Jak vytvořit a spravovat nabídky v Androidu: Praktický průvodce

Vytváření nabídek v Androidu je klíčovou součástí designu aplikace. Nabídky slouží k zobrazení různých akcí a možností, které uživatelé mohou vybrat. Tento proces, ačkoliv zpočátku může vypadat složitě, je v Androidu poměrně přímý, pokud víte, jak správně použít XML soubory a kódování ve vaší aplikaci.

Začneme tím, že si ukážeme, jak vytvářet jednoduchou nabídku, která bude obsahovat několik položek. V Androidu jsou nabídky obvykle definovány v XML souborech a uložené ve složce res/menu. Soubory menu mohou být vytvářeny také přímo v kódu, ale pro přehlednost a lepší správu je lepší využít XML. Každý prvek nabídky je definován pomocí značky <item>, která obsahuje několik atributů jako id, title, icon a showAsAction. Tyto atributy určují, jak se nabídka bude chovat v uživatelském rozhraní.

Mezi nejběžnější atributy patří:

• id: Identifikátor pro položku nabídky.

• title: Text, který se zobrazí u položky.

• icon: Ikona, která reprezentuje položku.

• showAsAction: Určuje, jak se položka bude zobrazovat v Action Baru nebo v Overflow nabídce. Může být nastavena na hodnoty jako ifRoom (pokud je místo, zobrazí se v Action Baru), withText (zobrazí text i ikonu), never (položka se nikdy nezobrazí v Action Baru) nebo always (položka je vždy v Action Baru).

Důležitým parametrem je právě showAsAction, který rozhoduje o umístění položky nabídky. Pokud je vybraná možnost ifRoom, položka se zobrazí v Action Baru, pokud je k dispozici dostatek místa. Pokud zvolíte withText, kromě ikony se zobrazí i text, což může být užitečné pro položky, které potřebují vysvětlení. Na druhou stranu, volba never znamená, že položka se bude vždy skrývat v Overflow nabídce, což je vhodné pro méně používané možnosti. Používání volby always je omezeno, protože Action Bar má omezené místo a příliš mnoho položek by mohlo uživatelský zážitek zhoršit.

Vytvoření samotné nabídky v Android Studiu začíná vytvořením nového projektu, kde je potřeba přidat složku res/menu, pokud ji tam nástroj automaticky nevytvoří. Následně přidáte nový soubor XML, který bude obsahovat definice jednotlivých položek nabídky. Pro titul nabídky je doporučeno použít řetězec ze souboru strings.xml, místo aby byl přímo zakódován v XML nabídky. Tento přístup zlepšuje údržbu kódu a jeho přizpůsobitelnost.

Následně je nutné implementovat metodu onCreateOptionsMenu(), která načte a zobrazuje nabídku při startu aktivity. V této metodě používáme MenuInflater, který nafoukne definici nabídky z XML souboru do uživatelského rozhraní. K tomu se používá syntaxe R.menu.menu_main, která odkazuje na náš soubor s menu.

Pokud chcete, aby položky nabídky měly komplexnější chování, například spuštění nové aktivity, můžete využít Intenty a jejich metody startActivity(). To je velmi užitečné pro navigaci mezi obrazovkami v aplikaci.

Další funkcí, kterou Android podporuje, jsou podnabídky. Ty jsou definovány podobně jako běžné položky nabídky, ale používají další elementy <menu> a <item>. Podnabídky mohou být umístěny v hlavní nabídce a poskytují uživatelům možnost vybírat mezi několika souvisejícími akcemi.

Další užitečnou funkcí je skupinování položek nabídky. Android umožňuje seskupení položek pomocí atributů jako setGroupVisible(), setGroupEnabled() a setGroupCheckable(). Tyto metody vám umožní například skrýt nebo povolit všechny položky ve skupině najednou. Pokud jsou všechny položky ve skupině definovány s showAsAction="ifRoom", budou buď zobrazeny v Action Baru, nebo všechny budou v Overflow nabídce.

