Alzheimerova choroba představuje nejčastější formu demence a je charakterizována progresivní kortikální degenerací mozku. Symptomy se objevují většinou po 50. roce života a incidence prudce roste s věkem — mezi pacienty ve věku 85–89 let dosahuje prevalence téměř 47 %. Onemocnění se projevuje zhoršováním kognitivních funkcí — paměti, inteligence, orientace, úsudku, emocí a chování. Během pěti až deseti let vede zpravidla k úmrtí na sekundární infekce a systémové selhání organismu.

Etiologie Alzheimerovy nemoci zůstává z převážné části nejasná. U 5–10 % případů se jedná o formu familiární, spojenou s genetickými mutacemi na chromozomech 21, 19, 14 a 1. Významnou roli hraje patologická akumulace β-amyloidového proteinu (Aβ), který vzniká poruchou degradace amyloidového prekurzorového proteinu. Výsledkem je neurotoxická ložiska, která narušují synaptickou funkci a neuronální integritu.

Makroskopicky se mozek pacientů vyznačuje kortikální atrofií a rozšířením mozkových sulků především ve frontálních, temporálních a parietálních lalocích. Dochází k výraznému zvětšení mozkových komor v důsledku úbytku mozkové tkáně.

Mikroskopické změny jsou komplexní a zahrnují čtyři hlavní patologické struktury. Neuritické (senilní) plaky jsou extracelulární kulovitá ložiska dystrofických neuritů s centrálním amyloidovým jádrem, které imunohistochemie potvrzuje jako Aβ pozitivní. Neurofibrilární klubka představují intracelulární shluky filament, viditelné v cytoplazmě neuronů především v entorinální kůře, hipokampu, amygdale a dalších subkortikálních strukturách. Granulovakuolární degenerace se vyznačuje malými vakuolami s argyrofilními granulami v cytoplazmě, převážně v pyramidových buňkách hipokampu. Hirano tělíska, tvořená převážně aktinem, mají tvar eosinofilních prutů a vyskytují se rovněž v hipokampálních neuronech.

Parkinsonova nemoc je chronické, pomalu progredující neurodegenerativní onemocnění postihující především substantia nigra. Typicky se objevuje mezi 50. a 80. rokem života a její etiopatogeneze zůstává ne zcela objasněná. Charakteristická je selektivní degenerace dopaminergních neuronů. Toxiny jako MPTP nebo genetické predispozice (např. mutace v genu PARK-1 spojená s alfa-synukleinem) zvyšují riziko onemocnění.

Makroskopicky je zřejmá bledost substantia nigra a locus coeruleus. Mikroskopicky dochází k úbytku pigmentovaných neuronů, přičemž v přežívajících buňkách se objevují Lewyho tělíska — eozinofilní intracelulární inkluze tvořené jemnými filamenty, s hustým jádrem a volnějším okrajem.

Klinické projevy Parkinsonovy choroby zahrnují klidový třes, rigiditu, bradykinezi, poruchy posturální stability, potíže se zahájením a zastavením pohybu, a mimický deficit. V pozdějších stádiích

Jaké jsou hlavní příčiny a klinické projevy bakteriální pneumonie?

Pneumonie je jednou z nejčastějších nemocí dýchacího systému, která představuje jak akutní, tak i chronické onemocnění plic. Vzhledem k širokému spektru příčin a různorodosti projevů je pneumonie komplexním diagnostickým a terapeutickým problémem. Podle údajů Světové zdravotnické organizace způsobuje pneumonie až 75 % úmrtí na akutní respirační onemocnění a je šestou nejčastější příčinou úmrtí v Číně.

Existuje několik různých typů pneumonie, které se liší nejen podle etiologie, ale také podle lokalizace a charakteristiky zánětlivého procesu. Pneumonie může být způsobena různými patogeny, mezi které patří bakteriální, virové, mykoplazmatické, plísňové nebo parazitické infekce. Kromě infekčních příčin mohou některé formy pneumonie vznikat i na základě fyzikálně-chemických faktorů, jako je radiační pneumonie nebo aspirační pneumonie. Mezi nejběžnější typy pneumonie patří lobární, lobulární (bronchopneumonie) a intersticiální pneumonie.

