ACT (Acceptance and Commitment Therapy) není o konkrétních technikách, ale o procesech, které vedou k větší psychologické flexibilitě. Tyto procesy jsou klinicky užitečné k rozlišení a současně se navzájem doplňují. Čtyři z nich se týkají všímavosti a přijetí, další čtyři zase závazku a změny chování. Některé z těchto procesů, například „já jako kontext“ a „kontakt s přítomným okamžikem“, patří do obou skupin. Pro skutečnou změnu je totiž nutné být přítomen v okamžiku a mít kontakt s širším smyslem své identity.

Je důležité uvědomit si, že nejste svou úzkostí ani svými myšlenkami či pocity. Jste ten, kdo tyto zkušenosti prožívá. Protože můžete mít myšlenky, pocity nebo problémy, musíte být větší než ony. Vaše identita přesahuje všechny sociální role, které hrajete, i všechny životní etapy, kterými jste prošli. Váš širší „já“ je svědkem těchto zkušeností a není redukovatelné na přítomný stav úzkosti.

Myšlenky nejsou realita, jsou to pouze zvuky v naší hlavě, které mohou být užitečné, ale není třeba s nimi bojovat. Snaha přemýšlet nad myšlenkami a s nimi se hádat je neefektivní a vyčerpávající. Když se naučíte myšlenky přijímat takové, jaké jsou, uvolníte energii pro důležitější věci ve svém životě.

Přijetí reality a svých pocitů je zásadní. Úzkost často přináší omezení a negativní dopady na vztahy či práci, což je nespravedlivé. Nicméně přání, aby byla situace jiná, realitu nezmění. Mnoho lidí je vychováváno tak, že musí úzkost potlačit nebo se jí vyhnout, přesto je to přirozený lidský pocit. Naučit se nechat úzkost být, i když je nepříjemná, je krok k větší psychické flexibilitě.

Klíčovým prvkem je kontakt s přítomným okamžikem – schopnost vědomě prožívat přítomný čas. Často žijeme v minulosti nebo budoucnosti, ale skutečně žít znamená být zde a teď. Tato přítomnost je jediný čas, kdy můžeme něco zažít nebo jednat. Jako svaly lze i pozornost a přítomnost trénovat pomocí všímavostních cvičení.

Uvědomění si vlastních hodnot a toho, co je pro nás skutečně důležité, pomáhá udržet perspektivu. Úzkost často zastiňuje to, co je v životě podstatné. Když najdeme „proč“ změny, máme motivaci začít jednat. Změna však vyžaduje akci, samotné přemýšlení nestačí. Můžeme začít malými kroky, které směřují k našim hodnotám, i když se cítíme úzkostní.

Psycholog Steven Hayes shrnul tyto procesy do jedné otázky: „Jste ochotni mít tyto obtíže takové, jaké jsou, bez boje a obrany, a přesto jít směrem svých hodnot právě teď, v této situaci?“ Pravidelná kontemplace této otázky pomáhá rozvíjet flexibilitu, která je klíčová pro život, který stojí za to žít.

Kromě toho je důležité pochopit, že psychologická flexibilita není dosažitelná jednorázově, ale rozvíjí se postupně. Všímavost a přijetí nejsou pasivní stavy, ale aktivní způsoby, jak se vztahovat k sobě i světu. Zvládnutí těchto procesů umožňuje přestat být uvězněn v cyklech úzkosti a začít žít smysluplně, i když úzkost přetrvává.

Jak se vyhnout pasti úzkosti a jak funguje přístup ACT?

Úzkost je běžnou součástí lidského života a nelze ji zcela vyloučit. Spíše než ji potlačovat je důležité pochopit její funkci – upozorňuje nás na to, co je třeba řešit, a motivuje nás k akci. Když například stojíte před důležitou zkouškou, určitá míra úzkosti vás nutí připravovat se a soustředit se. Absence úzkosti by znamenala, že vás daná situace vůbec nezajímá a nedostatečně se na ni zaměříte. Problém nastává tehdy, když úzkost dosahuje takové intenzity, že začínáte s ní bojovat, snažíte se jí vyhnout nebo ji potlačit. To vede k časté pasti vyhýbání se, která paradoxně úzkost udržuje a dokonce zhoršuje.

