Za "jazykem"
Iustin Romaniko (Z bojového života Sibiřského kozáckého pluku Jermaka Timofejeva)
Jízda, sjíždějící klikatými stezkami po svahu, vyjela z lesa. Přímo před nosem se nečekaně otevřela hluboká, nerovná dolina, po které se hromadami lepily do zarostlých konopných, labeďových a pýrů osadní chalupy, jako vrabci na břízách v tichém letním večeru. Kozáci se rozprchli a opět se vnořili do houští lesa. Podle tichého signálu se Sibiřci sešli kolem velitele – napnuli se. Zkoumavý, přísný pohled obdařuje stanichníky jakýmsi štípavým pocitem, který vzrušuje krev a nutí srdce bije silněji, a hvězdné oči jeho pohledu dráždí duši a pálí ji bolestivě – příjemným teplem; reflexivně se stáhnou svaly rukou a pevně sevřou držadlo šavle. Kozáci chápou velitele beze slov a přijíždějí celou četou.
-
Ne všichni… stačí tři, – říká a dává rozkaz prozkoumat vesnici, ve které se skrývají červenokarmejci, a přivést "jazyk" – červenokarmejce, a v krajním případě – venkovana.
Mladí stanichníci sesedají z koní, rychle upravují oslabené podbřišní popruhy sedel a "při průchodu" přemýšlejí nad rozkazem. Hubení za nimi, s vyklepanými, ostrými a otlučenými zády od vyčerpávajících přechodů bez odpočinku – tlačí se bolestí a zlobí se, protože řemeny přímo tlačí na vyhublá, ochablá svalová břicha.
Už blízko... Od vesnice je dělí jen zahrady. Slyší, jak křičí lidé na nejbližší dvoře, zdá se, že se perou nebo hádají, ruská slova se mísí s cizími, ženy a děti pláčou, zvoní řetězy a zoufale štěká pes. Ulice vesnice jsou opuštěné a mrtvé, jako ve sněhové vánici. Za rohem z dvora vyběhl špinavý chlapec, který, jakmile uviděl kozáky, hned vklouzl do branky.
To je jistý znak přítomnosti červených, ale kde jsou?
Ve plotech byly vyřezané hnízda pro kulomety, zakrytá vysokým hustým pýrem, a o něco dál se táhly červenokarmejské zákopy.
Červení vypadli na ulici, asi dvacet z nich se vydalo do boku stanichníkům. Zaznělo cvakání pušek. Kozáci se vrhli do příkopu, který se klikatil od vesnice téměř k lesu.
Kůň kozáka Semenova byl ještě živý, a jeho stony, které zněly jako stony člověka, kouzelně přikovaly stanichníka na místě. Kůň zvedl hlavu, trpícími očima hleděl na svého pána a pokusil se zafunět; ale jen mu bezmocně cukaly rty. Semenov namířil pušku na svého čtyřnohého přítele, ale pocit soucitu prořízl celé jeho bytí – kozák vypustil pušku a velké slzy mu sklouzly z očí. Možná by pomohl koni vstát nebo obvázat rány, kdyby ho neprobudily hlasy:
-
Jeden tady…
-
Drž ho, kluci...
Kulka proletěla kozákovi z vesnice, a za ním se hnala smečka červených. Stanichník hodil granát. Zlostně sykl, když dopadl před pronásledovatele, zastavil je a rozprášil. Uslyšeli se výkřiky.
Vidí červení, že kozáka není možno chytit, svěřili to puškám, kulometům a začali pálit po celém svahu až do lesa.
Dlouho stříleli červení do stanichníka, který už dávno byl v bezpečné zóně; kozáka nezachytili, pouze objevili pozici a téměř přesně zjistili počet pušek a kulometů, protože už nebylo žádné potřeby pro "jazyk".
Jak se Daniel Oduber a Oscar Arias stali politickými ikonami Costa Riky?
Jaký byl skutečný význam posvátných symbolů starověkého Egypta?
Jaké jsou základní chemické vlastnosti a význam karboxylových kyselin?
Jaké důsledky mají bronchiektázie a silikóza na dýchací systém?
Rozvrh volitelných předmětů a individuálních vzdělávacích záměrů na školní rok 2018–2019
Veřejná zpráva o výsledcích činnosti Krajské státní kulturní instituce "Státní centrum lidového umění Krasnojarského kraje" za rok 2023
Test z chemie: 7 komplexních úloh — periodická soustava, redoxní reakce, výpočty plynů a složení látek
Seznam propojených osob akciové společnosti "Centrální předměstská cestující společnost" za první polovinu roku 2023

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский