Jaké tajemství se skrývá za podivným chováním Olivie?

Olivia byla neobyčejná žena, která ve své nepředvídatelnosti poutala pozornost nejen těch, kteří s ní přišli do kontaktu, ale i těch, kdo se pokusili odhalit, co se skrývá za jejím chováním. Její příběh byl plný rozporů, emocí a nejasností, což činilo každé její slovo nejen předmětem zájmu, ale i neustálého zkoumání. Byl to příběh, který propletl hranice skutečnosti a fantazie, a s každým novým vyšetřováním se ukazovalo, že se nezadržitelně blížíme k něčemu mnohem většímu.

Nicméně, když policisté, vedení Coffinem, dorazili na místo, zjištění bylo jiné. „Není tam nic,“ zaznělo z telefonu, když se vrátili z prohlídky Davenport Road. Místo bylo nepoškozené, čisté, bez jakýchkoli známek násilí. To byl okamžik, kdy se začalo formovat podezření, že celá situace může být dílem fantazie. „Možná je to všechno jen výmysl,“ řekl Coffin, ale věděl, že v tomto případě to nebude jednoduché. Když se Olivia vrátila na místo, její reakce byla šokující. „On tam není? Tak to byl jiný svět, jiný čas,“ řekla a omdlela.

Po jejím návratu se její stav zlepšil, jako by šok měl na její psychiku ozdravující účinek. Zatímco ostatní vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že Olivia jen neovládá své emoce, Coffin si nebyl jistý. Měl dojem, že v jejím chování se skrývá něco víc, než co se na první pohled zdálo. Byla pod vlivem nějaké látky? Nebo šlo o nějaký druh manipulace ze strany třetí osoby? Jakýkoli druh skutečnosti, jakýkoli důkaz, který by vyvrátil její tvrzení, stále chyběl.

Skeptičtí kolegové byli rozpolceni. Idden, který se zdál být nejvíce zaměřený na Olivii, ji neustále zkoumal. Podle něj by její příběh mohl být uměle vytvořený – byla možná součástí nějaké větší šarády, kterou měla provést. Na druhé straně Coffin, který si byl stále více vědom její zranitelnosti, začal chápat, že podivné chování Olivie může mít hlubší kořeny. Možná, že byla opravdu pod vlivem něčeho, co si sama nedokázala vysvětlit. Možná šlo o nějaký vnější vliv – organizaci, která ji mohla využít jako nástroj pro své vlastní cíle.

Problém nebyl pouze v tom, že Olivia neodpovídala na všechny otázky, které jí byly položeny. Bylo zde také něco, co policisté přehlédli. Důležitější než samotná pravda byla psychologická hra, která se odehrávala mezi nimi a jí. Idden ji vyšetřoval s podivnou zlostí, zatímco Coffin vnímal, že veškeré jeho chování může být záměrně manipulativní. Skrytá hra, kterou vedl, vytvářela napětí mezi jeho postavou a Olivií.

Ve chvíli, kdy ji Coffin znovu potkal, pozval ji do svého auta a nabídnul jí odvoz. Bylo to podivné setkání. „Máme něco společného, víte,“ řekl jí během cesty. Ačkoli se Olivia pokusila vyhnout jakékoli přímé odpovědi, Coffin si byl stále jistější, že za jejími slovy se skrývá něco, co nemůže být vysvětleno pouhými logickými úvahami. „Co jsi vlastně dělala dnes odpoledne?“ zeptal se, a jak se jejich rozhovor vyvíjel, Coffin začal chápat, že příběh Olivie je pouze jedním z mnoha, které byly mezi řádky vyprávěny, ale nikdy plně odhaleny.

Olivia se tedy stala nejen záhadou, ale i symbolem všech neobjasněných tajemství, které zůstávají mezi řádky života. Její příběh je důkazem, že to, co vidíme, nemusí být vždy pravdou, a že skutečnost, jak ji vnímáme, může být formována tak, jak si přejí ti, kdo nás obklopují.

