Při vývoji aplikací pro Android, které pracují s fotoaparátem, je důležité pochopit, jak správně zachytit a zobrazit obraz z fotoaparátu, a jak následně pracovat s pořízenými snímky. Tento proces zahrnuje několik kroků, od otevření fotoaparátu až po uložení a zobrazení fotografie v aplikaci. Pro detailní implementaci je potřeba věnovat pozornost každému kroku, který zahrnuje manipulaci s kamerovými zařízeními, povoleními pro přístup k fotoaparátu a správu výstupních formátů. Následující popis vám pomůže porozumět tomu, jak celý proces funguje, a jak implementovat tyto funkce do vašeho kódu.
Před tím, než začne fotoaparát poskytovat živý náhled a umožní zachycení obrázků, musíte správně inicializovat fotoaparát a připravit si potřebné objekty pro komunikaci s hardwarem. Nejprve je nutné nastavit TextureView, který bude sloužit jako zobrazovací povrch pro náhled z kamery. Tento povrch přijímá data z fotoaparátu a zobrazuje je v reálném čase na obrazovce zařízení. Nastavení SurfaceTextureListener vám umožní reagovat na změny stavu povrchu, například na jeho dostupnost nebo změnu velikosti, a tím otevřít kameru, jakmile je povrch připraven.
V okamžiku, kdy je povrch připraven k zobrazení, je třeba zavolat metodu openCamera(), která inicializuje samotný fotoaparát. Před otevřením kamery je nutné získat informace o zařízení, jako je seznam dostupných kamer a jejich vlastnosti. Pomocí CameraManager a CameraCharacteristics můžete získat potřebné detaily o kameře, včetně podporovaných velikostí výstupního videa a dostupných formátů.
Pokud je kamera správně otevřena, je třeba vytvořit CameraCaptureSession, která bude odpovědná za zachytávání snímků a přenos dat mezi fotoaparátem a aplikací. Vytvoření této relace probíhá v rámci metody startPreview(), která se postará o spuštění náhledu fotoaparátu. Po spuštění náhledu je možné přejít k zachytávání fotografií.
Pro samotné pořízení fotografie je potřeba nastavit příslušné parametry v rámci metody takePicture(). Tato metoda vytváří požadavek na pořízení snímku, který bude uložen jako soubor. Nejprve se vytvoří ImageReader, který bude sloužit pro zachycení pořízeného obrazu. Poté je třeba nakonfigurovat kameru tak, aby během zachytávání fotografie odesílala data do ImageReader. K tomu slouží specifikování správného CaptureRequest a jeho přidání do seznamu výstupních povrchů.
Po pořízení fotografie, která je uložena jako JPEG soubor, je nutné zpracovat obrazová data. ImageReader poskytuje metodu acquireLatestImage(), která vrací poslední zachycený snímek. Tento snímek je následně převeden na pole bytů a uložen do souboru na zařízení. V tomto kroku je také dobré zavřít všechny související objekty, aby se uvolnily systémové prostředky.
Kromě samotného zachycení a uložení fotografie je také důležité správně reagovat na změnu stavu kamery a aplikace. V metodách onPause() a onResume() je nutné zajistit, aby byla kamera správně uzavřena při pozastavení aplikace a opět otevřena při jejím návratu na přední plán. Tím se minimalizuje riziko ztráty přístupu k fotoaparátu nebo selhání aplikace při práci s hardwarem.
Pokud máte v aplikaci více funkcí využívajících kameru, jako je například záznam videa nebo analýza obrazu v reálném čase, je nezbytné efektivně spravovat různé stavy kamery a přechody mezi nimi. Každý nový požadavek na kameru, například pro fotografii nebo video, by měl být správně synchronizován, aby nedocházelo k chybám při přepínání režimů nebo při pokusech o současné využití kamery pro více účelů.
Je třeba mít na paměti, že práce s fotoaparátem vyžaduje správné nastavení oprávnění v aplikaci. Bez správného povolení pro přístup k fotoaparátu (CAMERA a WRITE_EXTERNAL_STORAGE) aplikace nebude schopná pořizovat fotografie nebo ukládat soubory na externí úložiště. V tomto ohledu je důležité, aby aplikace správně reagovala na žádosti o povolení a informovala uživatele o nutnosti jejich udělení.
