Jak vnímáme umění a společenské vztahy: O umění, přátelích a tajemstvích v uměleckých kruzích

Ve světě umělců a jejich přátel neexistují přísná pravidla. To, co by pro ostatní bylo nepřekonatelným faux pas, je zde často přirozené a nevyhnutelné. Lidé z těchto kruhů se nejen vyhýbají přetvářce, ale mají tendenci chovat se otevřeně a upřímně, ačkoliv jejich vzájemné interakce mohou být stejně záhadné a komplikované jako jejich umění. Tato atmosféra svobody a pohody však neznamená, že se všichni úplně vzdávají konvencí nebo, dokonce, že jsou naprosto nezávislí na vnějším pohledu.

Pym, hlavní postava této scény, byla typickým příkladem osoby, která se vyhýbala všem úvahám o společenských normách. Na jejím večírku, i když se nejednalo o oficiální vernisáž ani odbornou diskusi, se setkali lidé z různých společenských vrstev, včetně art editora a dalších "neumělců", kteří se přesto rozhodli zúčastnit. A i když mezi nimi existovalo napětí, bylo překonáno ve prospěch okamžité zábavy. To, co by mohlo být v jiném kontextu zdrojem rozpadu večírku, tedy drobný incident s uměleckým kritikem, tady přestalo mít jakýkoliv význam. Vzpomínky na minulost rychle zmizely v kouři cigaret a šumu hudby.

V takovýchto kruzích se neřeší minulost, protože každý je součástí neustále se vyvíjejícího momentu. To, co se děje právě teď, je to, co je důležité. Vztahy mezi účastníky nejsou založeny na dávných událostech nebo postojích, ale spíše na vzájemné interakci v přítomném okamžiku. Když Maurice Kingsley vnesl do rozhovoru zmínky o práci Pym, bylo to ve snaze vytvořit iluze a manipulovat s realitou tak, aby zapůsobil na art editora, ale tato manipulace byla spíše formou společenské hry, než skutečným zájmem o umění nebo profesionální vztahy.

Skutečná podstata takového večírku spočívá v jeho atmosféře, která se může rychle měnit. Ačkoliv se hosté zdají být všichni přátelsky naladěni a zábavní, jejich vztahy jsou často pomíjivé. Jediné, co je v takové situaci skutečně důležité, je udržet sociální rovnováhu a nezabředávat do závažných diskuzí. V tomto světě se totiž hodnotí umění pouze prostřednictvím okamžiku – záleží na tom, jak daný člověk vypadá, jak působí, nikoliv na skutečných hodnotách jeho tvorby.

Tento večírek ilustruje paradox umělecké komunity: i když jsou členové uměleckého světa obvykle známí svou hlubokou vášní pro umění, jejich osobní vztahy a společenské interakce se mohou někdy zdát povrchní nebo nezávislé na skutečných hodnotách. Pym, která si navzdory svému vlivu dokázala udržet určitou tajemnost a vzdor, byla ztělesněním této dynamiky – její práce byla sice v centru pozornosti, ale její osobní život, její vztahy, byly mnohem složitější a mnohem méně přístupné zvenčí.

Pokud tedy něco může tento večírek ukázat, je to podstata umělecké společnosti jako celé – kde umění a osobní vztahy koexistují v neustálém napětí mezi upřímností a strategií, mezi skutečným cítěním a vypočítavým manévrováním. V tomto světě není místo pro dlouhé vzpomínky nebo citlivost na drobnosti. Vše, co se může stát, je okamžik, který okamžitě mizí, zanechávající za sebou jen stopu po rozhovorech a tleskajících rukou.

Jak láska mění člověka a jaká jsou její rizika?

Samuel poděkoval stejně jemně jako mléko, slíbil, že podle jeho názoru není nic lepšího než šípkový gin, a že na pozvání určitě přijde. Ani na chvíli nezanechal pochybnosti, kdy přesně dorazí. Choval se velmi mazaně a vyzval Chawnera, aby určil čas a hodinu, což dívce přišlo příjemné, a přesně určila, kdy má přijít. "Přijď na čaj v neděli, pane Borlase," řekla. "Dám tátovi, aby si oblékl své černé 'nedělní' oblečení, a já se postarám, aby byl doma." A tak to začalo. Po jeho odchodu Cicely pochválila Samuela, jak je to rozumný chlapík. "Šípkový gin v těch houštinách je opravdová radost," řekla, "a pokud koupíš gin, já se postarám o ovoce. A myslím, že mě zase brzy chytí tam, jak přicházím." Samuela označila za pohledného, i když nevěděla, co všechno to znamená.