Kdo je Olivia a jaký je její cíl?

"Znala ji?" Olivia zavrtěla hlavou, její oči se zalily slzami. "Měla bych tě vzít domů," řekl Coffin. Chvíli přemýšlel. "Máš nějakou přítelkyni, kam bys mohla jít?" "Je tu Lally. Louise Ashley, moje nejlepší přítelkyně. Mohla bych jít k ní." Lally přijala Olivii vřele, ale s jistým znepokojením. Coffin si všiml, že i když byla očividně znepokojená a chtěla Olivii pomoci, nebylo jasné, jestli ji chce u sebe. Bylo to pochopitelné, když člověk viděl stav jejího domova. Paní Ashleyová žila v prvotřídním nepořádku. Bylo to čisté, přiznával Coffin, ale Lally plýtvá svými věcmi a i sama sebou. Měla spoustu krásných věcí, ale ty byly rozházené všude kolem, jak kdyby je nechal minulý zabloudilý karavan. Zpíval kanárek v malinké zlaté kleci, pokryté emailovými plaketami a čínskými květinami. Byl to předmět, který by mohla vlastnit Jeanne Antoinette de Pompadour. Kanárek zpíval, ale ztratil svou křehkou porcelánovou hlavu. Někdo mu ji odtrhl. Hlava ležela na dně klece v malém zápalkovém boxu. Na dveřích byla socha, která vypadala jako mayská božská bytost s vyraženým nosem, sloužící jako zarážka. Kolem byly rozházené různé oblečení, bohaté a živé, hodně hedvábné. Uprostřed toho všeho stála zlatá postel ve tvaru labutě. Coffin si pomyslel, že Lally by byla podobná Lédě. Byla to zradná žena, to bylo jasné, a měl pochybnosti, zda Olivia vůbec měla jakýkoli náhled do její osobnosti. Ale brzy se to dozví.

Olivia je nepozvala k sobě a zdálo se, že si ani neuvědomila, že Coffin je stále s ní. Objala Lally a posadila se do křesla, zírajíc před sebe. Lally se kolem ní roztáčela, snažila se navázat kontakt. "Myslím, že se už dostává zpátky do normálu, brzy bude zase sama sebou. Pokud ji dostaneš do postele," řekla Lally. "Zahřeju horkou vodní láhev," řekla. "Co se s ní stalo?" Coffin chvíli přemýšlel. "Není v pořádku," řekl opatrně. "Z důvodů, které si nejsem úplně jistý." Nebo je to skvělá lhářka, dodal si pro sebe. Opustil je, nezanechal po sobě žádné jméno ani adresu. Kdyby Olivia potřebovala jeho pomoc, věděla, kde ho najít.

Když se vrátil domů, otevřel dopis od své ženy, ve kterém psala, že se nikdy nevrátí, že má jiné plány do budoucna a že je třeba zařídit rozvod. Ke svému překvapení nebyl ani trochu smutný. Další den Olivia opustila Lally, vrátila se do svého bytu, šla do práce a pokračovala v běžném životě. Viděla návštěvy a další den, po návratu do práce, obědvala se svým manželem a sekretářkou Sarah. Coffin přemýšlel, co asi Olivia v té době prožívala.

Každý den Olivia pokračovala ve svých výletech po kulturních institucích. Navštívila Národní filmový archiv a strávila tam hodiny. Byla to součást jejího studia násilí ve filmu, jak sama řekla pracovníkovi v archivu. Prozkoumala snímky, kde se v "Maltézském sokolu" objevuje mladý vrah, a také finální část, kde se dva zrádci konfrontují. Ve stejný den zkoumala snímek "Cizinců ve vlaku". Některé filmy se jí zjevně líbily, ale víc než cokoliv jiného hledala něco, co by ji spojovalo s konkrétní osobou, možná mrtvým mužem.

