamani celý,
Vezmi si mořskou dívku
Krásku moří.
Had lstivě pohlédl
Na krále mořského přikázal
Za měsíc přicházet
A další mořskou dívku přivést.
Neptun okamžitě odešel
A v mořské hloubce zmizel.
A zůstala tu liška,
K ní až po kolena její vlasy,
Před hadem být sama,
Když tu promluví:
– Hade, vím, že není moudřejších
Na zemi ostatních zvířat,
Proto mě před smrtí
V žádosti neodmítně
A políbit mám dovol.
Had byl velmi překvapen
A trošku zmaten,
Protože nikdy
Koho políbit nepolíbil
Z těch, koho snědl.
Ale mořské dívce ustoupil,
Jen hlavu sklonil
A oči zavřel,
Medvěd hned přiskočil
Hrozného hada uchopil
A do uzlu stočil.
Prase klidně přistoupilo,
Břicho hadovi rozřízlo,
Vlk, pes a liška
Hadu vyklovali oči,
A zázračný chobotnice
Hadu roh ulomil.
Král moří Neptun nespal,
Vysílal raci,
Ti raci přilétali
A všechny hadíčky vyklovali.
Brzy pohádka se praví,
Záležitost pomalu pracuje.
Zvířata hada porazila,
Začali oslavovat.
Mezi nimi prase‑větroplavec,
Divoký pes,
Liška – kumushka – Petušiná hrozba,
Vlk – průzkumník a plastun,
Král zvířat – medvěd‑tulák,
Byl i král moří Neptun,
A ještě jedno zvíře –
Zázračný chobotnice.
Přicházeli, blahopřáli
Ti zvířata Tamani,
Všechny dary nosili
A prosili medvěda:
– Ty jsi veliký zvířat,
Buď králem celé Tamani.
Medvěd okamžitě souhlasil
A na ostrově zůstal.
Kde chodil medvěd‑tulák,
Ať ho osud neměl,
Vždy byl s přáteli
A ani jeden neuhnul
Od medvěda ani krok.
A tulák rozdělil
Svou moc po celé Kubáni
Mezi důvěryhodnými přáteli
Nad lesy a poli,
A sám zůstal na Tamani,
Kde roste mocný les
Stromy až k nebesům,
Kde létající koně
Utíkali před pronásledováním,
A mořské dívky připlouvaly
A nocovaly na palmách.
Les byl plný zázraků

Tady končí pohádka.

Pohádka o kozákovi Egorovi – bývalém zloději
Žil byl kdysi dávno,
Jedl kaši, pil víno,
Ne v bíde, ne v bohatství,
V pravoslavném státě,
Kde kozácké město stálé,
Kde každý druhému rad,
Zloděj jménem Egor.
Byl silný a zdravý,
Jen velmi neposedný.
Hodně kradl,
Zlato shromažďoval.
Myšlenku měl tuto: „Trochu ukradnu,
Až bohatým budu,
S tím přestanu.“
A ještě důvod byl –
Měl slečnu na oku,
Ale bohatá byla
A ve vyšších kruzích se pohybovala.
Všichni nápadníci k ní byli bohatí,
Střednímu Egorovi cestu k domu nebylo.
Kde kráska žila,
Čaj s ruskými kobliemi pila.
Slečna se jmenovala Alena
A od plenek byla
Rozmazlené dítě.
Jelikož otec nebyl rolník,
Ani kupcem,
Ani správcem,
Ale generál‑guvernér,
Pro tento důvod
Volil ženichy z bohatých.
Ale chudákům,
Kozákům‑střednodobým,
A různým dělníkům
Neohlížel se,
A poslouchat je nechtěl.
A Egor, když to uslyšel,
Udělil závěr:
Chce‑li s Alenou být,
Musí nashromáždit zlato,
Aby bohatý se stal,
Musí hodně krást.
S touto myšlenkou
Začal otvírat dveře chat,
Brát vše, co drahé je,
Na trzích prodávat.
Však Egor se stal
Pravým zlodějem.
