V tomto kapitole se zaměříme na praktickou implementaci nástroje StyleCop pro analýzu kódu v .NET aplikacích. Tento nástroj pomáhá udržovat kód čistý a konzistentní tím, že upozorňuje na chyby v jeho stylu. Představíme si postup nastavení a konfigurace StyleCop, a ukážeme si, jak lze efektně řešit varování a chyby, které mohou nastat při analýze.

Začneme tím, že otevřeme soubor Program.cs a vymažeme všechny předchozí příkazy. Poté přidáme definici třídy Program s hlavní metodou Main, jak ukazuje následující kód:

csharp
using System.Diagnostics;
namespace CodeAnalyzing { class Program { static void Main(string[] args) { Debug.WriteLine("Hello, Debugger!"); } } }

Nyní je třeba projekt zkompilovat. Při kompilaci se zobrazí varování o stylech kódu, jak je vidět na obrázku 1.3. Tato varování se týkají například umístění direktiv using, které by měly být uvnitř deklarace prostoru jmen (namespace), jak ukazuje následující varování:

vbnet
C:\apps-services-net7\Chapter01\CodeAnalyzing\Program.cs(1,1): warning SA1200: Using directive should appear within a namespace declaration

Pokud chceme potlačit určité varování, existuje několik způsobů. Jednou z možností je přidání atributu, který varování potlačí:

csharp
[assembly:SuppressMessage("StyleCop.CSharp.OrderingRules", "SA1200:UsingDirectivesMustBePlacedWithinNamespace", Justification = "Reviewed.")]

Další možností je použití direktiv #pragma přímo kolem kódu, který varování způsobuje:

csharp
#pragma warning disable SA1200 // UsingDirectivesMustBePlacedWithinNamespace using System.Diagnostics; #pragma warning restore SA1200 // UsingDirectivesMustBePlacedWithinNamespace

Pokud bychom chtěli změnit konfiguraci StyleCop přímo v souboru stylecop.json, můžeme nastavit, aby direktivy using byly povoleny mimo prostor jmen:

json
{
"$schema": "https://raw.githubusercontent.com/DotNetAnalyzers/StyleCopAnalyzers/master/StyleCop.Analyzers/StyleCop.Analyzers/Settings/stylecop.schema.json", "settings": { "orderingRules": { "usingDirectivesPlacement": "outsideNamespace" } } }

Po zkompilování projektu by mělo varování SA1200 zmizet. Pokud byste si přáli, aby byly direktivy using umístěny jak uvnitř, tak mimo prostor jmen, můžete nastavit konfiguraci na hodnotu preserve:

json
"orderingRules": {
"usingDirectivesPlacement": "preserve" }

Dále se zaměříme na opravu dalších varování. V souboru `CodeAnalyzing.csproj přidáme element pro automatické generování XML souboru pro dokumentaci a nastavíme, že varování mají být považována za chyby:

xml
<Exe TargetFramework="net7.0" TreatWarningsAsErrors="true">

V souboru stylecop.json můžeme také přidat hodnoty pro dokumentaci, jako je název firmy a text o autorských právech:

json
{
"$schema": "https://raw.githubusercontent.com/DotNetAnalyzers/StyleCopAnalyzers/master/StyleCop.Analyzers/StyleCop.Analyzers/Settings/stylecop.schema.json", "settings": { "orderingRules": { "usingDirectivesPlacement": "preserve" }, "documentationRules": { "companyName": "Packt", "copyrightText": "Copyright (c) Packt. All rights reserved." } } }

Nyní upravíme kód v souboru Program.cs. Přidáme komentáře s informacemi o souboru, umístíme deklaraci using System; dovnitř prostoru jmen a přidáme explicitní modifikátory přístupu a XML komentáře pro třídu a metodu:

csharp
// Copyright (c) Packt. All rights reserved.
namespace CodeAnalyzing { using System.Diagnostics; /// <summary> /// The main class for this console app. /// </summary> public class Program { /// <summary> /// The main entry point for this console app. /// </summary> /// <param name="args">A string array of arguments passed to the console app.</param>
public static void Main(string[] args)
{ Debug.WriteLine(
"Hello, Debugger!"); } } }

