V posledních desetiletích došlo k výraznému pokroku ve výzkumu kovových nanoklustrů, což jsou atomárně přesné objekty, které kombinují vlastnosti kovů a nanostrukturálních materiálů. Tyto klustery, tvořené atomy přechodných kovů, jsou zvláště zajímavé pro svou schopnost modifikovat vlastnosti na úrovni jednotlivých atomů a využívat je v různých aplikacích, od katalýzy po materiálovou vědu.

Kovové nanoklustry mají jedinečné optické, elektrické a katalytické vlastnosti, které jsou silně závislé na jejich velikosti, složení a geometrické struktuře. Tyto vlastnosti jsou výsledkem kvantových efektů, které se projevují při velikostech menších než několik nanometrů. Například u nanoklustrů zlata (Au) a stříbra (Ag) byla prokázána vysoká účinnost při zpracování energií z externího záření, což je činí slibnými pro aplikace v oblasti fotokatalýzy a fotodegradace organických látek.

Katalytické vlastnosti kovových nanoklustrů jsou spojeny s jejich schopností fungovat jako superatomy, což jsou molekuly, které vykazují kolektivní vlastnosti kovových atomů ve specifických geometriích. Využití těchto superatomů v katalýze, například při hydrogeneraci nebo dehydrogenaci, umožňuje výrazně zlepšit výtěžnost a selektivitu reakce. Dále se kovové nanoklustry používají i v oblasti elektromagnetických reakcí, kde mohou být efektivní při reakci s molekulami ve specifických energetických stavech.

Další výzvou při výzkumu těchto klustrů je tvorba a stabilizace těchto materiálů v různých prostředích. Různé ligandové systémy, jako jsou thioláty, fosfiny nebo karboxylové skupiny, jsou často používány k stabilizaci nanoklustrů a kontrole jejich struktury. Kromě toho jsou vyvíjeny nové metody pro zajištění atomárně přesného uspořádání těchto klustrů, což umožňuje jejich přesné přizpůsobení pro specifické aplikace.

V oblasti materiálových věd kovové nanoklustry nacházejí uplatnění v tvorbě nových typů nanomateriálů, které kombinují vlastnosti jednotlivých komponent. Příkladem mohou být různé vrstvy a nanostruktury, které jsou vytvořeny z kovových nanoklustrů a jejich specifických povrchových modifikací. Tyto materiály mají široké možnosti aplikace, například v elektronice, senzorech, nebo optických zařízeních.

Kovové nanoklustry také umožňují vysoce efektivní přenos náboje v různých chemických reakcích. V tomto kontextu mohou sloužit například jako katalyzátory v solárních článcích nebo v elektrochemických systémech pro ukládání a přenos energie. Důležité je, že jejich katalytická aktivita může být ovlivněna nejen jejich velikostí a složením, ale také prostředím, v němž se nacházejí, což je činí vysoce přizpůsobivými a flexibilními v různých průmyslových aplikacích.

Kromě toho, že kovové nanoklustry vykazují výjimečné katalytické vlastnosti, mohou být také využity v oblasti biomedicíny. Nanoklustry zlata, stříbra nebo mědi mají schopnost interagovat s biologickými molekulami, což je činí potenciálně užitečnými pro aplikace jako diagnostika, detekce nebo transport léků. Zlato a stříbro, známé pro své antibakteriální a antivirové vlastnosti, jsou často studována pro jejich možnost působit v těle bez toxických účinků, což otevírá nové cesty pro jejich použití v medicíně.

Důležitým aspektem při práci s kovovými nanoklustry je také jejich stabilita a reakční schopnosti v různých prostředích. Při vývoji nových typů nanoklustrů je kladeno důraz na možnost kontroly jejich růstu a morfologie, což je klíčové pro dosažení požadovaných vlastností pro konkrétní aplikace. Je nezbytné mít na paměti, že i drobné změny v atomové struktuře mohou zásadně ovlivnit jejich chování, a proto je důležité mít dostatečnou kontrolu nad procesy syntézy a stabilizace těchto nanostruktur.

V konečném důsledku je výzkum kovových nanoklustrů fascinující oblastí, která otevírá nové možnosti pro různé průmyslové aplikace, ať už v oblasti energetiky, katalýzy, nebo biomedicíny. S dalším rozvojem technologií a metod syntézy se možnosti jejich využití budou i nadále rozšiřovat a zlepšovat, což slibuje přínos pro celou řadu vědeckých a technologických oblastí.

Jaké jsou nejnovější trendy v syntéze a aplikacích měďnatých nanoklustrů?

