Jak vytvářet vlastní komponenty a pracovat s grafikou v Androidu

V Androidu máme k dispozici širokou škálu předdefinovaných komponent, které nám usnadňují vývoj uživatelského rozhraní. Avšak v některých případech se může stát, že žádná z těchto komponent nevyhovuje specifickým potřebám našeho projektu. V takových chvílích je možné vytvořit vlastní komponentu, která bude vycházet z existující třídy, jako je například View. Tento proces je výbornou příležitostí, jak přizpůsobit aplikaci na míru a dosáhnout zcela unikátního vzhledu a funkcionality.

Pokud bychom chtěli místo pouhého barevného přechodu používat skutečné obrázky v aplikaci, je to velmi jednoduché. Stačí změnit odkaz na obrázek ve stavovém souboru XML. Příklad kódu vypadá takto:

xml
Copy code
android:button="@drawable/state_selector"

Pokud použijeme obrázky místo barev, umístíme je do složky res/drawable. Poté stačí upravit kód ve výchozím souboru XML tak, aby odkazoval na naše obrázky. Při práci s grafikou bychom měli mít na paměti, že v Androidu existují různé složky pro různá rozlišení obrazovek, například ldpi, mdpi, hdpi a xhdpi. Tyto složky nám umožňují mít pro každý typ zařízení specifické zdroje. Android si při spuštění aplikace vybere správnou složku podle rozlišení obrazovky zařízení.

Pokud jde o vytváření widgetů v běhu aplikace, Android standardně deklaruje UI v XML souborech, ale v některých případech může být snazší vytvořit celou rozhraní přímo v kódu Java. Příklad, kdy se komponenty přidávají během běhu aplikace, vypadá následovně:

1. Otevřete soubor activity_main.xml a přidejte atribut ID do hlavního layoutu:

xml
Copy code
android:id="@+id/layout"

2. V Java souboru MainActivity.java přidejte kód pro přístup k layoutu:

java
Copy code
RelativeLayout layout = (RelativeLayout)findViewById(R.id.layout);

3. Vytvořte nový widget, například DatePicker, a přidejte jej do layoutu:

java
Copy code
DatePicker datePicker = new DatePicker(this);
layout.addView(datePicker);

Tento přístup nám umožňuje dynamicky přidávat widgety během běhu aplikace, což je výhodné, když chceme umožnit uživatelům interakci s aplikací prostřednictvím různých prvků, které nejsou pevně definovány v XML souborech.

Co když ale chceme celé rozhraní vytvořit čistě v kódu? I když to není nejlepší praxe pro složité rozhraní, v některých případech to může být jednodušší a efektivnější řešení. V tomto případě by kód pro metodu onCreate() mohl vypadat takto:

java
Copy code
@Override

protected void onCreate(Bundle savedInstanceState) {
    super.onCreate(savedInstanceState);

    RelativeLayout layout = new RelativeLayout(this);

    DatePicker datePicker = new DatePicker(this);
    layout.addView(datePicker);
    setContentView(layout);
}

Tento příklad ukazuje, jak můžeme vytvořit layout přímo v kódu bez nutnosti použití XML souboru. I když to není ideální pro všechny situace, pro jednoduché aplikace to může být velmi efektivní.

Pokud se dostaneme k vytváření vlastních komponent, které neexistují v základní knihovně Android SDK, můžeme vytvořit vlastní třídu, která bude dědit od View. Tento proces zahrnuje několik klíčových kroků:

1. Vytvoříme novou třídu, která dědí od View.

2. Definujeme vlastní konstruktor pro tuto třídu.

3. Přepíšeme metody onMeasure() a onDraw(), které se postarají o měření velikosti a vykreslování obsahu na obrazovce.

Příklad vlastní komponenty vypadá takto:

java
Copy code
public class CustomView extends View {

    private final Paint mPaint = new Paint();
    public CustomView(Context context) {
        super(context);
        mPaint.setColor(Color.BLACK);
        mPaint.setTextSize(30);
    }
    @Override
    protected void onDraw(Canvas canvas) {
        super.onDraw(canvas);
        setBackgroundColor(Color.CYAN);
        canvas.drawText("Custom Text", 100, 100, mPaint);
        invalidate();
    }
}

Tato třída CustomView definuje vlastní zobrazení, které vykresluje text "Custom Text" na pozadí cyanové barvy. Můžeme ji pak použít ve své aktivitě pomocí:

java
Copy code
setContentView(new CustomView(this));

Tímto způsobem můžeme vytvářet zcela unikátní komponenty, které budou přesně odpovídat našim potřebám.