Tímto způsobem můžete vytvořit složité a flexibilní nabídky, které mohou reagovat na akce uživatele, přičemž stále zůstávají přehledné a dobře uspořádané. Při správném použití těchto funkcí se aplikace stane intuitivní a snadno použitelnou.

Je důležité mít na paměti, že nabídky by měly být navrženy s ohledem na uživatelskou zkušenost. Nepřetěžujte Action Bar příliš mnoha položkami, protože to může vést k chaosu v rozhraní. Volba mezi zobrazením položky v Action Baru nebo v Overflow nabídce by měla být strategická, aby se zajistilo, že uživatelé najdou vše potřebné bez zbytečného hledání. Rovněž by měla být zajištěna konzistence mezi různými částmi aplikace, aby uživatelé intuitivně věděli, jak se pohybovat po aplikaci.

Jak optimalizovat práci s obrázky v Androidu: škálování a zajištění plynulého fungování aplikací

Při práci s animacemi a obrázky v aplikacích pro Android je klíčové efektivně spravovat paměť. I když animace samotné obvykle nevyžadují velké množství paměti, grafické prostředky, jako jsou obrázky, mohou být výrazně náročnější. Tato kapitola se zaměřuje na to, jak se vyhnout chybám typu "Out of Memory" při práci s obrázky, a to konkrétně při jejich zmenšování, aby bylo možné je efektivně zobrazit na mobilních zařízeních.

Pro efektivní zpracování obrázků je vhodné použít třídu BitmapFactory, která umožňuje zkontrolovat velikost obrázku a následně načíst jeho zmenšenou verzi. Tento přístup nevede k vizuálnímu zhoršení, protože obrázek je na obrazovce zobrazen v menší velikosti, než je jeho původní rozlišení, což je pro většinu aplikací dostatečné.

Důležité je zjistit velikost obrázku, aniž bychom ho načítali celý. K tomu využíváme vlastnost inJustDecodeBounds, která zajistí, že BitmapFactory pouze získá rozměry obrázku, aniž by ho načítala do paměti. Po získání těchto rozměrů spočítáme vhodnou velikost vzorku, která odpovídá požadovaným rozměrům. Tento výpočet vypadá takto:

java
Copy code
while ((originalHeight / (inSampleSize * 2)) > targetHeight && 

       (originalWidth / (inSampleSize * 2)) > targetWidth) {
    inSampleSize *= 2;
}

Tento algoritmus zdvojnásobuje velikost vzorku, dokud se nepřiblíží požadovaným cílovým rozměrům. Jakmile je dosaženo optimální velikosti, inSampleSize se použije k načtení obrázku ve zmenšené podobě. Tento postup zajišťuje, že nebudeme načítat více dat, než je nezbytné, a tím šetříme paměť.

Pokud aplikace potřebuje obrázky určité velikosti, můžeme je upravit přímo v rozvržení nebo pomocí třídy Bitmap. Dále je důležité si uvědomit, že dlouhé operace, jako je načítání a zpracování obrázků, mohou způsobit zablokování aplikace a vyvolat chybovou zprávu "Application Not Responding" (ANR). Abyste tomu předešli, je doporučeno provádět takovéto operace v pozadí, například pomocí třídy AsyncTask, která umožňuje provádět asynchronní úkoly na pozadí.

Pro rychlou a efektivní práci s obrázky můžete využít některé knihovny třetích stran, jako jsou:

• Volley – knihovna pro rychlé a škálovatelné síťové operace.

• Picasso – silná knihovna pro stahování a ukládání obrázků v Android aplikacích.

• Android Universal Image Loader – flexibilní a výkonná knihovna pro načítání a cachování obrázků.

Při implementaci těchto knihoven do aplikace můžete výrazně zlepšit výkon aplikace a snížit riziko problémů s pamětí.