Syntéza a aplikace měďnatých nanoklustrů (CuNCs) se staly klíčovou oblastí výzkumu v posledních letech, protože tyto materiály vykazují výjimečné vlastnosti, které jsou využitelné v mnoha oblastech, od katalýzy po elektroniku. V tomto kontextu bylo dosaženo významného pokroku v oblasti stabilizace a manipulace těchto nanostruktur, což otevírá nové možnosti pro jejich praktické využití.

Jedním z důležitých směrů ve vývoji CuNCs je syntéza víceatomových měďnatých hydridových klastrů. Tilley a jeho kolegové vyvinuli sérii neočekávaných více-Cu hydridových klastrů, které byly vytvořeny redukcí biCu(II) materiálu s použitím silanu. Tento nový typ měděného hydridu nabízí možnost úpravy vlastností díky elektronickým interakcím ligandů a metalického jádra. Takové klastery mají potenciál sloužit jako modely pro měďnaté povrchové druhy nebo dokonce jako simulanty pro zkoumání reakcí s vodíkem. Zajímavé je, že H– uvedený Tilleym má odlišné reaktivity než typické Cu H– a může hrát různé role v různých aplikacích, což otevírá nové možnosti pro katalýzu a syntézu.

Další výzkum v této oblasti zahrnoval přípravu Cu hydridových klastrů reakcí [(Ph3P)CuH]6 s 1,10-fenanthrolinem. Tento klaster je největší známý Cu hydridový klaster podporovaný neutrálními donorními ligandy. Liu a jeho kolegové v roce 2017 oznámili syntézu a strukturu Cu16L16·2CH3COCH3 klastru, kde molekuly rozpouštědla lze snadno nahradit jinými N-donorovými ligandy prostřednictvím reakce substituce rozpouštědla. U těchto klastrů byla identifikována podobnost v uspořádání kovových jader, které tvoří kombinaci tří pětiatomových jader uspořádaných do tvaru motýla, přičemž centrální jádro má tvar pyramidy a ostatní dvě jednotky tvoří charakteristický motýlí vzor.

Stabilita atomárně přesných CuNCs je nezbytná pro jejich široké využití v praktických aplikacích, přičemž jde o dlouhodobý problém v oblasti materiálového výzkumu. V tomto ohledu Li a kolegové využili pyrazolátový ligand k syntéze Cu8 klastru, který vykazuje vynikající chemickou stabilitu jak v pevném stavu, tak v roztoku. Tento Cu8 klaster se ukázal jako velmi stabilní v podmínkách vařící vody, 8 wt% H2O2, vysoce koncentrovaných kyselinách (1 M HCl) nebo nasycených zásadách a vykazuje vynikající katalytickou aktivitu při syntéze indolizinu. Navíc tento klaster může být znovu použit až 10 cyklů, aniž by došlo k významné ztrátě jeho katalytického výkonu.

Významný pokrok v syntéze měděných nanoklastrů byl dosažen i při použití nové techniky, kdy Hayton a jeho kolegové připravili Cu hydridový nanoklaster [Cu29Cl4H22(Ph2phen)12]Cl, jehož růst probíhal kontrolovaně z menšího klastru [Cu25H22(PPh3)12]Cl. Tato syntéza ukazuje, jak se klastrové struktury mohou vyvíjet za přítomnosti ligandu Ph2phen a chloridového zdroje. Vzniklý Cu13 klaster je uspořádán v icosahedronu, což je tvar, který je charakteristický pro předchůdce tohoto klastru. Tento výzkum ukazuje, jak proces výměny ligandů a přidání dalších metalických jednotek může vést k vytvoření stabilních a komplexních struktur.

Kromě syntézy a výměny ligandů se vědci také zaměřují na rozšíření těchto nanoklustrů do stabilních materiálů, které mohou být použity v praktických aplikacích. Například Demessence a kolegové připravili Cu thiolátový koordinační polymer, který vykazuje unikátní termochromismus a vlastní trojité emise, což jej činí nadějným materiálem pro použití jako referenční teploměr. Tento materiál může fungovat v teplotním rozmezí 93–503 K, což je rozsah, který má široké využití v různých průmyslových aplikacích. Další podobné materiály, jako je Cu12 thiolátový klaster, vykazují vynikající vlastnosti v oblasti bezpečnosti a výkonu při elektrostatickém zasažení, což naznačuje jejich potenciál v oblasti pyrotechniky a bezpečnostních aplikací.

Stabilita klastrů je tedy klíčovým faktorem pro jejich širší aplikaci, a to nejen v základním výzkumu, ale i v praktických využitích. S rostoucí stabilitou se otevírají nové možnosti pro jejich použití v katalýze, elektronice, senzorice a dalších technologiích, které vyžadují vysoce stabilní a efektivní materiály.

