Jak velká data ovlivňují svět a co z toho vyplývá pro společnost a jednotlivce?

Velká data představují fenomén, který radikálně proměnil způsob, jakým funguje ekonomika, věda, bezpečnostní složky i každodenní život jednotlivců. Obrovské objemy dat vznikají každou vteřinu – z mobilních zařízení, internetu, kamerových systémů, zákaznických karet, sociálních sítí, zdravotnických zařízení či dopravních systémů. Tato data nejsou jen pasivně sbírána, ale aktivně analyzována, propojována a interpretována za účelem získání nového poznání, predikcí, řízení a optimalizace systémů.

Všudypřítomnost sběru dat však s sebou nese zásadní etické otázky. Často neexistuje souhlas subjektů s využíváním jejich dat, přesto je možné jednotlivce identifikovat a jejich chování do značné míry předvídat, kontrolovat nebo vyhodnocovat. Propojením informací, které samy o sobě nepředstavují problém, může dojít ke vzniku závěrů, které se stávají problematickými – člověk se tak může náhle ocitnout mezi podezřelými, nebo být na základě algoritmu označen za nespolehlivého plátce jen proto, že bydlí v „nesprávné“ čtvrti nebo čte určité knihy.

Etika informací zkoumá, jak velká data ovlivňují autonomii jednotlivce, digitální paternalismus a informační spravedlnost. Na pořadu dne jsou také právní a podnikatelské etické standardy. Zákony o ochraně dat mohou částečně zmírnit excesy, ale technologický vývoj se pohybuje rychleji než legislativa. Svět se přitom nachází teprve na počátku datové revoluce. Odhaduje se, že v roce 2014 lidstvo vytvořilo tolik dat během deseti minut, kolik vzniklo od počátku civilizace do roku 2002. A objem dat se má nadále každé dva roky zdvojnásobovat.

Tato exploze datových toků klade vysoké nároky na softwarová řešení – běžné programy nejsou schopné tyto objemy zpracovávat. Je zapotřebí speciálních rámců, které umožňují analyzovat data v reálném čase, odpovídat na mnoho dotazů současně a zobrazovat výsledky okamžitě. Přitom musí být software schopen paralelního zpracování milionů datových bodů.

Jaké je místo robotů v moderním světě a jaké výzvy přinášejí?

Historie vývoje robotiky je spjata s mnoha klíčovými momenty, které ovlivnily průmyslový i každodenní život. V roce 1956 byla podána žádost o patent na programovatelného manipulátora v USA, což je považováno za počátek vývoje průmyslových robotů. Tento milník byl následován vytvořením prvního hydraulicky ovládaného průmyslového robota v roce 1960, kdy se Devol podílel na založení společnosti Unimation. Zatímco v Americe a Japonsku se robotika začala rychle rozvíjet, v Německu se tato technologie začala využívat produktivně až počátkem 70. let.

V roce 1970 byl v Stanford Research Institute vyvinut první autonomní mobilní robot Shakey, což představovalo velký pokrok v oblasti robotiky a umělé inteligence. Současně se v Japonsku na Waseda University začalo s vývojem humanoidního robota WABOT-1. O tři roky později, v roce 1973, byl v Německu uveden první robot KUKA s šesti elektro-mechanicky poháněnými osami – FAMULUS. Tento pokrok byl následován v roce 1974 plně elektrickým robotem IRb6, vyvinutým švédskou společností ASEA.

Pokud se podíváme na oblast mobilních robotů, jejich vývoj pokročil také v oblasti zábavy a výzkumu. V roce 1997 přistál na Marsu první mobilní robot Sojourner, a v oblasti zábavního průmyslu byly uvedeny roboty jako Aibo, robotický pes od Sony, nebo Lego Mindstorms, což jsou produkty, které ukazují, jak robotika může ovlivnit každodenní život a zároveň přinášet radost.

Důležitým směrem, kterým se robotika vyvíjí, je integrace s lidským životem, a to jak v průmyslové, tak i ve služební oblasti. Průmyslové roboty dnes vykonávají činnosti, které by byly pro člověka nebezpečné nebo příliš náročné, jako je montáž v automobilovém průmyslu. Vzhledem k tomu, že roboty vykonávají rutinní a těžké úkoly, přichází na řadu nová generace robotů určených pro služby pro lidi. Existují roboty, které se starají o každodenní úkoly, jako je úklid, zametání podlah nebo sečení trávy, a mohou tyto úkoly vykonávat s relativní autonomií.

