Biosenzory jsou zařízení, která poskytují cenné informace o zdraví rostlin tím, že detekují fyziologické ukazatele, jako jsou hladiny pH, přítomnost patogenů, těkavé organické sloučeniny a změny teploty. Klíčovými vlastnostmi biosenzorů jsou robustnost, linearita, efektivnost, specifičnost, opakovatelnost, citlivost, stabilita a dobrá selektivita. Použití biosenzorů je široké, zejména v zemědělství a potravinářském průmyslu, přičemž každý typ aplikace má specifické požadavky na koncentraci analytů, přesnost výstupu, objem vzorků, čas analýzy, opakovanou použitelnost a protokoly čištění. Výběr konkrétního biosenzoru může být také ovlivněn potenciální velikostí trhu, protože některé typy senzorů je snadnější vyrábět masově než jiné.

V 21. století, díky pokroku ve vědeckém výzkumu, vznikly velmi specializované miniaturizované senzory nazývané nanobiosenzory, které využívají standardy nanotechnologií. Tyto senzory nabízejí úžasné schopnosti detekce, vysoké prostorové a časové rozlišení, spolu s vysokou spolehlivostí, díky integraci nanověd, elektroniky, výpočetní techniky a biologie. Nanobiosenzory jsou schopné sbírat, zpracovávat a interpretovat informace na atomové úrovni, čímž poskytují inovativní nástroje pro praktické bioanalytické aplikace a otevírají nové možnosti pro základní výzkum.

Nanobiosenzory se skládají z několika klíčových komponent: analytu, bioreceptory, přeměňovače signálů a detektorů. Analyty jsou chemické nebo biologické entity, které jsou identifikovány pomocí bioreceptoru. Bioreceptory mohou zahrnovat různé biologicky odvozené molekuly, včetně strukturálních nebo funkčních proteinů, oligonukleotidů jako aptamery, buněk, specifických tkání, subcelulárních organel nebo dokonce celých mikroorganismů a jejich komponent. Biologická reakce je přenášena na detektor prostřednictvím přeměňovače signálů, který může být integrován nebo funkčně modifikován použitím nanostruktur, jako jsou metalické nanočástice, magnetické nanočástice, upkonverzní nanočástice, kvantové tečky (QDs) a uhlíkové materiály, jako je grafenoxid a uhlíkové nanotrubice.

Nanobiosenzory, které využívají různé typy nanomateriálů, mohou detekovat specifické analyty s vynikající přesností a efektivitou. Mezi tyto nanomateriály patří kovové nanočástice, magnetické nanočástice, kvantové tečky, grafenoxid a uhlíkové nanotrubice. Detektory, které generují elektrochemické signály, využívají metody jako amperometrické, voltametrické, potenciometrické a optické signály, které zahrnují kolorimetrické techniky, povrchovou plasmonovou rezonanci, metalovou fluorescenci a optická vlákna.

Nanobiosenzory mají velký potenciál pro zemědělství, zejména pro monitorování plodin v reálném čase s vysokým rozlišením. Pomocí těchto senzorů je možné sledovat teplotu, vlhkost, přítomnost těžkých kovů, kontaminanty, mikrobiální zátěž a nemoci, což představuje revoluční přístup k diagnostice a řízení zdraví plodin. Aplikace nanobiosenzorů v zemědělství zahrnují zlepšení efektivity zemědělských postupů, monitorování kvality vody a půdy a detekci kontaminantů v potravinách.

Existuje několik typů nanobiosenzorů vhodných pro zemědělství, jejichž rozdělení je primárně založeno na mechanismech detekce a jejich aplikacích. Například nanobiosenzory na bázi acetylcholinesterázy se používají pro detekci pesticidů, zatímco kvantové tečky a imunobased senzory se zaměřují na detekci patogenů nebo mykotoxinů. Správná volba nanobiosenzoru závisí na konkrétní aplikaci, která může zahrnovat detekci specifických patogenů, pesticidů, těžkých kovů nebo jiných kontaminantů.

Hlavní výhodou nanobiosenzorů je jejich vysoká citlivost a schopnost poskytovat přesné, rychlé a nákladově efektivní výsledky. Tyto vlastnosti činí nanobiosenzory ideálními pro použití v zemědělství, kde je potřeba monitorovat stav plodin v reálném čase a s vysokým rozlišením. Jejich integrace do praxe může významně přispět k udržitelnosti zemědělství, snížení používání chemických prostředků a podpoře zdravého a bezpečného zemědělství.

Nanobiosenzory tedy představují klíčový nástroj pro efektivní řízení biotického stresu, který je způsoben patogeny. Patogeny rostlin jsou jedním z hlavních faktorů snižujících výnosy plodin, což může vést k potravinovým nedostatkům. Vzhledem k tomu, že celosvětová poptávka po potravinách do roku 2050 vzroste o 35–50 %, je kladeno stále větší důraz na využívání efektivních technologií pro ochranu plodin a prevenci škod způsobených chorobami. Excesivní používání pesticidů může vést k ekologickým problémům a vzniku rezistence patogenů. Proto je nezbytné vyvinout nové metody řízení nemocí rostlin s použitím moderních senzorických nástrojů, které umožňují včasnou detekci a minimalizují ekologické riziko.

