V posledních letech se umělá inteligence (AI) stále více etablovala v různých oblastech medicíny. Jejím hlavním cílem je podpořit lékaře při diagnostice a léčbě, aniž by ztrácela kontakt s pacientem. Technologie jako algoritmy a strojové učení umožňují přinášet nové přístupy k léčbě, které mohou zásadně zlepšit efektivitu zdravotní péče.

Jedním z pokrokových využití AI je algoritmus DeepBreath, který je schopen detekovat změny v plicní tkáni ještě před nástupem příznaků onemocnění, například Covid-19. V počátečních fázích testování tento algoritmus prokázal, že dokáže identifikovat asymptomatické nositele SARS-CoV-2. To je nesmírně důležité, protože až 80 % infekcí Covid-19 probíhá bez příznaků, přičemž nositelé této infekce jsou stále infekční. Podle Hartleyho, jednoho z odborníků v oblasti vývoje těchto technologií, vědci usilují o vytvoření nástrojů, které budou i po pandemii nadále užitečné.

Dalším příkladem pokroku je využití AI při kolonoskopii. Zde se umělá inteligence používá k analýze obrazů z vnitřku střeva. Lékař stále provádí vyšetření klasickým způsobem, avšak software, který je možné zapnout jediným tlačítkem, pomáhá identifikovat možné problematické oblasti, které by mohly uniknout pozornosti odborníka. Díky tomu lze zvýšit šanci na včasné zjištění onemocnění až o 15 %. Tento pokrok však jde ještě dál, když se vyvíjejí systémy, které nevyžadují použití kolonoskopu. Namísto toho malý robot s kamerou a chirurgickými nástroji prozkoumá střevo bez potřeby invazivního zásahu.

Pokroky v medicíně však nejsou omezeny pouze na diagnostiku. S pomocí 3D tisku a pokročilého zpracování obrazů se vědcům podařilo vyvinout prototyp umělého srdce. Srdce, vyrobené z lidských buněk, je prvním kompletním srdcem, které bylo vytvořeno 3D tiskem. I když tento orgán není zatím schopen plně vykonávat funkci lidského srdce, představuje zásadní krok k řešení problému nedostatku dárcovských orgánů. V budoucnu by mohla tato technologie pomoci tisícům pacientů, kteří na transplantaci čekají. Umělé srdce má tu výhodu, že je plně kompatibilní s tělem pacienta, protože je vyrobeno z jeho vlastních buněk. Tento přístup eliminuje riziko odmítnutí transplantátu, které je častým problémem u běžných transplantací.

Zajímavý pokrok zaznamenali i vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT), kteří vyvinuli antibiotikum nazvané halicin. Tento nový lék není variací na již existující léky, ale jde o zcela nový objev, který je účinný i proti bakteriím, jež jsou rezistentní vůči běžným antibiotikům. Halicin ukázal v laboratorních podmínkách schopnost zabíjet bakterie, aniž by si na něj vytvořily rezistenci, což je problém, který trápí současnou antibiotickou terapii. Podle vědců by tento objev mohl znamenat revoluci v léčbě bakteriálních infekcí v budoucnosti.

AI má také vliv na predikci fyzického stárnutí sportovců. Výzkumníci na Saarland University vyvinuli model, který dokáže předpovědět úbytek výkonnosti sportovců v průběhu stárnutí. Na základě dat více než 5 000 švédských atletů se vědcům podařilo vytvořit algoritmus, který umí z jediné měření odhadnout, jak si sportovec povede v pozdějším věku. Tento výzkum by mohl nejen pomoci lépe plánovat kariéry profesionálních sportovců, ale také přispět k personalizovanému přístupu v oblasti geriatrie.

Všechny tyto pokroky ukazují na obrovský potenciál, který umělá inteligence v medicíně skrývá. Od včasné diagnostiky až po vývoj nových léčiv a umělých orgánů — AI je technologií, která má šanci změnit způsob, jakým přistupujeme k léčbě a zdravotní péči obecně. Před námi je ještě mnoho výzev, ale je jasné, že AI bude hrát klíčovou roli v budoucnosti medicíny.

Jak anamorfóza ovlivnila vývoj umění a vědy?

Anamorfóza je technika zobrazení, která vytváří iluzi, jež je závislá na konkrétním úhlu pohledu. V 17. století začaly být techniky anamorfózy široce známé, především díky matematickému dílu Charlese Ozanama Mathematical Recreations. V období mezi lety 1669 a 1685 byla anamorfóza, včetně perspektivních a zrcadlových verzí, představena čínskému císaři K’ang-hi a mnišské komunitě Peking Mission. Nicméně Číňané již v pozdní Mingově dynastii vytvářeli rozsáhlé množství anamorfních obrazů. Na rozdíl od západního způsobu využívání polotónů, čínské anamorfózy byly obvykle vytvářeny ručně.

