Dialektika mezi subjektem a objektem poznání vytváří hluboké napětí, jež proniká každým pokusem o porozumění světu – jak ve vědě, tak ve společnosti. Pozorovatel není nikdy zcela oddělen od toho, co pozoruje, neboť je do toho nevyhnutelně vtažen – ontologicky i epistemologicky. Toto vědomí složitosti je jádrem politické pedagogiky, která neusiluje pouze o předávání vědomostí, ale o zásadní transformaci poznávajícího subjektu – studenta, jenž je zároveň produktem i účastníkem historicko-společenských struktur, které se má učit chápat.

Tato tenze se stává obzvláště zřejmou v příkladech z evoluční biologie, jež zbavuje člověka jeho „božské výlučnosti“, nebo v sociologii třídního rozdělení, kde pochopení vlastní pozice vyžaduje transcendenci perspektivy vlastní třídy. Tragický příklad kolonizovaného subjektu, jak jej popsal Fanon, poukazuje na hluboké internalizování vlastní podřízenosti a deformovanou identitu, která se stává překážkou sebepochopení i osvobození. Freire tento stav nazývá „přeludy a přeludy“, které se zmocňují utlačovaných. Z těchto důvodů je poznání v každé oblasti – od genetiky po kosmologii – zároveň procesem znovuobjevování, který odhaluje abstraktní, často

Jak neoliberalismus a populismus ovlivnily politiku a společnost v USA?

V roce 2007 praskla bublina na trhu s nemovitostmi, což vedlo k následnému krachu akciového trhu a ekonomické krizi, která zasáhla nejen Spojené státy, ale celý svět. Tato krize byla důsledkem několika desetiletí deregulace a globalizace, která umožnila bankám, které byly považovány za „příliš velké na to, aby padly“, pokračovat v riskantních praktikách, což nakonec vedlo k jejich zhroucení. Namísto toho, aby vlády reagovaly na tuto krizi prostřednictvím veřejných programů a změny ekonomické politiky, státní a mezinárodní instituce poskytly finanční pomoc těmto bankám, což vedlo k ještě hlubšímu rozdělení mezi bohatými a chudými. Zatímco některé finanční instituce byly zachráněny, miliony jednotlivců čelily bankrotům a ztrátám domova.

V důsledku této krize došlo k extrémnímu nárůstu bohatství a příjmové nerovnosti. Podle organizace Oxfam mělo v roce 2015 pouze 62 lidí stejné bohatství jako 3,6 miliardy lidí, což představuje více než polovinu světové populace. Tento šokující rozdíl v bohatství měl obrovský dopad na životní podmínky milionů lidí, nejen v USA, ale i po celém světě. Ve Spojených státech, jedné z nejbohatších zemí na světě, žije téměř 40 milionů lidí pod hranicí chudoby. Tento ekonomický tlak a frustrace z neoliberální politiky, která nezohledňuje potřeby většiny, vytvořily ideální podmínky pro nástup populismu.

Donald Trump, který se dostal k moci na vlně populistických slibů, sliboval „znovu učinit Ameriku velkou“. Jeho kampaň byla postavena na nacionalismu a populismu, často využívajícím rasistické a nacionalistické ideologie. Trumpovy sliby o návratu k nějaké ideální minulosti oslovily velkou část republikánských voličů a také širokou vrstvu neorganizovaných pracujících, kteří dříve neparticipovali ve volbách. I přes tento populistický apel Trumpovy politické kroky do značné míry nevedly k reálným změnám pro chudé a střední třídy. Významnou změnou byl přijetí zákona o daňových úlevách v roce 2017, který sice přinesl daňové úlevy pro bohaté, ale pro většinu obyvatelstva měl pouze minimální přínos.

Po zvolení Trumpa vzrostla polarizace společnosti. Někteří voliči, kteří byli zděšeni jeho politikou a rétorikou, začali hledat alternativy v levicových hnutích, což vedlo k volbě řady progresivních ženských poslankyň do Kongresu v roce 2018, jako byly Alexandria Ocasio-Cortez, Rashida Tlaib a Ilhan Omar. Tato vlna levicového aktivismu naznačuje, že v Americe existuje potenciál pro nové hnutí, které by se mohlo postavit nejen proti Trumpově vládě, ale také proti strukturám, které podporují kapitalistickou nerovnost a destruktivní politiku.

Současně se však objevují hluboké problémy s demokratickými základy v USA. Neoliberální politika, která dominovala od 80. let, vedla k erozím podmínek pro skutečnou demokracii, jako je rovnost příležitostí a spravedlivé ekonomické rozdělení. Tato situace není ojedinělá, ale je součástí širšího trendu, který postihuje nejen USA, ale i další země po celém světě. Společnosti, které se musí vyrovnávat s dominancí neoliberálního kapitalismu, jsou zároveň svědky vzestupu nových hnutí, které se zaměřují na obnovu veřejného blaha, ochranu práv jednotlivců a zajištění základních životních podmínek pro všechny.

V tomto kontextu je důležité si uvědomit, že pro skutečnou změnu nestačí pouze vyhrát volby nebo přijmout nové zákony. Musí existovat širší sociální hnutí, které bude schopné organizovat a mobilizovat široké vrstvy společnosti. K tomu je však nezbytné jasně pochopit, jakým způsobem kapitalismus a neoliberalismus vedou k vykořisťování a marginalizaci určitých skupin obyvatelstva, a jak tyto mechanismy lze změnit.