Dále je nutné si být vědom specifikací fotoaparátů na různých zařízeních a jejich schopnosti zpracovávat různé formáty a velikosti obrazových souborů. Uživatelé mohou mít zařízení s různými rozlišeními kamer a dostupnými formáty výstupu, což může ovlivnit výkon aplikace a kvalitu pořízených snímků. Vhodné je zajistit, aby aplikace správně fungovala na širokém spektru zařízení, a to včetně starších modelů, které mohou mít nižší výpočetní výkon nebo omezené možnosti zpracování obrazu.
Jak získat poslední známou lokaci v Android Studio
Při vývoji aplikací pro Android je často potřeba získat aktuální lokaci uživatele. To může být užitečné nejen pro navigaci, ale i pro různé lokalizační služby. V tomto článku si ukážeme, jak jednoduše získat poslední známou lokaci pomocí Google Location API a Android Studio.
Pro začátek vytvoříme nový projekt v Android Studiu. Namísto výběru standardní šablony Blank Activity, vybereme Google Maps Activity, jak je znázorněno na obrázku. Tato volba poskytuje již přednastavené nástroje pro práci s mapami a geolokací. Vytvoříme aplikaci s názvem „GetLastLocation“, která nám umožní získat poslední známou lokaci uživatele.
Příprava projektu
Začneme tím, že přidáme potřebná oprávnění do souboru AndroidManifest.xml. Dále vytvoříme rozhraní s tlačítkem a TextView, kde bude zobrazená lokalita. Dále potřebujeme vytvořit klienta GoogleApiClient, který nám umožní přístup k informacím o lokaci.
Otevřeme soubor AndroidManifest.xml a přidáme následující oprávnění pro práci s GPS:
Následně v souboru build.gradle přidáme potřebnou závislost na Google Play Services:
V souboru activity_main.xml nahradíme výchozí TextView kódem pro zobrazení informace o lokaci:
Nyní otevřeme MainActivity.java a definujeme globální proměnné:
Dále přidáme třídu pro obsluhu připojení k API:
A třídu pro zpracování chyb připojení:
V metodě onCreate připojíme GoogleApiClient a deaktivujeme tlačítko, dokud nebude připojeno:
Metoda pro nastavení GoogleApiClient:
A nakonec přidáme metodu pro získání poslední lokace při kliknutí na tlačítko:
Jak to funguje
Před tím, než zavoláme metodu getLastLocation(), musíme nastavit GoogleApiClient. To provedeme v metodě setupGoogleApiClient(), kde připojíme všechny potřebné callbacky. Jakmile je klient připraven, zavolá se metoda onConnected(), kde například aktivujeme tlačítko pro získání lokace.
Když uživatel stiskne tlačítko, aplikace zavolá metodu getLastLocation(), která nám vrátí poslední známou lokaci. Důležité je, že tato metoda může vrátit stejné souřadnice při opakovaných voláních, protože systém je zodpovědný za aktualizaci polohy a my nemusíme sami spravovat časté aktualizace, což šetří baterii.
Pokud je aplikace nakonfigurována s oprávněním ACCESS_COARSE_LOCATION, získáme přibližnou lokaci. Pro přesnější lokalizaci můžeme požádat o ACCESS_FINE_LOCATION.
Pokud se při připojování k GoogleApiClient objeví problém, zavolá se metoda onConnectionFailed(), kde můžeme uživateli zobrazit chybovou hlášku pomocí Toast.
Simulace GPS dat
Testování lokace může být složité, protože při ladění není vždy snadné skutečně pohybovat zařízením. Naštěstí existuje několik způsobů, jak simulovat GPS data, a to zejména prostřednictvím emulátoru Android Studio. Simulovat lokaci můžeme také pomocí DDMS (Dalvik Debug Monitor Service) nebo příkazem Geo přes Telnet.
Pro nastavení simulované lokace v Android Studio postupujte takto:
-
Otevřete nástroj Android Device Monitor (Tools -> Android -> Android Device Monitor).
-
Vyberte záložku Emulator Control.
-
Zadejte GPS souřadnice v sekci Location Controls.
Pokud testujeme s reálným zařízením, můžeme použít mockování GPS dat, ale tento proces není tak jednoduchý jako v emulátoru.
Důležité poznámky
Při implementaci funkcionality pro získání poslední lokace se zaměřte na to, že system může vrátit stejnou lokaci několikrát, a to i když uživatel pohybuje zařízením. Je důležité mít na paměti, že přesnost lokalizace závisí na nastavených oprávněních a dostupných senzorech zařízení. S využitím FusedLocationProvider API můžete získat lepší výkon a přesnost při minimalizaci spotřeby baterie.