Přestože se v západní Evropě postupně začala šířit geometrií podložená anamorfóza, čínské techniky, zaměřující se hlavně na erotické náměty, pravděpodobně ovlivnily evropskou produkci, a nikoliv naopak. Tyto techniky nebyly spojeny s klasickým geometrickým pojetím anamorfózy, nýbrž spíše s optickými metodami, které nevyžadovaly zcela přesný matematický základ.

V barokním období se anamorfóza stala významným prvkem pro vytváření iluzorních efektů. Vynikajícím příkladem je strop kostela svatého Ignáce v Římě, kde Andrea Pozzo využil anamorfní malbu k tomu, aby vytvořil iluzi kopule, přestože ve skutečnosti se jednalo o plochý strop. Tento trik byl dosažen tak, že pouze z jednoho konkrétního místa v chrámu bylo možné vidět dokonalou iluzi.

V osmnáctém a devatenáctém století zažívala anamorfóza obrovský rozmach, nejen ve výtvarném umění, ale také v oblasti zábavy a populární kultury. Různé politické, obscénní a populární náměty, často v kombinaci s renesančními rytinami, byly v té době velmi populární. Edgar Allan Poe v povídce Ligeia popisuje místnost plnou „jednoduchých monstrózností“, které se při pohybu vyhlazeného pohledu proměňují v „nekonečnou řadu děsivých tvarů“.

Technika anamorfózy měla také svůj vliv na surrealisty, kteří, inspirováni těmito iluzemi, začali experimentovat s deformovanými perspektivami a radikálním zkrácením. Salvador Dalí vnesl do svého malířství silně zkrácenou perspektivu, což vedlo k vývoji ještě výraznějších forem anamorfóz, jak je možné vidět na jeho dílech, například v instalaci Mae West Lips Sofa, kde nábytek vypadá jako tvář známé filmové hvězdy, pokud je pozorován z určitého úhlu.

Ve dvacátém století začali umělci, jako například M. C. Escher, a matematici, jako Roger Penrose, využívat anamorfózu k vytváření tzv. „imposibilních objektů“, které nelze fyzicky vytvořit, ale díky anamorfóze se objevují jako reálné objekty, pokud je pozorujeme pod určitým úhlem. Takové objekty, jako je Neckerův kubus nebo Penrosův trojúhelník, jsou jedním z nejznámějších příkladů této fascinující techniky.

Anamorfóza se také stala součástí filmového průmyslu. Mnohé filmové efekty, například z populárních filmů Pán prstenů a Hobit, využívají nátlakové perspektivy, které umožňují, aby postavy vypadaly obrovské nebo miniaturní, aniž by bylo potřeba použít digitální efekty. Stejnou techniku lze pozorovat v televizních sportovních přenosech, kde jsou loga na fotbalových hřištích nebo rugbyových stadionech zobrazená tak, že z pohledu kamery se zdají být správně orientována a čitelná, ačkoliv jsou na hřišti napsána šikmo nebo zrcadlově.

Anamorfóza byla dokonce využívána pro různé praktické účely. Například na silnicích a chodnících jsou texty, jako jsou jména ulic nebo varovné nápisy, často zobrazeny pod takovým úhlem, že jsou čitelné pouze při pohledu z určitého místa, například z okna jedoucího vozidla. Tato technika byla také použita při návrhu širokoúhlých formátů filmového zobrazení, jako jsou Cinemascope nebo IMAX, kde je obraz deformován tak, aby mohl být projektován na širší obrazovku, než jaký je skutečný formát filmu.

Důležitým vývojem v rámci anamorfózy je její využívání v různých vědeckých a bezpečnostních oblastech. Zatímco některé techniky jako steganografie, která skrývá informace v obrazech, využívají optických iluzíí k maskování dat, ve forenzní vědě je rozpoznávání obrazů, identifikace obličejů a otisků prstů závislé na matematických principech a obrazových procesech, které byly původně ovlivněny technikami anamorfózy.

Tento historický a vědecký přehled ukazuje, jak se technika anamorfózy, která byla původně uměleckým trikem, postupně stala významnou součástí široké škály oblastí, od zábavy po vědecké výzkumy. Anamorfóza nejen že ilustruje fascinující vztah mezi vnímáním a realitou, ale její aplikace ukazují, jak umění a věda často navzájem prolínají a obohacují se o nové způsoby vidění světa.

Jaké rozdíly existují v přístupu k umělé inteligenci mezi Argentinou a Uruguayí?

V roce 2019 byly zveřejněny strategie umělé inteligence (AI) pro Argentinu i Uruguayskou, které na první pohled vykazují několik podobností. Obě byly navrženy předchozími administrativami, které již byly v národních volbách poraženy, a obě byly publikovány v relativně krátkém časovém rozmezí. Nicméně při bližším pohledu se ukazuje, že obě strategie jsou podpořeny různými prioritami, což odráží specifické politické a ekonomické prostředí každé země.

