Model DACI — zkratka pro Driver, Approver, Contributors, Informed — představuje strukturovaný přístup k rozhodování v organizacích, kde pravomoci nejsou vždy jednoznačně dané. DACI umožňuje oddělit role v rozhodovacím procesu a posílit participativní kulturu tím, že jasně stanoví, kdo rozhoduje, kdo má možnost ovlivnit výsledek, kdo může návrh schválit nebo zamítnout a kdo je pouze informován. Ve firmách, kde dochází k častým nedorozuměním ohledně kompetencí, může již samotná diskuse o DACI modelu odhalit nejasnosti a přispět k jejich řešení.

Driver, tedy hlavní hybatel rozhodnutí, musí být v souladu s Approverem ohledně cílů a kritérií rozhodování, vyhledává vstupy od Contributors a nakonec činí samotné rozhodnutí. Approver má moc návrh přijmout nebo odmítnout a často zastává vyšší vedoucí pozici. Contributors poskytují expertní vhled nebo praktické informace, které mohou ovlivnit kvalitu rozhodnutí, i když nemají právo o něm sami rozhodnout. Informed jsou ti, kteří o výsledku rozhodnutí musejí být informováni, ale do procesu aktivně nezasahují.

V participativních kulturách je obzvlášť důležité, aby se Driver nejen formálně držel svého postavení, ale také aktivně vyhledával zpětnou vazbu. Když lidé vědí, že jejich hlas byl slyšen — i pokud konečné rozhodnutí není podle nich — jejich ochota akceptovat výsledek a pracovat podle něj dramaticky stoupá. DACI tak nejen zlepšuje kvalitu rozhodnutí, ale snižuje odpor vůči nim a zvyšuje míru zapojení.

Proces funguje iterativně: Driver formuluje cíle, shromažďuje vstupy, navrhuje rozhodnutí, získává zpětnou vazbu a podle ní upravuje návrh, dokud není dosaženo shody s Approverem. Teprve poté se informují ostatní. Rozhodnutí nesmí být kolektivní ani rozdělené mezi týmy. Vždy musí existovat jeden jasný Driver a jeden Approver, jinak dochází k nejasnostem v zodpovědnosti a procesu se ztrácí efektivita.

Praktický příklad z oblasti datové vědy ukazuje, jak lze DACI aplikovat na rozhodnutí o parametrech modelu. Vedoucí projektu — například datový analytik — se stává Driverem, vedoucí oddělení je Approverem. Experti z dalších týmů přispívají jako Contributors, zejména pokud mají historické nebo doménové znalosti. Naopak ostatní zaměstnanci, jejichž práce není rozhodnutím přímo ovlivněna, zůstávají pouze informovaní.

Důsledky nerespektování tohoto procesu mohou být vážné. Pokud Driver opomene konzultaci s klíčovými Contributory — například s týmem, který spravuje API — může to vést k selhání systému v produkci. Takové chyby vznikají právě z nedostatečného zmapování relevantních vstupů. DACI pomáhá předcházet těmto situacím tím, že nutí každého Drivera promyslet, koho je třeba zapojit, kdo musí schválit a kdo má být informován.

Pro přehlednost může být užitečné pracovat s nástrojem Stakeholder Canvas — jednoduchou tabulkou, která mapuje jednotlivé aktéry podle jejich role, moci, vlivu, potřeb a příležitostí. Tento dokument by měl zůstat neveřejný, protože obsahuje subjektivní posouzení vztahů a motivací jednotlivců.

Je zásadní pochopit, že rozhodnutí nemůže být delegováno na celý tým. Driverem nebo Approverem musí být vždy ko

Jak efektivně vést rozhovory se stakeholdry a získávat cenné informace

Při vedení rozhovorů s klíčovými zúčastněnými stranami, tedy stakeholdry, je klíčové zaměřit se více na naslouchání než na mluvení. Lidé, kteří cítí, že jsou skutečně slyšeni, jsou mnohem ochotnější sdílet upřímné a cenné informace. To vám umožní získat nejenom širší, ale i hlubší pohled na jejich potřeby a názory. Tento přístup zaručí, že vaše interakce nebudou jen formální, ale skutečně hodnotné.

Při těchto rozhovorech byste se měli vyvarovat vyjadřování vlastních názorů, hodnocení nebo rozhodnutí, pokud o to nebyli požádáni. Váš úkol je pochopit jejich pohled na věc, nikoliv hodnotit, přesvědčovat nebo ovlivňovat jejich názory. Pokud totiž budete příliš vyjadřovat vlastní myšlenky, může to odvést pozornost od toho, co vám ostatní chtějí sdělit.

