Při návrhu a realizaci systémů pro udržení pozice plovoucí struktury je důležité zaměřit se nejen na její stabilitu a bezpečnost, ale také na detaily, které mohou ovlivnit dlouhodobou životnost a efektivitu těchto konstrukcí. Správné provedení betonážních a zpevňovacích prací, ochrana před korozí, pečlivé ukládání výztuže a správné použití tendónů, to vše je klíčové pro dosažení optimálních výsledků při stavbě plovoucí infrastruktury.

Betonové konstrukce vyžadují preciznost při spojování různých vrstev betonu, zejména v místech, kde je nutné dosáhnout vodotěsných spojů. Před položením nového betonu je nutné důkladně navlhčit vertikální spáry a ošetřit je cementovou maltou, speciální cementovou pastou nebo epoxidovým nátěrem. Pokud jsou požadovány vodotěsné spoje, je třeba odstranit těžký agregát starého betonu, což zajišťuje lepší adhezi epoxidového lepidla na povrchu.

Výztuž musí být zbavena všech nečistot, rzi, olejů nebo dalších materiálů, které by mohly ovlivnit její pevnost nebo trvanlivost. Ochranné vrstvy výztuže jsou navrženy tak, aby chránily před vlhkostí a nečistotami, které by mohly negativně ovlivnit její funkci během dlouhodobého užívání. Důraz je kladen na přesné umístění výztuže, aby se zabránilo její posunutí během betonování, což by mohlo narušit celkovou stabilitu konstrukce.

Při návrhu tendónových systémů, které jsou základem pro vertikální kotvení plovoucí struktury, se doporučuje řídit se osvědčenými normami a metodikami, například publikacemi Prestressed Concrete Institute nebo ACI 318. Každý tendón musí být uložen a napnut s maximální opatrností, přičemž se dbá na to, aby byly splněny všechny požadavky na ochranu proti korozi. Skladování tendónů je dalším důležitým faktorem, přičemž je nutné je uchovávat mimo vlhkost a chránit je před nežádoucími vlivy prostředí. Při použití ochranných nátěrů na tendóny musí být zajištěno, že nebudou mít negativní chemické nebo elektrochemické účinky na samotné materiály tendónu.

Důležitým prvkem je také správné utěsnění všech vzduchových ventilů a spojů mezi kanály tendónů, aby se zabránilo průniku vody, betonu nebo cementového malty do vnitřních prostor. Voda, která by se mohla dostat do kanálů nebo spár, může způsobit nežádoucí účinky, jako je například koroze ocelových tendónů nebo zhoršení jejich mechanických vlastností.

Kromě výše uvedených technických aspektů je třeba věnovat pozornost návrhu systému pro udržení pozice plovoucí struktury, což je klíčovým faktorem pro zajištění její stability na moři. Takové systémy mohou být navrženy jako rozprostřené kotvicí systémy nebo jako jednostranné kotvicí systémy. U jednostranného kotvení plovoucí konstrukce je běžně využíván turret mooring systém, který umožňuje relativní pohyb plovoucího tělesa vůči kotvě a tím pádem i jeho přizpůsobení směru větru a vln.

Při návrhu kotvicích systémů je nezbytné zajistit, aby všechny prvky byly navrženy a instalovány tak, aby zvládly požadované zatížení a podmínky na moři. Kotvy, lana, vlekací zařízení a příslušné hardware musí být dimenzovány podle specifických požadavků projektu a podmínek prostředí.

Dalším důležitým faktorem je volba vhodných materiálů pro kotvení a ochranu proti korozi. Při použití syntetických vláken nebo jiných inovativních materiálů musí být zajištěno, že splňují všechny normy a doporučení pro bezpečný a dlouhodobý provoz na moři. Technologie pro udržení stabilní polohy plovoucí struktury by měla být kompatibilní s ostatními systémy a zajišťovat její optimální výkonnost po celou dobu jejího užívání.

Přestože návrh a výstavba takto komplexních systémů vyžaduje vysokou odbornou připravenost a detailní analýzu, je klíčové mít na paměti, že každý komponent systému má svou roli a musí být pečlivě sladěn s ostatními částmi. Zajištění správného napnutí tendónů, správného umístění kotvicích bodů a jejich správná ochrana proti korozi jsou faktory, které mohou výrazně ovlivnit úspěšnost projektu a dlouhodobou udržitelnost plovoucí struktury.

