Formování univerzálních učebních dovedností u žáků nižších tříd v podmínkách realizace FGOŠ

Formování VVV mladších školáků v podmínkách realizace FGOŠ
„Pověz mi to a zapomenu.
Ukaž mi to a zapamatuji si to.
Zapoj mě a naučím se to.“
Čínské přísloví.

Škola se dnes rychle mění a snaží se držet krok s dobou. Hlavní změnou ve společnosti, která ovlivňuje i situaci ve vzdělávání, je zrychlení tempa rozvoje. To znamená, že škola musí připravovat své žáky na život, o kterém sama ještě neví. Moderní učitel musí přehodnotit cíle a hodnoty základního vzdělávání, formulované v novém standardu pro základní školy.
Hlavním cílem školního vzdělávání, místo prostého předávání znalostí, dovedností a schopností od učitele k žákovi, se stává rozvoj schopnosti žáka samostatně stanovovat vzdělávací cíle, navrhovat cesty k jejich realizaci, kontrolovat a hodnotit své úspěchy, jinými slovy – formování dovednosti učit se. Žák se musí stát „architektem a stavitelem“ vzdělávacího procesu. Učit se sám – to je úkol, jehož úspěšné řešení závisí na schopnosti učitele organizovat vzdělávací činnost žáků. Již V.A. Suchomlinskij poznamenal: „Všechny naše plány, všechny naše hledání a konstrukce se změní v prach, pokud žák nemá touhu se učit.“

• realizace prevence psychického přetížení a zranění dětí na začátku školní docházky a při přechodu na střední školu;

• provádění korekčně-logopedické práce na prevenci poruch čtení a psaní u mladších školáků, na rozvoji zrakově-prostorových funkcí, paměti, pozornosti, analyticko-syntetické činnosti;

• výzkum dynamiky rozvoje určitých kvalit osobnosti (zodpovědnost, samostatnost), sebehodnocení, motivy vzdělávací činnosti a další;

• studium úrovně rozvinutí kognitivní, emocionální, volní sféry, včetně těch, které určují připravenost na pokračování ve vzdělávání.

2. Přiřazení členům rodiny žáků role plnohodnotného účastníka vzdělávací činnosti. Rodiče žáků jsou informováni o obsahu vzdělávání a přístupech k hodnocení jeho výsledků, psychologicko-pedagogické adaptaci dítěte na školní vzdělávání, socializaci mladšího školáka na všech fázích vzdělávání. Za tímto účelem se pořádají tematické rodičovské schůzky a konzultace k aktuálním otázkám psychologie a didaktiky.
   Rodiče se účastní vyučování a mimoškolních aktivit společně s psychologem. Rodiče žáků jsou zapojeni do organizace zdravotní péče a realizace kulturně-vzdělávacích programů.

3. Potřeba vědomého odporu vůči objektivně existujícím negativním jevům současné společnosti:
   Práva a povinnosti účastníků vzdělávacího procesu jsou zakotvena ve veřejné dohodě mezi gymnáziem a rodiči žáka.
   Ukazatele plnění vzdělávacího programu základního vzdělávání GBOU gymnázia jsou:

• zachování fyzického a psychického zdraví žáků,

• pozitivní dynamika jejich intelektuálního a sociálního rozvoje,

• stabilní motivace a připravenost k poznávání – touha a schopnost učit se, psychologická připravenost na pokračování ve vzdělávání.
  Jedním z nejdůležitějších cílů základního vzdělávání v souladu s Federálním státním vzdělávacím standardem základního vzdělávání je formování vzdělávací činnosti.
  Termín „univerzální vzdělávací činnosti“ znamená umění učit se, tedy schopnost člověka k seberozvoji a sebeposílení prostřednictvím vědomého a aktivního osvojování nového sociálního zážitku.
  Úspěšné řešení vzdělávacích úkolů předpokládá, že žák:

• umí si stanovit cíle (úkoly),

• ovládá způsoby nebo vytváří způsoby řešení stanoveného úkolu,

• umí kontrolovat, hodnotit a opravit svou činnost.
  

  Výslednost vzdělávání se projevuje také v tom, že v průběhu vzdělávací činnosti dítě dokáže odpovědět pro sebe i pro ostatní na takové otázky, jako: „Co je třeba udělat? Proč to dělám? Jakým způsobem to dělám? Jak mohu zkontrolovat správnost svých činností? Jak hodnotím to, co jsem udělal? Jak hodnotím to, jak jsem to dělal? Jak mohu opravit to, co se mi nepodařilo?“
  
  Takto rozvoj osobnosti žáka na základě osvojení univerzálních vzdělávacích činností tvoří cíl a hlavní výsledek školního vzdělávání. Do značné míry je dosažení tohoto vzdělávacího výsledku spojeno s rozvojem metapředmětových univerzálních vzdělávacích činností. Mít metapředmětové VVV znamená, že žák nejen řeší vzdělávací a kognitivní úkoly, ale také si uvědomuje způsoby, které použil. To mu umožňuje vybírat nejrozumnější a nejpřesnější způsoby pro řešení vzdělávacích úkolů a dosažení vzdělávacích cílů, tedy řídit svou činnost.
  Při vývoji FGOŠ NOO druhé generace bylo věnováno zvláštní pozornost kompetenčnímu a systémově-aktivnímu přístupu.
  Současný přístup ve vzdělávání nepopírá význam formování pevných předmětových ZUŽ, které jsou potřebné, ale nestačí pro úspěšný rozvoj osobnosti dítěte. Právě proto se dnes stává stále aktuálnější použití výchovných metod a metod, které formují schopnosti samostatně získávat nové vědomosti, shromažďovat potřebné informace, formulovat hypotézy, dělat závěry a dedukce.
  
  Před školou a žákem stojí úkol ne pouze se učit základy matematiky, literatury, okolního světa, ale především úkol rozšíření a zkomplikování individuálních poznávacích zdrojů v procesu osvojování příslušné učební disciplíny. Integrace, zobecnění, porozumění novým vědomostem, jejich spojování s životními zkušenostmi dítěte na základě formování schopnosti učit se. Je známo, že efektivní je ten, kdo se ne jen učí, ale ten, u koho jsou vytvořeny mechanismy získávání, organizace a aplikace vědomostí. Naučit se učit se – to je úkol, v jehož řešení dnes škola nemá alternativu. Současné potřeby žáků zůstanou nenaplněny, pokud se žák v procesu vzdělávání nestane subjektem vzdělávání. Vzhledem k tomu se velmi důležitým stává proces formování a rozvoje VVV za podmínek zvyšování objemů informací a její rychlé zastarávání. Proto jsou VVV nejdůležitější složkou standardů druhé generace a zajišťují formování klíčových kompetencí žáků.
  
  Šabanova E.A., učitelka základní školy