Alain de Benoist, významný francouzský filozof, který během své šedesátileté kariéry napsal přes sto knih, je považován za zakladatele evropského „identitárního hnutí“. Podle něj je evropská identita ohrožena imigrací, nadnárodním kapitálem a multikulturalismem, a proto vyžaduje naléhavou ochranu. Jeho koncept „etnopluralismu“ zdůrazňuje právo všech etnických skupin uchovat si své rozdíly a hranice, a to i těch „silných“ etnicit. Tento postoj se stává základem pro identitární hnutí, které lze chápat jako převrácený multikulturalismus – potvrzení dominantních identit, které jsou vnímány jako ohrožené, a jejich právo zůstat oddělené, avšak rovnocenné.

Benoist se inspiroval teorií kulturní hegemonie Antonia Gramsciho a zdůrazňoval význam kontroly kulturního a intelektuálního kapitálu. Spolu se svými příznivci založil think-tank GRECE (Group for Research and Study of European Civilization), odkud vzešlo právě toto identitární hnutí. Jeho kniha Manifesto for a European Renaissance se stala morálním kodexem pravice nejen v Evropě, ale i v USA a Rusku. Ruský krajně pravicový filozof Aleksandr Dugin, známý zastánce „eurasijanství“, čerpal z etnopluralistických myšlenek Benoista a považuje se za jeho oddaného následovníka.

Z pohledu hnutí Nouvelle Droite je homogenizace světa prostřednictvím globalizace, imigrace a egalitární ideologie nežádoucí. Koncept „globálního občana“ je považován za záminku pro kulturní imperialismus. Naopak etnopluralismus znamená zachování čistoty evropských, konkrétně francouzských identit – francouzská identita je určena pro Francouze a marocká pro Maročany. Američtí představitelé alt-right, jako Steve Bannon nebo Richard Spencer, tento přístup přetvářejí do podoby obrany křesťansko-bílé identity, která je ohrožována „novou barbarií“ – šířením islámu a multikulturními změnami. Pro Bannona je tato „krize“ spojena nejen s kapitalismem, ale i s podstatou judaismo-křesťanské civilizace, kterou je třeba chránit. Ve své rétorice volá po „bojovné církvi“, která se postaví za své hodnoty proti „barbarství“, které je podle něj reprezentováno muslimským světem.

Benoistovo hnutí původně vzniklo jako odpor proti světovému ideologickému trendu homogenizace, ale v post-90. letech se jeho pozornost soustředila hlavně na přítomnost Arabů a Afričanů v Evropě. Na tomto bodě se americká alt-right a evropská pravice často shodují – v představě o „jiném“ jako nebezpečném spotřebiteli, který ničí čistotu judeo-křesťanské civilizace. Benoist byl také ovlivněn italským filozofem Juliem Evolou a jeho tradicionalistickou školou, kterou interpretuje nikoli jako fašistickou ideologii, ale jako kulturně-duchovní obrodu Západu. Evolovy myšlenky tak v jeho pojetí představují spíše kulturní než politickou sílu.

Důležité je si uvědomit, že ideologické proudy alt-right nevyvstávají ve vakuu. I ti, kdo se přímo nezabývají filozofií, přijímají a transformují koncepty jako „organický intelektuál“ Gramsciho, tedy člověka, který proměňuje materiální zkušenosti ve vědomé ideje ovlivněné rodinou, náboženstvím, školou a společností. Diskurzivní a materiální sféry, například imigrace nebo politika rozmanitosti, se v této oblasti těsně prolínají, a proto je neoddělitelné chápat nejen politické ideje, ale i společenské kontexty, které vedou k projevům xenofobie, islamofobie či misogynie.

Nietzsche a Heidegger, kteří byli tradičně vnímáni jako levicoví filozofové, jsou dnes často citováni na pravici, zejména alt-right. Oba filozofové kritizují duchovní prázdnotu modernity, odmítají liberální demokracii a ideály rovnosti. Nietzsche v díle Genealogie morálky kritizuje křesťanství za oslabení hodnot jako síla, vůle a vznešenost ducha, které byly nahrazeny soucitem, pokorou a altruismem. Alt-right sice neprosazuje učení Krista, ale považuje křesťanství za základ, který definuje „bílou civilizaci“. V Antikristovi Nietzsche vyzdvihuje hodnotu síly a odporu nad slabostí a lítostí a zdůrazňuje, že lidé silní a výjimeční musí být cíleně podporováni, zatímco slabí mají být ponecháni osudu.

Tento filozofický rámec ukazuje, jak hluboce jsou současné krajně pravicové ideologie propojeny s dějinami myšlení a kulturou. Pochopení těchto kořenů pomáhá odhalit, že tvrzení o „čistotě“ identity a kulturního dědictví jsou často používána jako argumenty pro politické a sociální uzavření, které v reálu může vést k vylučování a napětí ve společnosti.

Je důležité si uvědomit, že veškeré tyto ideje jsou součástí širšího společenského a historického kontextu, kde se promítají do konkrétních materiálních podmínek – migrace, globalizace, ekonomické nerovnosti a kulturních změn. Nejde tedy jen o abstraktní filozofii, ale o živý politický a sociální fenomén, který ovlivňuje miliony lidí a formuje budoucnost evropských společností.