Po zkompilování projektu nalezneme v adresáři bin/Debug/net7.0 automaticky vygenerovaný soubor CodeAnalyzing.xml. Tento soubor lze následně použít v nástroji, jako je DocFX, k vytvoření dokumentace:

https://www.jamescroft.co.uk/building-net-project-docs-with-docfx-on-github-pages/

Pokud jde o novinky v C# a .NET, v roce 2020 došlo k přejmenování .NET Core na .NET a verze 4 byla vynechána, aby se předešlo záměně s .NET Framework 4.x. Microsoft plánuje každoroční vydání hlavní verze .NET v listopadu, podobně jako Apple každý září vydává nové verze iOS. Klíčové verze moderního .NET a jejich podpora jsou následující:

VerzeDatum vydáníKonec podpory
.NET Core 3.1 (LTS)3. prosince 20193. prosince 2022
.NET 5.0 (Current)8. listopadu 20208. května 2022
.NET 6.0 (LTS)8. listopadu 20218. listopadu 2024
.NET 7.0 (STS)8. listopadu 2022květen 2024
.NET 8.0 (LTS)7. listopadu 20237. listopadu 2026
.NET 9.0 (STS)8. listopadu 2024květen 2026
.NET 10.0 (LTS)7. listopadu 20257. listopadu 2028

Je důležité vědět, že verze .NET mohou být označeny jako LTS (Long Term Support), STS (Standard Term Support) nebo Preview. LTS verze jsou stabilní a mají dlouhou životnost, což je ideální pro aplikace, které nebudou často aktualizovány. Naopak STS verze nabízejí nejnovější funkce a jsou určeny pro aktivní vývoj. Verze Preview jsou určeny k testování a nejsou podporovány v produkčním prostředí, dokud nebudou prohlášeny za stabilní.

Pro aplikace založené na STS a LTS verzích je důležité pravidelně aktualizovat systém, protože pouze tak budete mít přístup k bezpečnostním a stabilizačním záplatám.

Jak efektivně využívat nástroje pro vývoj .NET aplikací a služeb

Při vývoji aplikací a služeb v prostředí .NET je klíčové mít k dispozici kvalitní nástroje a zdroje informací, které vám usnadní práci a pomohou efektivně vyřešit problémy, které se mohou vyskytnout. Jedním z nejdůležitějších kroků je výběr správného vývojového prostředí, jakým je například Visual Studio nebo Visual Studio Code, včetně správné verze. Kromě samotného editoru kódu je nezbytné mít k dispozici i dostatek relevantních informací o vašem kódu a konfiguracích, které používáte, abyste mohli řešit potenciální problémy, které se během vývoje mohou objevit.

Pro efektivní řešení problémů je užitečné poskytnout co nejvíce detailů. Popis očekávaného chování aplikace a jejího skutečného chování je základem pro diagnostiku problému. K tomu připojte snímky obrazovky, které často mohou poskytnout jasnější představu o situaci, než by to dokázal samotný text. Pokud máte problém s nějakým konkrétním kódem nebo konfigurací, poskytněte také její část, která podle vás může být klíčová pro vyřešení problému.

Velkou výhodou při práci s knihami o vývoji je možnost komunikace s autorem a dalšími čtenáři. Mnozí autoři, včetně těch, kteří publikují knihy o .NET, mají nastavené kanály na GitHubu nebo Discordu, kde můžete získat pomoc nebo se podělit o zkušenosti. Takováto komunita čtenářů je neocenitelným nástrojem pro každého, kdo se chce stát lepším vývojářem.

Dalším praktickým nástrojem je možnost stahování ukázkových kódů přímo z GitHub repozitářů. Tento přístup vám umožní stáhnout si všechny potřebné soubory a začít experimentovat s praktickými ukázkami a cvičeními. GitHub je ideální platformou pro sdílení kódu, ale je dobré mít na paměti i doporučené praktiky, jak správně stáhnout soubory, například do zkráceného adresáře (např. C:\dev), abyste předešli problémům s délkou cesty k souborům.

