Lidé, kteří se dopouštějí lží a manipulací, nepadnou kvůli silným protiargumentům, ale díky okolnostem, které nejsou schopni ovlivnit. Tak tomu bylo i u Mussoliniho, Stalina, Hitlera a dalších; jejich pád nebyl výsledkem odhalení pravdy, ale spíše nezvratných ekonomických, vojenských a sociálních změn, kterým nedokázali čelit. Lidé si začínají uvědomovat, že "císař je nahý" teprve tehdy, když k tomu dojde v důsledku náhodných okolností, což vede k porážce manipulátora. Tento proces ukazuje, jak těžké je čelit lži bez přímého, kolektivního rozpoznání jejího základního nesmyslu.

V knize Manufacturing Consent (Výroba souhlasu) se sociální kritici Noam Chomsky a Edward Herman zaměřují na teorii, jak mohou média ovlivňovat veřejný názor a "vyrábět souhlas" na různých tématech, od politiky po morálku. Média, ať už tradiční nebo digitální, jsou nástroji, které filtrují a prezentují informace způsobem, který odpovídá zájmům těch, kteří kontrolují financování a často i vlastnictví médií. To znamená, že média se stávají součástí propagandistického systému, jehož úkolem je vytvářet souhlas, který je v souladu s názory těchto "brokerů". Tento proces funguje prostřednictvím pěti filtrů, které ovlivňují, jaké informace se dostanou k veřejnosti.

Prvním filtrem je vlastnictví médií, což znamená, že informace jsou ovlivněny těmi, kdo kontrolují obsah, aby odpovídal jejich zájmům. Druhým filtrem je financování, které zajišťuje, že média zpravidla přijímají názory těch, kdo je financují. Dnes je financování často přímo od publika, které podporuje novinářské platformy a jejich ideologii prostřednictvím příspěvků. Třetí filtr se týká sourcingu informací, tedy toho, že novináři často čerpají zprávy od stran, které mají zájem na tom, jak budou zpravodajské příběhy vykresleny. Čtvrtý filtr je tzv. flak, což znamená negativní reakce na zprávy, které je třeba co nejvíce eliminovat. A konečně pátým filtrem je "anti-komunismus", tedy potlačování nebo negativní zobrazování ideologií, které jsou v rozporu s dominujícími názory.

V důsledku internetové revoluce je dnes snadnější než kdy jindy šířit falešné zprávy ve prospěch politických cílů. Například některé ultrakonzervativní internetové stránky, jako je Infowars, využívají okultismu a konspiračních teorií k šíření pohledů, které jsou často úplně mimo realitu. Infowars, web Alexe Jonese, je známý šířením nepravdivých tvrzení o 9/11 nebo o údajně zmanipulovaných volbách, přičemž jeho jazyk a techniky jsou ukázkou žluté žurnalistiky, která spojuje pravdu, fikci a zábavu.

Tento typ žurnalistiky, známý jako "žlutá žurnalistika", je směsí skutečných zpráv, fabulací a zábavy. Ačkoli je dnes možné tento styl médií považovat za něco, co se omezuje pouze na určité okruhy, skutečnost je taková, že tento fenomén nemá žádné hranice. Žlutá žurnalistika byla a je stále součástí fenoménu, který nezná hranic národních a politických, jak ukazuje její šíření na internetových platformách po celém světě.

Okultismus, který se stal důležitým prvkem žluté žurnalistiky, není jen o mystických praktikách nebo horoskopech. Okultní jazyk a témata, která se prolínají s konspiračními teoriemi, mají emocionální sílu a mohou vytvářet obavy a nejistotu. Mnozí novináři jako Alex Jones používají okultismus jako metaforu pro "skrytý stát" nebo tajné síly, které údajně ovládají svět. Toto vytváří dojem, že novinář má přístup k tajemství, které obyčejní lidé nemohou poznat. Tento pocit exkluzivity je součástí jeho úspěchu, protože lidé se přirozeně obracejí na zdroje, které jim slibují odhalení tajemství nebo pravdy, která je skrytá před veřejností.

Vliv okultismu na žurnalistiku sahá až do středověku, kdy i významní teologové, jako byl Tomáš Akvinský, věřili v alchymii a další okultní praktiky. I když v renesanční době byla okultismus potlačován církví, paradoxně tím dostal nový život a stal se součástí širší evropské kultury. Okultismus v 19. století ovlivnil umělce a myslitele, kteří v něm viděli inspiraci pro svou kreativitu. Tento vliv přetrvává i dnes, například v kontrakultuře a nových duchovních směrech 60. a 70. let.

V dnešní době okultismus a mysticismus stále přitahují širokou veřejnost. Symbolika a témata okultismu, jak ukazují filmy jako The Matrix nebo různé seriály a umělecké směry, jsou silně spojeny s mediálními fenomény, které zpracovávají lidmi vnímané "neviditelné" problémy. Okultismus je součástí širšího kulturního fenoménu, který se neustále vyvíjí a vliv těchto idejí stále roste.

Když se podíváme na současnou podobu médií a způsob, jakým ovlivňují veřejný názor, je klíčové chápat, že nejen že šíří obsah podle konkrétních zájmů, ale také formují způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Mýty, tajemství a "skryté" síly jsou dnes součástí našeho kolektivního vědomí, a to díky těmto manipulativním formám komunikace, které zůstávají součástí veřejného prostoru.

