Při návrhu větrných podmínek pro větrné turbíny instalované na mořském dně je kladeno důraz na různé faktory, které ovlivňují jejich výkon a stabilitu. Mezi nejdůležitější podmínky patří směr větru, změny jeho směru a intenzity, což všechno má vliv na návrh zatížení, které zařízení musí zvládnout.

Větrné podmínky pro návrh větrných turbín se dělí na dvě hlavní kategorie: normální a extrémní. Normální větrné podmínky se vyskytují častěji, než jednou ročně, a jsou základním předpokladem pro běžné operace. Extrémní podmínky, naopak, představují vzácné události, které mají delší návratnost a jsou vzaty v úvahu při analýze možného rizika.

V kapitole 3 a 4 se podrobně popisují normální a extrémní větrné podmínky, které by měly být zohledněny při návrhu offshore větrných turbín, přičemž normální podmínky jsou definovány na základě průměrné rychlosti větru a turbulence, zatímco extrémní podmínky zahrnují extrémní nárazy větru, turbulence a změny směru větru, které mohou nastat v důsledku bouří nebo dalších neobvyklých meteorologických jevů.

Normální větrné podmínky

Model pro normální větrné podmínky zahrnuje profil vertikálního větru, který je definován pomocí mocninového zákona, kde exponent α = 0,14. Tento model se vztahuje na normální průměrnou rychlost větru ve výšce hřídele turbíny, která je dána v tabulkách uvedených v kapitolách 3 a 4. Tento model je základem pro určení specifických zatěžovacích podmínek pro konstrukci větrné turbíny.

Turbulence v normálních podmínkách je pak definována jako standardní odchylka větru v rámci dané rychlosti. Vzorec pro tuto odchylku se vypočítává na základě distribuovaných dat a statistických metod, přičemž se zohledňuje i potenciál pro odchylky v závislosti na lokalitě, kde je turbína instalována. Pokud nejsou k dispozici měření přímo na daném místě, lze použít doporučený přístup uvedený v mezinárodních normách pro odhad turbulence.

Extrémní větrné podmínky

Extrémní větrné podmínky jsou podstatně náročnější, protože zahrnují jevy, které se vyskytují mnohem méně často, ale mohou mít výrazně silnější dopad na strukturu turbíny. Mezi takové podmínky patří extrémní nárazy větru, náhlé změny směru větru, stejně jako vysoká turbulence, které mohou způsobit rychlé a silné změny v chování větru během krátkého časového období.

Pro modelování těchto extrémních podmínek se používají speciální modely, jako je model pro extrémní rychlost větru (EWM), který zohledňuje statistiku větru s danou návratností. Tento model se využívá k predikci větru při extrémních bouřích nebo cyklonech. Dále se využívají i modely pro extrémní poryvy větru a turbulentní podmínky, které jsou důležité pro zajištění bezpečnosti turbíny při vzácných, ale potenciálně ničivých, větrných událostech.

Důležitým aspektem těchto extrémních podmínek je i výpočet změn směru větru, který se vyjadřuje jako "Extrémní změna směru větru" (EDC). Tento model zahrnuje nejen změnu směru větru, ale i jeho dopad na zatížení a stabilitu větrné turbíny.

Kromě změn směru větru se uvažují i extrémní poryvy větru, kdy větrná rychlost dosahuje velmi vysokých hodnot, které mohou způsobit destabilizaci konstrukce. Při návrhu je kladeno důraz na to, jak dlouho může tento poryv trvat, jaká je intenzita změny větru, a jaký je vliv na celkovou integritu zařízení.

Závěr

Důležité je si uvědomit, že větrné podmínky, ať už normální nebo extrémní, jsou navrženy tak, aby zohlednily široké spektrum možných meteorologických scénářů. Při návrhu větrné turbíny je třeba nejen modelovat normální větrné podmínky, ale i extrémní události, které by mohly nastat během životnosti turbíny. Pochopení těchto modelů je klíčové pro zajištění dlouhodobé spolehlivosti a bezpečnosti větrné energetiky.

Jak správně posuzovat povětrnostní a námořní podmínky pro konstrukce na moři?

Povětrnostní podmínky jsou jedním z klíčových faktorů, které je třeba vzít v úvahu při navrhování konstrukcí na moři, zvláště u těch, které musí odolat dlouhodobým a extrémním zatížením. Větrné podmínky se liší podle místa, ročního období a mohou mít značný vliv na stabilitu a bezpečnost struktury. Odhad a predikce větrných podmínek na základě dlouhodobých dat a analýz je zásadní pro návrh bezpečných konstrukcí, které budou odolné proti nárazovým větrům i jejich dlouhodobým účinkům.

V rámci větrných podmínek je nutné rozlišovat několik klíčových kategorií: normální, extrémní a přežití větrné podmínky. Normální podmínky se vztahují k těm, které jsou běžné pro danou oblast v rámci dlouhodobého průměru. Extrémní větrné podmínky zahrnují vzácné události, jako jsou bouře, tropické cyklóny nebo hurikány, které mohou působit významné síly na struktury. Přežití větrné podmínky jsou podmínky, které mohou nastat v mimořádných situacích, a konstrukce musí být navrženy tak, aby vydržely i v těchto extrémních okolnostech.

Podobně je to s námořními podmínkami, které mají zásadní vliv na návrh mořských konstrukcí, jako jsou například větrné farmy nebo plošiny pro těžbu ropy. Moře je dynamické prostředí, kde se podmínky mění velmi rychle, a proto je nezbytné provádět přesné analýzy vln a aktuálních podmínek, aby bylo možné odhadnout jejich vliv na konstrukci.

Normální stav moře (NSS) je podmínka, která odráží průměrné vlnové výšky v dané oblasti a období. Zatímco extrémní stav moře (SSS) je vzácný a zahrnuje vyšší vlnové výšky, které mohou být nebezpečné pro konstrukce. Nejextrémnější podmínky, které musí být zohledněny, jsou podmínky pro přežití moře (SurSS), kdy jsou vlny a přílivové síly natolik silné, že představují riziko pro celkovou stabilitu a bezpečnost zařízení.

Je důležité si uvědomit, že při návrhu je nutné zohlednit i další faktory, jako jsou teplota, hustota vzduchu, akumulace ledu a sněhu, nebo dokonce výskyt mořských organismů na konstrukcích. Tyto podmínky mohou významně ovlivnit pevnost a životnost konstrukce. Při provádění návrhu je proto nutné brát v úvahu všechny složky prostředí a jejich možné změny, které mohou nastat během doby životnosti struktury.

Mezi další faktory, které nelze opomenout, patří i seismická aktivita, protože v některých oblastech mohou být základy konstrukce vystaveny otřesům, které mohou mít dramatický dopad na stabilitu. Také výskyt blesků nebo výpadky elektrických sítí v extrémních povětrnostních podmínkách může mít vliv na fungování zařízení a vyžaduje speciální ochranné mechanismy.

Při analýzách těchto podmínek je potřeba mít přehled o všech relevantních modelech pro odhady těchto environmentálních faktorů. Tyto modely by měly zahrnovat jak predikce pro normální, tak i pro extrémní a přežití podmínky, které umožní stanovit správné designové hodnoty pro různé typy konstrukcí a substruktur.

Uvedené informace tvoří základní rámec pro návrh odolných a bezpečných konstrukcí, ale stejně tak je kladeno důraz na správné hodnocení a dlouhodobé monitorování podmínek, aby se zajistila jejich optimální stabilita během celého období jejich použití.