Pro získání kvalitních informací o programování je nezbytné orientovat se v relevantních dokumentacích a zdrojích. Microsoft Docs je oficiálním a nejdůvěryhodnějším zdrojem, kde můžete najít odpovědi na většinu otázek týkajících se vývoje v prostředí .NET. Příkladem může být příkaz dotnet help build, který vám poskytne oficiální dokumentaci k nástrojům .NET. Další užitečnou funkcí je možnost přidat si na příkazovém řádku parametr --help, který vám poskytne rychlou nápovědu k různým příkazům.

Pro zvýšení efektivity hledání informací na internetu můžete využívat pokročilé možnosti vyhledávání. Například při hledání informací o garbage collection stačí využít specifických vyhledávacích dotazů, které eliminují irelevantní výsledky a soustředí se na témata relevantní pro C# a .NET.

Pro sledování novinek a udržení se v obraze o nejnovějších trendech a funkcích v oblasti .NET vývoje je dobré přihlásit se k oficiálním blogům, jako je .NET Blog. Tento blog obsahuje nejen novinky, ale i tipy a triky, které vám pomohou lépe pochopit vývojové nástroje a jak je co nejefektivněji využívat.

Kromě oficiálních dokumentací a blogů je užitečné se inspirovat i videi a přednáškami odborníků. Například Scott Hanselman, známý odborník na technologie Microsoft, má YouTube kanál, který je plný videí o různých aspektech vývoje a práce s počítači. Tato videa jsou výborným doplňkem k teoretickému studiu a poskytují praktické příklady a návody.

Kromě těchto externích zdrojů je také důležité aktivně se zapojit do praktických cvičení. Cvičení v knihách a na GitHubu vás provádí nejen teoretickými koncepty, ale i praktickými dovednostmi, které jsou nezbytné pro úspěšné zvládnutí vývoje v .NET. Příklady cvičení, které vás prověří a pomohou zafixovat naučené, mohou zahrnovat například úkoly zaměřené na různé technologie, jako je například migrace starších aplikací na novější verze .NET nebo optimalizace kódu.

I když je důležité mít přístup k těmto zdrojům, klíčová je i schopnost efektivně vyhledávat odpovědi na vaše konkrétní otázky a problémy. Znalost komunikačních kanálů, dokumentace a možností vyhledávání vám umožní efektivně zvládnout vývoj a ladění aplikací.

Jak připojit a spravovat databázi Azure SQL pomocí SQL Serveru

V tomto textu se zaměříme na praktický postup připojení k databázi Azure SQL a její správu pomocí různých nástrojů. Tento proces je nezbytný pro efektivní práci s relačními daty v prostředí Microsoft Azure a SQL Serveru.

Prvním krokem je získání připojení k serveru SQL. Příklad připojení k databázi může vypadat takto:

pgsql
Server=tcp:apps-services-net7.database.windows.net,1433; Initial Catalog=Northwind; Persist Security Info=False; User ID=markjprice; Password={your_password}; MultipleActiveResultSets=False; Encrypt=True; TrustServerCertificate=False; Connection Timeout=30;

Je důležité si uvědomit, že hodnota "Server" bude specifická pro vaše prostředí, protože název serveru musí být celosvětově unikátní. Jakmile máte správně nastavený připojovací řetězec, můžete použít nástroj dle vašeho výběru pro připojení k SQL serveru. Mezi nejběžnější nástroje patří:

  • Visual Studio 2022: Otevřete Server Explorer.

  • SQL Server Management Studio (SSMS): Na Windows otevřete aplikaci SSMS.

  • Visual Studio Code: Použijte nástroj pro SQL Server, který je možné nainstalovat pomocí rozšíření (mssql).

  • Azure Data Studio: Platformově nezávislý nástroj, který je možno nainstalovat z odkazu: https://aka.ms/getazuredatastudio.

Pokud používáte Visual Studio, po připojení budete vyzváni k výběru datového zdroje. Zvolte "Microsoft SQL Server" a můžete si nastavit, aby se tato volba používala vždy.