Jak hyperbola ovlivňuje politickou rétoriku: Parallely mezi Barnumem a Trumpem

V politické rétorice, zvláště v americkém kontextu, je přehánění běžným nástrojem. Tento způsob komunikace je přitom nejen technikou pro vyvolání emocí, ale i strategickým prostředkem pro manipulaci s veřejným míněním. Příkladem takového využívání hyperboly jsou projevy Donalda Trumpa, který je známý svým způsobem vyjadřování, který má blízko k náboženskému kázání. Trumpova rétorika, často popisovaná jako „velká slova“ a „nadhodnocování“, má silné paralely s předchozím využitím podobných metod v showbusinessu a politice. Za tímto stylem se skrývá nejen touha po zisku, ale i snaha o formování veřejného názoru v kontextu většího poselství, které se týká národního „vzkříšení“ a návratu k ideálům, které jsou v očích některých ztraceny.

Jedním z klíčových příkladů tohoto stylu je P. T. Barnum, americký showman, jehož schopnost manipulovat s veřejností prostřednictvím přehnaných tvrzení a podvodů dává pozoruhodné srovnání s Trumpem. Barnum, stejně jako Trump, používal jazyka, který měl za cíl vyvolat silné emocionální reakce a proměnit veřejnost v oddanou masu. Jeho „show“ byla vysoce přehnaná, plná divokých tvrzení, které se zakládaly na fikci, ale zároveň měly hluboký dopad na masy. Barnumův způsob, jakým vytvářel iluzi úspěchu a jedinečnosti, a jeho schopnost manipulovat s médii, je podobný Trumpovým metodám v oblasti politického marketingu. Oba se zaměřovali na vytvoření veřejného obrazu silného vůdce, který má schopnost „zachránit“ zemi před zlem – v Barnumově případě to byl pokles morálky, v Trumpově případě „morální úpadek“ a údajná ztráta americké výjimečnosti.

Přehánění, které bylo neodmyslitelnou součástí Barnumových marketingových triků, se opakovalo i v Trumpových projevech. Při jeho veřejných vystoupeních je slyšet sliby o „obrovském zlepšení“, „milionech pracovních míst“ nebo návratu k národní hrdosti. Tento jazyk se ve své podstatě blíží náboženskému kázání, v němž je „záchrana“ podávána jako poslání a „spasitel“ zcela nezpochybnitelný. Podobnost mezi Barnumem a Trumpem tedy spočívá nejen v přehánění a manipulaci s médii, ale i v tvorbě mýtu o silném a neomylném lídrovi.

Trumpova „revivalistická“ strategie, podobně jako Barnumova, je součástí širšího trendu, kde se politika stává nejen politickým projevem, ale i náboženským rituálem. Když se podíváme na Trumpovy volební shromáždění, můžeme vidět, že jsou více než jen politické akce – jsou to události, které v sobě spojují prvky náboženských obřadů, divadelních představení a politické agitace. To je obdobné s Barnumovým stylem, kdy zábava a politika byly neoddělitelně propojeny. Trumpovo využívání jazykového stylu, který neodkazuje na logiku, ale na emoce, vzbuzuje ve své základně vděčnost a loajalitu, podobně jako náboženský vůdce, který přislíbil spásu.

Srovnání s Barnumem se neomezuje pouze na způsob komunikace. Oba využívali média k šíření vlastního obrazu a manipulaci s veřejným míněním. Barnum byl mistrem v práci s tiskem, který pomáhal formovat veřejné mínění podle jeho potřeb. Trump se v tomto ohledu choval obdobně, pravidelně kritizoval „falešná média“ a vytvářel vlastní narativy, které posilovaly jeho osobní image. Je to vlastně součást širší strategie, kdy se politika a média vzájemně ovlivňují, přičemž oba zneužívají důvěru veřejnosti k dosažení svých cílů.

Důležité je také pochopit, že tyto projevy nejsou pouze vyprávěním o slávě a vítězství, ale i o národním zklamání a výzvě k návratu k jakési čisté a ideální verzi minulosti. Trumpova rétorika se vyznačuje tím, že používá nářky o úpadku a morálním zkažení společnosti, což ve svých proslovech neustále zdůrazňuje. Tento obraz úpadku je však zároveň výzvou k nápravě, což je část, která mnohým jeho podporovatelům poskytuje pocit, že Trump je jejich spasitel.

V tomto kontextu lze vidět, že jak Trump, tak Barnum byli schopni vytvářet a udržovat iluze, které se staly základními stavebními kameny jejich úspěchu. Přehánění, vynalézání a narativy o záchraně národa jsou tedy nejen nástroji pro zajištění moci, ale i pro formování identit, které si jejich příznivci osvojují. Což je koneckonců vlastnost, která spojuje byznys a politiku, ale i náboženství v rámci širšího kulturního kontextu.

Jak rozlišit histopatologické rysy keloidů a hypertrofických jizev a jejich diagnostiku?
Jak alt-right ideologie formuje genderové a rasové role v kontextu tradiční patriarchální společnosti?
Jak umělé modifikace biopolymerů ovlivňují jejich vlastnosti a aplikace?