Jak rozlišit alopecii areata a trichotillomanii?

Alopecia areata a trichotillomania jsou dvě dermatologické poruchy, které se mohou projevovat podobnými příznaky v oblasti vypadávání vlasů, avšak jejich histopatologické charakteristiky a příčiny jsou velmi odlišné. Pochopení těchto rozdílů může významně přispět k správné diagnóze a vhodnému přístupu k léčbě.

V histopatologii trichotillomanie je možné nalézt nekrotické keratinocyty ve vnější pochvě folikulu a výrazně ztluštělé skelné membrány, které obklopují jejich dolní části. Mikroskopické vyšetření může odhalit změny v dermálních vrstvách a struktuře vlasových folikulů, což poskytuje cenné informace pro diagnostiku.

Dalším častým projevem trichotillomanie je tvorba cyst, které mohou být různého typu, včetně infundibulárních a isthmických (katagenních) cyst. Infundibulární cysty jsou typické pro epidermální cysty, které se vyvíjejí ve spodní části vlasového folikulu. V histopatologii je přítomná stratifikovaná dlaždicová epitelová vrstva, která připomíná normální epitel infundibula. Tyto cysty mohou mít modré granulární materiály, které jsou známkou sekrece z mazových žláz. Oproti tomu isthmické cysty, které jsou časté na pokožce hlavy, jsou tvrdší a obsahují kalcifikované korneocyty. Tyto cysty, na rozdíl od infundibulárních, nepraskají běžně, a jejich histopatologické nálezy mohou vést k diagnostické chyby, pokud jsou zaměněny s neoplaziemi.

Důležité je pochopit, že trichotillomanie je neuropsychologická porucha, která často souvisí s jinými poruchami, jako jsou úzkostné stavy nebo OCD. Případná přítomnost dalších dermatologických změn, jako jsou známky chronického zánětu nebo hyperkeratózy, může být varovným signálem pro jinou diagnózu, jako je lichen simplex chronicus. U pacientů trpících těmito poruchami je také třeba zohlednit psychosociální faktory, jako je stres, trauma nebo rodinné zázemí, které mohou hrát klíčovou roli ve vývoji těchto onemocnění.

Endtext

Jak rozpoznat psoriázu a nummulární dermatitidu?

Psoriáza a nummulární dermatitida, i když se mohou jevit jako podobné kožní problémy, mají odlišné histopatologické charakteristiky, které je od sebe odlišují. Obě nemoci vykazují známky zánětu a mohou mít podobný vzhled, ale pod povrchem se jejich mechanizmy liší.

V případě psoriázy je nejčastějším znakem přítomnost konfluující parakeratózy a psoriasiformní hyperplasie, což je abnormální růst epidermis, který má za následek vyvýšené, šupinaté plaky. Tato onemocnění jsou obvykle spojena s výraznou přítomností neutrofilů, které se hromadí v parakeratotických ložiscích. Kůže v horní vrstvě (stratum spinosum) je často bledá, což je pro psoriázu typické. Při pokročilých lézích dochází k silnému zánětu papilární dermis a dilataci kapilár, což vede k výrazným změnám ve vzhledu pokožky.

Na druhé straně nummulární dermatitida začíná jako intenzivně svědící, červené makuly, které se rychle mění v papuly. Tyto papuly jsou následně erodovány a krustovány, vytvářející kulovité plakety. Při chronickém dráždění a škrábání se mohou vytvořit leze, které se následně přemění na lichenifikaci. Nummulární dermatitida vykazuje také zvýšený výskyt eozinofilů v infiltrátu, což je odlišuje od psoriázy, kde jsou neutrofily dominantní.

V raných fázích je psoriáza často charakterizována malými, červenými maculemi, které se rozrůstají a stávají se mírně vyvýšenými. Naopak nummulární dermatitida začíná jako červené makuly, které jsou velmi svědivé. Postupně vznikají papuly, které se erodují a vytvářejí krusty, čímž se vytvářejí kulaté plaky. Když jsou tyto plaky opakovaně poškrábány, dochází k jejich ztluštění a vývoji chronických změn, které jsou typické pro lichen simplex chronicus. V obou případech mohou zůstávat po zahojení zbytkové hyperpigmentace.

Přestože se obě choroby projevují podobně, jejich histopatologické změny a klinické projevy jsou v mnoha ohledech odlišné. Psoriáza je více asociována s poruchami růstu keratinocytů, což vede k tvorbě typických šupinatých plaket, zatímco nummulární dermatitida je častěji spojena s hlubším zánětem v dermis a přítomností eosinofilů, což je známkou alergické nebo zánětlivé reakce.