Další významný aspekt, který je třeba zohlednit, je propojení teoretických přístupů k analýze sociálních problémů s praktickým aktivismem. Marxistická analýza je klíčová pro porozumění kořenům současné ekonomické a sociální krize. Spojení této analýzy s teoriemi intersectionality, dekoloniality a dalšími kritickými přístupy nabízí silnou teorii a praxi pro boj proti opresím různého druhu. Tato teoretická diverzita by neměla být překážkou, ale spíše podnětem pro vybudování koalic, které dokáží vnést do politických a sociálních bojů konkrétní změny.

Zcela zásadní je pochopení, že jakýkoli pokus o obnovu demokracie a spravedlnosti musí vycházet z konkrétní praxe a organizování komunit. Politické akce musí být prováděny nejen ve třídě, ale i v reálných sociálních a politických kontextech, kde budou mít skutečný dopad. Akademici a aktivisté by měli tuto propojenost mezi teorií a praxí udržovat v každodenní činnosti a zaměřit se na to, jak mohou své znalosti a dovednosti využít pro prosazení demokratických hodnot a zajištění práv a svobod pro všechny.

Jak můžeme chápat a realizovat politický obrat ve výuce psaní a vzdělávání?

Politický obrat ve vzdělávání, zejména v oblasti kompozice a rétoriky, je reakcí na současné společenské, ekonomické a kulturní proměny, které ovlivňují nejen vysoké školy, ale i širší komunitu. Tento obrat není pouze akademickou záležitostí; je úzce spojen s politikou, bojem za lidská práva, a s kritickým uvědoměním si dynamiky kapitalistického zisku, která se zintenzivňuje prostřednictvím úsporných opatření a korporátního tlaku na vzdělávací instituce. Tento tlak ovlivňuje pracovní podmínky, práva studentů i pedagogů a klade důraz na nutnost aktivistického zapojení a kolektivní odpovědnosti.

Historie politického zapojení v oblasti kompozice ukazuje napětí mezi akceptací národních a tržních zájmů a příležitostnými levicovými snahami o revoluční vědomí, které však byly často oslabovány neoliberálními tlaky. Významnou postavou v tomto diskurzu je Angela Davis, jejíž dlouhodobý aktivismus a vědecká práce upozorňují na propojení demokracie, masové incarcerační politiky, privatizace školství a významu mezinárodních i lokálních hnutí za sociální spravedlnost. Její přístup podtrhuje, že vzdělávání musí být aktivistické a zároveň reflektovat historii a aspirace boje za rovnost a lidskost.

Marxistická etika, jak ji prezentuje Nancy Welch, nabízí rámec pro pochopení solidarity jako etického aktu zakořeněného v materiálních podmínkách. Tato etika odmítá idealistické pojetí ctností a namísto toho upozorňuje, že skutky solidarity jsou zároveň omezeny reálnými ekonomickými a sociálními podmínkami. V tomto duchu se navrhuje i marxistická pedagogika, která reflektuje zrychlený nástup globálního kapitalismu, klimatických změn a korporátního vlivu na vzdělávání. Pedagogika by měla propojit učitele s aktivistickými hnutími, aby vzdělávání nebylo izolovanou praxí, ale součástí širšího boje za spravedlivější svět.

V konkrétních případech se politický obrat manifestuje v různých strategiích aktivismu na akademických půdách, od studentských protestů po budování solidarity v rámci odborů a komunitních projektů. Některé přístupy poukazují na potřebu překonání psychologických bariér, které studenty brání v politickém angažmá, nebo na význam integrace místních komunitních potřeb do výuky, což vyvrací neoliberální koncepty vzdělávání jako pouhé přípravy na trh práce.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat komunitním a dvouletým vysokým školám, které jsou často opomíjeny v širší debatě o politickém obratu. Jejich zahrnutí je klíčové pro vytváření rovnoprávnějších a inkluzivnějších vzdělávacích praktik a partnerských vztahů, které reflektují různé sociální reality studentů a pedagogů.

Součástí politického obratu je také práce s historií a materiálními podmínkami, které utvářejí nejen obsah kurikula, ale i identitní a byrokratické struktury. Tento obrat se tedy nevztahuje jen k obsahu výuky, ale i k způsobu, jakým je vzdělávání organizováno a jak jsou studenti a učitelé vnímáni a podporováni v rámci institucionálních rámců.

Je nezbytné vnímat politický obrat nejen jako teoretický koncept, ale jako praktickou, každodenní výzvu čelit rostoucím nerovnostem, nacionalismu, islamofobii, šíření dezinformací a absenci jednotné a strategické levicové politiky. Výuka psaní a rétoriky se tak stává místem nejen akademického, ale i politického a etického zápasu, který musí reflektovat složitost současné globální situace a zároveň nabízet nástroje pro odpor a transformaci.

Endtext

Jak správně vyhodnotit střední hru v šachu?
Jak detekovat rostlinné viry pomocí biosenzorů založených na nanočásticích zlata?
Jak se rozhodnout, když vše je proti tobě?
Jak uzavřít Guantánamo: Výzvy a řešení pro bezpečnost a hodnoty