Po připojení k databázi je doporučeno spustit SQL skript, který obsahuje strukturu databáze. Například pro databázi Northwind můžete použít soubor Northwind4AzureSQLdatabase.sql, který vytvoří potřebné tabulky, uložené procedury a pohledy. Tento skript je odlišný od skriptu pro lokální SQL server, protože v Azure SQL nelze databázi mazat a znovu vytvářet.

Dalším užitečným krokem je připojení k databázi pomocí Dockeru, což je ideální pro ty, kteří nemají Windows nebo nechtějí platit za Azure služby. Docker umožňuje spustit verzi SQL serveru nazvanou Azure SQL Edge, která je lehká a běží na různých operačních systémech včetně Linuxu, macOS a Windows. Tento krok zahrnuje stažení a spuštění obrazu Dockeru:

  1. Instalujte Docker podle návodu: https://docs.docker.com/engine/install/.

  2. Stažení nejnovějšího obrazu pro Azure SQL Edge pomocí příkazu:

    bash
    docker pull mcr.microsoft.com/azure-sql-edge:latest
  3. Spuštění kontejneru s nastavením hesla a portu:

    bash
    docker run --cap-add SYS_PTRACE -e 'ACCEPT_EULA=1' -e 'MSSQL_SA_PASSWORD=s3cret-Ninja' -p 1433:1433 --name azuresqledge -d mcr.microsoft.com/azure-sql-edge

Po spuštění kontejneru a jeho ověření pomocí příkazu docker ps -a můžete připojit SQL Server a začít s manipulací s databází stejně jako při připojení k plně spravovanému Azure SQL serveru.

Jakmile máte databázi připravenou, můžete použít T-SQL (Transact-SQL), což je dialekt SQL používaný v SQL Serveru. T-SQL je citlivý na případ písmen pouze v některých konfiguracích, ale v běžné praxi není třeba rozlišovat mezi velkými a malými písmeny. Pro manipulaci s daty používáme příkazy jako SELECT, INSERT, UPDATE a DELETE.

Při práci s T-SQL je důležité pochopit i základní datové typy, které T-SQL podporuje. Mezi běžně používané datové typy patří:

  • Čísla: bigint, int, decimal, float, atd.

  • Datum a čas: datetime, date, time, atd.

  • Textová pole: char, varchar, nchar, nvarchar, atd.

  • Binární data: binary, varbinary, atd.

  • Další typy: cursor, hierarchyid, uniqueidentifier, atd.

T-SQL rovněž umožňuje použití prostorových datových typů jako geometry a geography pro práci s prostorovými daty.

Komentáře v T-SQL jsou velmi důležité pro dokumentaci kódu. Pro jednořádkové komentáře používáme --, pro blokové komentáře pak /* */. Všechny proměnné jsou v T-SQL definovány s prefixem @ a mohou být přiřazeny pomocí SET, SELECT nebo DECLARE. Například:

sql
DECLARE @WholeNumber INT; -- Deklarace proměnné
SET @WholeNumber = 10; -- Přiřazení hodnoty

Pokud chcete efektivně spravovat databázi, je nezbytné rozumět správnému používání transakcí, indexů a optimalizaci dotazů. Také je důležité si být vědom toho, jak Azure SQL pracuje s replikací, zálohováním a šifrováním, aby byla vaše data chráněná a dostupná, pokud je to potřeba.

Jak Dynamicky Manipulovat a Provádět Kód v .NET: Reflexe, Stromy Výrazů a Generátory Kódu

V dnešní době, kdy je potřeba dynamických aplikací a optimalizace výkonu stále vyšší, nabízí .NET řadu nástrojů, které umožňují efektivní manipulaci a analýzu kódu v reálném čase. Tato schopnost je neocenitelná v mnoha scénářích, od ladění kódu až po optimalizaci výkonu nebo generování nových funkcionalit bez nutnosti přímého zásahu do statického kódu. Tato kapitola se zaměřuje na několik klíčových technik, mezi které patří reflexe, stromy výrazů a generátory kódu.