Pochopení těchto rozdílů je klíčové pro správnou diagnostiku a léčbu. Lékaři musí být schopni rozlišit mezi těmito dvěma nemocemi na základě klinických příznaků, ale i podrobného vyšetření histopatologických vzorků. Psoriáza, ačkoliv se může objevit v různých formách, včetně guttatní psoriázy, se typicky vyznačuje výraznými změnami v epidermis, které jsou provázeny známkami zánětu v dermis. Nummulární dermatitida, naopak, je nemocí s výrazným zánětlivým infiltrátem a eozinofily, které ukazují na silnou imunitní odpověď.

Co je třeba dále vědět?

Kromě samotného rozpoznání je důležité vědět, že psoriáza je chronické onemocnění, které může být ovlivněno genetickými faktory a spouštěči, jako je stres, infekce nebo některé léky. Terapie psoriázy obvykle zahrnuje topické léky, fototerapii a v některých případech systémovou léčbu. U nummulární dermatitidy je léčba zaměřena především na zmírnění svědění a zánětu, často pomocí kortikosteroidních krémů a zvlhčování pokožky.

V případě chronických forem obou onemocnění je důležité, aby pacienti byli pravidelně sledováni dermatologem, protože jak psoriáza, tak nummulární dermatitida mohou mít dlouhodobé následky, včetně jizvení a hyperpigmentace.

Jak rozlišit angiolymphoidní hyperplázii s eozinofilií od angiosarkomu?

Angiolymphoidní hyperplázie s eozinofilií je vaskulární malformace, která vzniká v důsledku arteriovenózního zkratu. Klinicky se projevuje jako makuly, které se rychle mění na papuly a později na uzliny, obvykle na hlavě a kolem uší mladších jedinců. Tyto uzliny mohou dorůstat do velikosti 2 až 5 cm a následně přestanou růst, někdy dokonce regredují. Naproti tomu angiosarkom se často vyskytuje u starších lidí, především na pokožce hlavy a na tváři, a projevuje se jako pevné modro-fialové skvrny, které se neúprosně šíří do šířky i hloubky. Angiolymphoidní hyperplázie má benigní průběh a je očekávaným chováním vaskulární malformace, zatímco angiosarkom je maligní nádor, který i při radikálním chirurgickém odstranění obvykle vede k metastázám a úmrtí pacienta.

Endotelové buňky ve vzorcích angiosarkomu a angiolymphoidní hyperplázie mohou vykazovat abnormality, jako jsou velké hyperchromatické a pleomorfní jádra. Tyto buňky mohou mít v cytoplazmě charakteristické kulaté vakuoly, což je znak vaskulární diferenciace, který připomíná procesy formování cév v embryonálním vývoji. Nicméně, na rozdíl od angiosarkomu, u angiolymphoidní hyperplázie není přítomna mitóza nebo abnormální mitotické figury, což je jeden z klíčových rozdílů.

Podstatné je také věnovat pozornost tomu, jak buňky interagují mezi sebou a s cévními stěnami. Zatímco v angiosarkomu se endotelové buňky mohou zdát, že ztrácejí kontakt se stěnami cév a pohybují se v prostoru, v angiolymphoidní hyperplázii tento jev není typický. Kromě toho jsou v angiosarkomu často přítomny větší změny v cévních stěnách, které se mohou jevit ztluštělé nebo plné buňky s plump formami.

Pro histopatology je důležité nejen zaměřit se na cytologické detaily, ale také pozorně sledovat celkový architektonický vzorec léze. U angiosarkomu je běžná přítomnost vaskulitidy malých a středně velkých cév, což je v případě angiolymphoidní hyperplázie výjimečné.

Další podstatnou charakteristikou je přítomnost eozinofilů a lymfoidních folikulů. V angiolymphoidní hyperplázii bývá přítomnost eozinofilů častá a mohou se vyskytovat v hojném počtu. Naopak u angiosarkomu bývá počet eozinofilů omezený nebo téměř nulový, což je další faktor, který může pomoci odlišit tyto dvě podmínky. Lymfoidní folikuly se vyskytují pouze občasně v angiolymphoidní hyperplázii, zatímco v angiosarkomu se neobjevují.

Podle charakteru nádoru a jeho chování je rozhodující, jakým způsobem onemocnění ovlivňuje život pacienta. Angiolymphoidní hyperplázie má tendenci ke stabilnímu vývoji, zatímco angiosarkom pokračuje v růstu a šíření, což může mít za následek závažné komplikace, včetně metastáz. K rozlišení mezi těmito dvěma stavy je třeba mít na paměti, že klíčové rozdíly ve struktuře cév, buněčné architektuře a klinických projevech jsou zásadní pro správnou diagnózu.

Tato histopatologická analýza může v některých případech vyžadovat rozsáhlé zkoumání vzorků při různých zvětšeních mikroskopu, protože pouze tak je možné rozlišit jemné rozdíly, které odhalují skutečnou povahu léze a její biologický charakter. Při této analýze by se histopatologové měli zaměřit nejen na samotné buňky a jejich strukturu, ale i na širší vzorce v rámci cévního uspořádání, protože tyto vzorce jsou klíčové pro správnou interpretaci.