Jak vznikla varna hierarchie v hinduistické tradici a jaké měla důsledky pro společenské struktury?

Védské texty, a především Brahmanické spisy, implicitně uznávají propojení mezi politickým a domácím světem. Když grihapati (hlava domácnosti) vykonával domácí oběti, legitimizoval svou kontrolu nad produktivními a reprodukčními zdroji své domácnosti. Také rajan, vládce, byl v těchto textech často zobrazován jako strážce společenského pořádku. V rámci tohoto kontextu začala být struktura společnosti čím dál více organizována kolem ideje varna hierarchie, která se etablovala jako součást širšího procesů diferenciace společnosti.

Varna, tedy dělení společnosti na čtyři dědičné vrstvy, představovala jak ideologii, tak praktickou organizaci, která se snažila ospravedlnit stále se prohlubující sociální rozdíly mezi těmito vrstvami. I když příbuzenské vztahy byly nadále důležité, pozdější Védy ukazují na vznik sociálních skupin, které měly různý přístup k produktivním a reprodukčním zdrojům. Tento ideologický rámec nejenom ospravedlňoval, ale také upevňoval dominanci elitních skupin, které se stávaly stále více oddělené od nižších vrstev. Varna hierarchie určovala hranice mezi jednotlivými vrstvami, jejich role, status a rituální čistotu.

Podle Purusha-sukty, hymnu v Riggvédě (Kniha 10), jsou čtyři varny, ačkoliv samotné slovo „varna“ není zmíněno, odvozeny z různých částí těla původního giganta jménem Purusha. Tento obraz těla symbolizuje propojenost čtyř varn jako části organického celku. Přestože byly varny vzájemně provázány, existovala mezi nimi i jasně daná hierarchie: Brahmana na vrcholu a Šudra na dně. Tento obraz tvořil základ pro udržení nepřetržitého a neměnného přírodního a společenského pořádku, jaký byl chápán jako věčný a neotřesitelný.

Zajímavou skutečností je vztah mezi Brahmanou a Kšatrijou. V některých textech, jako je Aitareja Brahmana, je kladeno důraz na roli Purohity (kněze) pro krále a na komplexní vztah mezi Rajany a Brahmany. Tato komplexnost vyplývá z faktu, že Brahmanové byli vnímáni jako nositelé posvátné síly (Brahma), zatímco Kšatrijové reprezentovali světskou moc (Kšatra). Tento antagonismus mezi těmito dvěma složkami byl často interpretován v textech, ale zároveň se ukazovalo, že jsou vzájemně závislé a propojené, což podporovalo ideu rovnováhy mezi duchovní a světskou mocí.

Jedním z nejdůležitějších aspektů varna systému bylo jeho rozdělení rolí a povinností mezi jednotlivé vrstvy. Brahmanové byli vysoce ceněni pro svou úlohu při vykonávání obřadů a byli považováni za nositele vědění a duchovní čistoty. Kšatrijové, na druhé straně, byli spojeni s vojenskou silou a správou říše. Vaišjové byli určeni pro obchod, zemědělství a další ekonomické činnosti, zatímco Šúdrové byli považováni za služebníky, kteří vykonávali práci pro vyšší varny a byli jim podřízeni. Šúdrové neměli právo vykonávat Védské obřady a byli považováni za nižší část společnosti, která neměla přístup k posvátnému vědění.

V neposlední řadě existovali i jednotlivci, kteří byli považováni za ještě nižší než Šúdrové, jako otroci, jejichž status byl ve společnosti zcela okrajový. I přesto však existovaly výjimky, kdy jedinci narození z otroků mohli v některých případech dosáhnout vyššího společenského postavení, jak ukazuje například případ Kakšivana, syna otrokyně. Tato výjimka však byla spíše raritou a většina otroků byla podrobena přísné hierarchii, která určovala jejich roli ve společnosti.

Texty Védy a Brahmanické spisy odhalují, jak složité byly vztahy mezi různými varnami a jaká byla hierarchie v rámci starověké indické společnosti. Tento systém měl hluboký dopad na strukturu celé společnosti, na její sociální vztahy, kulturu a náboženské praktiky. Ačkoli v dnešní době jsou varna a kastovní systém často považovány za zastaralé, jejich historický a kulturní význam je nezpochybnitelný. Důležité je si uvědomit, že tento systém byl nejen nástrojem pro udržení moci, ale také metodou pro ospravedlnění sociálních nerovností, které přetrvávaly po staletí.

