Jak Trump získal podporu evangelikálů a jak jeho politika ovlivňuje vztahy mezi USA a Izraelem?

Vztah mezi bílými evangelikály a Donaldem Trumpem je znepokojivě složitý a paradoxní. Trump, prezident, který se označuje za křesťana, v mnoha ohledech vykazuje opak všeho, co by měl dobrý a zbožný křesťan reprezentovat. Není praktikujícím křesťanem, nechodí do kostela, jeho chování je často bohorovné, je rozvedený a je nejen obviňován z sexuálního obtěžování a zneužívání žen, ale o těchto věcech se veřejně chlubí. Přesto jej bílí evangelikálové podporují a jeho politiku aktivně podporují.

Může to být právě výběr Mikea Pence za jeho viceprezidenta, který jasně ukázal jeho loajalitu k evangelikální komunitě. Čtyři z šesti kazatelů, kteří vedli inauguraci, byli bílí evangelikálové. Tito kazatelé následně podporovali Trumpovu domácí, regionální i mezinárodní politiku. Dokonce i jeho plán na postavení zdi na hranicích Mexika byl přijat s nadšením, přičemž někteří evangelikálové tuto zeď přirovnali k opevnění z biblických textů. Jiní obhajovali Trumpovy sexuální eskapády slovy, že „všichni jsme hříšníci“. Mimochodem, naprostá většina evangelikálů souhlasila s jeho politikou vůči Izraeli a Blízkému východu.

Trumpovo rozhodnutí uznat izraelskou suverenitu nad Golanskými výšinami se překvapivě krylo s každoroční konferencí AIPAC v Washingtonu. Viceprezident Mike Pence v tomto kontextu ostře kritizoval Demokraty, označujíc je za váhavé ve své podpoře Izraeli, zatímco Trump demokraty obvinil z toho, že jsou nejen protiizraelští, ale i protižidovští. Tento postoj vlády USA je součástí širšího diskurzu, jehož cílem je přetáhnout americké Židy, kteří dříve podporovali Demokraty, k republikánům. Republikané se totiž prezentují jako jediné politické uskupení, které důsledně a nekompromisně stojí za Izraelem a Židy.

Ve světle nadcházejícího prezidentského kandidatury je legitimní otázka, zda Trumpovo rozhodnutí o Golanských výšinách nebylo motivováno i snahou získat podporu pro svůj další politický vzestup. Tento krok velmi nahrál izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, který zvítězil v izraelských volbách roku 2019 i přes skandály a obvinění z korupce, která by mohla vést k jeho obvinění. Americký aktivista Noam Chomsky se ostře vyjádřil k zásahu Izraele do amerických voleb, tvrdíc, že tento zásah je daleko významnější než údajné ruské vměšování v roce 2016.

Tento vztah mezi Trumpem a Netanjahuem je typickým příkladem „win-win“ politiky, kde si oba navzájem pomáhají v politických kampaních. Trump veřejně podpořil Netanjahuovo úsilí o nový mandát předsedy vlády, a to i přes možnost obvinění z korupce. K tomu Trump podnikl konkrétní kroky, které žádný z jeho předchůdců neodvážil učinit. Například se Trump rozhodl mobilizovat americkou veřejnost tím, že přímo obvinil demokraty z nenávisti vůči Židům, když použil výroky, které byly považovány za předsudkové a urážlivé. V jeho snaze o zajištění reelekce se Trump také snažil o takzvaný „Jexodus“, což označuje přesun amerických židovských voličů od Demokratů k Republikánům.

Pokud jde o politiku USA vůči Izraeli, vývoj je jasně ovlivněn rozdíly mezi republikány a demokraty. Republikánští politici, včetně Netanjahua, mají dlouhodobě špatné vztahy s demokratickými prezidenty, jako byli Bill Clinton a Barack Obama. Trumpova politika je v tomto ohledu diametrálně odlišná, neboť jeho podpora Netanjahua je otevřená a neochvějná, což výrazně ovlivňuje i vztahy mezi USA a Izraelem. Trumpova rozhodnutí, jako uznání izraelské suverenity nad Golanskými výšinami, mohou být chápána jako výsledek jeho orientace na pravicovou politiku, která silně podporuje Izrael a jeho zájmy.