Jedním z nejsilnějších nástrojů, které .NET nabízí pro práci s dynamickým kódem, je reflexe. Pomocí reflexe lze nejen zkoumat vlastnosti a metody tříd v reálném čase, ale také je dynamicky vykonávat. Například, použití Assembly.Load umožňuje načítat sestavení během běhu aplikace, což je užitečné pro různé scénáře, jako jsou pluginy nebo moduly, které se mohou v průběhu času měnit. Reflexe v tomto případě poskytuje způsob, jak zjistit metody a třídy, které byly načteny z konkrétního sestavení, což následně umožňuje jejich volání nebo manipulaci s jejich daty.

Další mocnou technikou v .NET je práce se stromy výrazů. Stromy výrazů představují kód jako datovou strukturu, kterou lze snadno analyzovat, měnit nebo vykonávat. I nejjednodušší výraz v C#, jako například součet dvou čísel, lze reprezentovat jako strom výrazů, který následně lze vykonat. To se hodí zejména v případech, kdy je potřeba dynamicky měnit logiku aplikace nebo provádět optimalizace během běhu programu.

Pokud například napíšeme výraz pro sčítání dvou čísel, jak je to uvedeno v příkladu:

csharp
int three = 1 + 2;

Tento výraz lze reprezentovat jako strom, kde operace 1 + 2 je vyjádřena jako BinaryExpression, který je součástí stromu výrazů. Tyto stromy mohou být následně manipulovány nebo vykonány pomocí metod, jako je Expression.Lambda a Compile.

Stromy výrazů jsou neimutable, což znamená, že jejich struktura nemůže být měněna přímo. Avšak lze vytvořit jejich kopie s požadovanými změnami. Tento princip je důležitý pro pochopení, jak dynamicky měnit kód během běhu aplikace, aniž bychom narušili samotnou strukturu výrazu.

V .NETu můžeme použít různé typy výrazu, jako je například BinaryExpression pro operace s binárními operátory nebo MethodCallExpression pro volání metod. Každý z těchto typů nám umožňuje reprezentovat složité operace v podobě, kterou lze analyzovat a vykonávat bez potřeby kompilace nového kódu.

Další významnou technologií v .NET je použití generátorů kódu. Byly zavedeny v C# 9 a .NET 5 a umožňují generování kódu během kompilace. Místo toho, aby bylo potřeba analyzovat objekty za běhu, generátory kódu vytvářejí kód, který je následně zkompilován a běží rychleji, což výrazně zlepšuje výkon. Skvělým příkladem jsou generátory kódu použité v System.Text.Json, kde jsou generovány kódy pro serializaci a deserializaci JSON objektů.

Použití generátorů kódu v praxi znamená, že můžeme vytvářet kód, který přidává nové metody nebo funkce do již existujících tříd, čímž je možné rozšířit chování aplikace bez nutnosti psát nový kód. Tato schopnost je ideální pro automatizaci kódování, optimalizaci výkonu nebo rozšíření funkcionalit bez přímé úpravy stávajícího kódu.

Například, jak ukazuje následující kód, můžeme vytvořit generátor, který přidá novou metodu Message do třídy Program:

csharp
// Generovaný kód static partial class Program {
static partial void Message(string message)
{ System.Console.WriteLine(
$"Generátor říká: '{message}'"); } }

Tato metoda může být následně volána v hlavní aplikaci, což ukazuje, jak lze dynamicky přidávat nové funkcionality do aplikace bez nutnosti přímé změny hlavního kódu.

Kromě samotného generování kódu je důležité chápat, že pro efektivní využívání generátorů je potřeba správně nakonfigurovat projekty a mít k dispozici nástroje, jako je Microsoft.CodeAnalysis pro analýzu a generování kódu během kompilace.

Pro efektivní využívání těchto technologií je důležité pochopit několik klíčových konceptů: jak reflektovat kód v běhu, jak používat stromy výrazů pro dynamické vykonávání kódu, a jak generovat nový kód během kompilace pro zajištění lepšího výkonu a flexibility. To vše tvoří silný základ pro dynamické aplikace v .NET, které mohou reagovat na změny a optimalizovat své chování na základě konkrétního kontextu.