Kromě toho se roboty využívají v extrémních podmínkách. Výzkumné roboty dnes zkoumají vzdálené planety, katastrofické oblasti nebo vulkány a kanalizační potrubí. Existují dokonce první koncepty a prototypy robotů, které by mohly být použity v kosmických misích, například cryoboty nebo hydroboty pro těžbu na asteroidech. V oblasti medicíny se roboty uplatňují při operacích, vyšetřeních a rehabilitaci, přičemž prototypy nanorobotů, schopných pohybovat se v krevním oběhu, byly již v roce 2004 testovány na ETH Curych.

Vzdělávací roboty jsou dnes využívány i na školách a univerzitách po celém světě, kde slouží jako nástroj pro výuku STEM (science, technology, engineering, mathematics) předmětů. V Německu a Rakousku se například roboty využívají k podpoře výuky matematiky, informatiky a dalších technických předmětů, přičemž některé z těchto robotů slouží jako modely pro výuku v oblasti vesmírného výzkumu.

Význam robotů a robotických systémů v průmyslu a každodenním životě bude neustále růst. Přitom se však musíme vyrovnat s otázkami etiky, bezpečnosti a autonomie. Jakmile se roboti stávají autonomními, je nutné stanovit odpovídající bezpečnostní normy. Existují různé přístupy k zajištění bezpečnosti robotů v průmyslovém prostředí, například používání ochranných bariér, světelných závor nebo sítí. S rostoucí autonomií robotů se ale objeví i nové výzvy v oblasti regulace a etických zásad, které se týkají například ochrany člověka před možným neúmyslným poškozením.

Jak umělá inteligence mění právní výzkum: Nové nástroje a výzvy pro právníky

Během několika desetiletí se způsob, jakým právníci provádějí výzkum, radikálně změnil. Původně byla právní věda uchovávána v knihách, které se nacházely na zaprášených policích právnických knihoven, a novinky byly přidávány prostřednictvím kapesních částí – malých brožur, které byly vloženy do zadní části knih, aby udržely právní předpisy aktuální. Právníci, zejména mladší kolegové, byli odkázáni na těžkopádnou práci v knihovnách, kde museli procházet hory knih a vracet se s výsledky své analýzy. V 70. letech však došlo k revoluci: objevily se počítačové právní databáze, jako Westlaw a LexisNexis, které začaly poskytovat případy kontinuálně publikované, aktualizované a komentované. S nástupem osobních počítačů v 80. letech získaly tyto databáze obrovskou popularitu. Dnes se právní výzkum většinou provádí online, což zásadně změnilo způsob práce právníků.

Díky těmto online službám mají právníci a studenti právní vědy přístup k širokému spektru informací a dokážou je analyzovat rychleji a komplexněji než kdy předtím. Zatímco dříve bylo nutné trávit hodiny v knihovnách, dnes lze vše vyhledat a analyzovat během několika minut na mobilních zařízeních, což poskytuje neomezený přístup k právním informacím, a to kdykoli a kdekoli. Tento přístup přinesl zjednodušení a urychlení právního výzkumu, což znamená, že právníci dnes mohou využívat přesnější a rychlejší nástroje, než byly k dispozici před několika desetiletími.

Významným pokrokem v právním výzkumu je implementace strojového učení, které se dnes využívá k tomu, aby nástroje jako Westlaw Edge lépe chápaly záměr uživatele při hledání právních informací. Tato technologie se nejen zaměřuje na přesnost vyhledávání, ale také pomáhá právníkům formulovat správné otázky a najít odpovědi na konkrétní právní problémy, které mají na jazyku, ale nemohou si je právě vzpomenout. Tento proces je díky umělé inteligenci rychlejší a přesnější, protože nástroj nejen analyzuje konkrétní dotazy, ale i související právní předpisy a rozhodnutí.

Westlaw Edge v sobě spojuje strojové učení a lidskou inteligenci, což zajišťuje vyšší kvalitu výsledků. Právníci dnes mohou například využívat funkci prediktivního doplňování textu při zadávání dotazu do vyhledávacího panelu. Tato funkce navrhuje relevantní otázky nebo případy, které mohou vést k přesné odpovědi na právní problém. Tato spolupráce mezi technologií a zkušenými právními editory, kteří organizují a anotují právní obsah, přináší právníkům vysokou úroveň kvality, které by bez lidského zásahu nebylo dosaženo.

Další oblastí, kterou umělá inteligence zásadně mění, je predikce rozhodnutí soudu. S využitím právní analytiky může umělá inteligence prozkoumat historická data a poskytnout právníkům komplexní obraz o tom, jaký je pravděpodobný výsledek určitého soudního řízení, jak dlouho by proces mohl trvat, a jaké jsou další relevantní faktory pro strategii litigation. Tento nástroj umožňuje právníkům vypracovat strategii na základě empirických dat, nikoli pouze na základě zkušeností nebo intuice.