Jak vytvořit animaci zoomu s vlastní přechodovou animací v Androidu

Pro efektivní zobrazení obrázku ve větším měřítku v aplikaci pro Android je užitečné vytvořit animaci zoomu, která může zlepšit uživatelský zážitek při interakci s obrázky. Tento postup ukáže, jak vytvořit animaci zoomu, která začne z malého náhledu obrázku a přechází na zvětšený obrázek. Tento efekt se provádí pomocí animací definovaných v kódu, což dává vývojářům větší flexibilitu než při použití předpřipravených animačních souborů.

Začněte tím, že vytvoříte nový projekt v Android Studiu s prázdnou aktivitou. Poté je třeba nahrát obrázek, který chcete použít, do složky res/drawable a pojmenovat jej například image.jpg. Tento obrázek se bude používat v animaci. Kromě toho, jak je uvedeno v předchozím postupu, je nutné vytvořit animace, které umožní efektivní zobrazení obrázku v plné velikosti.

V první fázi otevřete soubor activity_main.xml, kde budete definovat vzhled aplikace. Zde je ukázka kódu pro implementaci základní struktury rozhraní:

xml
Copy code
<ImageView

    android:id="@+id/imageViewThumbnail"
    android:layout_width="match_parent"
    android:layout_height="wrap_content"
    android:src="@drawable/image" />
<ImageView
    android:id="@+id/imageViewExpanded"
    android:layout_width="match_parent"
    android:layout_height="wrap_content"
    android:visibility="gone" />

Tento kód obsahuje dvě ImageView komponenty: jednu pro náhled obrázku a druhou pro zobrazení zvětšeného obrázku.

V dalším kroku je třeba přidat kód do MainActivity.java, kde budete definovat chování animace. Prvním krokem je deklarace globálních proměnných pro animace a obrázek, který bude zobrazen v plné velikosti:

java
Copy code
private Animator mCurrentAnimator;
private ImageView mImageViewExpanded;

Pak můžete přidat metodu pro načítání obrázků ve zmenšené velikosti, aby se předešlo problémům s pamětí, zejména při práci s velkými obrázky. Pomocí metody loadSampledResource() můžete upravit velikost obrázku na základě požadovaných rozměrů.

java
Copy code
public Bitmap loadSampledResource(int imageID, int targetHeight, int targetWidth) {

    final BitmapFactory.Options options = new BitmapFactory.Options();
    options.inJustDecodeBounds = true;
    BitmapFactory.decodeResource(getResources(), imageID, options);
    final int originalHeight = options.outHeight;

    final int originalWidth = options.outWidth;

    int inSampleSize = 1;
    while ((originalHeight / (inSampleSize * 2)) > targetHeight &&
           (originalWidth / (inSampleSize * 2)) > targetWidth) {
        inSampleSize *= 2;
    }
    options.inSampleSize = inSampleSize;
    options.inJustDecodeBounds = false;
    return BitmapFactory.decodeResource(getResources(), imageID, options);
}

Tato metoda načte obrázek ve zmenšené velikosti a umožní jeho efektivní zobrazení, aniž by došlo k přetížení paměti.

Následující krok zahrnuje implementaci animace v metodě zoomFromThumbnail(). Tato metoda vyžaduje několik kroků pro správné fungování animace:

java
Copy code
private void zoomFromThumbnail(final ImageView imageViewThumb) {
    if (mCurrentAnimator != null) {
        mCurrentAnimator.cancel();
    }

    final Rect startBounds = new Rect();

    final Rect finalBounds = new Rect();

    final Point globalOffset = new Point();