Jak správně implementovat runtime oprávnění v aplikacích pro Android
Povolení runtime v systémech Android představují změnu, která byla zavedena od verze Android 6.0 (API 23). Tento nový model bezpečnosti vyžaduje, aby aplikace při požadavku na přístup k citlivým funkcím, jako jsou SMS zprávy nebo lokalizace, požádaly uživatele o explicitní souhlas. I když je toto opatření vítáno z hlediska ochrany soukromí, pro vývojáře to může znamenat potenciální problémy. Například kód, který dříve fungoval bez problémů, může přestat fungovat, pokud se s těmito oprávněními nepracuje správně.
Při vytváření aplikace je nutné vzít v úvahu, že toto oprávnění se vztahuje pouze na zařízení s Androidem 6.0 a vyšším. Při implementaci nového modelu oprávnění je nezbytné vycházet ze specifického postupu, který zahrnuje přidání příslušných oprávnění do manifestu, ověření, zda aplikace již má požadovaná oprávnění, a následné zpracování uživatelských reakcí na žádost o povolení.
Začneme tím, že přidáme potřebné oprávnění do manifestu aplikace. Například pokud aplikace potřebuje odesílat SMS zprávy, přidáme oprávnění SEND_SMS do souboru AndroidManifest.xml. Dalším krokem je vytvoření uživatelského rozhraní s tlačítkem, které po stisknutí vyvolá kontrolu oprávnění.
Nejdříve musíme ověřit, zda má aplikace již požadované oprávnění. To provádíme pomocí metody checkPermission(), která zkontroluje stav oprávnění. Pokud oprávnění není uděleno, je nutné uživatele informovat o důvodu žádosti prostřednictvím dialogového okna, což zajistí metoda showExplanation(). Tento přístup dává uživateli jasnou představu o tom, proč je oprávnění požadováno, a může tak zvýšit šance na jeho udělení.
Pokud uživatel výzvu k udělení oprávnění přijme, aplikace pokračuje v požadavku na oprávnění prostřednictvím metody requestPermission(). Jakmile uživatel reaguje na žádost, je důležité správně zpracovat odpověď v metodě onRequestPermissionsResult(), která umožňuje aplikaci reagovat na to, zda bylo oprávnění uděleno nebo zamítnuto.
V praxi je nutné si pamatovat, že samotné přidání oprávnění do manifestu není dostačující. Oprávnění musí být také explicitně požádáno za běhu aplikace, což je novinkou ve srovnání s předchozími verzemi Androidu. Kromě toho, i když aplikace žádá o oprávnění, musí být připravena na to, že uživatel může žádost zamítnout. Důležitou součástí uživatelského zážitku je v tomto kontextu správné informování uživatele a transparentnost celého procesu.
Další důležitý aspekt, který se týká runtime oprávnění, je schopnost udělovat a odebírat oprávnění prostřednictvím ADB (Android Debug Bridge). To může být užitečné zejména pro testování aplikací během vývoje, kdy je potřeba rychle reagovat na změny v oprávněních bez nutnosti znovu instalovat aplikaci.
Je také důležité mít na paměti, že systém Android nabízí čtyři typy alarmů, které mohou být užitečné v některých případech, kdy je potřeba spustit úkol na pozadí, aniž by aplikace musela běžet. Mezi těmito typy alarmů je třeba volit podle specifických potřeb aplikace a zdrojů, které jsou k dispozici.
Upozorňujeme, že alarmy by měly být používány opatrně, zejména s ohledem na dopad na výkon zařízení. Nejlepší je používat je co nejméně často a snažit se minimalizovat přesnost časování, aby se šetřily systémové prostředky. Alarmy, které jsou založeny na "reálném čase", jako RTC_WAKEUP, mohou probudit zařízení, což může být nevhodné v případě, kdy je cílem pouze spustit úkol na pozadí.
Pro správné fungování aplikace je nutné zajistit efektivní správu oprávnění a jejich správnou implementaci v souladu s novými pravidly systému Android. Bez tohoto kroku může aplikace narazit na problémy s bezpečností a výkonem, což povede k horší zkušenosti uživatelů.
Jak integrovat Backend as a Service (BaaS) do vašeho Android projektu
Při vývoji mobilních aplikací může být jedním z rozhodujících faktorů efektivní správa backendových služeb. Backend as a Service (BaaS) poskytovatelé, jako App42, Backendless, Buddy a Firebase, umožňují vývojářům rychle a efektivně integrovat robustní backendové služby bez nutnosti budovat a spravovat servery na vlastní pěst. V této kapitole si ukážeme, jak přidat podporu pro několik populárních BaaS poskytovatelů do vašeho Android projektu a jaké funkce každý z těchto poskytovatelů nabízí.