Sam přijel na čaj, snědl ho ve velkém stylu a vypil dvě sklenky šípkového ginu. Když odešel, věděl, že miluje Cicely Greenovou víc než cokoli jiného na světě, a ona věděla to samé. Zatímco muž se vracel domů a přiznal své tajemství matce, dívka skrývala své city před otcem a dávala je najevo pouze v očích, když byla sama. Byla z toho zmatená, protože nikdy předtím neměla podobné pocity, a když zjistila, že už nemůže sbírat šípky, došlo jí, že je už zoufale zamilovaná do Samuela. Být poslušná obyčejnému policistovi by pro ni bylo obtížné, což svědčilo o její přirozené nezávislosti.

Chawner rychle zjistil, co se děje, ačkoliv ho to bavilo, zároveň ho to trochu znepokojovalo, protože očekával, že Cicely s ním stráví ještě dlouhou dobu, než se rozhodne. Začal pátrat po Borlasovi, a inspektor Chowne si o něm myslel, že potenciál tam je, ale že zatím nic není jisté. A zatímco Cicely trávila čas s matkou Samuela a jeho starou tetou, říkala otci, že jsou to milí a zajímaví lidé. Láska oči dívky přitahovala k lidem jejího vyvoleného, a na všechno kolem ní začínala pohlížet s novým pohledem.

Sam a Cicely se milovali čím dál víc, a na Štědrý den, když měl Sam volno, ji požádal o ruku. "Znám tě," řekl, "a možná je pro tebe obyčejný policista příliš nízký, jak to může být; ale tady to je: miluji tě až do poslední duše, a pokud bys, zázrakem, mohla věřit, že tě můžu získat, slibuji, že ti budu sloužit celý život." "Není důležité, že jsi policista," odpověděla. "Každý musí být něčím. A dobře víš, že tě miluji. Život je prázdný, když nejsi se mnou. Není nic na světě, co by pro mě mělo větší význam." Pak ho objala a dala mu svůj první polibek.

Svět pro ně šel krásně dál až do chvíle, kdy se postavili před Chawnera, který si žádal čas. Bylo zřejmé, že je rozrušený. "Co to má znamenat?" řekl. "Co ty jsi zač, ten velký policista, abys ničil moje rodinné plány a zničil, co jsem si pečlivě naplánoval? Sestra přišla sem, aby se postarala o mě, ne o tebe. A tohle je nesmysl, po mém soudu, a pochybuj o tom, jestli vůbec víte, co chcete. A než to rozhodnu, musí uplynout spousta času—možná rok, než ti řeknu, zda se to stane nebo ne."

Z toho všeho se zdálo, že láska a vztahy jsou něco, co nelze uspěchat, a vše, co Samuel mohl udělat, bylo trpělivě čekat. Trvalo dlouho, než se rozhodl, a během té doby Chawner pozoroval Samuela pečlivě. A čím víc o něm věděl, tím víc si ho oblíbil. Ačkoli se sám nikdy neproslavil svou láskou k zákonu, byl si vědom svého postavení a na pozici staršího měl přirozený respekt k lidským vztahům a potřebám. Tento vztah však nemohl být postaven jen na vzájemné lásce; zahrnoval i mnoho dalších prvků, jako jsou kompromisy, trpělivost a dlouhodobé plánování.

Není tedy zdaleka vždy pravda, že láska, jak je obvykle chápána, je jen o okamžitém potěšení. Vztahy si žádají hlubší porozumění, trpělivost a ochotu změnit se. Láska mezi Samuelem a Cicely nebyla jen okamžitou emocí; byla to výzva, která procházela časem a prohlubovala se v průběhu roku, kdy oba objevovali, co pro ně jejich láska znamená. Zkušenost ukázala, že ne vše, co začíná jako ideál, je snadné udržet. Každý vztah, ať už mladý, nebo starší, vyžaduje čas na přizpůsobení se a na přijetí odpovědnosti za společnou budoucnost.