Jak vytvořit baterku s upozorněním na displeji?

V dnešní době se staly mobilní aplikace nejen nástrojem pro komunikaci nebo zábavu, ale také pro řešení praktických problémů, jako je například zapnutí baterky. V tomto případě je naším cílem ukázat, jak vytvořit aplikaci, která nejen zapne baterku, ale také upozorní uživatele na zapnutí pomocí notifikace, která se zobrazí na obrazovce zařízení. Tato úloha ukazuje, jak efektivně využít možnosti dotykového displeje a senzorů, což jsou klíčové vlastnosti moderního Android zařízení.

Začneme tím, že se zaměříme na to, jak rozpoznat různé interakce uživatele s dotykovým displejem, což je základní vstup pro spuštění naší aplikace. Základními gesty, která budeme zpracovávat, jsou kliknutí, dlouhý stisk a různé druhy pohybů prstem. Tento typ interakce je běžný nejen v případě baterky, ale i u většiny aplikací, které se spoléhají na dotykové ovládání.

Dalším krokem je implementace notifikace, která se objeví na obrazovce, jakmile uživatel aktivuje baterku. Využijeme tzv. Heads-Up notifikace, což je pokročilý typ upozornění, který zůstává na obrazovce, dokud uživatel nezareaguje. Tento typ notifikace je ideální pro naši aplikaci, protože informuje uživatele o aktuálním stavu baterky a zároveň jej upozorní na jakékoli důležité akce, které by měl provést.

Při vývoji aplikace je důležité nejen zaměřit se na správnou funkčnost, ale také na uživatelskou přívětivost. Zatímco kódování jednotlivých částí aplikace může být technicky náročné, stejně důležitá je i uživatelská zkušenost. Použití jasného a jednoduchého designu, který umožní snadné ovládání i pro méně zkušené uživatele, by mělo být samozřejmostí. Rovněž bychom měli zohlednit možnosti přizpůsobení notifikací a interakcí, abychom zajistili, že aplikace bude snadno použitelná v různých situacích a pro různé uživatele.

V kontextu využití senzorů je důležité zmínit, že každé zařízení má jiné specifikace, a tudíž není vždy zaručeno, že všechny senzory budou dostupné. Při vývoji aplikace by tedy měl být tento fakt zohledněn, aby aplikace správně fungovala na co nejširší škále zařízení.

Nezapomeňme na správné testování aplikace v různých podmínkách. Tato fáze vývoje je klíčová pro zajištění bezproblémového chodu aplikace v reálném prostředí. Zatímco při vývoji na simulátoru může všechno fungovat dokonale, skutečné prostředí přináší nové výzvy, jako jsou různé verze operačního systému nebo různé modely telefonů. Je důležité vyřešit všechny tyto možné problémy ještě před zveřejněním aplikace.

Jak implementovat rozpoznávání řeči a push notifikace v aplikaci Android

Vytváření aplikace pro Android, která rozpoznává řeč a podporuje push notifikace, může být užitečné pro mnohé interaktivní funkce a zlepšení uživatelského zážitku. V této kapitole se zaměříme na dvě hlavní technologie: rozpoznávání řeči pomocí Google Speech Recognizer a implementaci push notifikací pomocí Google Cloud Messaging (GCM). Obě tyto technologie přinášejí do aplikace interaktivitu a umožňují efektivní komunikaci se servery a uživatelskými zařízeními.

