Proč je důležité brát vědu vážně v dnešní společnosti?

V moderním světě, kde se stále více prosazují racionální a vědecké přístupy k řešení problémů, je znepokojivé vidět, jak někteří politici a veřejní činitelé stále odmítají vědecké důkazy a upřednostňují víru, tradice a ideologie, které jsou v rozporu s empirickými fakty. Tato neosvětlená a iracionální forma myšlení má vážné důsledky, nejen pro jednotlivce, ale i pro celou společnost. Ačkoliv existuje mnoho zemí, které stále staví na monarchiích a autokraciích, kde víra a tradice dominují nad vědeckým pokrokem, je důležité, aby západní svět a země, které hodnotí rozum a racionalitu, nadále vytrvávaly v podpoře vědy.

Historie Spojených států amerických je silně spjata s vírou v sílu vědy. Již v roce 1790, krátce po svém zvolení, George Washington ve svém poselství Kongresu uvedl, že „neexistuje nic, co by lépe zasloužilo vaši ochranu než podpora vědy a literatury. Znalosti jsou v každé zemi nejjistějším základem veřejného štěstí“ (Clark 2015). Toto poselství zdůrazňuje klíčovou roli vědy pro společenský pokrok. V průběhu historie, zejména ve 20. století, se věda a technologie staly neoddělitelnou součástí americké identity a prosperity.

Avšak v současnosti se stále více setkáváme s politiky, kteří se vůči vědeckým poznatkům staví skepticky, ba dokonce je odmítají. Například Paul Broun, bývalý člen Sněmovny reprezentantů, označil evoluci, teorii velkého třesku a embryologii za „lži přímo z pekla“. Takový přístup, zejména od osoby s lékařským titulem, je nejen neosvětlený, ale i nebezpečný. Broun, který sloužil ve vědeckém výboru, a další podobní politici šíří ideologie, které mají reálné dopady na rozhodování v oblasti vědy a výzkumu.

V poslední době je ale nejvíce pozornosti věnováno postojům Donalda Trumpa vůči vědeckým faktům a jeho vlivu na americkou politiku. Pod jeho vedením došlo k významnému oslabení vědy v rozhodovacích procesech. Trumpova administrativa byla kritizována za ignorování vědeckých důkazů, zejména pokud jde o klimatické změny. Zastavení vědeckých studií, které by mohly ohrozit politický program administrativy, či vytváření podmínek, které potlačují nezávislý výzkum, jsou příklady toho, jak může být věda zneužita a znevážena.

Podle zprávy Unie znepokojených vědců (UCS) z roku 2019 Trumpova vláda oslabovala procesy, které by měly řídit využívání vědeckých důkazů při tvorbě politiky. Zastavení činnosti vědeckých poradců, politizace grantů a potlačování informací o klimatických změnách ukazují, jak může vláda negativně ovlivnit vědecký pokrok a schopnost čelit výzvám v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí.

Pokud se podíváme na Trumpova jmenování na klíčové pozice, zjistíme, že mnozí lidé ve vládě neměli žádnou vědeckou kvalifikaci, což vedlo k rozhodnutím, která opomíjela odborné poradenství. Například jmenování Scotta Pruitta, který dlouhodobě zpochybňoval vědecké důkazy o klimatických změnách, na pozici šéfa Agentury pro ochranu životního prostředí, bylo jedním z nejvíce diskutovaných příkladů. Po sérii skandálů byl Pruitt v roce 2018 nahrazen Andrewem Wheelerem, který rovněž neměl žádné odborné zkušenosti v oblasti životního prostředí.

V konečném důsledku jde o to, že věda není pouhým nástrojem pro zlepšení našich technologií a zdravotní péče, ale klíčovým prvkem, který zajišťuje přežití naší civilizace v rychle se měnícím světě. Vědecké metody a poznatky nám umožňují porozumět světu kolem nás a činit informovaná rozhodnutí, která mají přímý dopad na naše životy. Negování těchto faktů nejenže ohrožuje naši budoucnost, ale také zpochybňuje samotnou podstatu demokracie a racionality, na které je naše moderní společnost založena.

Jaký vliv má populismus na současnou politiku a společnost?

V posledních letech se stále více vynořují populistické tendence v politických procesech na celosvětové úrovni. Populismus, i když často vnímán jako reakce na frustraci běžných lidí s tradičními politickými elitami, má hluboký vliv na demokratické struktury a vztahy mezi státy. Jak tento fenomén ovlivňuje nejen politiku, ale i sociální a kulturní klima?

Populistické ideologie se často zaměřují na ideu "lidu proti elitám", a to nejen na národní úrovni, ale i v globálním měřítku. Populisté se staví do pozice vůdců, kteří reprezentují "skutečné" zájmy obyčejných lidí proti zkorumpovaným elitám, jež podle jejich názoru nejednají v zájmu národa. Tento jazyk je přitahující, zejména ve chvílích politických krizí nebo ekonomických obtíží, kdy se lidé cítí opuštěni a ignorováni. V některých případech populisté dokonce využívají rasistických, nacionalistických a xenofobních tónů, které mají mobilizovat emoce a vytvořit vnějšího nepřítele.

V posledních letech, zejména během vlády Donalda Trumpa v USA, ale i v dalších zemích jako Polsko, Maďarsko, Itálie a Brazílie, se populismus stal silným faktorem, který měnil nejen vnitrostátní politiku, ale i vztahy mezi státy. Tento fenomén neznamená pouze ideologické změny, ale má zásadní důsledky pro fungování demokratických institucí. Populisté často podkopávají důvěru v instituce, které považují za součást "establishmentu", což může vést k destabilizaci politických systémů.

Jedním z charakteristických rysů populistických vůdců je schopnost využívat moderní komunikační technologie, zejména sociální média, k dosažení přímé a okamžité komunikace s voliči. To jim umožňuje obejít tradiční mediální kanály a vytvářet vlastní verzi reality, která může být v přímém konfliktu s objektivními fakty. Tento styl komunikace se ukázal jako velmi účinný při mobilizaci veřejnosti a získávání podporovatelů, ale i při manipulaci s informacemi, což může vést k erodování veřejné diskuse a nárůstu dezinformací.

Populismus také vytváří tlak na politické elity, aby přehodnotily své postoje a přístup k některým klíčovým otázkám. V některých případech se populisté stávají hlasy, které zdůrazňují národní zájmy na úkor mezinárodních dohod nebo záměrně ignorují globální problémy, jako je změna klimatu. V tomto kontextu je třeba brát v úvahu, že populisté mohou přispět k izolacionismu, což má vliv na mezinárodní spolupráci a stabilitu.

Je také nezbytné si uvědomit, že populismus není homogenní fenomén. V různých regionech a v různých historických obdobích může mít populismus různé podoby. Některé formy populismu se mohou zaměřit na nacionalistické, autoritářské tendence, zatímco jiné mohou vycházet z radikální levice, kde se zaměřují na boj proti ekonomickým nerovnostem a systémové nespravedlnosti. Ačkoli se populismus často vnímá jako "proti-elitářský", v mnoha případech může paradoxně vést k posílení mocenských struktur v rukou několika jedinců, což ohrožuje samotné základy demokratického systému.

Pokud chceme skutečně porozumět populismu a jeho vlivu, musíme také reflektovat jeho roli v mediálním prostoru a v rámci politických a kulturních konfliktů. To zahrnuje nejen analýzu konkrétních politických vůdců, ale i širší pochopení, jak populismus formuje veřejný diskurs a jak může měnit naše hodnoty, postoje a názory na politiku.