Lentigo maligna, známá také jako Hutchinsonův pihovitý skvrnitý projev, je melanom in situ, který se obvykle vyskytuje na pokožce vystavené silnému slunečnímu záření, především na obličeji osob se světlou pletí. Klinicky se projevuje jako světle hnědá skvrna, která s časem tmavne a postupně se rozšiřuje do nepravidelných tvarů. Během několika let může tato plochá léze dosáhnout několika centimetrů až palců v průměru. Na jejím povrchu se vyznačují různé odstíny hnědé až černé. Tento typ melanomu na pokožce obličeje je podobný jiným formám melanomů na různých tělesných oblastech, a to jak klinicky, tak histopatologicky. Hlavním rozdílem je přítomnost rozsáhlé solar elastózy, která je v tomto případě vždy přítomná a hraje důležitou roli v patogenezi.

Melanom in situ a junctionální nevy jsou melanocytární proliferace, ve kterých melanocyty vytvářejí shluky uvnitř hyperpigmentované epidermis. U junctionálních nevi, jež se klinicky objevují jako dobře ohraničené, rovnoměrně pigmentované, hladké skvrny, je běžné, že se vyskytují v různých odstínech hnědé a růžové. Tyto nevy se mohou vyvinout v kompozitní nebo intradermální formy, což může vést k tomu, že se někdy považují za prekurzory melanomu. Avšak vývoj maligního melanomu na existujícím junctionálním nevu je velmi vzácný; většina melanomů vzniká de novo, přičemž ty, které nejsou nové, obvykle začínají na nevi typu kompozitního nebo intradermálního. Důležité je, že představa o „aktivním junctionálním nevu“ by měla být opuštěna, protože toto označení ve skutečnosti přispívá k nejasnostem v diagnostice a zaměňuje benigní procesy za maligní.

Histopatologické charakteristiky junctionálního nevu a lentigo maligny se liší nejen v morfologii melanocytů, ale i v přítomnosti dalších typických znaků. U junctionálního nevu jsou melanocyty rozmístěny v rovnoměrně uspořádaných shlucích, které mají hladké okraje a jsou vzájemně relativně rovnoměrně rozmístěny. Naopak, melanom in situ (včetně lentigo maligny) vykazuje typické změny, jako jsou asymetrické, nepravidelně ohraničené shluky melanocytů, které se liší ve velikosti a tvaru a tendují se spojovat. Tato změna je jedním z klíčových rozdílů mezi těmito dvěma entitami. K dalším signálům malignity patří přítomnost atypických melanocytů a výrazná ztráta normální struktury mezi papilárními dermálními papilami a retikulárními hřebeny epidermis.

Junctionální nevy mohou být také zaměněny s jinými formami melanomů, včetně melanomů na sluncem poškozené pokožce obličeje. Klinické charakteristiky, jako je asymetrie, špatné ohraničení a různé odstíny hnědé, jsou přítomné u většiny melanomů, ale diagnostické rozdíly lze nalézt především ve specifických změnách epidermální struktury a vzorcích melanocytů. Významným diagnostickým znakem pro rozlišení melanomu je přítomnost solární elastózy, což je změna v dermis způsobená chronickým slunečním zářením, která je přítomna u lentigo maligny, ale ne u junctionálních nevi.

Je důležité si uvědomit, že u lentigo maligny, jakmile melanocyty proniknou do dermis, se zvyšuje jejich schopnost metastazovat. Tento přechod je ukazatelem pro potenciální malignitu. Důležité je, že melanom v raném stadiu, tedy v případě melanomu in situ, není životu nebezpečný, dokud se nevyvine papulární nebo nodulární forma, která je schopná metastazovat. Proto je klíčové věnovat pozornost časným změnám v těchto lézích a pravidelně je sledovat.

V tomto kontextu je nutné důkladně rozlišovat mezi různými formami kožních lézí, aby se předešlo záměně benigních nevi a potenciálně nebezpečných melanomů. U pacientů se sluncem poškozenou pletí, zejména na obličeji, je pravidelný dermatologický dohled nezbytný pro včasné zachycení a diagnostiku změn, které by mohly naznačovat vznik melanomu.

Jak správně interpretovat histologické termíny ve dermatologii?