Jak ovlivňuje struktura a sterické efekty ligandů luminescenční a katalytické vlastnosti měďnatých nanoklustrů?

V posledních letech se měďnaté nanoklustry staly předmětem intenzivního výzkumu díky jejich jedinečným chemickým, elektronovým a optickým vlastnostem. Tyto vlastnosti, včetně luminescence a katalytické aktivity, jsou silně ovlivněny jejich strukturou, velikostí a konkrétním uspořádáním atomů mědi v klastru. Jeden z nejvýznamnějších faktorů, který určuje chování těchto nanostruktur, je přítomnost ligandů a jejich sterické interakce s atomy kovu. Ligandy nejen stabilizují kovy, ale také mohou modulovat jejich elektronové vlastnosti a tím pádem ovlivnit reakční schopnosti klastrů.

Struktura měďnatých klastrů se může výrazně lišit v závislosti na použitém ligandovém prostředí. Například kladně nabité měďnaté klustry jako [Cu81(PhS)46(tBuNH2)10(H)32]3+ vykazují souvislost mezi velkými plochými jádry a hemisférickými obaly, což je jev typický pro klustry s vysokým počtem atomů mědi, jak ukázal výzkum Huang a kol. (2020). Tento typ struktury může mít významné důsledky pro luminescenční a katalytické vlastnosti, jelikož velikost a geometrie jádra přímo ovlivňují absorpční a emisní spektrum klastru.

Využití thiolátových ligandů k ochraně a stabilizaci měďnatých klastrů je jedním z běžně aplikovaných přístupů v syntéze. Ligandy jako 2-phenylethanthiol (PET) a dihydroxy-propylfenyl-thiol (DPPE) se ukázaly jako efektivní pro stabilizaci nanoklustrů a ovlivnění jejich fotofyzikálních vlastností, jak ukázaly studie Gao et al. (2016) a Langer et al. (2013). Tato stabilizace může vést k produkci klastrů s výraznými fotoluminiscenčními vlastnostmi, které jsou využívány například v oblasti senzorů nebo optoelektroniky.

Ligandy mohou rovněž ovlivnit elektrochemické vlastnosti měďnatých klastrů. U klastrů s kovovými centry, jako je Cu18, přítomnost specifických ligandů může znamenat zlepšení jejich katalytické aktivity při reakcích, jako je hydrogenace nebo redukce oxidu uhličitého. V některých případech se u těchto klastrů objevuje fenomén, kdy se jejich struktura přetváří v závislosti na podmínkách reakce. Příkladem může být výzkum týkající se výměny thiolátových ligandů na klastrech Cu−S, který ukazuje, jak drobné změny v prostředí mohou vést k dramatickým změnám ve vlastnostech klastru, včetně jeho schopnosti reagovat s molekulami, jako je CO2 nebo H2.

Důležitým faktorem je také atomová přesnost, kterou je možné dosáhnout při syntéze měďnatých klastrů. Přesné řízení velikosti a struktury klastrů umožňuje výrobu materiálů s definovanými elektronovými stavy a stabilitou. Tento přístup byl rozvinut například u Cu9 klastrů, které vykazují nejen vysokou stabilitu, ale i vynikající katalytické vlastnosti. Příkladem toho jsou studie zaměřující se na měďnaté nanoklustry s vysokým obsahem atomů Cu−S, které vykazují excelentní výkon v elektrochemických reakcích, jako je redukce CO2, což naznačuje jejich potenciál pro aplikace v oblasti udržitelné energetiky.

Kromě těchto praktických aplikací je rovněž důležité zdůraznit, jak různé ligandové substituenty a jejich sterické efekty mohou výrazně ovlivnit optické a chemické vlastnosti měďnatých klastrů. Například přítomnost aromatických substituentů nebo různých heteroatomů může nejen stabilizovat klastrové jádro, ale také modifikovat jeho optické vlastnosti, což je zvláště relevantní pro vývoj nových materiálů pro optoelektroniku a fotovoltaiku.

K tomu, aby si čtenář správně porozuměl problematice výzkumu měďnatých nanoklustrů, je třeba mít na paměti, že chování těchto nanostruktur není izolované, ale silně závislé na konkrétní syntéze a podmínkách prostředí. V průběhu výzkumu bylo identifikováno několik klíčových faktorů, jako je velikost klastru, typ ligandu, prostředí a tlak, které mohou ovlivnit chování a výslednou aktivitu nanoklustrů. Tyto faktory je třeba pečlivě zvažovat při navrhování nových aplikací, aby bylo dosaženo maximální efektivity a stability.