    imageViewThumb.getGlobalVisibleRect(startBounds);
    findViewById(R.id.frameLayout).getGlobalVisibleRect(finalBounds, globalOffset);
    mImageViewExpanded.setImageBitmap(loadSampledResource(R.drawable.image, finalBounds.height(), finalBounds.width()));
    startBounds.offset(-globalOffset.x, -globalOffset.y);
    finalBounds.offset(-globalOffset.x, -globalOffset.y);
    float startScale;
    if ((float) finalBounds.width() / finalBounds.height() > (float) startBounds.width() / startBounds.height()) {
        startScale = (float) startBounds.height() / finalBounds.height();
        float startWidth = startScale * finalBounds.width();

        float deltaWidth = (startWidth - startBounds.width()) / 2;

        startBounds.left -= deltaWidth;
        startBounds.right += deltaWidth;
    } else {
        startScale = (float) startBounds.width() / finalBounds.width();
        float startHeight = startScale * finalBounds.height();
        float deltaHeight = (startHeight - startBounds.height()) / 2;
        startBounds.top -= deltaHeight;
        startBounds.bottom += deltaHeight;
    }
    imageViewThumb.setVisibility(View.GONE);
    mImageViewExpanded.setVisibility(View.VISIBLE);
    mImageViewExpanded.setPivotX(0f);
    mImageViewExpanded.setPivotY(0f);

    AnimatorSet animatorSet = new AnimatorSet();

    animatorSet.play(ObjectAnimator.ofFloat(mImageViewExpanded, View.X, startBounds.left, finalBounds.left))
               .with(ObjectAnimator.ofFloat(mImageViewExpanded, View.Y, startBounds.top, finalBounds.top))
               .with(ObjectAnimator.ofFloat(mImageViewExpanded, View.SCALE_X, startScale, 1f))
               .with(ObjectAnimator.ofFloat(mImageViewExpanded, View.SCALE_Y, startScale, 1f));
    animatorSet.setDuration(1000);
    animatorSet.setInterpolator(new DecelerateInterpolator());
    animatorSet.addListener(new AnimatorListenerAdapter() {
        @Override
        public void onAnimationEnd(Animator animation) {
            mCurrentAnimator = null;
        }
        @Override

        public void onAnimationCancel(Animator animation) {

            mCurrentAnimator = null;
        }
    });
    animatorSet.start();
    mCurrentAnimator = animatorSet;
}

Tato metoda je srdcem animace, která nejen že mění velikost obrázku, ale také plynule přechází mezi náhledem a zvětšeným obrázkem. Kód sleduje počáteční a konečné souřadnice obrázku a vykonává potřebné změny měřítka pro hladký přechod.

Animace je spuštěna při kliknutí na náhled obrázku. Po jejím dokončení je obrázek zobrazen v plné velikosti a uživatel má možnost se vrátit zpět ke zmenšenému obrázku.

Tato technika je ideální pro aplikace, kde je potřeba zobrazit obrázky ve vysokém rozlišení, ale bez ztráty výkonu nebo uživatelské plynulosti.

Důležité je si uvědomit, že animace jako tato vyžaduje pečlivou manipulaci s pamětí a velikostí souborů. Pro efektivní práci s obrázky a animacemi je nezbytné zajistit, aby se aplikace nezasekla nebo nevyčerpala systémové prostředky. K tomu pomáhá již zmíněná metoda pro správu velikosti obrázků, která se přizpůsobuje velikosti obrazovky a zajišťuje optimální zobrazení.

Jak správně používat knihovnu Volley v Androidu pro internetové požadavky

V minulosti Android používal Apache HttpClient pro HTTP požadavky, což bylo doporučeno až do verze Android 2.3 Gingerbread. V té době však byla knihovna HttpURLConnection vylepšena a od Androidu 6.0 byla Apache HttpClient zcela odstraněna ze sady SDK. Přestože HttpURLConnection stále funguje, může být pro nové vývojáře složitější na použití, jelikož vyžaduje psaní mnoha opakujících se kódů pro správu požadavků. Naštěstí přišla knihovna Volley, která nabízí mnoho výhod oproti starším knihovnám.