Vyhýbání se situacím, které vyvolávají úzkost, snižuje nepříjemný pocit v krátkodobém horizontu, ale dlouhodobě zabraňuje člověku plně se zapojit do života a prožívat ho naplno. Podobně i myšlení může být formou vyhýbání – neustálé obavy, ruminace a přemýšlení odvádí pozornost od přímého prožívání reality a zabraňuje kontaktu s přítomným okamžikem. Tento proces negativní zpětné vazby posiluje vzorce úzkosti a ztěžuje jejich překonání.

Přístup ACT (Acceptance and Commitment Therapy) nabízí jiný způsob, jak s úzkostí zacházet. Nejde o to úzkost úplně odstranit, ale naučit se s ní žít a nevytvářet z ní nepřekonatelnou překážku. Klíčem je být přítomen, vnímat momentální zkušenost bez zbytečného hodnocení a odporu, a zaměřit se na hodnoty, které jsou pro člověka důležité. ACT učí přijmout nepříjemné pocity jako součást života a zároveň aktivně jednat v souladu se svými životními cíli.

Významnou zkušeností v práci s ACT je schopnost setkat se s klientem právě tak, jak přichází, i když „nemá co říct“ nebo nemá připravený plán. Tato otevřenost novým prožitkům často umožňuje přístup k hlubším a neočekávaným vhledům, které by při rigidním plánování zůstaly skryté. ACT není jen technika aplikovaná na klienta zvenčí – je to také cesta, kterou by měl terapeut sám prožít a pochopit zevnitř. Praktická zkušenost s přijetím, všímavostí a hodnotově orientovaným jednáním pomáhá lépe porozumět procesu a být autentickým průvodcem.

Důležité je také si uvědomit, že úzkost je přirozenou součástí fungování mozku a neznamená selhání člověka. Klienti často pociťují frustraci z neustálé snahy úzkost překonat, která však nevede k dlouhodobému úspěchu. Terapie ACT jim ukazuje alternativní cestu – ne potlačit, ale transformovat vztah k úzkosti, což je klíčové pro udržitelnou změnu.

Pokud chce člověk v terapii s ACT uspět, je nezbytné aktivně se do procesu zapojit, nejen pasivně přijímat informace. Terapie je experientální, což znamená, že pochopení přichází skrze prožitek a praxi, ne pouze skrze teoretické poznatky. To platí nejen pro klienty, ale i pro terapeuty, kteří si tímto způsobem rozšiřují svou empatii a efektivitu.

Kromě principů samotné ACT je užitečné znát i širší souvislosti mindfulness a vědomého prožívání. Tyto praktiky podporují schopnost zůstat přítomný a nevyhýbat se realitě, což je nezbytné pro překonání úzkostných vzorců. Výzkumy potvrzují, že kombinace ACT s mindfulness přináší významné výsledky, zvláště u lidí trpících chronickou úzkostí či traumatickými zkušenostmi.

Klíčovým poznáním je, že strach a úzkost nejsou nepřátelé, ale signály, které lze přijmout a naučit se s nimi pracovat. To otevírá cestu k bohatšímu, svobodnějšímu a smysluplnějšímu životu, kde člověk nezůstává uvězněn v pasti vlastního myšlení a emocí, ale nachází rovnováhu mezi přijímáním a aktivním jednáním.

Jak správně provádět inspekci svarů a opravné svařování: Důležité aspekty a postupy
Jak tyran využívá moc: Paralele mezi Antikou a současností
Jak efektivně aktualizovat svou fotografickou výbavu: Potřeba přechodu na nové systémy a co s nevyužívaným vybavením
Jak se alt-right ženy staví proti feminismu a přetvářejí patriarchát