Iris je pouze malý kus kosmického troskového materiálu, o průměru přibližně tři sta mil, který se pohybuje v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. V současnosti je to jen kousek, který zbyl po kdysi existující planetě, jenž nemá vlastní atmosféru, takže každý, kdo se rozhodne opustit kryté městské oblasti, musí být vybaven speciálním ochranným oblekem. Kvůli slabé gravitaci, která je jen o něco silnější než gravitace novorozeného kotěte, je také potřeba nosit speciální obuv, aby se člověk udržel na nohou. Takové prostředí, chudé na přírodní zdroje, by se pro většinu lidí mohlo jevit jako nehostinné, ale pro nás, pro astronauty, to byla výzva.

Když jsme se dostali na Iris, byli jsme připraveni na těžkou práci. Lancelot Biggs, náš velitel, s námi sdílel nadšení, že máme možnost zakoupit kousek této planety, vykopat nějaký materiál a přinést zpět na Zemi vzorky, které by ospravedlnily naši přítomnost. Tak jsme tedy začali hledat.

Naše cesta vedla do jednoho z menších domovských regionů Irisu. Místní obyvatelé, podivní stvoření připomínající veverky, nás přivítali a já, jakožto jeden z mála, kdo uměl místní jazyk, jsem mohl s těmito tvory komunikovat. Byli přátelští, ale jakmile jsem se pokusil diskutovat o vědeckých a technických záležitostech, jakými jsou nákup pozemků nebo těžba materiálů, okamžitě se stáhli a ignorovali nás. Naštěstí jeden z nich, jménem Tswrrrl, měl k dispozici několik pozemků k prodeji. Cena byla poměrně vysoká – čtyři tisíce kreditů na Zemi – což na první pohled působilo směšně vzhledem k velikosti pozemku. A přesto, my jsme jej zakoupili.

Po několika dnech těžby jsme však narazili na problém. To, co jsme považovali za vhodný podklad pro těžbu pumice, se ukázalo být obyčejným pískovcem. Sklamaní jsme se pokusili najít příčinu, proč se místo lávového materiálu, který bychom očekávali, vyskytuje tento sedimentární kámen. Záhadně se nám však dostalo překvapivého zjištění, které nás přivedlo k otázkám ohledně vlastnictví této oblasti.

Podle guvernéra Steichnera, který nás přišel informovat o nových zákonech na Irisu, byla naše koupě skutečně chybou. Tswrrrl, původní prodávající, byl nedávno zabit v „incidentu“, a to jen den před přijetím nového zákona, který zakazoval další prodeje soukromých pozemků. Co více, vyšlo najevo, že celé území Irisu je vlastně pod vládní kontrolou. Soukromí jednotlivci nemohou nic kupovat ani prodávat. Všechny pozemky, na které jsme přišli, byly de facto pouze v nájmu a my jsme v podstatě byli podvedeni.

Zcela zřejmé bylo, že celý tento incident měl spoustu nejasností. Možná to byla náhoda, ale těžko si představit, že by prodeje, které probíhaly jen několik dní před přijetím nového zákona, nebyly provázány s něčím dalším. Možná byl celý tento obchod jen záminkou k tomu, jak vyprázdnit nějaký zapomenutý kout Irisu, který už nikdo nechtěl.

Naše zjištění ukazovalo nejen na problémy s těžbou, ale i na komplikace spojené s vlastnictvím v oblasti, která je tak málo známá. Samozřejmě jsme v tomto prostředí neměli příliš mnoho času na to, abychom se o těchto záležitostech příliš rozepisovali. Mnohem důležitější bylo, abychom našli skutečnou příčinu našeho problému s materiálem a vyřešili tento záhadný jev. Jak se ale ukázalo, někdo jiný už měl vlastní plány na tento kus země, a bylo otázkou času, kdy dojde k dalšímu střetu.

Co je tedy třeba pochopit? Předtím, než se rozhodnete pro jakýkoli typ investice v podobných podmínkách, je nezbytné pochopit, že nejen přírodní podmínky, ale i politická a právní struktura takového místa může výrazně ovlivnit váš úspěch. V tomto případě je zcela evidentní, že existuje nejen nedostatek transparentnosti, ale i možné zneužívání právních mezer k neetickým obchodním praktikám. A co je ještě důležitější – pokud máte v úmyslu pracovat na takových místech, musíte si být vědomi toho, že vaše vztahy s místními obyvateli a jejich vládou budou mít dalekosáhlé důsledky, a to nejen pro vaše obchody, ale i pro celkový úspěch vašich misí.