Jak správně navrhnout a kontrolovat stabilitu plovoucí větrné turbíny na moři?

Při návrhu plovoucí větrné turbíny je kladeno velké důraz na její stabilitu a odolnost vůči různým vlivům prostředí. Pro výpočet momentu, který může způsobit převrácení struktury, se bere v úvahu páka odpovídající vzdálenosti od středu tlaku větru po střed laterálního odporu. Tento výpočet nevyžaduje, aby výsledná síla překročila hodnotu větrné síly. Dále je třeba vzít v úvahu vliv dalších nepříznivých faktorů, jako je například akumulace sněhu, ledové usazeniny, přítomnost zelené vody nebo specifické účinky systému pro udržování stanice, jak je podrobně popsáno v předchozích sekcích.

Pro správnou kontrolu hmotnosti je nezbytné provést test naklánění nebo ekvivalentní proceduru vážení. Tento proces zahrnuje kombinaci měření lehké konstrukce plovoucí turbíny, stanovení hmotnosti trvalé balastní zátěže a vážení hlavních komponent. Pokud není možné provést test naklánění z důvodu technických nebo praktických problémů, je nutné použít kombinaci podrobného průzkumu lehkosti konstrukce a výpočtů. Pro každý konkrétní typ plovoucí větrné turbíny se musí provést test naklánění, pokud možno co nejblíže dokončení výroby, aby byla přesně určena hmotnost a poloha těžiště.

Pokud se provádí test naklánění, je nutné předložit specifikace procedury tohoto testu k posouzení. Tento test musí být navíc přítomen a schválen inspektorem. Pro turbíny stejného typu, které jsou z hlediska konstrukce a uspořádání považovány za identické, postačí předložit podrobný výpočet váhy a výpočty těžiště, pokud jsou tyto výpočty potvrzeny průzkumem lehkosti konstrukce.

Po provedení testu naklánění je třeba podrobit výsledky přehodnocení a zahrnout do nich změny zatížení na palubě během provozu. Výsledky testu musí být rozděleny do jednotlivých komponent plovoucí větrné turbíny (sloupy, paluba, věž atd.) a jednoznačně určovat jejich umístění. Váhy těchto komponent musí být podporovány výpočty a podrobeny kontrolám, například pomocí certifikovaných zátěžových buněk a plovoucího měření hmotnosti.

Pokud není možné změřit vertikální polohu těžiště každé komponenty, musí být umístěno na nejkonzervativnějším možném místě s ohledem na vypočtenou pozici. V případě, že je nainstalována trvalá balastní zátěž, je nutné provést minimálně dvě nezávislé měření této zátěže.

Pro zajištění správné hmotnostní kontroly musí být vypracován globální plán vážení, který bude zahrnovat všechny specifické postupy vážení a výpočty hmotnosti. Plán a příslušné zprávy musí být předloženy k posouzení. Pro obsluhu a údržbu váhy je součástí provozního manuálu i doporučení pro vedení záznamu o změnách hmotnosti během provozu turbíny.

Další důležitou součástí stability je zajištění vodotěsnosti a odolnosti vůči povětrnostním podmínkám. Je třeba mít plán, který jasně určuje, jak jsou umístěny všechna neautomatická uzavírací zařízení a místa, která musí být vodotěsná. Tato opatření musí být splněna jak pro vnější, tak pro vnitřní otvory, které mohou být vystaveny vlivům vody při intermitentním ponoření. Všechny takové uzávěry musí efektivně odolávat vnikání vody.

Další krok ke zajištění odolnosti je implementace vhodných systémů pro údržbu tlakových a vakuových poměrů v potrubních systémech. Tato opatření zahrnují použití speciálních čerpadel pro odvodnění nebo odplynění, které musí být přístupné a efektivně fungovat i při nutnosti nouzového provozu. Pro zajištění správného chodu těchto systémů je také nutné, aby byly použity záložní pumpy nebo náhradní systémy, pokud to situace vyžaduje.

Kromě technických parametrů, které byly zmíněny, je důležité, aby všechny komponenty turbíny byly pravidelně monitorovány a kontrolovány pro zajištění jejich dlouhodobé stability a provozní efektivity. K tomu je nezbytné mít detailně zpracovaný plán údržby, který zahrnuje pravidelnou inspekci a ověřování funkcí všech důležitých systémů.