Jak nanobiosenzory zlepšují detekci patogenů a mikroorganismů v půdě

V posledních letech se nanobiosenzory staly klíčovým nástrojem pro detekci a monitorování mikroorganismů v půdních podmínkách. Díky své vysoké citlivosti a specifitě se ukázaly jako efektivní nástroje nejen pro identifikaci patogenů, ale i pro sledování zdraví půdy a vegetace. Tyto senzory využívají různých nanomateriálů a biologických prvků, které reagují na specifické biomarkery, čímž umožňují detekci různých mikroorganismů v půdě a na rostlinách.

Patogeny v půdě, jako jsou bakterie, viry a houby, představují významné hrozby pro rostlinnou produkci. Bakterie jako Ralstonia solanacearum, která způsobuje bakteriální vadnutí brambor, mohou přežívat v půdě po dlouhou dobu a způsobovat masivní ztráty úrody. Pro detekci těchto patogenů byly vyvinuty biosenzory, které využívají zlaté nančástice připojené k thiolated oligonukleotidům. Tento typ detekce umožňuje lokalizaci specifických genetických sekvencí bakterií v půdních vzorcích, což může výrazně zrychlit diagnostiku a ochranu rostlin.

Zajímavé je i využití biosenzorů pro detekci mykotoxinů v půdě. Mykotoxiny, které jsou sekundárními metabolity plísní jako Aspergillus, Fusarium nebo Penicillium, jsou ukazateli přítomnosti těchto plísní a mohou být použity jako biomarkery pro hodnocení rizika kontaminace půdy. Senzory, které kombinují magnetické nanotagy a enzymově spojené imunologické metody, umožňují simultánní detekci více mykotoxinů v půdních vzorcích, což je krok kupředu v oblasti monitorování mikrobiologické kvality půdy.

Stejně tak pokroky v elektrochemických biosenzorech umožňují detekci specifických DNA sekvencí, jako je například genomová DNA Phytophthora palmivora, původce černé hniloby kakaovníků. Tato elektrochemická metoda využívá magnetické nanočástice a oligonukleotidy, čímž dosahuje velmi nízkého limitu detekce, což je zásadní pro včasné upozornění na přítomnost patogenů v půdních vzorcích.

Kromě detekce patogenních mikroorganismů mají nanobiosenzory i potenciál pro monitorování zdraví půdy prostřednictvím detekce prospěšných mikroorganismů. Například rod Trichoderma je známý jako účinný biokontrolní prostředek a růstový stimulátor, který zlepšuje zdraví rostlin a jejich odolnost vůči patogenům. Využití elektrochemických biosenzorů pro detekci Trichoderma harzianum ukazuje, jak mohou nanotechnologie přispět k udržitelnosti zemědělství, podporujíc růst a ochranu rostlin bez použití chemických pesticidů.

Významným krokem vpřed je také vývoj biosenzorů pro detekci virových infekcí v půdě, což může mít zásadní vliv na monitorování ekologických změn a zdraví půdních ekosystémů. Například antivirové biosenzory využívající magneticky odpovědných nanopartiklí umožňují simultánní detekci několika různých virů, což poskytuje rychlou a přesnou metodu pro analýzu půdních vzorců a tím i pro ochranu rostlin.

Pokud jde o detekci plynů, půda je klíčovým zdrojem a zásobníkem emisí skleníkových plynů, jako jsou oxid dusný (N2O), oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a oxid dusíku (NO). Tyto plyny mají vliv na zdraví půdy i na změnu klimatu, a proto je klíčové je pečlivě monitorovat. Nanobiosenzory, které jsou schopné detekovat tyto plyny, představují efektivní nástroj pro sledování mikrobiologických aktivit v půdě a pro kvantitativní hodnocení emise skleníkových plynů. Například, senzory s funkčními materiály na bázi zinku a uhlíkových nanotrubek byly vyvinuty pro detekci plynů jako metan, oxid dusíku a kyselina sirová, což naznačuje jejich široký potenciál pro sledování změn v ekologických podmínkách půdy.

V poslední době se vyvíjí i multiplexní senzory, které jsou schopné detekovat několik druhů plynů současně. Tyto senzory využívají grafen nebo uhlíkové nanotrubky, které mohou být funkčně modifikovány pro zachycení různých typů molekul. Senzory tohoto typu mohou poskytovat vysoce specifické údaje o stavu půdy, což je klíčové pro včasné zjištění nežádoucích změn v ekologických podmínkách a následnou ochranu zdraví půdy.

Je nezbytné, aby tyto pokročilé technologie byly implementovány nejen v laboratorních podmínkách, ale také v reálném čase přímo v terénu, což umožní efektivní monitorování stavu půdy a přijetí včasných opatření pro ochranu zemědělské produkce a přírodního prostředí.