Je třeba si také uvědomit, že politická orientace USA na Blízkém východě se v posledních dvaceti letech značně změnila, zejména po rozhodnutích, která měla za následek zásadní posun v přístupu k izraelským okupovaným územím. Historie zahrnuje období, kdy i republikánští prezidenti, jako Ronald Reagan, pozastavili vojenskou spolupráci s Izraelem v důsledku izraelského rozhodnutí o anexe Golanských výšin. Tento posun v americké politice, jak se ukazuje, je neustále přetvářen zájmy a potřebami vládnoucích elit v USA.

Jak Trumpovo mírové řešení může ovlivnit Palestinskou otázku a globální politiku?

Politika administrativy Donalda Trumpa vůči Blízkému východu představuje zásadní změnu, která má dalekosáhlé důsledky nejen pro region, ale i pro mezinárodní vztahy. Ačkoli podrobnosti Trumpova mírového plánu zůstávají nejasné, je evidentní, že jeho kroky směřují k oslabení parametrů tradičního řešení dvou států a mohou nakonec vést k likvidaci Palestinské otázky. Tento posun ve strategii, který zahrnuje rozsáhlé podporování izraelských osad a uznání izraelské suverenity nad Golanskými výšinami, je příkladem politiky, která podkopává historické snahy o dosažení vyváženého a spravedlivého míru.

Mezi klíčové kroky, které administrativní změny přinesly, patří i uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, což radikálně změnilo status města na mezinárodní scéně, a rozhodnutí o přesunu americké ambasády do tohoto města. Tyto kroky, spolu s přerušením americké finanční pomoci Palestincům a uzavřením kanceláře Organizace pro osvobození Palestiny (PLO) v Washingtonu, jasně ukazují na nový směr, který Trumpova administrativní politika na Blízkém východě nastavila. Zároveň bylo zrušeno financování pro agenturu UNRWA, což vážně ohrožuje humanitární situaci palestinských uprchlíků a změní způsob, jakým svět vnímá tento konflikt.

Pokud jde o americkou domácí politiku, Trumpovo přiblížení k izraelské pravici a evangelickým křesťanům výrazně ovlivňuje směr americké zahraniční politiky. Evangelikální křesťané jsou dlouhodobě silně proizraelsky orientováni, a to nejen z náboženských důvodů, ale i z politických kalkulací. Tento vztah mezi Trumpovou administrativou a evangelickými lídry, kteří vnímají Trumpa jako "nového Kýra", tedy krále, který má za úkol podpořit Izrael a splnit proroctví, formuje specifickou geopolitickou dynamiku. Tento ideologický rámec vytváří riziko, že se americká politika na Blízkém východě stále více vzdaluje tradičnímu diplomacii, což může vést k destabilizaci regionu.

Trumpovo rozhodnutí o uznání izraelské suverenity nad Golanskými výšinami je dalším příkladem toho, jak administrativní kroky mohou zcela změnit dynamiku konfliktu. Tento krok nejen že ignoruje mezinárodní konsenzus, ale také podkopává úsilí o spravedlivé řešení konfliktu mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Rychlé uznání Golanských výšin jako izraelských teritorii je další ukázkou politiky "fait accompli", která staví do složité pozice i americké spojence v Evropě a na Blízkém východě.

Z dlouhodobého hlediska může tato radikální změna politiky znamenat nejen zhoršení vztahů mezi USA a jejich evropskými spojenci, ale i výrazné zhoršení situace pro Palestince. Pokud mezinárodní společenství nebude schopno efektivně reagovat, mohou být ohroženy základní principy, na nichž byly postaveny předchozí mírové iniciativy. Trumpova politika, inspirovaná biblí a náboženskými motivy, rizikuje nejen destabilizaci americké politiky na Blízkém východě, ale také vyvolání nové vlny napětí mezi národy tohoto regionu.

Politické strategie inspirované náboženskými hodnotami mohou mít dalekosáhlé a nečekané důsledky, které překročí hranice jednotlivých států a mohou mít vliv na globální stabilitu.