Jaké jsou ideologické kořeny hnutí Alt-right a jejich pohled na imigraci, kulturu a třídu?

Hnutí Alt-right představuje komplexní ideologický směs, který čerpá ze vzorců myšlení, jež mají kořeny ve nacionalismu, kultuře Whiteness a neomarxistických diskurzech. Základní myšlenkou tohoto hnutí je vytváření statického a „pravého“ národa, kde původní národ a jeho kultura jsou ohroženy přílivem méně „pravých“ a „originálních“ migrantů. Tato ideologická pozice je postavena na uměle potvrzené hodnotě Whiteness a jejím absurdním spojení s občanstvím, které je vytvořeno na základě slabých, často rasistických imigračních politik minulosti. Alt-right vnímá imigraci jako hrozbu pro stabilitu národa a zdůrazňuje ztrátu „pravých“ hodnot, které jsou symbolem bílého, západního společenství.

Obraz „bílých čtvrtí“, plotů, grilování na zahradách a nedělní školy slouží jako symboly, které ilustrují ideál čisté, tradiční bílé komunity. Tento obraz je nejen nostalgickou vzpomínkou na minulost, ale také základním stavebním kamenem ideologie Alt-right, která se zaměřuje na snahu o znovuzískání historie a realizaci západní spirituality prostřednictvím etno-státu. Tato kultura je vnímána jako vnitřně silná a vysoce hodnotná, a to navzdory tomu, že její stabilita a vývoj byly v minulosti podporovány těmi, které nyní Alt-right odmítá – migranty, černými a hnědými pracovníky.

Hnutí Alt-right kritizuje imigraci, zejména z pohledu diverzity, tvrdí, že Whiteness, tedy bílá rasa, nepotřebuje diverzitu, protože je již sama o sobě dostatečně rozmanitá. Tento pohled implicitně zpochybňuje analýzu třídy, především marxistickou analýzu, která by mohla odhalit slabost fetisizace Whiteness tím, že by ukázala, jak třída jakožto faktor sociální spravedlnosti může poskytovat společný základ pro štěstí a dobrý život pro všechny – bílé, černé i hnědé. Alt-right si je vědoma, že marxistická analýza imperialismu by odhalila prázdnotu vysoké kultury západní civilizace tím, že by ukázala, jak byly kultury vytvořeny za cenu vykořisťování pracovní síly a přírodních zdrojů.

V tomto kontextu je důležité vidět, že Alt-right neuznává propojení mezi kulturou a třídou, které tvoří sousedství, předměstí, jídlo a rodinné domky, jejichž zánik je tak hluboce truchlen. Alt-right chce, aby byly tyto kultury zachovány, ale často opomíjí skutečnost, že právě migrant-poor a chudé třídy často podpořily hodnoty, které vytvářejí tuto kulturu. Pro Alt-right je klíčové, aby se zachoval jakýsi kulturní národ, etno-stát, což je v přímém rozporu s neoliberálním kapitalismem, který se neustále zaměřuje na trh práce a vykořisťování ne-bílých pracovníků, jak uvnitř tak mimo hranice států.

Pro hnutí Alt-right je klíčová ochrana a validace bílé identity, která se často spojuje s nerealistickým požadavkem na uzavření hranic vůči migrantům. Mnozí zastánci tohoto hnutí jsou přesvědčeni, že migrační politiky by měly být přísně omezovány, což je viděno jako spravedlnost pro bílé subjekty trpící ztrátou svých životních příležitostí a identit. Na druhé straně, kapitalistický stát se snaží zůstat flexibilní a neoliberalizovat svůj trh, což je v přímém kontrastu s požadavky Alt-right. Tato dichotomie ukazuje, že hnutí Alt-right se ocitá v složitém ideologickém konfliktu, kdy je příliš pevně spojeno s kapitalistickým systémem, aby skutečně mohlo realizovat své ideály etno-státu.

Ačkoliv hnutí Alt-right často popírá veškeré vlivy, které by mohly ukázat na ekonomickou realitu třídy, kulturu, jak ji představuje, se stává pouze symbolickým vyjádřením vykořisťování a paranoidních představ o ztrátě identity. Diskurz o bílém národu a jeho kultuře je tedy v podstatě ideologickým úkolem, který zakrývá skutečné materiální podmínky života a vykořisťování na základě třídních a etnických rozdílů. Tento postoj vede k rozporům a zmatkům v politickém chápání, protože jakákoli skutečná analýza vykořisťování a sociálních problémů by ukázala, že na základě rasového a kulturního fetisismu se systém nedokáže efektivně bránit globalizovanému ekonomickému systému, ve kterém se dnes nacházíme.

Jaké nerovnosti platí pro koordinovaně konvexní funkce ve vícerozměrných integrálních odhadech?
Jak správně využívat teleobjektivy a adaptéry pro záznam divoké přírody a městského života
Jak rozlišit benigní léze od maligních nádorů kůže na sluncem poškozené pleti obličeje?
Jak příroda a lidé vzájemně ovlivňují život v lese a jeho okolí?
Jak biopolymery a kovové nanomateriály ovlivňují různé průmyslové aplikace?