Co je charakteristické pro rabies a pohlavně přenosné nemoci?

Charakteristickým znakem vztekliny je přítomnost eosinofilních inkluzí známých jako Negriho tělíska. Tato tělíska mají kulovitý nebo oválný tvar, zbarvení v jasně červené barvě a velikost přibližně 3 až 10 nanometrů. Nejčastěji se nacházejí v hipokampu a v nervových buňkách cerebrální kůry, zejména v Meura Kenno organizaci, ale lze je nalézt také ve vrstvách kuželových buněk sítnice, v míšních nervových buňkách, zadních rozích míšních segmentů, vrstvách gangliových buněk sítnice a sympatických gangliích. Při elektronové mikroskopii se Negriho tělíska jeví jako virové kolonie obsahující baculovirové částice. Zánik se neomezuje pouze na nervové buňky, ale zahrnuje i akutní degeneraci buněk slinných acinů, infiltraci monocyty, poškození pankreatických acinů, epitelových buněk žaludeční sliznice, dřeně nadledvin i epitelu ledvinných tubulů. Počáteční příznaky vztekliny zahrnují pocit nevolnosti, bolesti hlavy a horečku, které se rozvíjejí do akutních bolestí, násilných pohybů, nekontrolovatelného vzrušení, deprese a specifické vodofobie. V závěru choroby může pacient procházet střídáním manických a letargických stavů, které končí kómou. Hlavní příčinou smrti je selhání dýchání. Účinná léčba ran a preventivní očkování jsou proto rozhodující vzhledem k téměř stoprocentní mortalitě.

Kapavka je způsobena gramnegativním diplokokem Neisseria gonorrhoeae, který vyvolává akutní hnisavý zánět močové trubice a periuretrálních žláz, případně prostaty a nadvarlete. U mužů se projevuje přibližně u 90 % hnisavým výtokem a bolestí při močení, zatímco u žen je až 70 % infekcí bezpříznakových. Bakterie N. gonorrhoeae je schopná invaze do epiteliálních buněk prostřednictvím pilů a uvolněných enzymů, které narušují lokální imunitu. Přenos je převážně sexuální, ale infekce může být přenesena i na novorozence při porodu, což vede k neonkální oftalmitidě. Kapavka se lokalizuje především na sliznicích s cylindrickým a přechodným epitelem, zatímco rohovatý dlaždicový epitel je vůči invazi odolný. Klinické projevy zahrnují u mužů bolestivou uretritidu, u žen pak může chronická infekce způsobit záněty v děloze, vejcovodech a pobřišnici s bolestmi v pánvi a výtokem. Rozšířená infekce může vyvolat kožní léze, artritidu či septický zánět kloubů, vzácně i zánět srdečního svalu či mozkových blan.

Kondylomata akuminata, neboli genitální bradavice, jsou způsobeny lidskými papilomaviry (HPV), přičemž nejčastější jsou typy 6, 11, 16 a 18. HPV jsou DNA viry, které infikují dlaždicový epitel kůže a sliznic, zejména v genitální oblasti. Inkubační doba se pohybuje od 1 do 8 měsíců. Projevují se měkkými, červenými papulami, které mohou růst do papillomatózních útvarů s vzhledem květáku a charakteristickou strukturou. Mikroskopicky jsou přítomné koilocyty – buňky s vakuolizovanou cytoplazmou a charakteristickými změnami jader, což je známka virové etiologie. HPV infekce může vyústit v epitelovou dysplazii a

Jak poruchy metabolismu a cirkulační systém ovlivňují játra: Pohled na vybrané patologické stavy

Porucha malých žlučovodů, která vede k jejich destrukci, nakonec vyústí ve vznik hyperplazie pojivové tkáně, která se následně šíří do jaterních lalůčků. Pseudolalůčky jsou přitom neúplně rozdělené. Mikroskopické vyšetření sekundární biliární cirhózy ukazuje zjevnou degeneraci hepatocytů a jejich nekrózu, přičemž nekrotické hepatocyty jsou zvětšené, mají volnou cytoplazmu, retikulární formaci, zmizelé jádro, retikulární nebo peříčkovou nekrózu a neúplnou segmentaci pojivové tkáně kolem pseudolalůčku.

Další významnou metabolickou poruchou je hemosideróza, což je akumulace železa (hemosiderinu) v jaterní tkáni. Příčinou jeho usazování je především masivní destrukce erytrocytů a rozklad hemoglobinu, například při chronické hemolytické anémii nebo intrahepatální krvácení. Hemosiderin se hromadí především v hepatocytech, a to zejména v Kupfferových buňkách, přičemž pigmentace Kupfferových buněk je výraznější při opakovaných transfuziích. Hemosideróza je spojena s hemochromatózou, systémovým onemocněním s vrozenými poruchami metabolismu železa. V pozdějších fázích je tato porucha doprovázena jaterní fibrózou nebo cirhózou.

Glykogenóza je dalším typem metabolické poruchy, která spočívá v abnormální akumulaci glykogenu v tkáních, zejména v játrech, srdci, ledvinách a svalech. Tento stav je způsoben vrozenými autosomálně recesivními mutacemi a vede k projevům jako hypoglykémie, opožděný vývoj a ketonurie. Mikroskopicky je patrné zvětšení jater, které mohou být až třikrát větší než normální. Hepatocyty jsou značně zvětšené, s bledou cytoplazmou a volnými granulemi.

Lipóza, což je akumulace lipidů v tkáních, je dalším důsledkem poruchy metabolismu lipidů. Tato porucha je většinou způsobena genetickými deficity enzymů podílejících se na metabolizmu lipidů, což vede k jejich hromadění v tkáních. Příkladem takové poruchy je Niemann-Pickova nemoc, která postihuje játra, slezinu, kostní dřeň a lymfatické uzliny a je charakterizována zvětšením jater, zejména v důsledku hromadění sphingomyelinu.

Zároveň existují i různé poruchy oběhu, které mají závažný dopad na játra. Jednou z takových poruch je obstrukce portální žíly. Tento stav může být vyvolán různými onemocněními, jako je jaterní cirhóza, jaterní nebo pankreatická karcinomatoza, stejně jako infekce, které vedou k trombóze portální žíly. Při této trombóze nevzniká ischemická nekróza, ale dochází k výskytu tzv. Zahnovy infarkty – oblasti s ostře ohraničeným červenooranžovým zbarvením. Tento stav je spojen s atrofii hepatocytů a stagnací krve v rozšířených sinusoidních cévách.

Každá z těchto poruch má své specifické projevy a léčbu, která se musí přizpůsobit individuálním potřebám pacienta. V některých případech se může stát, že jaterní cirhóza, hepatitida nebo další závažné komplikace vedou k nevratným poškozením jaterní tkáně. Proto je včasná diagnostika a léčba nezbytná pro zlepšení prognózy pacientů.