Jednou z hlavních výhod Volleye je její jednoduchost a flexibilita. Knihovna využívá interní vláknový pool, což znamená, že vývojáři nemusí ručně spravovat vlákna pro každou síťovou operaci. Navíc poskytuje transparentní diskovou cache a umožňuje nastavovat prioritu požadavků, což je užitečné například při zpracovávání více požadavků současně. Tyto tři základní vlastnosti dělají z Volleye výborný nástroj pro všechny, kdo chtějí zjednodušit práci se síťovými požadavky.

Další významnou výhodou je, že knihovna se vyhýbá potřebě psát opakující se kód pro každé volání HTTP požadavků, což bylo nutné v případě použití HttpURLConnection. Místo psaní mnoha bloků try/catch, které kontrolují různé chyby, knihovna Volley tyto kontroly provádí interně, čímž usnadňuje a urychluje práci. To vše umožňuje vývojářům soustředit se na samotnou logiku aplikace, aniž by se museli neustále zabývat síťovými detaily.

Volley podporuje různé typy požadavků, jako jsou požadavky typu String, JSON, obrázky a vlastní typy. Ačkoli je knihovna velmi efektivní pro malé požadavky (například při procházení seznamu v ListView), není ideální pro stahování velkých souborů, protože všechny objekty jsou zpracovávány v paměti. V takovém případě by bylo lepší použít knihovnu DownloadManager. Také pro streamování obsahu je stále lepší použít HttpURLConnection.

Pro začátek je třeba stáhnout soubory knihovny Volley z oficiálního repozitáře na Google Open Source stránkách a přidat je do projektu. Poté můžete v Android Studiu vytvořit nový projekt, který bude obsahovat jednoduchou implementaci knihovny. Tento proces zahrnuje importování modulu Volley, přidání závislostí do souboru build.gradle a konfiguraci manifestu aplikace pro přístup k internetu. Poté stačí napsat kód pro odeslání požadavku a zobrazení odpovědi v aplikaci.

Jakmile máte implementováno základní volání HTTP požadavku, knihovna Volley vám umožňuje efektivně pracovat s internetovými daty. Tato jednoduchost a flexibilita dělají z Volleye ideální nástroj pro každého vývojáře, který chce efektivně komunikovat s webovými servery. Volley totiž zvládne spoustu úkolů s minimem kódu, což umožňuje soustředit se na rozvoj aplikace a poskytování uživatelského zážitku.

V případě použití Volleye ve vaší aplikaci byste měli mít na paměti i správnou manipulaci s odpověďmi a chybami. Knihovna umožňuje definovat vlastní chybové posluchače a zpracovávat chybové kódy efektivně, což pomáhá udržovat aplikaci stabilní a rychlou i v případě problémů s připojením.

Je také důležité si uvědomit, že Volley je otevřený nástroj a není součástí oficiálního SDK Androidu, takže vyžaduje manuální stažení a integraci. Toto si musí vývojáři pamatovat při začátku práce s tímto nástrojem, zejména pokud mají zkušenosti s jinými knihovnami nebo pokud pracují na starších verzích Androidu.

Jak efektivně používat Volley pro načítání obrázků a optimalizaci požadavků

Pokud vyvíjíte aplikaci pro Android, která vyžaduje stahování dat z internetu, jednou z nejběžnějších knihoven, které budete potřebovat, je Volley. Tato knihovna usnadňuje provádění síťových požadavků, jako je stahování textu, JSON dat nebo obrázků, a její použití může výrazně zjednodušit váš kód. Zvláště práce s obrázky je ve světě mobilních aplikací velmi častým požadavkem. Tato kapitola se zaměří na to, jak efektivně využívat Volley k načítání obrázků a jak optimalizovat síťové požadavky pro vaši aplikaci.