Jaké tajemství se skrývá za úspěchem v těžkých situacích?

V každém lidském rozhodování a chování se nejednou skrývá určitý druh napětí a dilema. Co je důležitější – čistý intelekt nebo schopnost vyrovnat se s nepředvídatelnými okolnostmi, které život, a obzvláště pracovní prostředí, neustále přináší? Odpovědí není nikdy jednoznačná rovnice, ale příběhy, které často zůstávají mimo povědomí, mohou odhalit fascinující pravdy.

Ve chvíli, kdy je člověk postaven před výzvu, často nemá čas na podrobné analýzy a složité kalkulace. Co ale hraje roli, je jakýsi instinktivní přístup k řešení problémů. To si uvědomil i jeden z našich hrdinů, Biggs, když se na palubě vesmírné lodi najednou ocitl v situaci, která vyžadovala nejen technickou zdatnost, ale především odolnost vůči psychickému tlaku. Když po několika dnech náročného plnění úkolů zjistil, že jeho výsledky nejsou pouze výsledkem jeho dovedností, ale i tvrdé přípravy a psychického vypětí, začal si být vědom, že to, co ho dostalo do vedoucí pozice, je kromě zkušeností také schopnost vyrovnat se s tím, co přichází nečekaně.

Zde se objevuje otázka, která pro mnohé zůstává nevyřešená: co je to za zvláštní schopnost, která umožňuje člověku přetavit těžké okolnosti v něco produktivního? Biggs v sobě našel onu schopnost a s každým dalším úspěchem v testech, které mu byly předloženy, se měnilo nejen jeho chování, ale i vztahy s ostatními členy posádky. Mnozí z nich si začali všímat, že se něco změnilo. Ten samý člověk, který dříve působil jako tichý, možná až nejistý kolega, začal vyzařovat důvěru. Možná ne přirozenou, ale naučenou v podmínkách, které si žádaly více než jen znalosti.

Můžeme se však ptát, co je vlastně pravým testem v těchto situacích? Zda se jedná o schopnost rychlého rozhodování, nebo o stálost pod tlakem, kterou si člověk musí neustále prohlubovat? Biggs byl obklopen různými výzvami, a to nejen ve smyslu technických problémů, ale také ve vztazích s ostatními. Například onen „inspektor“, jehož pravá identita zůstávala skryta, se stal zdrojem zmatku a zároveň testem pro schopnost zachovat klid v nečekaných situacích.

Navzdory tomu, že prostředí, v němž se Biggs nacházel, bylo pro něj něčím novým a neznámým, nakonec jeho schopnost se s tímto prostředím sžít a dostat se na vrchol díky technickým znalostem i důvtipu vyústila v překvapivý a důležitý zvrat. Bylo to zároveň jeho „třetí oko“ – schopnost číst mezi řádky, která mu umožnila vidět to, co ostatní neviděli. Tento zvrat byl nejen pro něj, ale i pro ostatní členy posádky velkým poznáním.

Je zajímavé, že ve chvíli, kdy se zdá, že vše spěje k logickému konci, najednou přichází změna, která je nečekaná. Jakýkoli očekávaný úspěch totiž může být přerušen nečekanými okolnostmi – např. poruchami, chybami v systému, nebo neúmyslnými komplikacemi, které si neuvědomujeme, dokud se neobjeví. A to je ten okamžik, kdy se ukáže, kdo je opravdu připraven na vedení a kdo je skutečně schopný obstát v těžkých chvílích.

Biggs si postupně uvědomoval, že není jen obyčejným technikem. Byl testován neustále, a jeho schopnost reagovat na situace se stala klíčovou součástí jeho úspěchu. Učil se na chybách, a místo aby je vnímal jako selhání, přijímal je jako příležitosti k růstu. V prostředí, kde šlo o život, každý náznak slabosti mohl znamenat katastrofu. A tak se Biggs stal tím, kdo nejen že porozuměl svou práci, ale také sám sebe proměnil v osobnost, která se stala stabilním bodem pro ostatní.

V této souvislosti je důležité si uvědomit, že žádný výsledek, žádný úspěch není postaven pouze na čisté technické zdatnosti. Je to především o schopnosti zůstat psychicky stabilní v extrémních podmínkách, o schopnosti adaptace a flexibilitě. Každý úkol, který se zdál být neřešitelný, je často překonán ne tím, že se jednoduše přečte manuál nebo se provede výpočet, ale spíše tím, jak se člověk dokáže přizpůsobit měnícím se okolnostem a jak dokáže správně odhadnout, kdy je třeba ustoupit a kdy pokračovat.