Jak se vyvíjel kastovní systém v Indii: Od varny k jati

Počátky kastovního systému v Indii sahají až do 6. století př. n. l., kdy se začal formovat komplexní sociální řád, který byl založen na různých formách endogamie a společenské konzumace. V té době byl varna stále významným referenčním bodem pro společenské rozdělení, přičemž termíny jako Brahman, Kšatrija, Vaišja a Šudra byly užívány v některých textech, ale spíše s teoretickým významem. V raných buddhistických textech se častěji objevují Brahmanové a Kšatrijové, zatímco Vaišjové a Šudrové jsou popisováni většinou na základě jejich konkrétního povolání. Tento způsob popisu ukazuje, že varna představovala především ideální, teoretickou konstrukci zaměřenou na vyšší společenské vrstvy, zatímco skutečná identita jednotlivců byla určována jejich profesí, kmenem (kula) a kastou (jati).

Různé jati se zřejmě vytvářely v důsledku kombinace několika faktorů, mezi něž patřil dědičný charakter řemesel a profesí, integrace kmenových skupin do širšího brahmanského rámce a systém, který privilegoval narození a reguloval hierarchii prostřednictvím pravidel manželství a endogamie. Systém varna tak sloužil jako prototyp pro pozdější vývoj jati, přičemž oba systémy, varna a jati, nebyly nikdy zcela oddělené. V literatuře klasického období starověké Indie se vztah mezi těmito dvěma systémy vyznačoval vzájemným překrýváním a interakcí.

Pali texty zmiňují jak "vysoké" (ukkatta jati), tak "nízké" (hina jati) jati. Mezi vysoké jati patřili Brahmanové a Kšatrijové, zatímco nízké jati zahrnovaly Chandalas, výrobce košů (vena jati), lovce (nesada jati), vozatajce (rathakara jati) a smetáče (pukkusa jati). Jati byla jasně spojena s konkrétním povoláním a sociální postavení jednotlivých jati se značně lišilo. Tato rozmanitost v sociálním postavení ukazuje na složitost kastovního systému, který se vyvíjel v průběhu staletí a který byl úzce spjat s konkrétními funkcemi, které jednotlivé skupiny v rámci společnosti vykonávaly.

Různé teorie, jako například Dharmasutra o varna-samkara, se pokusily začlenit různé sociální skupiny do širšího rámce indické společnosti. V některých textech se objevuje první zmínka o asprishya, tj. o osobách, které byly z důvodu svého narození považovány za nečisté a byly trvale vyloučeny z kontaktu s vyššími kastami. To vedlo k vytvoření praktiky nedotýkání se těchto osob, což se později přetavilo v praxi "nedotknutelnosti" (untouchability), která byla institucionalizována v pozdějších textech, jako je Vishnu Smriti.

Tato kategorie "nedotknutelných" zahrnovala osoby jako Chandalas, jejichž původ byl často popisován v negativním světle. Texty, jako je Apastamba Dharmasutra, považovaly zrození Chandaly za důsledek hříchů z minulého života, například krádeže zlata nebo vraždy jiného Brahmana. Tato přísná a diskriminační praxe měla hluboký dopad na životy těchto skupin, kteří byli nejen považováni za nečisté, ale jejich kontakt s vyššími kastami byl přísně zakázán. Některé texty šly dokonce tak daleko, že popisovaly kontakt s Chandaly jako znečištění, které vyžadovalo speciální očistné rituály, jako je koupání nebo zírání na nebeská tělesa.

Kastovní systém byl samozřejmě nejen teoretickou konstrukcí, ale měl i hluboký vliv na každodenní životy obyčejných lidí. Zákony o manželství, pravidla o dědictví a vlastníctví byly silně ovlivněny touto rigidní kastovní hierarchií. Manželství mezi různými kastami bylo přísně zakázáno a kontrola nad sexualitou žen byla kladena na vysoký stupeň, protože zajišťovala patrilineární přenos majetku a udržování endogamního charakteru kastovního systému.

Zároveň je nutné podotknout, že texty, které se zaměřují na tuto společenskou stratifikaci, jako jsou Dharmasutry a Grihyasutry, ukazují i na hluboký patriarchální systém, který byl silně zakotven v tehdejší společnosti. Tyto texty poskytovaly návod na ideální chování pro členy mnichovských komunit i pro domácí obyvatele, ale především se zaměřovaly na normy, které měly zajistit stabilitu a kontrolu nad rodinnými vztahy. Chování žen a jejich role v rodinném životě byly pečlivě regulovány, což mělo zásadní význam pro udržení struktury kastovní společnosti.