App42
Pokud se rozhodnete využít App42 pro svůj projekt, první krok bude zahrnovat registraci vašeho projektu a získání API klíče a Secret Key. Poté, co máte tyto údaje, postupujte podle následujících kroků:
-
Otevřete soubor Android Manifest a přidejte potřebná oprávnění.
-
Vytvořte adresář \App42\app\libs (pokud neexistuje) a zkopírujte soubor App42_ANDROID-CAMPAIGN_x.x.jar do tohoto adresáře.
-
Otevřete soubor build.gradle (Module: app) a přidejte následující závislost:
-
Do souboru ActivityMain.java přidejte následující import:
-
V metodě onCreate() přidejte inicializaci API s vašimi klíči:
-
Aplikace je připravena k běhu na zařízení nebo emulátoru.
Důležité je, že App42 nevyužívá Gradle formát pro stavbu a vyžaduje ruční stažení JAR souboru, který následně vložíte do svého projektu. Při zadávání vašich klíčů nezapomeňte nahradit zástupce "YOUR_API_KEY" a "YOUR_SECRET_KEY" skutečnými hodnotami.
Pro příklad registrace uživatele v App42 použijete následující kód:
App42 nabízí širokou škálu funkcí včetně správy uživatelů, databázového úložiště a analýz, což je ideální pro projekty, které vyžadují rychlé nasazení s minimálními náklady na infrastrukturu.
Backendless
Backendless je další populární BaaS poskytovatel, který kromě klasických funkcí jako správa uživatelů a data persistence nabízí i pokročilé možnosti jako API služby, analýzy a mobilní generování kódu. Pro integraci s Backendless postupujte následovně:
-
Otevřete Android Manifest a přidejte potřebná oprávnění.
-
V souboru build.gradle přidejte závislost:
-
Do souboru ActivityMain.java přidejte import:
-
V metodě onCreate() přidejte inicializaci Backendless:
-
Aplikace je připravena k běhu na zařízení nebo emulátoru.
Backendless umožňuje snadnou registraci uživatele pomocí následujícího kódu:
Pokud hledáte službu, která vám poskytne více než jen uživatelskou správu, Backendless vám nabídne i rozsáhlé možnosti pro práci s API, analytikou a implementaci vlastního byznys logiky.
Buddy
Buddy je služba zaměřená především na propojení zařízení a senzorů. Nabízí přísnou kontrolu nad soukromím, umožňuje volbu hostování dat v USA nebo EU a podporuje širokou škálu funkcí, jako je zaznamenávání metrik, posílání push notifikací a streamování médií. Pro integraci Buddy do Android projektu:
-
Otevřete Android Manifest a přidejte potřebná oprávnění.
-
V souboru build.gradle přidejte závislost:
-
Do souboru ActivityMain.java přidejte import:
-
V metodě onCreate() inicializujte Buddy SDK:
-
Aplikace je připravena k běhu na zařízení nebo emulátoru.
Pro registraci uživatele použijete následující kód:
Buddy je ideální volbou pro projekty, které zahrnují internet věcí (IoT) nebo aplikace vyžadující analýzu a správu dat z různých zařízení.
Firebase
Firebase se zaměřuje především na databázové funkce a je oblíbený pro aplikace, které potřebují efektivní a snadno škálovatelné databázové řešení. Firebase poskytuje skvélé nástroje pro práci s real-time databázemi, autentizací a notifikacemi.
Důležité je si uvědomit, že každý BaaS poskytovatel má své silné stránky a omezení. Výběr poskytovatele by měl záviset na specifických potřebách vašeho projektu. App42 je ideální pro aplikace, které vyžadují komplexní analytiku a správu uživatelů, Backendless je silný v oblasti API a analytiky, Buddy je zaměřen na IoT a mobilní analytiku, zatímco Firebase nabízí robustní databázové řešení, které je ideální pro rychlý vývoj aplikací se silným zaměřením na data.
Jak cloud computing mění zdravotní péči: Výhody a výzvy v digitální transformaci
Jak se zapomíná létat
Jak efektivně využívat ASP.NET Core 9 pro vývoj webových aplikací a API
Jak nastavit automatický výběr tématu v Android aplikaci podle verze systému
Jak správně provádět cviky na zápěstí, prsty a kotníky pro zlepšení pohyblivosti a zdraví

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский