Jak se vyvíjely obchod a městská ekonomika v období Maurjů a po něm?

Ekonomické a sociální procesy agrární expanze a urbanizace, které začaly již před obdobím Maurjů, pokračovaly i během jejich vlády, a došlo k dalšímu rozvoji měst, obchodu a měnové ekonomiky. I když byly některé konkrétní aspekty těchto procesů zmíněny v předchozích kapitolách, širší vzorce sociálních a ekonomických změn, které se v té době odehrávaly, je nejlepší zkoumat mimo rámec politické historie. Tyto procesy budou podrobněji probrány v další kapitole.

Růst obchodních cest a vzrůstající význam měst v této době jsou doklady o dynamice, která se rozvinula pod vládou Maurjů, ale i mimo ni. Došlo k rozvoji městských center, což bylo umožněno jak centralizovanou administrativou, tak i měnícím se technologickým a obchodním prostředím. Obchod a výroba se staly čím dál více komplexními procesy, které přesahovaly hranice jednotlivých regionů a spojující oblasti Subkontinentu a také jeho sousedy, ať už po souši nebo po moři.

K nejvýznamnějším zjištěním archeologických vykopávek je například nález podvodní obchodní lodi poblíž Godawaye na Srí Lance, která je považována za nejstarší známou loď tohoto typu v jižní Asii. Nález této lodi ukazuje na rostoucí význam obchodu mezi Indií, Afrikou a Evropou. Podle datování artefaktů a radiokarbonového testování nálezu z období 2. století př. n. l. až 2. století n. l. je zřejmé, že v této době došlo k rozsáhlé výměně zboží, což podporovalo vzrůstající globalizaci regionu.

Stejně tak vnitrozemský obchod, zejména mezi severní Indií a jihem, zažíval expanzi. Města, která byla tradičně kulturními centry, se stala klíčovými uzly pro obchodní cesty. Mnoho měst, která vznikla za Maurjů, se stalo významnými centry pro různé řemeslné výroby a obchody. Tradiční řemesla, jako je výroba keramiky, kovů a textilií, se začala měnit v důsledku technologických inovací a rostoucí poptávky po nových druzích zboží. Výrobky, které byly původně určeny pro místní trhy, se začaly vyvážet na dálku, což znamenalo příchod nových ekonomických a sociálních procesů.

Není náhodou, že v této době dochází k rychlému rozvoji obrazového uctívání božstev, které se stalo klíčovým prvkem náboženské praxe. Tento jev byl rozšířený napříč sektami a náboženskými směry. Vytváření trvalých náboženských staveb, soch a nápisů bylo důkazem instituționalizace náboženských praktik. Tento proces měl hluboký vliv na vývoj náboženských tradic a na vznik kulturního pluralismu v Indii. Stavební styl se vyvíjel od jednoduchých kamenných soch k sofistikovaným sochařským dílům a vysoce stylizovaným zobrazením božstev, které se rozšířily v celé Indii.

Mezi důležité literární zdroje této doby patří Játaky, buddhistické texty, které vyprávějí příběhy o obyčejných lidech, obchodnících a cestovatelích. Tyto příběhy nám poskytují cenný pohled na každodenní život a obchodní praktiky v této éře. Další důležitou literaturou jsou jainistické texty, které osvětlují historii džinismu a poskytují cenné informace o rozvoji této náboženské tradice. Puranas, přestože někdy vykazují rozpory v historických detailech, jsou cenným pramenem pro zkoumání politické historie a náboženských praktik té doby.

Významným literárním dílem této doby je Manu Smriti, která se zaměřuje na obhajobu privilegovaného postavení bráhmanů. Tento text je zajímavý nejen z hlediska historického a náboženského, ale také jako svědectví o vývoji sociálních teorií a jejich propojení s každodenními praktikami. Podle některých vědců, včetně Patricka Olivelleho, byla Manu Smriti napsána v období 2.–3. století n. l. a měla za cíl posílit tradiční spojenectví mezi králi a bráhmany.

