Jak uzavřít Guantánamo: Výzvy a řešení pro bezpečnost a hodnoty

Guantánamo Bay je dlouhodobě vnímáno jako černá skvrna na širší historii dodržování právního státu. Spojené státy se tradičně považují za maják pro ostatní národy, model právního státu, ale 15 let po 11. září – po nejhorším teroristickém útoku v americké historii – stále čelíme nutnosti hájit existenci zařízení, v němž nebyl v těchto útocích dosud vynesen žádný rozsudek. Nikdo, kdo je v Guantánamu zadržen, nebyl odsouzen za svou roli v těchto tragických událostech.

Když jsem poprvé kandidoval na prezidenta, bylo všeobecně uznáváno, že tento areál je třeba uzavřít. Nebylo to jen moje osobní přesvědčení, ale názor, který podporovali i představitelé obou politických stran. Můj předchůdce, prezident Bush, měl rovněž zájem zařízení uzavřít. Až do té doby, než se politická situace změnila. Co bylo původně otázkou bipartisanské shody, se náhle stalo politickým tématem, když někteří, kteří se pro uzavření vyslovili, začali ustupovat z obavy o veřejné mínění a strach z teroristické hrozby.

Současně, díky tvrdé práci ministra obrany Ashe Cartera a jeho týmu, ministerstvo obrany předložilo Kongresu plán na uzavření Guantánama, který je výsledkem důkladné přípravy celého národního bezpečnostního týmu. Tento plán se skládá ze čtyř hlavních částí. První část se týká pokračování v bezpečném a odpovědném přesunu zbylých zadržených do jiných zemí. 35 z 91 zadržených již bylo schváleno k transferu. Tento proces si vyžaduje rozsáhlou koordinaci s ostatními vládními institucemi a státy, do kterých budou vězni přemístěni, přičemž klademe důraz na přísné bezpečnostní opatření.

Druhou částí je urychlení periodických přezkoumání zadržených, abychom zjistili, zda jejich pokračující zadržení je skutečně nezbytné. Na tomto přezkumu se podílejí odborníci z celé vlády, kteří analyzují veškeré relevantní informace včetně současné zpravodajské situace. Pokud se ukáže, že některý vězeň již neohrožuje bezpečnost, bude možné ho transferovat.

Třetí součástí plánu je pokračování v používání všech dostupných právních nástrojů k vyřešení situace zadržených, kteří stále čelí zadržení na základě vojenského práva. V současnosti je 10 vězňů ve fázi vojenských komisí. Tento proces je nákladný a výsledky přicházejí po dlouhých letech soudních sporů, což ztěžuje rychlé dosažení spravedlnosti. V tomto ohledu navrhujeme další zlepšení vojenských komisí, které bude vyžadovat legislativní změny, a budeme konzultovat s Kongresem o těchto otázkách v blízké budoucnosti.

Pokud jde o procesy vedené v rámci federálních soudů (článku 3 Ústavy), ty prokázaly vynikající výsledky. Teroristé jako Richard Reid (bomber v botách), Umar Farouk Abdulmutallab (který se pokusil vyhodit do povětří letadlo), Faisal Shahzad (který položil bomby v Times Square) a Dzhokhar Tsarnaev (který spáchal atentát na bostonském maratonu) byli odsouzeni v těchto soudních procesech a nyní si odpykávají tresty v amerických věznicích. Ukazuje to, že americké federální soudy jsou schopny spravedlivě soudit i ty nejnebezpečnější teroristy a zároveň chránit americkou veřejnost.

Důležité je si uvědomit, že uzavření Guantánama není jen otázkou vyřešení situace současných zadržených. Jde o uzavření jedné kapitoly v historii Spojených států, reflektující poučení, které jsme se od 11. září 2001 naučili. Důraz je kladen na to, že vojenské komise mají svou roli v rámci válečných konfliktů, ale pro civilní zadržení teroristů by měly být primární a efektivní federální soudy.

Navíc, uzavření Guantánama nebude pouze znamenat splnění morálního závazku, ale také přinese ekonomické úspory. Ministerstvo obrany odhaduje, že uzavření zařízení a implementace navrhovaného plánu by přinesla úspory ve výši až 85 milionů dolarů ročně. To by v dlouhodobém horizontu znamenalo úspory v řádu miliard dolarů. Spojené státy tedy mohou chránit svou bezpečnost, upevnit hodnoty právního státu na celosvětové úrovni a zároveň ušetřit značné finanční prostředky.

Jaký je skutečný význam národní spolupráce a akce v čase krize?

V tomto kontextu je kladeno důraz na důslednou kontrolu finančního systému – konkrétně na dozor nad bankovnictvím, úvěry a investicemi. Spekulace s cizími penězi musí být ukončena a měna musí být stabilní a důvěryhodná. Tato opatření představují základní směr, jakým je nutné se ubírat při obnově národního hospodářství. Po implementaci těchto kroků je však třeba věnovat pozornost i zajištění zdravých a spravedlivých mezinárodních obchodních vztahů, které jsou nezbytné pro zajištění dlouhodobé stability, přičemž primární pozornost by měla být věnována domácí ekonomice.

Ve světové politice by měla země stát na principu dobrého sousedství, které je postavené na vzájemném respektu a důvěře. Dobří sousedé jsou ti, kdo nejen respektují sebe, ale i práva ostatních a plní své závazky. Tato filozofie, odolná vůči pokušení se soustředit pouze na vlastní prospěch, je základem jak vnitřní, tak vnější stability. Důležité je si uvědomit, že v globalizovaném světě je naše vzájemná závislost nepopiratelná.

K tomu, aby národ zůstal silný a jednotný, je nezbytná disciplína a ochota k obětem. Bez této disciplíny nemůže být žádná pokroková změna efektivní. Společné úsilí a ochota podřídit se dočasně kolektivnímu vedení je cestou k vyřešení problémů. V tuto chvíli je důležité, aby každý občan, mladý i starý, přistoupil k těmto výzvám s plným odhodláním.

Aby se krizová situace zvládla, mohou být nevyhnutelné kroky, které vyžadují rozhodné a okamžité jednání, včetně zajištění rozsáhlých pravomocí pro exekutivu, pokud legislativa selže v řešení okamžitého problému. Tento způsob akce je v souladu s nezbytným cílem – ochránit zájmy a hodnoty národa. Je kladeno důraz na to, že tento typ akce je vyžadován nejen kvůli vnějším hrozbám, ale i vnitřním krizím.

Důležité je si uvědomit, že národní krize nevyžaduje pouze správné kroky, ale také trvalou integritu ve vedení a koordinaci všech sil. Jakýkoli krok bez přesného plánu by mohl mít nečekané důsledky.