Bakteriální pneumonie

Bakteriální pneumonie představuje přibližně 80 % všech případů pneumonie a je nejběžnějším typem. Nejčastěji je způsobena pneumokoky, které infikují plicní tkáň a způsobují akutní fibrinózní zánět. Lobar pneumonia (lobární pneumonie) a lobulární pneumonia (také známá jako bronchopneumonie) jsou dvě základní anatomické a radiologické formy akutní bakteriální pneumonie.

Lobární pneumonie

Tento typ pneumonie je primárně způsoben pneumokoky, přičemž ve více než 90 % případů se jedná o nejnebezpečnější kmeny typu III. Příznaky se obvykle objeví náhle a zahrnují vysokou horečku, třesavku, bolest na hrudi při dýchání a produktivní kašel s hnisavým sputem. U některých pacientů se může objevit i hemoptýza. Pneumokoky způsobují těžký zánět, který může vést k celkové intoxikaci a hypoxii, což se projevuje zhoršeným dýcháním a cyanózou.

Lobar pneumonia má čtyři fáze vývoje: obstrukci, červenou hepatizaci, šedou hepatizaci a nakonec rozřešení. V první fázi je postižená laloková tkáň těžká, červená a ztuhlá, což je doprovázeno zánětlivým exsudátem a přítomností bakteriemi v alveolech. Po několika dnech přechází nemoc do fáze červené hepatizace, kdy zánět stále pokračuje, ale začíná být více fibrinózní. Dále se dostáváme do fáze šedé hepatizace, kde dochází k rozpadu červených krvinek, což způsobí změnu barvy postižené tkáně na šedou.

V případech, kdy je léčba zahájena včas, může nemoc přejít do fáze rozřešení, kdy enzymy rozkládají exsudát a tělo ho buď reabsorbuje, nebo ho vyloučí. Bez včasné antibiotické terapie může však dojít k vážným komplikacím, jako je plicní nekroza, abscesy, empyém nebo sepse.

Lobulární pneumonie

Lobulární pneumonie, známá také jako bronchopneumonie, je obvykle způsobena pyogenními bakteriemi, jako je Staphylococcus aureus nebo hemolytické streptokoky. Tento typ pneumonie začíná v bronchiolách a postupně se šíří do okolní plicní tkáně. Nejčastěji postihuje děti a starší osoby. Klinické příznaky zahrnují kašel, horečku a purulentní sputum. Charakteristické je i nepravidelně rozmístěné zánětlivé ložisko, které může mít průměr 3–4 cm. Na rentgenových snímcích jsou patrná rozptýlená drobná opacita.

Lobulární pneumonie má mírnější průběh než lobární pneumonie, ale i tak může způsobit komplikace, jako je srdeční selhání, respirační selhání, sepsa, abscesy plic nebo empyém. Komplikace jsou častější než u lobární pneumonie a mohou mít fatální následky, zejména u rizikových skupin, jakými jsou děti a senioři.

Další důležité bakteriální příčiny pneumonie

Jedním z významných patogenů, který může způsobit závažné formy pneumonie, je Haemophilus influenzae. Tento mikroorganismus je obzvlášť nebezpečný u dětí a dospělých s chronickými plicními onemocněními, jako je chronická bronchitida, cystická fibróza nebo bronchiektázie. Haemophilus influenzae může také zhoršit akutní exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci (COPD), což způsobuje těžký průběh onemocnění.

Včasná diagnostika a správná antibiotická léčba jsou klíčové pro zvládnutí bakteriální pneumonie a prevenci závažných komplikací. Doporučuje se také sledování možných následků, jako je fibróza plicní tkáně, která může vést k trvalému poškození plicní funkce, pokud není včas rozpoznána a léčena.

Jak navrhnout a realizovat systémy pro udržení pozice plovoucích struktur?
Jak poznat, что происходит вокруг нас, не зная всей правды?
Jak pandemie přetvářela politickou rétoriku a veřejné vnímání: Případ Donalda Trumpa