Rozvoj měst, obchodních cest, nové technologie a kulturní inovace byly neoddělitelnou součástí tohoto dynamického období. Důležitým důsledkem této změny bylo, že větší integrace různých oblastí Subkontinentu vedla k většímu propojení mezi místními a globálními trhy, což mělo dlouhodobé důsledky pro ekonomický a sociální vývoj regionu. Vznikající městské struktury, nové náboženské formy a obchodní sítě byly klíčovými faktory, které umožnily Indii stát se součástí širšího kulturního a obchodního světa, čímž se začal formovat obraz Indie, jak ho dnes známe.

Jak Natyashastra ovlivnilo indické drama a jeho estetiku?

Natyashastra je nejstarší indické dílo o dramatugii, tedy teorii dramatu, přičemž drama je v ní považováno za formu kávja (literární umění). Jeho principy měly tedy širší literární aplikaci a ovlivnily nejen dramatickou tvorbu, ale i další oblasti indické literatury. Tento text popisuje, jak byla natya (drama) stvořena jako hra (kridaniyaka), jejímž účelem bylo poskytnout potěšení a odvrátit mysl od problémů, konfliktů a utrpení každodenního života. První kapitola popisuje, jak bohové požádali Brahmu o něco příjemného a hravého. První hra se měla hrát na nebesích před bohy a démony během svátku Indry.

Podle tohoto mýtu bylo Natyashastra předáno Brahmou mudrci jménem Bharata jako pátá Veda, aby se svět ochránil před zlem prostřednictvím prostředku, který, na rozdíl od čtyř Véd, byl přístupný všem lidem. Tento původní mýtus měl jasně legitimizovat text. Natyashastra je tedy komplexní dílo, které odráží kodifikaci a kompilaci dřívějších materiálů, jež byly mezi herci běžně užívány po mnoho století. Mnohé z těchto materiálů existovaly původně jako ústní tradice, později ve formě prose-súter a následně k nim byly připojeny verše a komentáře.

Jedním z klíčových konceptů v Natyashastře je rasa, což je zvlášť rozebráno v šesté kapitole. Text používá analogii vaření k vysvětlení umění a efektu dramatu. Kombinace různých surovin – zeleniny, sladidel a koření – vytváří chuť a vůni jídla, což následně přináší potěšení a spokojenost. Stejně tak v dramatu kombinace příčin a účinků emocí vyvolává určitý rasa, estetický zážitek v publiku, což vede k potěšení a spokojenosti. Text vyjmenovává osm ras spojených s osmi základními emocemi: 1. citlivý shringara rasa spojený s láskou, 2. komický hasya rasa spojený s humorem, 3. soucitný karuna rasa spojený s žalem, 4. zuřivý raudra rasa spojený s hněvem, 5. hrdinský vira rasa spojený s energií, 6. úzkostlivý bhayanaka rasa spojený se strachem, 7. hrozný bibhatsa rasa spojený s odporem, 8. úžasný adbhuta rasa spojený s údivem.

Podobně jako Natyashastra ovlivnila indickou dramatiku, významný podíl na formování indické literární tradice měly také další literární soubory, jako Gatha Sattasai. Tento text, který byl vytvořen v prakritském jazyce, obsahuje 700 veršů, které se zaměřují na milostné příběhy. I když většina těchto básní byla napsána v městském prostředí, hlavními postavami jsou nejen milenci, ale i postavy zvenčí, jako venkované, prostitutky, nebo putující obchodníci. Stejně jako u Sangam poezie, kde se přírodní krajina často objevuje, jsou v těchto básních zobrazeny nejen příběhy o lásce, ale i o lidských emocích, které se k ní váží. Tento typ poezie, i když napsaný pro intelektuální a aristokratickou elitu, měl hluboký vliv na širokou indickou kulturu.

Je tedy zřejmé, že jak Natyashastra, tak i díla jako Gatha Sattasai představují nejen historické, ale i estetické milníky, které formovaly způsob, jakým byla vnímána a interpretována literatura a dramatika v Indii. Vytvářejí platformu, na níž se spojují duchovní, emocionální i estetické aspekty lidského prožitku a dávají tak divákům a čtenářům prostředky k hlubšímu porozumění životním zkušenostem, které byly v té době běžně prožívané.