Shrnování je další užitečnou technikou, která výrazně zvyšuje efektivitu těchto rozhovorů. Když se vám podaří odrazit zpět to, co jste slyšeli, a zeptat se, zda to je správně pochopeno, může to vést k objasnění bodů, které jste mohli přehlédnout nebo nesprávně pochopit. Tato metoda také ukazuje vašim protějškům, že si vážíte jejich názorů a že jste ochotni se o jejich pohledy postarat do nejmenších detailů.

Dalším tipem je propojení aktuálních témat s těmi, která byla zmíněna dříve. Například: „Jak jste zmínil dříve, můžete k tomu říct něco více?“ Tímto způsobem ukazujete, že sledujete rozhovor a že jste schopni navazovat na předchozí výměny názorů, což podporuje hlubší porozumění. Také je důležité dát prostor pro ticho a umožnit protějšku, aby si rozmyslel odpověď a reagoval v klidu, místo toho, abyste hned poskytli vlastní názor nebo ukázky, jak by měla správná odpověď vypadat.

Tento proces, jak jej popisuje Liz Lehtonen, produktová ředitelka, se ukazuje jako klíčový při prvním setkání: „První schůzka je důkazem toho, jak dobře umím naslouchat.“ Dobrý posluchač, který se soustředí na porozumění, může získat více informací a vést efektivnější konverzaci. Tato dovednost je pro mnoho lidí náročná, ale je naprosto nezbytná pro úspěch v jakékoliv profesi.

Při rozhovorech s různými odděleními nebo týmy je také užitečné pochopit, jaké metriky a cíle jsou pro ně klíčové. Například, finanční tým se může soustředit na ukazatele jako příjmy, obrátkový kapitál a návratnost investic, zatímco tým zákaznické podpory bude zaměřen na spokojenost zákazníků, dobu vyřešení problémů a míru udržení zákazníků. Každé oddělení má své specifické ukazatele výkonu, které vám mohou poskytnout cenné nástroje pro pochopení jejich motivací a problémů.

V praxi se často stává, že se při rozhovorech setkáváme s různými názory na to, jak by měl proces vypadat. Tento rozdíl v pohledech je zcela normální, ale zároveň obohacující, protože umožňuje širší diskusi o různých přístupech a strategiích. V takových chvílích je důležité být trpělivý, naslouchat všem stranám a umožnit jim, aby se vyjádřili, což pomůže odhalit nuance, které byste jinak mohli přehlédnout.

Příklad z praxe, kdy Irie, po konzultaci s José, sestaví seznam otázek pro rozhovor se stakeholdry, ukazuje, jak je důležité mít připravený rámec otázek, ale zároveň být otevřený na podněty a detaily, které se objeví během rozhovoru. To umožní nejen sbírat informace efektivně, ale i přizpůsobit strategii tak, aby vyhovovala potřebám konkrétního týmu nebo oddělení.

Ve chvílích, kdy se rozhovor stočí k diskutování konkrétního problému, například při analýze konverzního poměru nebo očekávání od nových technologií, je důležité vnímat jakékoliv náznaky nesouhlasu nebo odporu. Když například Sergey projevil odpor vůči používání AI k doporučování rozhodnutí, Irie reagovala s pochopením a nabídla možnosti, jak situaci řešit. Tato schopnost reagovat na námitky s otevřeností a nadhledem je klíčová pro udržení konstruktivního dialogu.

Chce-li být účinným lídrem nebo konzultantem, který vede rozhovory se stakeholdry, je nezbytné nejen sbírat relevantní data, ale také rozumět dynamice, která v rozhovorech vzniká. Často se totiž může stát, že to, co se na první pohled jeví jako technický nebo operativní problém, ve skutečnosti skrývá hlubší, emocionální nebo strategické obavy, které je potřeba pochopit, aby bylo možné najít efektivní řešení.

Jak vytvořit psychologicky bezpečné prostředí pro otevřenou komunikaci v týmu

Psychologická bezpečnost je klíčovým prvkem efektivní komunikace a týmové spolupráce. Bez ní mohou členové týmu cítit obavy z vyjádření svých názorů, pocitů nebo dokonce obav ze ztráty důvěry, pokud udělají chybu. Aby tým mohl fungovat na své plné kapacitě, je nutné, aby jeho členové cítili, že mohou být zranitelní a otevření bez strachu z negativních důsledků.