Mezitím generál
Pro dceru ženicha vybíral,
Posílal domů nápadníky,
Ale Aleně žádný nebyl ten pravý.
Buď byla svéhlavá,
Nebo dar nebyl ten pravý,
Žádný nápadník
Neuspěl u ní.
Bohatí k ní přicházeli,
Ale Aleně stále nestačilo.
A tak měla: „Chci hrdinu, ne hlupáka.“
Generál v rozhořčení
Svému dítěti řekl:
– Ty, Aleno, nejsi v právu,
Tvá hloupá hlava
Brání mi zdvojit bohatství.
Dcera otci:
– Nemohu ti pomoci,
Potřebuji ne boháče, ne rozmařilce,
Ani lakomého kupce,
Ani chudého mladíka,
Ale ušlechtilého hrdinu.
– No, Aleno, jsi šílená!
Do hrobu mě svedeš!
S tebou mleté mohu,
Ale hrdinové nejsou běžní.
Velmi vzácní jsou.
Alena se usmívá:
– Otcče, ty generáli,
Válčil jsi ve válkách,
Potěž mě i sebe,
Najdi hrdinu.
Šuškání o tomto rozhovoru
Po vesnicích rozneseno,
A dorazilo k Egorovi,
Nápadníku‑zloději.
V té době stál
Na tržišti,
Prodával, co noc ukradl.
O Aleně uslyšel,
Smutně se zadumal
O svém nešťastném osudu:
„Nejsem hrdina,
Nejsem odvážlivec,
Jestli se projevím, proč mi chybí
V životě to štěstí?“
Tak přemýšlel a trpěl,
Toužil a byl zarmoucen,
A jedné noci
Velmi se rozmýšlel.
Té noci přišel nápad.
Vydal se Egor
Na chrámový dvůr.
Stál trochu za rohem,
Pocítil křížem,
A vešel do chrámu
Přímo k knězi.
Začal řeč této povahy:
– Já, kněže, kradu,
Vždy kradu a obchoduju,
Jiného neumím.
Dej mi, kněže, dobré rady,
Protože mě bílý svět neláká.
Co dělat? Jak žít?
Jak s Alenou být?
Jak se stát jejím mužem,
Jestli potřebuje hrdinu?
Moudrý kněz vzdychal,
Kývl hlavou,
A odpověděl:
– Aby ses stal šťastným
A bral Alenu za ženu,
Musíš v noci vykrást atamana.
Nejdřív však domů vstup,
Všechno, co je cizí,
Rozdej chudým.
Jestli to uděláš,
Časem s Alenou žít budeš
Bez trápení.
Egor se trochu přemýšlel,
Pohnul rozumem,
A rozhodl udělat to,
Co kněz navrhl.
Domů se vrátil,
Všechno shromážděné rozdal chudým.
A v noci byl připraven
Vloupat se do dvora atamana.
Když měsíc zažehnul,
Stál už zloděj u dvora.
Za plot se přimykal,
Vnikl do dvora.
Tam na něj zaútočili
A chudáka zadrželi.
Tak byl Egor chytěn,
Kozáky přiveden
Na výslech.
Ataman zahájil rozhovor:
– Nevíš, Egore,
Čí dvůr dnes navštívil?
Možná jsi trochu nemocný,
Nebo s hlavou nemáš jasno?
Možná šel na čaj?
Nebo ses zbláznil?
Egor sedí smutně,
Tvář udeřenou sklonil,
Lehce pohne okem
A řekl atamanovi:
– Já opravdu jsem blázen,
Když tak činím.
Jen pro jednu dívku trpím,
Z lásky slepý mizím.
A co dělat nevím.
Tak otče, ať mě ztrestáš či miluješ,
Bílý svět už není můj.
Ataman po chvíli pomyslel
A řekl kozákům:
– Jděte do Egorova domu,
Prohledejte celek.
Jestli je tam cizí majetek,
Ať náš soud Egora přísně soudí,
Jestli nic nenajdeme,
Odpustím mu.
Nepůjdu s ním do vězení,
Ale přičlením ho k nám,
K ušlechtilým kozákům.