Rozpoznávání řeči v Android aplikaci

java
Copy code
Intent intent = new Intent(RecognizerIntent.ACTION_RECOGNIZE_SPEECH);
intent.putExtra(RecognizerIntent.EXTRA_LANGUAGE_MODEL, RecognizerIntent.LANGUAGE_MODEL_FREE_FORM);
startActivityForResult(intent, REQUEST_SPEECH);

Po dokončení rozpoznávání se výsledek vrátí v onActivityResult():

java
Copy code
@Override

protected void onActivityResult(int requestCode, int resultCode, Intent data) {

    super.onActivityResult(requestCode, resultCode, data);
    if (requestCode == REQUEST_SPEECH && resultCode == RESULT_OK && data != null) {
        ArrayList<String> result = data.getStringArrayListExtra(RecognizerIntent.EXTRA_RESULTS);
        TextView textView = findViewById(R.id.textView);
        if (result.size() > 0) {
            textView.setText("");
            for (String item : result) {
                textView.append(item + "\n");
            }
        }
    }
}

Pokud je rozpoznávání úspěšné, metoda onActivityResult() obdrží seznam slov, která byla rozpoznána. Tento seznam je seřazen podle pravděpodobnosti rozpoznání, přičemž první položka je ta nejvíce pravděpodobná. Další možností je získat skóre důvěry pro každé rozpoznané slovo, což lze provést přístupem k EXTRA_CONFIDENCE_SCORES:

java
Copy code
float[] confidence = data.getFloatArrayExtra(RecognizerIntent.EXTRA_CONFIDENCE_SCORES);

Skóre důvěry vyjadřuje míru, jak jistý je systém v přesnosti rozpoznání. Hodnota 1.0 znamená maximální důvěru, zatímco 0.0 je nejnižší možná hodnota.

Pokud byste nechtěli používat výchozí aktivitu Google pro rozpoznávání řeči, můžete použít třídu SpeechRecognizer, která poskytuje větší kontrolu nad procesem. Tento přístup vyžaduje implementaci třídy RecognitionListener, která zpracovává události rozpoznávání.

Push notifikace s GCM

Push notifikace jsou dalším důležitým prvkem moderních aplikací. S GCM (Google Cloud Messaging) můžete zasílat notifikace na zařízení uživatelů. GCM se skládá ze tří hlavních komponent: serveru, GCM serveru Google a zařízení Android, které notifikace přijímá.

Pro použití GCM je nezbytné provést několik přípravných kroků. Prvním je získání konfigurace pro GCM, kterou si stáhnete z Google Developer Console. Tato konfigurace obsahuje soubor google-services.json, který musíte umístit do složky vaší aplikace.

Po nastavení projektu v Android Studiu a přidání závislostí do build.gradle souboru je nutné získat token zařízení, který bude identifikovat dané zařízení pro zasílání zpráv:

java
Copy code
FirebaseInstanceId.getInstance().getToken();

Tento token je třeba odeslat na váš server, který ho bude používat pro adresování push notifikací. Server následně odesílá zprávu přes GCM server na specifikované zařízení. Zpráva může obsahovat různé typy dat, které aplikace následně zpracuje.

GCM je podporováno od Android API verze 8, což znamená, že většina zařízení může využívat tuto technologii. Od verze Android 4.0.4 už není nutné mít Google účet pro použití GCM, což zjednodušuje implementaci.

Kromě základního nastavení je důležité mít na paměti i správu životního cyklu push notifikací. Uživatelé by měli mít možnost spravovat, které notifikace chtějí dostávat, a aplikace by měla mít možnost reagovat na specifické akce spojené s těmito notifikacemi.

Pokud chcete implementovat GCM, nezapomeňte na správné nastavení v Android manifestu, kde je nutné přidat příslušná oprávnění a deklarace pro využívání GCM služeb.

Závěr

Implementace rozpoznávání řeči a push notifikací v aplikacích Android přináší nové možnosti interakce s uživateli a umožňuje efektivní komunikaci v reálném čase. Obě technologie jsou součástí široce používaných Google služeb, které zjednodušují integraci těchto funkcí bez nutnosti vyvíjet složité řešení od základu. Důležité je správně implementovat životní cyklus obou funkcí a zajistit, že aplikace bude správně reagovat na výstupy z rozpoznávání řeči a na push notifikace.