Když chcete načíst obrázek a zobrazit ho v aplikaci, běžným přístupem je použít třídu ImageRequest, která umožňuje poslat požadavek na server a následně obrázek uložit do ImageView. Kód pro tento úkol může vypadat následovně:

java
Copy code
public void sendRequest(View view) {

    final ImageView imageView = (ImageView) findViewById(R.id.imageView);

    RequestQueue queue = Volley.newRequestQueue(this);

    String url = "http://www.android.com/static/img/logos-2x/android-wordmark-8EC047.png";
    ImageRequest imageRequest = new ImageRequest(url, new Response.Listener<Bitmap>() {
        @Override

        public void onResponse(Bitmap bitmap) {

            imageView.setImageBitmap(bitmap);
        }
    }, 0, 0, ImageView.ScaleType.CENTER, null, new Response.ErrorListener() {
        @Override

        public void onErrorResponse(VolleyError error) {

            error.printStackTrace();
        }
    });
    queue.add(imageRequest);
}

Tento kód provádí požadavek na obrázek a zobrazuje ho ve ImageView. Požadavek je odeslán na server pomocí Volley, a když je odpovědí bitmapa (obrázek), je zobrazena na obrazovce.

Nicméně, pokud při změně orientace obrazovky dojde k opětovnému vytvoření aktivity, obrázek se může začít znovu načítat, což může vést k nechtěnému zpoždění a blikání obrázku. Abychom tento problém vyřešili, doporučuje se použít singleton pro správu požadavků ve vaší aplikaci. Singleton vám umožní uchovávat a spravovat instanci RequestQueue globálně, což zabraňuje opětovnému načítání obrázků při změně orientace zařízení.

Příklad vytvoření singletonu pro Volley může vypadat takto:

java
Copy code
public class VolleySingleton {
    private static VolleySingleton mInstance;
    private RequestQueue mRequestQueue;
    private static Context mContext;
    private VolleySingleton(Context context) {
        mContext = context;
        mRequestQueue = getRequestQueue();
    }

    public static synchronized VolleySingleton getInstance(Context context) {

        if (mInstance == null) {
            mInstance = new VolleySingleton(context);
        }
        return mInstance;
    }
    public RequestQueue getRequestQueue() {
        if (mRequestQueue == null) {
            mRequestQueue = Volley.newRequestQueue(mContext.getApplicationContext());
        }
        return mRequestQueue;
    }
    public void addToRequestQueue(Request req) {
        getRequestQueue().add(req);
    }
}

Tento singleton je přístupný z jakékoliv části aplikace, což vám umožňuje efektivně spravovat síťové požadavky a využívat je bez problémů při změně orientace.

java
Copy code
NetworkImageView networkImageView = (NetworkImageView) findViewById(R.id.networkImageView);

String url = "http://www.android.com/static/img/logos-2x/android-wordmark-8EC047.png";

RequestQueue queue = Volley.newRequestQueue(this);
ImageLoader imageLoader = new ImageLoader(queue, new ImageLoader.ImageCache() {

    private final LruCache<String, Bitmap> cache = new LruCache<>(20);

    @Override
    public Bitmap getBitmap(String url) {
        return cache.get(url);
    }
    @Override
    public void putBitmap(String url, Bitmap bitmap) {
        cache.put(url, bitmap);
    }
});
networkImageView.setImageUrl(url, imageLoader);

Ačkoliv základní metody pro práci s obrázky, jako je použití ImageRequest nebo NetworkImageView, pokrývají většinu běžných potřeb, Volley umožňuje také rozšíření funkcionality. Můžete například implementovat vlastní třídy pro zpracování odpovědí nebo optimalizovat ukládání do mezipaměti podle vašich specifických potřeb.

Při implementaci síťových požadavků je důležité pamatovat na efektivní správu zdrojů. Pokud vaše aplikace provádí několik náročných síťových operací, může to mít negativní dopad na výkon, což se projevuje například v delších časech načítání nebo zbytečným zatěžováním procesoru. Použití VolleySingleton pro centralizovanou správu požadavků a cachování může výrazně zlepšit výkon aplikace a snížit spotřebu dat.