Kozáci šli k Egorovi,
Prohledali dvůr,
Prohledali dům čistě,
Nic tam nebylo.
U atamana všichni přišli,
Nic nenalezli.
Nemáš nic svého,
Ani cizího.
Ataman změkl,
Podíval se na Egora
A řekl:
– Egore, odpouštím ti
A přijímám tě mezi kozaků.
Egor vyskočil,
Otci děkoval,
Kozáci ho gratulovali.
Ataman pokračoval:
– Bratři! Noc je na přípravu,
Ráno bereme pušky,
Šavle, prach, tabák,
Vyrážíme na nepřítele.
Teď všichni odpočívat,
Sbírat síly k boji.
Ráno kozáci
U řeky se shromáždili,
A s nimi bývalý zloděj
Nový kozák Egor.
Mezitím generál
Pro dceru ženicha vybíral.
S Alenou zkoušel jednoho za druhým,
Ale pro Alenu nic nebylo dobré.
A právě přišel nápadník
Bohatý, prchlivý.
Guvernér nadšen,
Protože bohatý byl.
Rozhazoval peníze,
Stupňoval jimi nohy,
Nepoznál žádné trápení
A nabídl ruku, srdce, sebe
Aleně daroval.
Alena přimhouřila oko:
– Řekněte mi o sobě.
Kde jste, kdo jste, jak jste žil,
Jak své vlasti sloužil?
Možná hrdinský čin udělal?
Nebo někde zvítězil?
Pobyl v boji raněn?
Nebo unesl útrapy?
Velil čete?
Šel do tažení proti Turkovi?
Nebo něco jiného?
Povězte, nestyďte se,
Nebo to zkuste vymyslet.
Nemáte co říct?
Ženich se omluvil,
Ticho se rozloučil
A z domu odešel.
A Alena se smála.
Tím otce dorazila.
Generál ztrácel rovnováhu,
Talíře po zemi házel,
Na Alenu křičel:
– Co to děláš, blázen?
Nikdy neodejdeš.
Všem nápadníkům říkáš ne,
A hrdinu sama nenajdeš,
Pak sama zahyneš.
– Ty všechno servízy rozbíjíš, –
Odpovídala Alena otci,
Smíchu se neubírala.
Dlouho nebo krátce pohádka,
Děj míří k rozuzlení.
Kozáci vyhnali Turka
z řeky Kuban.
A o tom velká sláva
Po Rusku zvěstována.
A mezi kozáky občas
Byli druzí hrdinové.
A jeden hrdina tam byl,
Odvážně zabíjel nepřátele,
Turky na půl dělal.
Za to si vysloužil
Vážení od nepřátel,
Úctu od kozáků.
A legendy zde i tam
Šířily se ob domy
O statečném kozákovi,
O dobrém kozákovi,
Který se jmenoval Egor.
A tak se vrátil Egor
Na svůj dvůr.
Celý v ocenění, vyznamenání,
Ve slávě a křížích.
Kamkoliv šel,
Všude sláva a pocta.
Jednou v neděli
Obdržel pozvání:
„Být ctěným hostem
Na plese vás zveme,
Tento ples bude dán
Na počest příjezdu samotné carevny,
Ruské císařovny.“
Na plese před lidmi
Byl Egorovi udělen řád,
A navrch titul knížete.
Na plese byla Alena
A Egor ji poznal
A na tanec ji pozval.
Tak splnil se jejich sen:
Potkali hrdinu,
On našel jí samu.
Od té doby se nerozdělili,
Brzy v kostele se vzali
Kde ten kněz sloužil,
Který Egora vyučil.
Generál byl spokojen
Že dceru si vydobyl –
Kníže bohatý a hrdina.
Svatební slavnost udělali obrovskou.
A veselili se v celé kozáckém stálém městě,
Kde všichni bratři navzájem.
Dokonce i já tam byl,
Vodku s pepřem popíjel,
Zakousával ikrou,
A křičel jim „Horko!!!“

Zdroj: Kozácký stan
http://www.kazakdona.ru/index.php?nma=forumd&fla=topic&forum=3&ids=344