Argentina představila širokou AI strategii, která se zaměřuje především na podporu AI v soukromém sektoru, minimalizaci etických rizik a rozvoj talentů, mezi jinými cíli. Na druhé straně, uruguayská strategie byla stručnější a zaměřovala se zejména na využití AI v rámci veřejné správy. To ukazuje, že i když obě země v roce 2019 publikovaly své plány, jejich přístupy a cíle byly v zásadě odlišné. Uruguay kromě toho v roce 2020 představila "Agenda Digital 2020", která se věnovala širšímu pohledu na digitální transformaci v zemi a měla více společného s argentinskou strategií než původní plán pro AI. Obě země také vydaly doplňkové dokumenty a zprávy, které tyto strategie podporují a dávají širší kontext pro porovnání jejich přístupů.

Při analýze politických kontextů, které ovlivnily obě strategie, je nutné poznamenat, že Argentinská strategie byla vydaná v době vlády prezidenta Mauricia Macriho, který se v roce 2019 rozhodl pro změny zaměřené na ekonomiku a technologický rozvoj. Tento plán byl však přerušen po nástupu prezidenta Alberta Fernándeze v roce 2020, kdy se hlavní pozornost přesunula na řešení pandemie COVID-19. Na druhé straně, Uruguay zažila změnu vedení v roce 2019, kdy byla socialistická vláda nahrazena pravicovým prezidentem Luisem Lacalle Pouem. Tento přechod probíhal plynuleji a umožnil rozvoj digitálních iniciativ i v průběhu krize způsobené pandemií.

Co se týče konkrétních cílů, argentinská strategie klade větší důraz na komerční aspekty AI, což odráží její zaměření na rozvoj startupů a technologických gigantů. Argentina má na rozdíl od Uruguaye daleko větší počet technologických startupů, což jí dává výhodu v oblasti rozvoje komerčních aplikací AI. Například v Argentině funguje více než 6000 technologických startupů, zatímco v Uruguayi jich je pouze 185. Tato dynamika je podpořena legislativními změnami, které umožňují rychlou registraci podniků a daňovými výhodami pro investory do startupů. I když argentinská ekonomika čelí častým krizím a vysoké inflaci, 2019 AI strategie vyzdvihuje podporu pro technologický sektor jako klíčovou pro ekonomický růst.

Uruguay se naopak soustředí spíše na udržitelný rozvoj a bezpečnostní aspekty spojené s AI. Strategie Uruguaye se nezaměřuje na rozvoj komerčních sektorů, ale klade důraz na implementaci AI do veřejné správy, což znamená, že jejím cílem je zefektivnit fungování státu a zlepšit vztah mezi občany a vládou. Uruguayská AI strategie proto navrhuje školení pro všechny vládní pracovníky a vypracování standardů pro auditování rozhodovacích algoritmů, které by měly být používány ve veřejné správě. Tato orientace na zajištění efektivnosti veřejných služeb prostřednictvím technologie činí uruguayskou strategii zajímavým příkladem pro státní správu a její digitalizaci.

Pokud se podíváme na připravenost veřejného sektoru na AI, Uruguay jednoznačně vede. Zatímco argentinská strategie obsahuje návrhy na digitalizaci vládních služeb, včetně iniciativ jako "Boti", virtuálního asistenta pro komunikaci s občany v Buenos Aires, uruguayská strategie se přímo zaměřuje na zlepšení vztahu mezi státem a občany prostřednictvím technologických inovací. To zahrnuje implementaci konkrétních školení a programů pro vládní pracovníky, čímž se zajišťuje lepší využívání AI v rámci státní správy.

Zatímco vize obou strategií jsou ambiciózní, je důležité si uvědomit, že každá z nich přináší jiný přístup k implementaci a měření úspěchu. Uruguayská strategie se vyznačuje konkrétními kroky a definovanými cíli, což zvyšuje pravděpodobnost její úspěšné implementace. Naopak argentinská strategie, i když zahrnuje konkrétní iniciativy, se zdá být více orientována na dlouhodobý ekonomický růst a podporu podnikání, než na přímou digitalizaci veřejné správy.

Ve srovnání obou strategií je zřejmé, že každá země má jiné politické, ekonomické a sociální kontexty, které formují jejich přístup k AI. Pro Argentinu znamená AI příležitost k rozvoji technologického sektoru a ekonomické transformaci, zatímco pro Uruguay je AI nástrojem pro zefektivnění veřejné správy a zlepšení služeb pro občany.

Jak se ztratit mezi dvěma světy: Dvojí tvář Lolandy a Francesky
Jak se Daniel Oduber a Oscar Arias stali politickými ikonami Costa Riky?
Jaký byl skutečný význam posvátných symbolů starověkého Egypta?
Jaké jsou základní chemické vlastnosti a význam karboxylových kyselin?
Jaké důsledky mají bronchiektázie a silikóza na dýchací systém?