Další výzvou, která byla vyřešena pomocí moderních právních nástrojů, je ověřování platnosti právních rozhodnutí. Funkce KeyCite, která byla součástí Westlaw, již dlouho varovala právníky před problémy s citacemi. Pokud byla právní rozhodnutí zpochybněna nebo změněna, upozornil na to červený prapor. Nově však Westlaw Edge přidává funkci KeyCite Overruling Risk, která informuje právníky o riziku, že určité rozhodnutí může být implicitně zrušeno kvůli novým vývojům v právním systému. Tato nová funkce zajišťuje, že právníci budou včas informováni o změnách v judikatuře, které mohou ovlivnit platnost citovaných rozhodnutí.

Právníci dnes čelí výzvám, které si jejich předchůdci ani neuměli představit. Technologie a umělá inteligence otevírají nové možnosti pro efektivní a rychlý právní výzkum, ale zároveň kladou vyšší nároky na kvalitu nástrojů a očekávání uživatelů. I když tyto nové nástroje zjednodušují některé aspekty práce právníků, je stále nezbytné udržovat vysokou úroveň odbornosti a znalostí. Úspěch právníků nyní závisí nejen na jejich schopnosti správně využívat tyto nové nástroje, ale i na jejich dovednosti interpretovat a aplikovat získané informace v konkrétních případech.

Jak umělá inteligence změní svět a co nás čeká v budoucnu

Umělá inteligence se stává jedním z nejzásadnějších fenoménů současného světa, který změní náš způsob života minimálně stejně, jako to udělaly elektrické energie či ovládání ohně. Tento proces transformace již probíhá a očekávání pro toto desetiletí se pohybují od strachu z apokalyptických scénářů až po nepochopení složitosti moderní vědy a technologií. Očekávání a představy o umělé inteligenci jsou nejednoznačné a často i protichůdné, což vyžaduje hlubší porozumění, širší vzdělávání a vědeckou diskusi.

V roce 2018 prohlásil generální ředitel Google Sundar Pichai, že umělá inteligence bude mít zásadní vliv na svět. Není to jen teoretická predikce, ale realita, která je již na dosah. Technologie umělé inteligence dnes překonávají lidskou schopnost v různých oblastech, včetně vysoce specifických činností, jako je například hraní her jako Go. Vzhledem k tomu, že počítače dokážou porazit i nejlepší hráče, je otázka, zda by nemohly mít kladný vliv na vyjednávání a diplomacii v krizových a válečných zónách, kde lidé už nemají zájem o další teror.

Existuje celá řada rozmanitých scénářů a předpovědí týkajících se vývoje umělé inteligence. Mezi nejobvyklejší chyby při prognózování se řadí přehnané optimistické nebo pesimistické vize, kdy jsou často přehlíženy skutečné složitosti a tempo vývoje. Skupina sedmi "smrtelných hříchů" v predikcích budoucnosti upozorňuje na to, jak je snadné podlehnout pokušení zjednodušení a nereálných představ. Mezi tyto "hříchy" patří například nadhodnocování nebo podhodnocování potenciálu AI, přílišnou víru v "kouzelné nápady", či přílišný důraz na výkonnost konkrétních systémů na úkor obecné kompetence.

V nedávné době byly ohlášeny pokroky ve vývoji "xenobotů", robotických organismů vytvořených z buněk žáby, které mají schopnost samo-replikace. Tento objev, který rozšiřuje naše chápání biologických systémů, ukazuje, že život, jak ho známe, může vykazovat chování, které jsme dosud nepozorovali. Xenoboty, schopné plavat v Petriho miskách a najít buňky, mohou dokonce stavět kopie samy sebe, čímž se stávají příkladem zcela nové formy biologické evoluce, která byla dříve považována za nemožnou. To přináší nové otázky nejen o technických možnostech těchto organismů, ale také o etických aspektech jejich využití.

Další významný krok byl učiněn v oblasti šlechtění hybridních embryí, která kombinují lidské a opičí buňky. Experimenty ukázaly, že takové chiméry mohou přežít mnohem déle než předchozí pokusy s jinými zvířaty. To otevírá nové možnosti pro lékařský výzkum, ale zároveň vyvolává etické a právní otázky o hranicích vědeckého výzkumu. Pokud by takové chiméry přežily a byly implantovány do náhradní matky, mohl by vzniknout nový životní formát, což by mohlo vést k nejasným právním a morálním důsledkům.

Kromě toho je nezbytné přemýšlet o potenciálním zneužití těchto nových technologií, jakým způsobem mohou být aplikovány v nesprávných rukou nebo pro neetické účely. Vývoj AI, xenobotů a hybridních organismů by měl být řízen jasnými etickými normami, které zaručují, že technologický pokrok nebude sloužit pouze konkrétním zájmům, ale prospěje celé společnosti.