Vzhledem k tomu, co vše Olivia dělala a jak se chovala, se zdálo, že má nějaký osobní cíl, ale Coffin neměl jasnou představu o tom, jaký to je. On sám se zaměřil na její studium stejně jako na rozhovory s inspektorem Iddenem. Přitom se potýkal s neustálými otázkami o jeho vztahu s Olivií. Zdálo se, že mezi nimi není nic konkrétního, kromě toho, že oba žili v nějaké podivné rovině, která je oddělovala od většiny světa.

Jak vyšetřování odhaluje skryté spojitosti mezi zločiny a životními příběhy

Muž, jehož tělo bylo nalezeno v opuštěné části města, na první pohled nevyvolával podezření. Měl na sobě oblečení dobré kvality, ale nic, co by přímo naznačovalo, že by měl nějaké přímé spojení se zločinem. Mnohem víc než jeho vzhled však vzbudilo podezření jeho chování a věci, které u sebe měl. Kromě hotovosti v hodnotě padesáti liber se našly knihy, které naznačovaly, že muž měl vysoký stupeň vzdělání. Byla tam kopie knihy Srpen 1914 od Solženicyna, což není čtení pro každého. K tomu ještě dva výtisky Scientific American a další literární díla. Muž byl bezpochyby literární, ale jeho život, jak ukázaly další nálezy, vypadal naopak značně chaoticky a zkaženě.

To vedlo k domněnce, že muž mohl být nějakým společníkem zločinců, ať už jako jejich pokladník, nebo jiný člen organizované skupiny. Záhadně se vyjevila představa, že takový typ postavy může být součástí každé sofistikované zločinecké skupiny. Nejde o to, že by šlo o nějakého intelektuála, ale spíše o to, že se jeho role v gangu skládala do šablony organizovaného chaosu, který mohl přinášet určitou úroveň profesionality a efektivity. Vždyť i v každé úspěšné firmě se najde místo pro osobu, která na první pohled není ničím výjimečná, ale zajišťuje, že systém bude fungovat.

Při vyšetřování, které následovalo, se ukázalo, že muž byl pravděpodobně zavražděn. Ačkoliv se to na začátku nezdálo, zbytky informací vedly k osobě, která měla na celou situaci jiný pohled. Olivia Cooper, jejíž výpověď byla plná nejasností a podezřelých náhod, se stala klíčovou postavou. Bylo to její podání, které přivedlo vyšetřovatele na novou cestu zkoumání, což se stalo základem pro další vyšetřování a rozuzlení celé záhady.

Olivia popisovala okamžik, kdy muž, kterého nazývala Timothy Dean, byl naživu, ale za chvíli už ležel mrtvý. Mnohé aspekty jeho smrti byly neobvyklé. Tělo se podle jejího vyprávění náhle dostalo do stavu mrtvolné ztuhlosti a později vykazovalo známky rozkladu. Tato rozporuplnost vedla k závěru, že došlo k nějaké anomálii v časovém toku, jako by se proces smrti nějakým způsobem zrychlil. Olivia v této chvíli popisovala, že se svět kolem ní začal vymykat běžné realitě. Pro vyšetřovatele bylo důležité, že takové výpovědi nepadly do prázdna, ale začaly vytvářet celistvý obraz o něčem, co se dalo vysvětlit jen pomocí netradičního myšlení.

Je zásadní si uvědomit, že lidská psychika, ať už u svědků nebo podezřelých, může ve vypjatých situacích reagovat způsobem, který je pro vyšetřovatele obtížně pochopitelný. Někdy se pravda skrývá za nevysvětlitelnými, na první pohled nelogickými detaily, které si jen málokdo dokáže poskládat do souvislostí. Vyšetřování se pak stává nejen o hledání důkazů, ale o schopnosti rozpoznat neviditelné a nezřetelné stopy, které vedou ke konečnému odhalení pravdy.