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak vytvořit psychologicky bezpečné prostředí, je umožnit lidem sdílet své názory a pocity bez obavy z odsouzení. Pokud například někdo sdílí názor, který vás znepokojuje nebo vás zraňuje, může být lákavé reagovat negativně nebo obranářsky. Namísto toho, abyste tuto osobu opravil nebo ji vyvedl z omylu, je lepší klást otevřené otázky, které podporují další diskusi, například: "Co tě k tomu vedlo?" Tímto způsobem vyjadřujete zájem o to, jak daná osoba přemýšlí, a dáváte jí prostor pro další sdílení.

Použití otevřených otázek je velmi důležité, protože otázky typu "proč" mohou znít obviňujícím způsobem a mohou vyvolat defensivní reakci. Místo toho je lepší se ptát na to, co vedlo k určitému rozhodnutí nebo chování, jak k tomu došlo, nebo co bylo příčinou určitého výsledku. Takto zvolené otázky podporují produktivní dialog, kde není prostor pro obviňování.

Je důležité si uvědomit, že některé týmy nebo firmy nemusí podporovat psychologickou bezpečnost a že kultura v organizaci může být mimo vaši kontrolu. Nicméně i v takových podmínkách můžete vytvořit bezpečný prostor pro otevřenou komunikaci. Pokud například pravidelně komunikujete se svými kolegy nebo partnery, můžete začít tím, že se jich zeptáte na jejich názory, pocity nebo zpětnou vazbu na vaši práci. To může být provedeno formálním způsobem, například během retrospektivy v agilních týmech, nebo neformálně, například otázkou: "Jak jsi vnímal naši poslední schůzku?" Takové otázky nejenom ukazují váš zájem, ale mohou také podnítit otevřenější komunikaci.

Důležité je neustále si připomínat, že každý dělá nejlepší práci, jakou může, vzhledem k dostupným informacím, zkušenostem a schopnostem. Důraz na učení se z chyb, nikoliv na hledání viny, umožňuje týmu se zlepšovat bez obav z negativních důsledků. Tento přístup je zásadní pro každé retrospektivní setkání, kde se tým může podívat na to, co šlo dobře a co by se dalo zlepšit, a přitom se zaměřit na zlepšení procesů, nikoliv na to, kdo měl jakou roli v problémech.

Další cestou k podpoře otevřené komunikace je pravidelná zpětná vazba. Když si pravidelně žádáte zpětnou vazbu od svých kolegů, partnerek nebo šéfů, vytváříte prostor pro upřímnou diskuzi o tom, jak se cítí a co by se dalo zlepšit. Zpětná vazba by měla být oboustranná. Pokud se například někdo vyjádří k tomu, jak se cítil na poslední schůzce, můžete nabídnout vlastní pohled na věc a zeptat se na konkrétní detaily, které vás zajímají.

Jedním z dalších nástrojů pro zajištění bezpečnosti v komunikaci je možnost sdílet osobní zkušenosti, které ukazují zranitelnost. Když se kolegové podělí o své chyby, pocity z neúspěchu nebo obavy o svou pozici, může to vytvořit silnější vztah mezi nimi, což je základem pro otevřenější a transparentnější komunikaci. Tento druh otevřenosti může být silně prospěšný pro vytváření prostředí, kde se lidé nebojí být upřímní.

Nezapomeňte na to, že úspěch každého týmu není dán pouze odbornými dovednostmi jednotlivců, ale také tím, jak dobře dokážou pracovat společně, jak se vyrovnávají s výzvami a jak se navzájem podporují při dosažení společného cíle.

Jak rozpoznat a spolupracovat s klíčovými hráči ve firmě?

Ve většině organizací existuje formální struktura, která zobrazuje hierarchii a rozdělení rolí mezi jednotlivými pracovníky. Nicméně, kromě této oficiální organizační schématu existuje i druhá, neformální struktura, která je stejně důležitá pro pochopení, jak skutečně fungují vlivy a rozhodování v rámci společnosti. Tuto neformální strukturu nazývám "influence org chart" nebo "organizace vlivu". Tento graf nezobrazuje hierarchii podle titulů, ale spíše podle skutečné síly a vlivu, jaký mají jednotliví hráči ve firmě.

Tento rozdíl je zásadní, protože i když někdo může mít na papíře nízkou pozici, může mít neformální vliv na rozhodování ve firmě, který je daleko silnější než postavení těch, kteří mají vyšší oficiální titul. Typickým příkladem takového hráče může být například osoba, která nemá přímé podřízené, ale její slovo má váhu u ostatních kolegů. Tito "Power Players", jak je nazývám, jsou klíčoví pro úspěch jakéhokoli projektu.