V dermatologii je důležité porozumět specifickým histologickým termínům a jevům, které jsou klíčové pro diagnostiku a pochopení různých kožních stavů. Tyto termíny pomáhají lékařům popsat jemné detaily tkání a struktur, které jsou pro laiky často neuchopitelné, ale pro správnou diagnózu nezbytné.

Například, pojem acral označuje distální části kůže, což se vztahuje především na kůži prstů a palců, ale i na nos a uši. Tento termín je užitečný pro pochopení lokalizace patologických změn, které se mohou vyskytovat na okrajových částech těla. Další termín, amphophilic, označuje buňky, které mají jak bazofilní, tak eosinofilní vlastnosti, což znamená, že se barví jak na alkalické, tak na kyselé pH, a to je důležité pro detekci určitých typů buněk a jejich odlišení od jiných.

Dalším příkladem je anagen, což označuje fázi růstu vlasového folikulu. V této fázi je folikul vysoce vyvinutý a obsahuje papilu a matrix, které jsou bohaté na mucin a glykogen. To má klíčový význam pro studium růstu vlasů a jejich cyklu.

Pojem apoptóza označuje specifickou formu nekrózy keratinocytů, kdy jsou mrtvé buňky fagocytovány jinými buňkami. Tento proces je zásadní pro pochopení mnoha kožních nemocí a patologických změn, kdy buňky ztrácí svou schopnost se regenerovat a jsou pohlceny imunitním systémem.

Pokud jde o termín arborizace, jde o popis struktury, která připomíná strom, a to především u kožních útvarů jako je pyogenní granulom nebo seborrhoická keratóza. Tento jev je důležitý pro rozpoznání určitých typů nádorů a benigních kožních lézí, které mají specifické vzory růstu epitelu.

Dále je třeba věnovat pozornost termínu atrofie, což je ztenčení pokožky, které může být způsobeno různými faktory, jako jsou dlouhodobé užívání kortikosteroidů nebo chronické zánětlivé procesy. Zatímco superficial atrophy označuje ztenčení povrchových vrstev kůže s výrazným úbytkem dermálních papil, mid-atrophie se projevuje změnami v střední vrstvě dermis, což může být následkem určitých kožních onemocnění. Deep atrophy je stav, kdy dochází k úbytku podkožního tuku, což vede k propadání pokožky a tvorbě typických vrásek.

Další užitečný termín je atypie, který označuje buňky, jejichž jádra jsou zvětšená, hyperchromní a nepravidelně tvarovaná. Tato změna je často spojena s patologickými procesy, včetně rakoviny, a je důležitá pro stanovení správné diagnózy na základě mikroskopického vyšetření.

V dermatologii se často setkáváme i s pojmy jako basaloid, což znamená buňky, které připomínají buňky bazální vrstvy epidermis. Tento termín je důležitý pro rozpoznání například bazocelulárních karcinomů, které vykazují podobné vlastnosti.

Požívání termínu benigní je rovněž klíčové pro pochopení chování nádorů, přičemž označuje novotvary, které nemají potenciál způsobit smrt ani metastázy. I přesto, že benigní novotvary nejsou maligní, mohou mít různé stupně agresivity a je nutné je monitorovat.

V rámci studia dermálních cyst je nezbytné chápat význam termínu cysta. Cysta je epitelově lemovaná dutina, která obsahuje látky produkované určitou strukturu, například infundibulární cysta, která se nachází v oblasti vlasového folikulu. Tento termín je klíčový pro správnou diagnostiku kožních cyst a jejich diferenciaci od jiných útvarů.

Na závěr je třeba upozornit na to, že mnohé termíny, jako cornoid lamellation nebo crust, popisují specifické histopatologické nálezy, které jsou nezbytné pro rozpoznání některých kožních onemocnění, včetně porokeratózy nebo infekčních změn.

Je důležité si uvědomit, že histopatologické termíny nejsou pouze součástí odborné terminologie, ale mají zásadní význam pro klinickou diagnostiku. Každý z těchto termínů poskytuje důležitý náhled na biologické a patologické procesy, které se odehrávají v pokožce, a jsou klíčové pro správné rozpoznání a léčbu kožních onemocnění.

Jak správně připravit a kombinovat ingredience pro dokonalý pečený dezert?
Jak funguje odstranění stop-slov a vážení termínů v textových informačních systémech
Jak se orientovat při nakupování v Německu: Praktický průvodce pro každodenní život