Power Players: Kdo jsou a jak s nimi pracovat?

Power Players jsou lidé, kteří mají schopnost ovlivnit směr, jakým se produkt nebo projekt ubírá. Mnozí z nich jsou vysoce postavení manažeři, ale existují i ti, kteří nejsou oficiálně zodpovědní za žádnou oblast, ale přesto mají rozhodující slovo ve směrování společnosti. Mohou to být lidé, kteří rozhodují o rozpočtech, nebo ti, kteří mohou zavést změny v zásadních politických nebo bezpečnostních otázkách, a to vše bez ohledu na to, zda mají oficiálně daný titul nebo funkci.

Tito jednotlivci jsou skutečnými hybateli, kteří mohou projekt zcela změnit, a to často v poslední chvíli, aniž by plně pochopili důsledky svých rozhodnutí. Často se jedná o výkonné pracovníky nebo manažery, kteří jsou součástí oficiální organizační struktury. Nicméně existují i jiní Power Players, kteří nejsou vždy vidět na první pohled. Mezi ně patří například lidé patřící k dominantním funkcím nebo takzvaní "CEO-Whisperers".

Dominantní funkce: Kde hledat vlivné hráče

Dominantní funkce jsou oblasti v organizaci, které mají největší vliv na rozhodování. Pokud je například vaše organizace silně zaměřena na inženýrství, může být inženýr v této firmě člověkem, jehož názor má velkou váhu i v otázkách, které nejsou přímo součástí jeho odpovědnosti. Může například zasahovat do rozhodnutí týkajících se designu produktu nebo ceny doplňkových funkcí. Tato skutečnost ukazuje, jak silné může být postavení jednotlivých funkcí v organizaci.

Pokud víte, která funkce je v dané organizaci dominantní, můžete začít identifikovat klíčové hráče, kteří budou mít zásadní vliv na vaše rozhodnutí. Například pokud má marketingový ředitel v organizaci úzký vztah s generálním ředitelem a většina nových iniciativ je řízena marketingem, je logické navázat vztah s marketingovým oddělením, abyste zjistili, kde se vaše cíle mohou překrývat.

CEO-Whisperers: Ti, kteří ovlivňují generálního ředitele

Někdy existují lidé, kteří mají minimální oficiální titul, ale jejich vliv na generálního ředitele je značný. Tito jednotlivci, nazývaní "CEO-Whisperers", mohou být klíčovými spojenci pro váš úspěch, protože mají přímý nebo nepřímý vliv na rozhodování na nejvyšší úrovni. Identifikace těchto hráčů je kritická, protože se často jedná o osoby, které jsou součástí neformálních komunikačních kanálů mezi generálním ředitelem a ostatními.

Přemýšlejte o těch, kteří pravidelně stráví čas s generálním ředitelem - ať už během obědů, neformálních setkání nebo poradenství. Tito lidé mohou být tím, kdo "šeptá do ucha" generálního ředitele a ovlivňuje jeho názory a rozhodnutí, což může mít zásadní vliv na směr společnosti.

Vztah s těmito "CEO-Whisperers" může být klíčový pro získání podpory pro váš projekt nebo iniciativu. Když máte jejich důvěru, získáváte přístup k rozhodovacím procesům, které mohou ovlivnit celé podnikání.

Klíčoví hráči ve vaší organizaci

Bez ohledu na formální titul je důležité pochopit, kdo jsou klíčoví hráči, kteří mohou mít zásadní vliv na vaše projekty. Tito lidé mohou být vedoucími oddělení, kteří mají velkou moc v rámci své oblasti, ale mohou to být i osoby s nižšími pozicemi, které jsou schopné ovlivnit rozhodnutí na základě svého vztahu s vedením nebo jinými silnými hráči.

Identifikování těchto osob je prvním krokem k efektivní spolupráci s nimi. Jakmile zjistíte, kdo jsou, můžete se zaměřit na budování vztahů, které vám pomohou zajistit podporu pro vaše cíle.

V každé organizaci existují různé druhy vlivů. Některé jsou oficiální, jiné jsou skryté. Proto je důležité nejen chápat formální strukturu, ale i tuto "neviditelnou síť" vlivných hráčů, kteří rozhodují o klíčových směrech a strategiích. V konečném důsledku jde o to pochopit, kdo skutečně řídí rozhodovací procesy ve vaší firmě a jak s těmito osobami efektivně spolupracovat.